V roce 1991 bylo vládou zavedeno opatření, jehož účelem je chránit zaměstnance před chudobou a zamezit nadměrnému čerpání sociálních dávek. Toto opatření nese název minimální mzda, přičemž její hodnota postupně v průběhu let roste v závislosti na zvyšování spotřebitelských cen a celkovém vývoji mzdových podmínek v České republice.
Minimální mzda představuje zákonem stanovenou nejnižší přípustnou výši odměny zaměstnance. Sazba tohoto limitu není dána pevně, ale jedná se o proměnlivou hodnotu, jejíž výše závisí na mnoha faktorech, jako je například míra růstu inflace. Minimální mzda pak vstupuje do celé řady výpočtů různých ekonomických ukazatelů a odvíjí se od ní částky pro některé důležité platby, jako je například výše pojistného na zdravotním pojištění.
Hranici minimální mzdy musí respektovat a dodržovat všichni zaměstnavatelé, kteří uplatňují kolektivní vyjednávání o mzdách. Česká legislativa však definuje ještě takzvanou zaručenou mzdu, která funguje na podobném principu, ale jedná se o něco trochu jiného. Na rozdíl od minimální mzdy tato hranice platí v soukromých organizacích, kde není kolektivní smlouva uzavřena nebo mzdové podmínky nejsou jejím obsahem.
Zaručená minimální mzda tak představuje nejnižší přípustnou odměnu zaměstnance podle náročnosti a složitosti jeho práce. Výše zaručené mzdy je určena tabulkou profesí a mění se stejně jako minimální mzda na základě nařízení vlády s účinností obvykle na začátku kalendářního roku. Zmíněné skupiny prací jsou uvedeny v příloze tohoto nařízení a je jich dohromady osm.
Cílem minimální mzdy je stanovení hranice, která by chránila zaměstnance před příliš nízkými odměnami za vykonanou práci. Zároveň je její sazba nastavena tak, aby také nepředstavovala přehnaně vysoké náklady pro zaměstnavatele. Některé ekonomické analýzy přitom uvádějí hned dvě základní funkce minimální mzdy, které jsou popsány níže.
Sociálně-ochranná funkce:
Ekonomicko-kriteriální funkce:
Minimální mzda byla zavedena v roce 1991, kdy její výše činila 2000 korun za měsíc, což odpovídalo částce 10,80 koruny za hodinu. V současné době dochází prakticky každý rok k navyšování této sazby, a to především z důvodu růstu spotřebitelských cen. Růst minimální mzdy projednává vždy vláda ČR na zasedání, které obvykle probíhá v zimních měsících.
Nově stanovená hodnota minimální mzdy pak nabývá účinnosti většinou k 1. lednu následujícího roku (v případě mimořádného navyšování to však mohou být i letní měsíce). V roce 2023 byla základní sazba hrubé minimální mzdy zvýšena o 1100 korun, tedy z původních 16 200 na 17 300 korun. V rámci hodinové sazby se nejnižší přípustná odměna zaměstnance navýšila o 7,40 koruny. Minimální mzda na hodinu tak letos činí 103,80 koruny.
Následující tabulka ilustruje vývoj minimální mzdy v České republice v průběhu let od jejího zavedení po současnost. Z dat uvedených v tabulce je patrné, že k navyšování minimální odměny dochází více či méně pravidelně každý rok a někdy dokonce dvakrát do roka. K mimořádnému druhému navýšení této sazby v rámci jednoho kalendářního roku došlo naposledy v roce 2006.
Období od | Výše minimální hrubé mzdy v Kč za měsíc | Výše minimální hrubé mzdy v Kč za hodinu |
---|---|---|
1. 2. 1991 | 2000 | 10,80 |
1. 1. 1992 | 2200 | 12 |
1. 1. 1996 | 2500 | 13,60 |
1. 1. 1998 | 2650 | 14,80 |
1. 1. 1999 | 3250 | 18 |
1. 7. 1999 | 3600 | 20 |
1. 1. 2000 | 4000 | 22,30 |
1. 7. 2000 | 4500 | 25 |
1. 1. 2001 | 5000 | 30 |
1. 1. 2002 | 5700 | 33,90 |
1. 1. 2003 | 6200 | 36,90 |
1. 1. 2004 | 6700 | 39,60 |
1. 1. 2005 | 7185 | 42,50 |
1. 1. 2006 | 7570 | 44,70 |
1. 7. 2006 | 7955 | 48,10 |
1. 1. 2007 | 8000 | 48,10 |
1. 8. 2013 | 8500 | 50,60 |
1. 1. 2015 | 9200 | 55 |
1. 1. 2016 | 9900 | 58,70 |
1. 1. 2017 | 11 000 | 66 |
1. 1. 2018 | 12 200 | 73,20 |
1. 1. 2019 | 13 500 | 79,80 |
1. 1. 2020 | 14 600 | 87,30 |
1. 1. 2021 | 15 200 | 90,50 |
1. 1. 2022 | 16 200 | 96,40 |
1. 1. 2023 | 17 300 | 103,80 |
Standardní minimální hodinová mzda je stanovena pro odpracovaných 40 hodin týdně. Jak je to ale v odvětvích, kde je pracovní doba s ohledem na druh vykonávané práce zkrácená, nebo ve směnném či nepřetržitém provozu? Zkrácenou pracovní dobu mají například zaměstnanci pracující ve ztížených pracovních podmínkách, jako jsou horníci.
České zákonodárství myslí i na takové případy. Aby byla minimální mzda stejná pro všechny zaměstnance, úměrně se její hodinová sazba zvyšuje s ohledem na zkrácenou pracovní dobu. Tím se zajistí, aby všichni zaměstnanci měli nárok na stejnou minimální měsíční odměnu. Na základě toho, v jakém režimu zaměstnanci pracují, vypadá sazba hodinové minimální mzdy následovně:
Stejně jako v případě každé jiné mzdy se také ze mzdy minimální musí odečíst odvody za zdravotní a sociální pojištění. Sazba, kterou stanovuje zákon, tedy 17 300 korun pro rok 2023, tak představuje hrubou mzdu před odečtením těchto odvodů a daně z příjmů. V případě povinných plateb na zdravotním pojištění hradí zaměstnavatel za svého pracovníka 9 % a zaměstnanec 4,5 %. Sociální pojištění je pak o něco vyšší, a to 6,5 % pro zaměstnance a 24,8 % pro zaměstnavatele.
Sazba daně z příjmů pak činí 15 %. Dobrou zprávou je, že díky zrušení superhrubé mzdy v roce 2021 nemají na výslednou daň z příjmů vliv odvody zaměstnavatele, jako tomu bylo dříve. Po zaokrouhlení tak dosahují částky, o které se hrubá minimální mzda poníží, následujících hodnot:
Zákonná hranice minimální mzdy platí nejen pro pracovníky zaměstnané na hlavní pracovní poměr ale také pro zaměstnance vykonávající svou činnost na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti. V každém takovém případě musí být sazba minimální nebo zaručené odměny dodržena.
Pokud by mzda, plat nebo odměna zaměstnance kvůli nižší výkonnosti za daný kalendářní měsíc nedosáhla hodnoty nařízené měsíční minimální mzdy, má zaměstnavatel bez ohledu na zaviněnou či nezaviněnou nižší výkonnost zaměstnance povinnost ji dorovnat. V takové situaci se hovoří o takzvaném doplatku do minimální mzdy.