Nejprve je nutné stanovit, jaké druhy příjmů máme. Tedy zda jsou, nebo nejsou předmětem daně či zda se jedná, nebo nejedná o příjmy od daně osvobozené. Tyto příjmy vyjmenovává zákon o daních z příjmů v §4. Zejména se jedná o prodej nemovitostí za splnění dalších podmínek spočívajících v délce vlastnictví, výhry z reklamních soutěží do stanoveného limitu a další.
Zákon o daních z příjmů rovněž v § 3 odst. 4 vyjmenovává, které příjmy nejsou předmětem daně. Jsou to například úvěry a půjčky, příjmy z rozšíření nebo zúžení společného jmění manželů, částky uhrazené zdravotní pojišťovnou, o které byl překročen limit regulačních poplatků a doplatků na léčiva atd.
Zákon o daních z příjmů neobsahuje komplexní výčet výdajů, které je možné uplatnit. Vyjmenovává zejména výdaje, které se liší oproti zásadám účetnictví, nebo takové, které se v praxi obvykle považují za sporné.
Pro podnikatele, kteří uplatňují výdaje v souvislosti s příjmy z podnikání dle § 7 zákona o daních z příjmů na základě zásad jednoduchého nebo podvojného účetnictví, je důležitá třetí část zákona o daních z příjmů. Ta obsahuje specifikaci položek, jež lze, nebo nelze od dosažených příjmů pro stanovení základu daně odečíst.