Hlavní navigace

Skutečné náklady v podnikání

Nejprve je nutné stanovit, jaké druhy příjmů máme. Tedy zda jsou, nebo nejsou předmětem daně či zda se jedná, nebo nejedná o příjmy od daně osvobozené. Tyto příjmy vyjmenovává zákon o daních z příjmů v §4. Zejména se jedná o prodej nemovitostí za splnění dalších podmínek spočívajících v délce vlastnictví, výhry z reklamních soutěží do stanoveného limitu a další.

Zákon o daních z příjmů rovněž v § 3 odst. 4 vyjmenovává, které příjmy nejsou předmětem daně. Jsou to například úvěry a půjčky, příjmy z rozšíření nebo zúžení společného jmění manželů, částky uhrazené zdravotní pojišťovnou, o které byl překročen limit regulačních poplatků a doplatků na léčiva atd.

Předmětem daně z příjmů fyzických osob jsou příjmy:

  • ze závislé činnosti a funkční požitky (paragraf 6),
  • příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti (paragraf 7),
  • příjmy z kapitálového majetku (paragraf 8),
  • příjmy z nájmu a pronájmu (paragraf 9),
  • ostatní příjmy (paragraf 10).

Zákon o daních z příjmů neobsahuje komplexní výčet výdajů, které je možné uplatnit. Vyjmenovává zejména výdaje, které se liší oproti zásadám účetnictví, nebo takové, které se v praxi obvykle považují za sporné.

Pro podnikatele, kteří uplatňují výdaje v souvislosti s příjmy z podnikání dle § 7 zákona o daních z příjmů na základě zásad jednoduchého nebo podvojného účetnictví, je důležitá třetí část zákona o daních z příjmů. Ta obsahuje specifikaci položek, jež lze, nebo nelze od dosažených příjmů pro stanovení základu daně odečíst.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).