Řada zaměstnanců si možná ani neuvědomuje, že jim zaměstnavatel každý měsíc strhává ze mzdy zálohy na daň z příjmů. Živnostníci to mají trochu jinak, protože povinnost platit zálohy na daň z příjmů se týká jen hrstky z nich.
U zaměstnanců probíhá placení záloh na daň z příjmů v pravidelných měsíčních intervalech. Příjmy ze závislé činnosti je nutné zdaňovat vždy u zdroje. Pokud jste tedy zaměstnáni, nemusíte se s výpočtem záloh na daně z příjmů vůbec zabývat – zaměstnavatel je za vás vždy spočítá a odvede. Základ, ze kterého při výpočtech vychází, se nazývá úhrn sražených záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti.
U osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) záleží na poslední známé daňové povinnosti. Jde o výši daně, která byla vyměřena v posledním daňovém přiznání. Pokud tato povinnost nepřesáhla 30 tisíc korun ročně, žádné zálohy se neplatí. Jinak je tomu ale u podnikatelů s vysokými příjmy, kteří musí platit pololetní nebo i čtvrtletní zálohy.
Povinnost platit zálohy na daň z příjmů má dle § 38a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, každý daňový poplatník, jejichž poslední známá daňová povinnost byla:
V praxi jde většinou o zaměstnance pracující na hlavní pracovní poměr (HPP) pobírající vyšší mzdu nebo o podnikatele s vysokými výdělky.
Zálohy na daň z příjmů fyzických osob se týkají:
V porovnání s právnickými osobami se zde liší zdaňovací období. Zdaňovacím obdobím rozumíme u fyzických osob vždy kalendářní rok.
U právnických osob může být zdaňovacím obdobím kromě kalendářního roku také:
Při určování výše zálohy na daň z příjmů se vychází z výše poslední známé daňové povinnosti. Je-li v rozmezí 30 001 až 150 000 korun, má poplatník povinnost uhradit dvě zálohy ve výši 40 procent poslední známé daňové povinnosti. Pokud jeho daňová povinnost přesáhne hranici 150 000 korun, musí zaplatit čtyři zálohy ve výši 25 procent poslední známé daňové povinnosti.
V § 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, se píše, že má-li daňový poplatník tzv. ostatní příjmy, nijak tím nebude ovlivněna výše záloh na daň z příjmů. V praxi může jít například o příjmy z pobírání důchodu nebo prodeje majetku.
Zálohy na daň z příjmů se platí v průběhu tzv. zálohového období. Konkrétně je definováno jako „období od prvního dne následujícího po uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání za minulé zdaňovací období do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání v následujícím zdaňovacím období“. V praxi to znamená, že toto zálohové období nemusí nutně trvat 12 měsíců.
Termíny splatnosti jednotlivých záloh se pak liší podle toho, kolik splátek poplatník hradí. Pokud je povinen uhradit dvě splátky ve výši 40 procent z poslední známé daňové povinnosti, řídí se těmito termíny:
Čtvrtletní zálohy se týkají pouze poplatníků s nejvyššími příjmy, kteří zaplatili na dani z příjmů více než 150 tisíc korun ročně. Pro ně jsou stěžejní následující termíny: