Veškerý majetek, který dnes získáte v dědickém řízení, je od daní osvobozen. Dědická daň byla totiž 31. prosince 2013 zrušena, takže se na dědictví už nevztahuje daň z příjmů. Platí se pouze poplatek notáři za vyřízení dědictví, případně poplatky za jiné doplňující služby týkající se dědického řízení.
Zdědíte v dohledné době nějaký majetek? Pak se nemusíte obávat, že byste získané dědictví museli danit. Od roku 2014 je dědictví považováno za tzv. bezúplatné nabytí, které nepodléhá dani podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. U fyzických osob se o osvobození dědictví od daně z příjmů píše v konkrétně § 4a, u právnických osob v § 19b. Navíc platí, že osvobozené příjmy se nemusí uvádět ani do daňového přiznání.
Mezi bezúplatné příjmy, které jsou podle § 10 od daně z příjmů fyzických osob osvobozeny, patří dále například:
Dědická daň byla daní, kterou byly v minulosti zatíženy všechny příjmy nabyté dědictvím nebo odkazem. Předmětem daně mohly být věci movité, cenné papíry, pohledávky, majetková práva, nemovitosti a podobně, jak uváděl zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí.
Konkrétně 31. prosince 2013 byla dědická daň v České republice ale zrušena z důvodu nízkého výnosu pro státní rozpočet. V zákonu o daních z příjmů, pod který nabytí dědictví nyní spadá, se výslovně píše, že jsou od dědické daně osvobozeny všechny fyzické i právnické osoby.
Zrušením zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, došlo zároveň ke zrušení darovací daně. Dary nyní spadají mezi ostatní příjmy podle § 10 zákona o daních z příjmů. Daň z převodu nemovitosti byla taktéž zrušena a nahrazena daní z nabytí nemovitých věcí.
Fyzické osoby ale nesmí opomenout to, že získání osvobozeného příjmu v celkové hodnotě nad 5 milionů korun za kalendářní rok musí vždy oznámit správci daně. Lhůta pro podání oznámení je totožná s lhůtou pro podání daňového přiznání. Jinak se vystavují riziku, že budou platit pokutu za neoznámený příjem. Oznamovací povinnost jim v těchto případech ukládá ustanovení § 38v.
Stále také platí, že se s vyřízením dědictví pojí jiné nezbytné výdaje. Jedním z nezbytných výdajů je poplatek notáři, který provádí úkony potřebné k vyřízení dědického řízení. Výše odměny se vypočítává z celkové hodnoty dědictví. Tudíž ještě potřebujete znalce, který majetek ocení, za což zaplatíte další poplatky.
Dědická daň se do roku 2014 vztahovala na všechny příbuzné v přímé linii, do které spadají děti, rodiče, prarodiče a vnoučata. Tato skupina dědiců se označovala jako skupina I. Skupinu II. představovali příbuzní v nepřímé linii, kteří se dědické dani taktéž nevyhnuli:
Poslední skupina dědiců, označovaná jako skupina III., zahrnovala veškeré fyzické a právnické osoby, které nebyly se zůstavitelem v žádném příbuzenském vztahu.
Prakticky jediným členem společnosti, který byl v minulosti od dědické daně osvobozen, byly neziskové organizace. Dědická daň se jinak týkala všech dědiců z řad příbuzných v přímé i nepřímé linii, fyzických osob a právnických osob.
Dědická daň už se sice neplatí, ale i tak si lze připomenout, jak se v minulosti počítala. Při určování výše daně se přihlíželo ke dvěma hlavním parametrům. Tím prvním byla logicky celková hodnota dědictví.
Dále se přihlíželo k tomu, do jaké skupiny dědic patřil (zda šlo o příbuzného v přímé linii, příbuzného v nepřímé linii, nebo o právnickou či fyzickou osobu, která nebyla se zůstavitelem v žádném příbuzenském vztahu). Základ daně se poté snižoval o:
V praxi mohla dědická daň dosahovat až 15 procent z celkové hodnoty dědictví.