Hlavní navigace

Dědické řízení se může protáhnout. Jak probíhá a kolik zaplatíte notáři?

22. 11. 2020
Doba čtení: 11 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Ačkoliv smrt blízké osoby často přichází nečekaně a člověka nepříjemně zasáhne, posledním rozloučením těžkosti většinou nekončí. Je totiž nutné absolvovat pozůstalostní řízení, během kterého dojde k rozdělení dědictví a případných dluhů. Na následujících řádcích vám vysvětlíme, co takové řízení obnáší, jak se oceňuje majetek zemřelého a kolik peněz si bude za své služby účtovat notář.

Jak probíhá dědické řízení krok za krokem?

Řízení o pozůstalosti, které lidé znají také pod názvem dědické řízení, představuje jeden z několika druhů nesporných občanskoprávních řízení. Provádí se za účelem rozhodnutí o právních nástupcích zemřelé osoby, tedy o tom, kdo patří mezi dědice. V rámci tohoto řízení se také zjišťuje, zda po sobě zesnulý člověk zanechal nějaký majetek nebo dluhy, a dále i to, zda před smrtí sepsal závěť či dědickou smlouvu.

Většinu lidí zajímá hlavně to, jakým způsobem celý proces funguje a jaké má obvykle dědické řízení postup. To vždy začíná ve chvíli, kdy lékař konstatuje smrt blízké osoby a oznámí tuto skutečnost místně příslušnému matričnímu úřadu. Kopii úmrtního listu společně s informací o tom, kdo vypravil pohřeb zesnulé osoby, následně matrika předá soudu, v jehož kompetenci je zahájit pozůstalostní řízení.

Prvním krokem, který soud následně učiní, je výběr notáře, jenž celé dědické řízení povede. Toho si pozůstalí nemohou zvolit sami, ačkoliv v případě jiných řízení to možné je. Důvodem je zachování předpokladu nestrannosti. Důležitá je také skutečnost, že pozůstalostní řízení musí proběhnout v každém případě, tedy i za předpokladu, že zemřelá osoba neměla dluhy a žádný majetek nevlastnila.

Předběžné šetření

Obecně není nutné, aby se pozůstalí snažili notáře sami kontaktovat. K tomu by mělo dojít pouze v případě, že některý z potenciálních dědiců pojme podezření, že se ho ostatní snaží z dědického řízení vyloučit nebo že by mohl být opomenut. Pak je dobré notáři raději osobně napsat a uvést své identifikační údaje. Kontakt na soudem přiděleného notáře lze najít v rozvrhu řízení o pozůstalostech na stránkách Notářské komory. 

Jakmile notář obdrží soudní pověření a spis, na řadě je předběžné šetření. K tomu zhruba jeden měsíc po posledním rozloučení předvolá osobu obeznámenou s rodinnými a majetkovými poměry zemřelého, což je většinou osoba, jež se postarala o vypravení pohřbu. Předpokládá se totiž, že vypravitel pohřbu může disponovat dostatkem informací o potenciálních dědicích, ale i dluzích a majetku dotyčného.

Notář s předvolaným člověkem sepíše protokol o předběžném šetření, kde shromáždí všechny dostupné informace o zemřelé osobě, kam patří například rodinný stav nebo počet sňatků, ale také údaje o dětech, rodičích nebo osobách žijících ve společné domácnosti. Člověk, kterého bude notář zpovídat, by měl v ideálním případě s sebou donést následující dokumenty (pokud jimi disponuje):

  • občanský průkaz či jiný doklad totožnosti,
  • seznam potenciálních dědiců včetně data narození, adresy a kontaktu,
  • závěť zesnulé osoby (pokud ji vytvořila a je k dispozici),
  • informace ohledně bankovních, spořicích a devizových účtů zesnulé osoby,
  • informace ohledně vkladních knížek zesnulé osoby,
  • vlastnické listiny k nemovitostem, které patřily zesnulé osobě (kupní smlouva, darovací smlouva…),
  • velký technický průkaz vozidla, které patřilo zesnulé osobě,
  • doklad o členství v bytových a jiných družstvech,
  • smlouvy o půjčkách, kreditních kartách a dluzích,
  • smlouvy na dodávky energií,
  • doklady o bezpečnostní schránce,
  • doklady o výlohách na pohřeb.

Hlavním úkolem notáře je veškeré doložené informace zkontrolovat a ověřit. Údaje samozřejmě mohou doplnit také ostatní příbuzní a blízké osoby, přičemž lidé, které notář za tímto účelem zkontaktuje, mají povinnost zodpovědět veškeré jeho otázky a poskytnout mu požadované dokumenty.

Notář má samozřejmě za úkol zjistit, zda existuje nějaká závěť, dědická smlouva či listina o vydědění některého z dědiců. Z toho důvodu nahlíží do Evidence právních jednání pro případ smrti, kterou má na starosti Notářská komora ČR. Tam jsou evidována pořízení, která byla sepsána či uložena u některého z notářů. Dále může notář požadovat také rodný a oddací list zesnulé osoby.

Zatímco okruh dědiců si notář potvrdí v Centrální evidenci obyvatel a majetek prověří v katastru nemovitostí nebo prostřednictvím dalších relevantních institucí, banky a pojišťovny mu poskytnou informace o zůstatku na účtech a Česká správa sociálního zabezpečení doloží skutečnosti související s výplatou důchodu. Dále může provádět šetření také v obchodním rejstříku, v živnostenském rejstříku nebo třeba v centrálním depozitáři cenných papírů.

Proces zjišťování a ověřování jednotlivých informací v rámci dědického řízení, kde nevzniknou mezi pozůstalými žádné spory, obvykle trvá 2–3 měsíce. Prodloužit ho může situace, kdy některé údaje není možné jednoduchou cestou dohledat (třeba v případě, že není známo, kde se některý dědic zdržuje) a notář je musí shánět například v zahraničí.

Oceňování majetku

Dalšími aspekty, které při dědickém řízení hrají důležitou roli, jsou veškeré dluhy zemřelé osoby a hodnota jejího majetku. Tyto skutečnosti se přitom vždy vyčíslují k datu úmrtí v podobě soupisu aktiv a pasiv. V řízení o pozůstalosti je tedy nutné zjistit obvyklou cenu majetku, jenž po sobě člověk zanechal, za kterou by bylo možné danou věc či nemovitost prodat v době smrti dotyčného.

Jestliže mezi jednotlivými dědici nepanují žádné spory a zemřelý po sobě nezanechal žádné vysoké dluhy, k vyčíslení hodnoty majetku stačí souhlasné prohlášení právních nástupců zůstavitele nebo ocenění provedené tím, kdo danou pozůstalost spravuje. Vyjádření odborníka o výši obvyklé ceny nebo znalecký posudek je ovšem na místě třeba v případě pozemku, rodinného domu, nového vozidla nebo většího podniku. U vybavení domácnosti a drobnějšího majetku naopak stačí ocenit věci souhlasným prohlášením dědiců.

Znalecký posudek přichází na řadu také ve chvíli, kdy se dědicové na hodnotě majetku nejsou schopní domluvit, což často vede k nepříjemným rodinným sporům. Znalce, který bude mít ocenění pozůstalosti na starosti, přitom vybere jim přidělený notář. I pak ale mají možnost uzavřít dohodu o rozdělení pozůstalosti podle toho, jak se mezi sebou domluví, pokud to neodporuje zájmu osoby pod zvláštní ochranou.

Souhlasné prohlášení dědiců a vytvoření seznamu pozůstalostního majetku často nahrazuje soupis pozůstalosti, který je nutné vytvořit v případě, že potenciální dědicové nejednají ve vzájemné shodě. Dalším důvodem, proč může soud nařídit jeho vytvoření, jsou například situace, kdy se o dědictví nikdo nepřihlásí nebo kdy v závěti není uveden nepominutelný dědic.

Konečné jednání

Teprve ve chvíli, kdy si je notář jistý, že již získal veškeré podklady a relevantní informace, nařídí konečné jednání. Na to jsou předvoláni všichni lidé, kteří připadají v úvahu jako potenciální dědicové zesnulé osoby. A právě zde se také provádí soupis jejího majetku a dluhů, oceňuje se pozůstalost, jejíž hodnota se vyčísluje ke dni úmrtí, a případně se čte závěť.

Notář zde zároveň dědice poučí o tom, že mají právo dědictví zemřelé osoby odmítnout, jelikož kromě majetku člověk přebírá také její dluhy. To je možné učinit nejpozději do jednoho měsíce od chvíle, kdy soud člověka o probíhajícím dědickém řízení vyrozuměl. Pobýváte-li trvale v zahraničí, lhůta činí tři měsíce. Mějte ovšem na paměti, že odmítnutí dědictví ani jeho přijmutí již není možné odvolat.

Kromě toho, že je možné dědictví odmítnout, se člověk může dědictví také vzdát ve prospěch jiné osoby. To se dá udělat ve chvíli, kdy je dědiců více a daný člověk chce přenechat svůj podíl někomu z ostatních, který s tím však musí souhlasit. Třetím způsobem je pak zřeknutí se dědictví, což ovšem musí proběhnout již v průběhu života osoby, po níž by měl dotyčný teoreticky něco zdědit.

Dále existuje i možnost uplatnit výhradu soupisu pozůstalosti, čímž se omezí rozsah odpovědnosti dědice za dluhy zůstavitele, aniž by však dědic přišel o možnost dědictví přijmout. Člověk, který výhradu soupisu uplatní, hradí dluhy po zemřelém jen do výše ceny nabytého dědictví. Je tedy i nadále povinen obecně hradit dluhy zůstavitele spolu a nerozdílně s ostatními dědici, ale plnění může být požadováno pouze do výše, jež odpovídá jeho dědickému podílu.

Jakmile jsou veškeré výše zmíněné kroky provedeny, následuje uzavření dohody o vypořádání dědictví mezi jednotlivými dědici, což usnesením schvaluje také samotný notář. Podle toho se následně bude pozůstalost dělit. Jestliže se však dědici nejsou schopní dohodnout, musí notář vydat usnesení o rozdělení dědictví podle zákonných podílů jednotlivých dědiců. Tím je dědické řízení ukončeno.

Kdo patří mezi dědice?

Dědické právo představuje právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z dané pozůstalosti, která tvoří celé jmění zemřelé osoby (kromě práv a povinností vázaných výlučně na osobu zůstavitele). Pokud nedojde k posloupnosti dle dědické smlouvy nebo dle závěti, nastává zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo k její části.

Zákonnou posloupnost upravuje občanský zákoník. Na jejím základě rozlišujeme dědické třídy (dědické skupiny) příbuzných, které přicházejí na řadu při rozdělování pozůstalosti zesnulé osoby. Nejprve se zohledňuje první třída, přičemž ostatní připadají v úvahu pouze ve chvíli, kdy nedědí nikdo z předcházející skupiny.

Dědické třídy:

  • 1. třída – zůstavitelovy děti a manžel/manželka (či registrovaný partner) dědí stejným dílem, pokud ale některé z dětí nedědí, jeho podíl přejde na jeho potomky (vnoučata, případně i pravnoučata zůstavitele),
  • 2. třída – nedědí-li potomci zůstavitele, dědictví si rozdělí manžel/manželka (či registrovaný partner), zůstavitelovi rodiče a lidé, kteří žili se zůstavitelem alespoň po dobu jednoho roku před smrtí ve společné domácnosti,
  • 3. třída – nedědí-li manžel, registrovaný partner ani rodiče, dědictví se rozdělí mezi zůstavitelovy sourozence (nebo případně jejich děti) a osoby, které se zůstavitelem žily alespoň po dobu jednoho roku před smrtí ve společné domácnosti,
  • 4. třída – nedědí-li nikdo ze třetí třídy, dědictví si stejným dílem rozdělí zůstavitelovi prarodiče,
  • 5. třída – nedědí-li nikdo ze čtvrté třídy, dědictví si stejným dílem rozdělí prarodiče rodičů zůstavitele,
  • 6. třída – nedědí-li nikdo z páté třídy, dědictví připadne dětem dětí sourozenců zůstavitele, tedy prasynovcům a praneteřím, a dětem jeho prarodičů, tedy strýcům a tetám, nebo případně jejich dětem.

Jestliže se nenajde žádný dědic z výše zmíněných tříd, dědictví připadá státu (tzv. odúmrť), na který se hledí, jako by byl zákonným dědicem. Před rozdělením majetku ze zákona má přednost závěť, z níž ovšem není možné zcela vyloučit práva nepominutelných dědiců. Těmi jsou děti zůstavitele nebo případně jejich potomci.

A koho je vlastně možné vydědit? Ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyloučit vyděděním z jeho práva na povinný podíl, nebo ho v jeho právu zkrátit. To se může stát, pokud daný člověk neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi, pokud o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, pokud byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo pokud vede trvale nezřízený život.

Jak dlouho probíhá dědické řízení?

Na délku pozůstalostního řízení má vliv celá řada různých faktorů. Pokud se nevyskytnou žádné komplikace a jednotliví dědicové se mezi sebou dokáží shodnout, standardní doba činí zhruba 4 měsíce od smrti zůstavitele, přičemž většina řízení o pozůstalosti je ukončena do jednoho roku. Jestliže se však vyskytnou problémy, může se dědické řízení výrazně protáhnout, klidně i na několik let.

Potíže mohou nastat třeba ve chvíli, kdy jsou dědicové nezletilí, a úkony za ně proto musí schválit opatrovnický soud. K prodloužení dochází i v případě, kdy u některého z dědiců není známé místo pobytu nebo se trvale zdržuje v zahraničí. Na celou věc mají pochopitelně vliv také spory mezi potenciálními dědici.

Poplatky za dědické řízení

Jestliže jste absolvovali dědické řízení u notáře, je nutné mu za jeho služby zaplatit. Odměna je přitom pevně stanovena vyhláškou a závisí na hodnotě majetku zemřelého nebo na dalších nákladech, které byly spojeny s přípravou podkladů pro soud. Nemusíte se tak bát, že by notář po ukončení řízení požadoval příliš vysokou částku, na které jste se předem nedomluvili.

Je-li předmětem řízení o pozůstalosti například majetek ve výši 1 milionu korun, odměna bude činit 11 300 Kč + DPH. Maximálně se ale odměna může vyšplhat na 38 300 Kč + DPH, a to v případě, že majetek zesnulé osoby dosáhl 20 milionů korun. Uhrazení poplatků notáři za dědické řízení pak mají na starosti všichni dědicové, kteří si ji mezi sebe rozdělí v závislosti na tom, kdo z nich kolik zdědil.

Spousta lidí se také ptá, kolik činí dědická daň, jaký pro ni existuje výpočet a zda je možné dědickou daň spočítat prostřednictvím nějaké jednoduché kalkulačky. Dědická daň v České republice byla ovšem před několika lety zrušena a nabytí dědictví je navíc u fyzických osob osvobozeno také od daně z příjmů.

Kdo zahajuje dědické řízení?
Řízení o pozůstalosti vždy začíná ve chvíli, kdy lékař konstatuje smrt pacienta a oznámí tuto skutečnost místně příslušnému matričnímu úřadu. Ten následně kopii úmrtního listu společně s informací o tom, kdo vypravil pohřeb, předá soudu, který vybere notáře, jenž celé dědické řízení povede. Notář poté předvolá osobu obeznámenou s rodinnými a majetkovými poměry zemřelého k předběžnému řízení.
Jak probíhá oceňování majetku zesnulého?
Veškerý majetek včetně dluhů se vyčísluje k datu úmrtí dotyčného, přičemž je vždy nutné zjistit obvyklou cenu majetku, který po sobě zanechal. K vyčíslení hodnoty pozůstalosti často stačí souhlasné prohlášení právních nástupců zesnulého, kterým může poradit odborník, či ocenění tím, kdo pozůstalost spravuje. Někdy je ovšem nutné požádat o znalecký posudek, což se děje hlavně v případě, že se dědicové nejsou schopní dohodnout.
Co je součástí konečného jednání?
Jakmile notář získá veškeré podklady a relevantní informace, nařídí konečné jednání, kam jsou předvoláni všichni lidé, kteří připadají v úvahu jako potenciální dědicové. Zde se provádí soupis majetku a dluhů zemřelé osoby, oceňuje se pozůstalost a případně se čte také závěť. Dědicové mají právo dědictví odmítnout a mohou také uplatnit výhradu soupisu pozůstalosti. Poté následuje uzavření dohody o vypořádání dědictví, či usnesení o rozdělení dědictví podle zákonných podílů jednotlivých dědiců.
Kolik činí odměna notáři a dědická daň?
Za vedení dědického řízení náleží notáři odměna, která je pevně stanovena vyhláškou č. 196/2001 Sb., o odměnách a náhradách notářů, správců pozůstalosti a Notářské komory České republiky (notářský tarif). Její výše přitom závisí hlavně na hodnotě majetku zesnulého, ale také na dalších nákladech, které byly s přípravou podkladů pro soud spojeny. Dědická daň byla před několika lety zrušena a fyzické osoby jsou v tomto případě osvobozeny také od daně z příjmů.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).