Trh s futures vznikl v polovině devatenáctého století v Chicagu. Futures je speciální typ forwardového kontraktu.
Forwardový kontrakt je smlouva uzavřená v jednom časovém okamžiku o dodání zboží k určitému budoucímu datu za cenu stanovenou v době uzavření smlouvy. Typickým forwardovým kontraktem je například smlouva uzavřená dnes o dodání 1 tuny cukru ode dneška za rok za cenu 10 Kč/kg s platbou při dodání zboží.
Futuritní kontrakty (futures) jsou forwardové kontrakty obchodované na organizované burze (např. Chicago Mercantile Exchange, New York Futures Exchange, atd.). Smluvní podmínky jednotlivých kontraktů jsou standardizované, určené pravidly příslušné burzy.
Historická zajímavost
Již v roce 1730 se v Japonsku obchodovaly standardizované forwardové kontrakty s rýží. Tyto kontrakty se velmi podobaly dnešním komoditním futuritním kontraktům. Jediná odlišnost byla v tom, že nebylo možno vyžadovat fyzické dodání zboží. Forwardový kontrakt mohl být nakoupen nebo prodán, ale nesměl být vyměněn za dodávku rýže. Časem se ukázalo, že zatímco spotové ceny rýže fluktuovaly jen málo, forwardové kontrakty vykazovaly dlouhodobě velké fluktuace. Vláda se proto v roce 1869 rozhodla forwardový trh uzavřít. Pak se ovšem stalo něco velmi zajímavého. Jakmile byl forwardový trh uzavřen, začal obrovsky fluktuovat spotový trh. Po dvou letech totálního chaosu na spotovém trhu vláda opět povolila forwardové obchody. Forwardové kontrakty poté mohly navíc požadovat fyzické plnění a forwardový trh se relativně stabilizoval.
Finanční futures jsou futuritní kontrakty, jejichž podkladovým aktivem je nějaký finanční nástroj. Oproti komoditním futures jsou mladým nástrojem, používají se zhruba od poloviny 70. let. Dnes se běžně obchodují finanční futures založené na měnách, dluhových nástrojích či finančních indexech. Podkladovým aktivem se tedy stává cizí měna, pokladniční poukázka, obligace nebo index. V případě finančních indexů jsou převáděny platby, které odpovídají změnám v nějakém indexu (např. S&P 500), a není tedy dodáváno skutečně oněch 500 titulů.
Vraťme se ještě k našemu příkladu s cukrem. Forwadový kontrakt byl uzavřen, protože obě strany věří, že pro ně bude výhodný. Smluvní cena je 10 Kč/kg. Předpokládejme, že cena v době dodání, tzv. spotová cena, je 12 Kč/kg. V tomto případě je prodávající zavázán dodat tunu cukru za cenu 10 Kč/kg, zatímco na spotovém trhu by mohl inkasovat cenu 12 Kč/kg. Prodejce má motivaci od kontraktu ustoupit (nedostát závazku).
Tohoto nebezpečí jsou si obě strany samozřejmě vědomy, a tak výše uvedený typ forwardového kontraktu se může uskutečnit jen mezi stranami, které se znají a důvěřují si. To ale není příliš praktické. Dalším problémem navíc může být nalezení partnera, který chce zobchodovat danou komoditu za stejnou dobu a ve stejném množství.
Právě proto vznikly a existují futuritní trhy, které tyto problémy forwardových kontraktů řeší. Bez organizovaného trhu by byla na derivátových trzích nedostatečná likvidita. Organizovaný trh s futures navíc umožňuje, aby obchodníci splnili své závazky, aniž by došlo ke skutečnému fyzickému dodání podkladového aktiva.
Jeden možný pohled na oceňování futures je tzv. vyloučení arbitráže (bezrizikového zisku). Vycházíme z toho, že na konkurenčním trhu rychle vymizí veškeré příležitosti k arbitráži. Pro výnos nějakého aktiva, třeba pokladniční poukázky, by tedy mělo například platit: výnos 167denní poukázky = (výnos 77denní poukázky) x (výnos 90denní poukázky dodané jako futures za 77 dní).
