Co jsou akciové analýzy?

Abyste se vyznali v obchodování s akciemi, je dobré se seznámit s faktory, které mají vlív na cenu akcií. A ty podrobně je rozebírají analýzy.

Fundamentální analýza

K analýze akcií lze přistupovat různě. Fundamentální analýza předpokládá, že každá akcie má v daném okamžiku určitou „vnitřní hotnotu“. Předmětem zkoumání fundamentální analýzy je hledání podhodnocených cenných papírů k nákupu a nadhodnocených k prodeji (tzv. picking). Hledá významné faktory, které mohou podstatně ovlivňovat vnitřní hodnotu akcie.

Fundamentální analýzu lze provádět na několika úrovních. Globální analýza zkoumá krátkodobé i dlouhodobé vlivy ekonomických makroagregátů na ceny akcií (inflace, hospodářského růstu, úrokových sazeb atd.). Odvětvová analýza měří citlivost odvětví na hospodářský cyklus, rozsah a způsob vládní regulace, sílu odborů, míru inovací v daném odvětví atd. Pomocí finanční analýzy jednotlivých titulů se pak stanoví odhad vnitřní hodnoty příslušné akcie.

U společností ve fázi dospělosti (kdy lze lépe prognózovat některé veličiny) se pro účel stanovení vnitřní hodnoty akcie používají tzv. dividendové diskontní modely. Ty vychází z předpokladu, že vnitřní hodnota akcie je současnou hodnotou veškerých budoucích příjmů z akcie. Je to jistá analogie k oceňování dluhopisů.

V případě akcií však neexistuje doba splatnosti, výplaty dividend jsou nejisté a jistina je nahrazena očekávanou prodejní cenou. Při stanovení požadované výnosové míry je třeba zahrnout i jakousi „prémii“ za riziko a k tomu lze využít modelu CAPM (viz dále). Ke stanovení míry růstu dividend lze zase využít informace o míře zadrženého zisku na dosahovaném čistém zisku společnosti.

Na vyspělých trzích patří mezi často používané metody oceňování akcií tzv. ziskové modely. Jsou obvykle založeny na poměru P/E (tržní kurs/čistý zisk na akcii). P/E poměr je pozitivně ovlivněn růstovými příležitostmi trhu a negativně požadovanou výnosovou mírou, která je pozitivně ovlivněna především mírou inflace. Poptávka po akciích s růstem P/E poměru většinou klesá.

Psychologická analýza

Psychologická analýza předpokládá, že kursy jsou v krátkém období silně ovlivněny psychologickými faktory (viz. např. případ start-up firem). Předmětem zkoumání není kurs samotný, ale chování investorů. Teoretickým východiskem je mimo jiné Le Bonova práce „Psychologie davu“. A. Kostolany razí filosofii „plout proti proudu“ (uvádí max. 10 % sofistikovaných investorů), a tak obelstít burzovní koloběh střídání cenových vzestupů a sestupů.

Technická analýza

Technická analýza předpokládá, že kursy akcií se pohybují v trendech (bull, bear, akumulační a distribuční fáze ap.). Předmětem analýzy jsou časové řady tržních cen, objemů obchodů a různých indexů. Technický analytik se pokouší rozpoznat v pohybu kursu určitý tvar (formaci) a podle něj časuje nákup a prodej libovolného cenného papíru (timing). K tomu používá jednak grafické metody (linie podpory a odporu, vlajky, prapory atd.) a jednak technické indikátory (např. klouzavé průměry, oscilátory ap.).

Finanční analýza

Z finančních výkazů akciové společnosti se počítají nejrůznější poměrové ukazatele, které jsou následně používány v rámci akciových analýz. Ukazatele rentability informují investora o výkonnosti společnosti. Nejpoužívanějšími jsou ukazatele ROA (čistý zisk/celková aktiva) a ROE (čistý zisk/vlastní jmění). O úrovni finančního rizika firmy mnohé vypovídají ukazatele zadluženosti. Jsou to např. debt ratio (cizí zdroje/celková aktiva) nebo leverage ratio (cizí zdroje/vlastní jmění).

O potenciální výnosnosti investorem vložených prostředků informují investiční ukazatele. Na následující zkratky narazíte i v denním tisku, takže je dobré vědět, co znamenají. DPS je dividenda na akcii (dividenda/počet akcií), EPS je zisk na akcii (čistý zisk/počet akcií). Výplatní poměr (payout ratio) se spočte jako podíl (dividenda na akcii/zisk na akcii). Převrácená hodnota (zisk na akcii/dividenda na akcii) je známa jako dividendové krytí (dividend cover). Míra zadrženého zisku (retention ratio) se spočte jako (EPS-DPS)/EPS. Dividendový výnos (dividend yield) se počítá jako (DPS/tržní cena akcie) a akciový výnos (earnings yield) jako (EPS/tržní cena akcie). Převrácená hodnota akciového výnosu je známý P/E poměr (P/E ratio), který lze tedy vyjádřit také jako tržní cena na akcii/zisk na akcii.

Teorie portfolia aneb „tajemný“ koeficient beta

Výnos akcie je tvořen zpravidla dvěma složkami. Kapitálový výnos je rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou akcie. Druhou složkou je příjem z dividend. Rizikem investice budeme rozumět kolísání její hodnoty v čase. Riziko obvykle měříme směrodatnou odchylkou („průměrné“ vychýlení od průměru). Soubor investic nazýváme (investiční) portfolio.

Zásadní vlastností portfolií je možnost vytvářet portfolia s menším rizikem, než jsou rizika všech jednotlivých titulů zastoupených v portfoliu. Důvodem této diversifikace portfolia jsou záporné korelační vazby mezi zastoupenými tituly (mnohdy stačí i slabé pozitivní korelace). Efektivní portfolio je pak takové portfolio, které při daném středním výnosu minimalizuje riziko (resp. při daném riziku maximalizuje střední výnos). Výběr konkrétního portfolia záleží na vztahu investora k riziku. Pro udržení jednoduchosti nebudeme uvažovat možnost vypůjčování a zapůjčování peněz (existenci bezrizikového aktiva).

Ukažme si to na příkladu. Akcie A má střední výnos 11 % a směrodatnou odchylku 14 % a akcie B má střední výnos 6 % a směrodatnou odchylku 8 %. Pokud jsou tyto akcie navzájem nezávislé (korelační koeficient roven nule) lze namixovat portfolio, v němž akcie A bude zastoupena z jedné čtvrtiny a akcie B ze tří čtvrtin. Takové portfolio bude mít výnos 7,23 % a riziko 6,95 %.

Na myšlence efektivní diversifikace akciového portfolia je založen model oceňování kapitálových aktiv (CAPM). Jde vlastně o proces přidání cenných papírů do portfolia za účelem snížení celkového rizika portfolia postřednictvním snížení jedinečného rizika. Nesystematické (jedinečné) riziko vyplývá z jedinečnosti cenných papírů v portfoliu. Systematické (tržní) riziko je na druhou stranu nediverzifikovatelné. Mírou tohoto rizika je koeficient beta.

Koeficient beta odráží, v jaké míře určitý cenný papír podléhá vlivu všeobecného tržního poklesu či vzestupu, a vlastně tak měří příspěvek cenného papíru k riziku portfolia.

V „průměru“ se cena určité akcie při růstu trhu o 1 % zvýší o beta této akcie. Odhady beta provádíme obvykle z dat starých maximálně 5 – 10 let. Málokterá společnost má totiž stejné průměrné riziko dnes a před 70 lety. Jelikož většina akcií má standardní odchylku větší než tržní průměr, velkou část jejich variability představuje tzv. jedinečné riziko, které lze na rozdíl od tržního rizika odstranit diversifikací.

Akcie s beta větší než 1 mají tendenci obecné pohyby kapitálového trhu zesilovat. O takových cenných papírech se obyčejně hovoří jako o „rizikových“. Zároveň však je jejich očekávaná návratnost (kapitálové zisky) vyšší než u méně rizikových cenných papírů, a to především v delším období. Méně rizikové cenné papíry (u kterých se také obyčejně v dlouhodobém horizontu předpokládá nižší výnostnost) mají betu mezi 0 a 1. Takové cenné papíry mají tendenci se pohybovat ve stejném směru jako celý trh, ale ne v takovém rozsahu. Jejich pohyby ve srovnání s celým trhem jsou obyčejně více či méně „tlumené“. Výnos akcií s beta menším než nula se pohybuje opačným směrem než výnos trhu. Trh představuje agregátní portfolio všech cenných papírů, takže beta celého trhu je jednotková.

Celý kapitálový trh je ovšem pojem ne zcela upřesněný. Z toho důvodu je „trh“ často zastoupen indexem, který by měl odrážet chování a pohyby trhu. Na americkém kapitálovém trhu je to např. index Standard&Poor's, nebo známější index Dow Jones. Na pražské burze se používá index PX.

Tab. Odhady beta a výnosy za léta 1984 – 1989

Z tabulky lze vyčíst, že zatímco poslední společnost má beta blízké trhu, dvě předchozí mají beta větší než jedna a jsou tedy považovány za citlivé, zatímco první dvě společnosti jsou spíše na pohyby trhu necitlivé (beta menší než jedna).

Mnoho finančních odborníků a analytiků oproti využití jednofaktorového (historické riziko) CAPM modelu upřednostňuje metody, které berou v úvahu více relevantních rizikových faktorů v ekonomice a vychází z „multifaktorového“ modelu. Teorie arbitrážního oceňování (APT) předpokládá, že dvě stejná aktiva se nemohou obchodovat za různé ceny. Tento myšlenkový proud je rovněž podporován množstvím empirických studií a aplikovaným výzkumem ve financích.