Základním volitelným parametrem hypotečního úvěru je doba splatnosti. Banky zpravidla nabízejí rozmezí od 5 do 30 let, u některých však musíte úvěry splatit dříve, např. do 25 nebo 20 let. Na době splatnosti bude záviset výše splátky a to, kolik zaplatíte bance celkově na úrocích. Když zvolíte splatnost dlouhou, budete měsíčně splácet jen málo, ovšem v celkovém součtu vás hypotéka vyjde dráž. Jistina se totiž bude snižovat pomaleji a vy budete muset zaplatit větší podíl úroků. Naopak když zvolíte dobu splatnosti krátkou, bude vaše měsíční zatížení vysoké, ale hypotéka vás vyjde levněji. Vhodné je tedy volit jakýsi kompromis v závislosti na vašich příjmových možnostech, nejčastěji kolem 15 nebo 20 let.
Dalším důležitým parametrem je doba fixace úrokové sazby. V období fixace se vám nemění úroková sazba stanovená na jeho začátku a vy tak splácíte stále stejně vysoké splátky. Teoreticky vzato by tedy bylo výhodné zafixovat si v období nízkých úrokových sazeb (a jejich očekávaném růstu) úroky na co nejdelší dobu a naopak při předpokládaném budoucím poklesu úroků sazbu fixovat jen na krátký čas.
Celá věc se ale komplikuje tím, že většina bank umožňuje předčasně splatit část úvěru nebo dokonce úvěr celý právě jen v období změny úrokové sazby. To znamená, že pokud zvolíte jednoletou fixaci, můžete na účet bez sankčních poplatků splatit „něco navíc“ každý rok, zatímco když si úroky zafixujete na 15 let, nebudete moci po celou tuto dlouhou dobu podmínky splácení nijak ovlivnit. Sankční poplatky totiž bývají skutečně vysoké a mohou se vyšplhat až na jednu třetinu dosud nesplacené jistiny.
Na době fixace navíc také záleží výše úrokové sazby. Čím delší lhůtu zvolíte, tím bude úrok vyšší. Někdy banky paradoxně nabízí klientům, které již získaly (vědí tedy, jak splácejí), při změně úrokové sazby vyšší sazbu než klientům novým. Hřeší tak na to, že změna hypoteční banky je velmi nákladná záležitost, do které se hned tak někdo nepustí.
Zásadní volbou bude dále výběr způsobu splácení. Nejčastěji banky nabízejí klasické anuitní splácení, kdy se výše splátky v čase nemění a skládá se z postupně klesajícího podílu úroků a stoupajícího podílu jistiny. Některé banky však nabízejí i jiné možnosti. Jednou z nich je např. progresivní splácení, kdy výše měsíční splátky v čase stoupá. Hodí se tedy zejména pro klienty, kteří mají v současné době nižší příjmy (jeden z nich je na mateřské dovolené apod.), ale v budoucnu očekávají, že se jejich situace vylepší. Opačný postup využívá degresivní způsob splácení. Zde se splátky v čase naopak snižují, což mohou naopak využít ti, kteří mají nyní mimořádné přebytky volných finančních prostředků, které mohou později klesat.
Další možností je požádat banku o odklad splátek jistiny hypotéky . To znamená, že klient v prvním období (nejčastěji 1 rok až 5 let) platí pouze úroky z vypůjčené částky, splátka je tedy nižší, a jistinu začíná splácet teprve později. Na podobném principu pak fungují různé kombinace hypotéky a stavebního spoření nebo kapitálového životního pojištění. V obou případech klient splácí v prvním období pouze úroky z hypotéky a zároveň spoří na účet stavebního spoření, resp. platí pojistné pojišťovně, a jistina je později splacena buď najednou nebo v několika splátkách ze stavebního spoření nebo z výnosu kapitálového životního pojištění. Tyto kombinace se však vyplatí pouze ve specifických případech.
ČLÁNKY DO MAILU