Na „zahraniční dovolenou“ můžete jet i s požehnáním vašeho zaměstnavatele, který ji v rámci neoficiálních zaměstnaneckých benefitů zastře služební cestou např. na školení, konferenci v turistickém letovisku apod. Pak se na vás vztahuje i stravné na zahraničních služebních cestách.
Výše stravného v cizí měně je stanovena na základě návrhu Ministerstva zahraničních věcí, který je vypracován podle podkladů zastupitelských úřadů o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejných stravovacích zařízeních střední kvalitativní třídy a v zařízeních první kvalitativní třídy v rozvojových zemích Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Využívá se přitom statistických údajů Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a Organizace spojených národů.
Jde o to, aby naši cestovatelé na pracovních cestách v zahraničí nebyli jako chudí příbuzní a mohli využívat stravovacích služeb v míře obvyklé ve státu, do kterého zavítají. Další výklad bude vycházet z hledisek uvedených v zákoně č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů.
Za kolik se najíte v zahraničí?
Výši základních sazeb stravného v cizí měně pro jednotlivé státy podle výše uvedených zásad stanoví Ministerstvo financí prováděcím právním předpisem – vyhláškou vždy na kalendářní rok. V jeho průběhu může dojít ke změnám v uvedených parametrech, pokud by změna cen a kurzů měn dosáhla od stanovené úpravy alespoň 20 %.
Pro rok 2009 platí vyhláška č. 417/2008 Sb., o základních sazbách stravného v cizí měně. Pro informaci uvádíme základní sazby stravného v cizí měně podle zemí světa a použité měny.
Stravné v cizí měně ve výši uvedené základní sazby stravného v cizí měně přísluší zaměstnanci, pokud doba zahraniční pracovní cesty strávená mimo území naší republiky trvá v kalendářním dni déle než 12 hodin. Pokud trvá 12 a méně hodin, přísluší zaměstnanci stravné v cizí měně ve výši určené násobkem dvanáctiny poloviční výše základní sazby stravného v cizí měně a počtu celých hodin zahraniční pracovní cesty strávené mimo naše území.
Pokud by doba strávená v zahraničí trvala méně než 1 hodinu, stravné v cizí měně nenáleží, ale uvedená doba se připočte k době trvání pracovní cesty na území České republiky. I na takový detail zákon pamatuje!
Jak se postupuje v případě, když během jednoho kalendářního dne se navštíví více zemí, a kdy začíná zahraniční cesta z území České republiky?
Při cestě do zahraničí přísluší zaměstnanci za dobu pracovní cesty na území naší republiky stravné v české měně podle uvedených zákonných zásad. Při zahraniční pracovní cestě je rozhodnou dobou pro vznik nároku na náhrady poskytované v cizí měně přechod české státní hranice. Při letecké přepravě jde o čas odletu a příletu letadla na naše území podle letového řádu. Pokud odlétáte např. do Londýna, je rozhodným okamžikem doba, která je v letovém řádu stanovena jako doba odletu, nikoliv doba skutečného startu; obdobně je tomu při příletu na naše území.
Neplatí již dříve uplatňované hledisko, kdy při cestě (např. autem) přes několik států se vypočítávaly náhrady stravného podle doby pobytu v jednotlivých státech. Nyní platí, že výši stravného v cizí měně určí zaměstnavatel ze základní sazby stravného stanoveného pro stát, ve kterém zaměstnanec stráví v kalendářním dni nejvíce času; v době integrované Evropy a jednotné měny v ní by stejně ztrácelo dělení nároků na významu.
Soukromník nemusí být tak štědrý jako stát!
Citovaný zákon stanoví, že zaměstnavatelé, kteří nejsou organizační složkou státu, příspěvkovou organizací a územním samosprávním celkem, mohou poskytovat svým zaměstnancům stravné nižší, než je stanovená základní sazba, nejvýše však o
- 25 %, pokud tuto možnost sjednají v kolektivní smlouvě nebo stanoví ve vnitřním předpisu, případně sjednají v pracovní smlouvě,
- 50 %, pokud se jedná o členy posádek plavidel vnitrozemské plavby podle příslušného zákona, a tato možnost je sjednána v kolektivní smlouvě nebo v pracovní smlouvě.
Nároky stravného mohou být dále kráceny!
I pro zahraniční pracovní cesty platí ustanovení, že pokud zaměstnavatel zabezpečí na pracovní cestě plně bezplatné stravování, stravné se neposkytuje; pokud je zabezpečeno bezplatné stravování částečné, stravné je nutno úměrně krátit, a to nejméně o 20 % a nejvýše o 40 % určené výše stravného za každé bezplatně poskytnuté jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře.
Pokud tedy partnerská strana předem deklaruje v pozvání, že pro účastníky zajistí bezplatně některá jídla (nebo jen např. slavnostní večeři na závěr pobytu), je třeba stravné v tomto smyslu krátit. Obdobně tomu je v případech, kdy je součástí ceny ubytování, na jehož úhradu je rovněž při zahraniční pracovní cestě nárok, bezplatná snídaně.
Výši krácení nároků musí zaměstnavatel sdělit zaměstnanci před vysláním na zahraniční cestu.
Kapesné a nárok na něj
Jestliže na úhradu výše uvedeného stravného a jízdních výdajů a prokázaných výdajů za ubytování – samozřejmě v rozsahu schváleném na zahraniční služební cestu vysílajícím zaměstnavatelem – je právní nárok, není tomu tak u kapesného. V tomto případě jde o fakultativní nárok, který může, ale také nemusí vysílající zaměstnavatel poskytnout. Kapesné v cizí měně může být poskytnuto až do výše 40 % stravného určeného podle výše uvedených hledisek.
Úhrada dalších nároků
Zaměstnavatel hradí svému zaměstnanci i prokázané nutné vedlejší výdaje (např. poplatek za prezentaci na konferenci, na kterou byl zaměstnanec vyslán, parkovné za automobil apod.), ale i náhradu za použití motorového vozidla (pokud jeho užití schválil) a náhradu za pohonné hmoty v cizí měně za kilometry ujeté v zahraničí nad 350 km.
Rozsah našeho příspěvku nedovoluje zabývat se způsobem vyúčtování zahraniční pracovní cesty a některými specifickými záležitostmi citovaného zákona; v tomto směru je třeba odkázat na podrobné studium jeho obsahu.
