Vycestujete-li po Evropské unii bez pojištění, bude vám v případě onemocnění či úrazu poskytnuta stejná péče, jaké se dostává místním občanům. To ale zdaleka neznamená, že bude bezplatná! Naopak, zájezd se zlomenou nohou se může pěkně prodražit.
Občané Evropské unie mají v cizí členské zemi nárok na zdravotní péči jako domácí občané. V Evropě však není zdravotní péče zadarmo, a proto při pobytu v cizině musíte také platit. Všude v Evropě jsou zdravotní úkony poměrně drahé. Ani samotná návštěva lékaře není zadarmo. Nechcete-li se dostat do problémů, můžete před odjezdem do zahraničí uzavřít cestovní pojištění.
V příštích letech se očekává další zvyšování spoluúčasti a úhrad za lékařské úkony ve většině evropských zemích… Význam soukromého zdravotního pojištění tak ještě poroste, neboť všeobecné zdravotní pojištění nestačí.
Výše cestovního pojištění závisí na druhu cesty
Cestovní pojištění v Česku nabízí většina pojišťoven působících na našem trhu. Nabídka je opravdu pestrá. Cenové rozdíly nejsou nijak závratné, a tak se doporučuje obrátit se na silný pojišťovací ústav.
Kolik zaplatíte za cestovní pojištění, závisí na délce a druhu cesty (turistické, pracovní, za účelem sportu) a věku pojištěného. A samozřejmě na volbě výše limitu pojistného plnění, kdy např. sportovci uzavírají vyšší limity. Cestovní zdravotní pojištění kryje úhradu nákladů na ošetření v zahraničí, převoz nemocných i případný převoz tělesných ostatků ze zahraničí.
Cestovní pojištění – jistota na cestách
Nikdo neví, kdy bude potřebovat lékařskou pomoc. Myslet si, že nám se to nemůže stát, je nezodpovědné. Cestovní pojištění je jistotou na cestách. Důležité je ale vždy si před odjezdem důkladně prostudovat uzavřené pojistné podmínky a smluvní ujednání.
Musíte vědět, kdy pojištění začíná a končí, povinnosti pojištěného a limity plnění. Při pobytu v zahraničí nesmíte zapomenout identifikační kartu (smlouva není nezbytná). Identifikační karta je nutná pro případ, že dorazíte k lékaři dříve, než zkontaktujete asistenční službu.
Všechny české pojišťovny nabízející cestovní pojišťovny mají asistenční službu, kterou kontaktujete při vzniklých potížích. Důležité je především nahlásit telefonní číslo, na kterém jste v cizině k zastižení, a adresu pobytu.
Asistenční služby poskytují klientům pobývajícím v zahraničí profesionální a efektivní pomoc v českém jazyce 24 hodin denně, 365 dní v roce. Asistenční služba zabezpečuje, aby všichni klienti, kteří potřebují lékařskou pomoc, byli ošetřeni rychle, bez zbytečného prodlení, aby jim byla poskytnuta co nejlepší a nejkvalitnější zdravotní péče bez zatěžujících formalit. Ne každý je schopen se dobře orientovat v cizí zemi nebo komunikovat v cizím jazyce, zejména při stresových situacích.
Zdravotní péče není v Evropě zadarmo
V žádné zemi Evropské unie není veškerá zdravotní péče naprosto zadarmo a pro všechny stejná. Bezplatný systém, jako byl u nás před rokem 1989, je finančně neudržitelný a naprosto neefektivní (nutí občany k úplatkům, rozhoduje protekce a všude jsou neuvěřitelné fronty).
Ve většině členských zemích Evropské unie platí občané za stomatologické ošetření, léky, hospitalizaci, ambulantní péči, nemocniční péči či návštěvu lékaře vysokou spoluúčast (dosahuje stovek eur, u komplikovanějších případů tisíců eur). Zdravotnictví je nesmírně drahé a pouze finanční prostředky z všeobecného zdravotního pojištění nemohou pokrýt jeho výdaje v žádné zemi.
Jenom pro ilustraci si uveďme spoluúčast u stomatologického ošetření: Belgie 25 % až 40 %, Dánsko 100 %, Estonsko 100 %, Finsko min. 40 euro, Francie 100 %, Itálie 50 % až 100 %, Kypr min. 50 euro, Litva 100 %, Lotyšsko 100 %, Lucembursko min 40 euro, Maďarsko 20 % až 100 %, Malta 100 %, Německo min. 20 euro, Nizozemí 100 %, Polsko 100 %, Portugalsko 50 % až 100 %, Rakousko min. 30 euro, Řecko 50 % až 100 %, Slovensko min. 20 Sk, Španělsko 50 % až 100 %, Švédsko min. 30 euro, Velká Británie 80 %. Zcela běžný zákrok zubního lékaře v zahraničí nás tak může přijít na hezkých pár tisíc korun. Současné evropské reformy zvyšují spoluúčast
Sociální jistoty v zemích Evropské unie dosáhly svého vrcholu. Výdaje jednotlivých států na podporu v nezaměstnanosti, sociální dávky, dotaci zdravotnictví, školství atd. rostou. Občané stárnou a státem vybraných peněžních prostředků je méně. Dochází proto ke „zmrazování sociálních výdajů“.
