Hlavní navigace

Co v zákoníku práce nenajdete: rady do zaměstnání a vysvětlení soudů

Autor: Shutterstock
Richard W. Fetter

Máte v práci problém? Není jasné řešení? Nedejte na názor protistrany – zaměstnavatele a jeho právníků. Nespoléhejte, co jedna paní povídala. Ani co najdete na pochybných webech. Zákoník práce mohou závazně vyložit jen soudy. Poučte se ze sporů jiných.

Právní předpisy nebývají vždy jasné a připouštějí různý výklad, právní úprava také nemusí pamatovat na všechny situace a otázky, které se v praxi mohou vyskytnout.

Závazně a autoritativně právo vykládají a také dotvářejí (protože není pamatováno na všechny možné situace v praxi) soudy, především pak jejich vrcholné instance – Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud, při řešení sporných věcí. Nejzajímavější, pro praxi nejpřínosnější, rozhodnutí, výklady a stanoviska v oblasti pracovněprávních vztahů za rok 2016 jsme přinesli ve článku Buďte chytřejší než váš zaměstnavatel nebo jeho právníci.

Nyní se podíváme na vybranou judikaturu (výkladovou praxi) vrcholných soudů ze začátku letošního roku 2017. Byla zodpovězena celá řada zajímavých otázek a vyřešena celá řada složitých problémů.

Kdy nehradíte náklady na zvýšení kvalifikace, které za vás zaměstnavatel zaplatil, i když jdete pracovat jinam?

Zaměstnavatel může s vámi jako se zaměstnancem v souvislosti se zvyšováním kvalifikace uzavřít kvalifikační dohodu. Její součástí je pak váš závazek setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po sjednanou dobu, nejdéle však po dobu 5 let, anebo uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace, které zaměstnavatel na zvýšení vaší kvalifikace vynaložil.  Povinnost zaměstnance k úhradě nákladů z kvalifikační dohody podle ust. § 235 odst. 3 písm. d) zákoníku práce nevzniká, jestliže zaměstnavatel nevyužíval v posledních 12 měsících po dobu nejméně 6 měsíců kvalifikaci zaměstnance, které zaměstnanec na základě kvalifikační dohody dosáhl.

Ve věci posuzované NS ČR pod spis. zn. 21 Cdo 4531/2016 odvolací soud dovodil, že nelze považovat za nevyužívání kvalifikace ze strany zaměstnavatele to, že zaměstnanec, i když fakticky nevykonával práci zástupce svářečského dozoru, byl k této práci zaměstnavatelem pověřen. (Byl formálně zástupcem zaměstnance, který takovou práci fakticky vykonával.)

S tímto názorem odvolacího soudu dovolací soud (NS ČR) nesouhlasil. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku spis. zn. 21 Cdo 4531/2016, ze dne 4. 1. 2017, závazně uzavřel: Jestliže zaměstnanec práci fakticky nevykonává, resp. jestliže převážná část pracovních činností vykonávaných zaměstnancem nevyžaduje znalosti, dovednosti a odborné zkušenosti, které zaměstnanec získal v rámci zvýšení své kvalifikace, pak je naplněn liberační důvod uvedený v ust. § 235 odst. 3 písm. d) zákoníku práce a zaměstnanec není povinen zaměstnavateli uhradit náklady spojené se zvýšením kvalifikace (nebo jejich poměrnou část). Podrobně jsme o tom psali v článku Zaměstnavatel vám zaplatil zvýšení kvalifikace? Při odchodu neplatíte, když ji nevyužívá.

Lze pracujícím důchodcům nebo propouštěným zaměstnancům v předdůchodovém věku vyplatit nižší odstupné než ostatním zaměstnancům?

Nejvyšší soud ČR se k tomu v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 5763/2015, ze dne 18. 1. 2017, vyjádřil negativně, protože je to diskriminační:

Ujednání kolektivní smlouvy, podle kterého je přiznání odstupného ve větším než zákonném rozsahu vázáno na podmínku, že zaměstnanci v okamžiku skončení pracovního poměru ještě nevznikl nárok na starobní důchod, je diskriminační; důvody, které zaměstnavatele vedly ke znevýhodnění určité skupiny zaměstnanců z důvodu věku, nelze považovat za ospravedlnitelné a použité prostředky za přiměřené.

Podrobně jsme o tom psali v článku Jako důchodce, ale i v předdůchodovém věku máte nárok na navýšené odstupné.

Informace o odstupném pak najdete v článku Odstupné: Tři platy až po dvou letech práce.

Odpovídá zaměstnavatel za škodu na vozidle, které jste si u něj zaparkovali? Kdy a do jaké výše?

Za osobní automobil, který zaměstnanec umístil v objektu zaměstnavatele na nehlídaném parkovišti, zaměstnavatel odpovídá pouze do částky 10 000 Kč, ledaže škodu na tomto automobilu způsobil jiný zaměstnanec zaměstnavatele nebo jej zaměstnavatel převzal do zvláštní úschovy, pak odpovídá za škodu plně.

Za zvláštní úschovu osobního automobilu podle ust. § 268 odst. 2 zákoníku práce je možné považovat jeho zaparkování na hlídaném parkovišti, které k tomu účelu zaměstnavatel zřídil. Nelze jím však rozumět parkoviště v areálu zaměstnavatele, které je pouze v dohledu vrátnice nebo hlídače, aniž by zaměstnavatel vrátnému uložil hlídat přesně určená parkovací místa.

Jestliže však nebyly splněny podmínky odpovědnosti zaměstnavatele za škodu na odložených věcech zaměstnance (vozidle) podle ust. § 267 zákoníku práce ani v plném rozsahu podle ust. § 268 odst. 2 zákoníku práce, je třeba posoudit odpovědnost zaměstnavatele ještě podle ust. § 265 zákoníku práce, tedy z hledisek obecné odpovědnosti, vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 2345/2015, ze dne 23. 1. 2017.

Podrobnější rozbor tématu v článku Odpovídá zaměstnavatel za vaše auto během pracovní směny?

O odpovědnosti za odložené věci jsme psali v článku Ručí zaměstnavatel za pracovníkův kabát na věšáku?

Nesplňujete předpoklady, třeba kvalifikační, pro výkon sjednané práce?

Můžete dostat výpověď, ale zaměstnavatel nesmí postupovat tvrdě, musí přihlížet k tomu, že práci zvládáte, pokud nemáte vzdělání, ale dlouholetou v praxi v oboru.

Ústavní soud ve svém nálezu spis. zn. II. ÚS 3350/15, ze dne 10. 2. 2017, konstatoval, že při výkladu ust. § 52 písm. f) zákoníku práce, které upravuje možnost rozvázat se zaměstnancem pracovní poměr výpovědí z důvodu nesplnění předpokladů daných právními předpisy pro výkon sjednané práce, je třeba brát v potaz a odlišovat situace, kdy se zaměstnanec teprve uchází o uzavření pracovního poměru a kdy je skutečně namístě velmi bedlivě prověřovat, zda pro výkon této práce má odpovídající kvalifikaci.

Pokud zaměstnanec danou práci již vykonává, a to i značně dlouhou dobu (v posuzovaném případě ze školství, kdy se pedagogické schopnosti získávají až praxí a zkušenostmi, zaměstnanec vykonával práci dokonce 10 let), je namístě k němu volit maximálně zdrženlivý až citlivý přístup, jelikož reálný život ukazuje, že ne vše, k čemu se lze teoreticky připravit, má také vždy praktický význam a uplatnění, a naopak že pro praxi jsou často důležitější i poznatky a zkušenosti, které žádná škola nenabízí, nebo dokonce ani poskytnout nemůže.

S postupem času jsou proto ve většině profesí teoretické poznatky nutně zatlačovány do pozadí praktickými zkušenostmi, osvědčujícími schopnost tvořivého uplatnění takových poznatků. O výpovědi z uvedeného důvodu jsme psali v článku Kdy můžete dostat výpověď za chybějící kvalifikaci?

Kdy má šéf příspěvkové organizace (např. školy, podniku komunálních služeb) územního samosprávného celku (obce) nárok na odměnu k platu? Rada o ní rozhodla, může vyplacení negovat starosta?

Usnesení rady obce o přiznání odměny řediteli touto obcí zřízené příspěvkové organizace představuje rozhodnutí o odměně ve smyslu § 134 zákoníku práce, na jehož základě se odměna stává nárokovou složkou platu tohoto zaměstnance. Starosta je rozhodnutím rady konstituujícím nárok zaměstnance na mimořádnou odměnu vázán a nemůže je měnit nebo nahrazovat vlastním rozhodnutím.

Projev vůle starosty (místostarosty) navenek představuje jen formální dovršení právního úkonu, jehož absence nemá vliv na vznik nároku zaměstnance na vyplacení odměny podle § 134 zákoníku práce, jestliže zaměstnanec získal legitimní očekávání, že mu bude odměna poskytnuta, neboť se o schválení odměny radou obce již dříve dozvěděl.

Uvedený závěr chrání zaměstnance před situací, že by (ne)vyplacení odměny záviselo na uvážení starosty (místostarosty), který by tímto mohl měnit vůli rady, případně ji nečinností fakticky vyloučit. (Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 2144/2016, ze dne 15. 2. 2017.)

Nárokem na odměny jsme se zabývali v článku Finta firem, jak ušetřit: na odměny a prémie není nárok, stačí základní plat.

Na judikát k mimořádným odměnám ve veřejném sektoru je odkazováno i v článku  Buďte chytřejší než váš zaměstnavatel nebo jeho právníci.

Z brigádnické pozice na dohodu přecházíte na stejnou práci do pracovního poměru, protože jste se osvědčili, můžete mít zkušební dobu?

Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku spis. zn. 21 Cdo 3480/2016, ze dne 21. 2. 2017, dospěl k závěru, že zkušební dobu lze v pracovní smlouvě sjednat i v případě, že zaměstnanec vykonával dříve u téhož zaměstnavatele stejný druh práce na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti. Podrobněji o tom v článku Z brigádníka kmenovým zaměstnancem: Mohou vás vyhodit ve zkušební době? 

Jak vyložit (interpretovat, pochopit) často zmatená, neúplná, nesrozumitelná podání a právní úkony (jednání), které učiníte vy vůči zaměstnavateli, ale i on vůči vám, anebo oba společně při uzavírání nějaké smlouvy nebo dohody?

V souvislosti s předchozím případem, kdy nebylo jasné, zda byla, nebo nebyla sjednána zkušební doba, protože pracovní smlouva byla vyhotovena poněkud zmateně a nesrozumitelně, který jsme popsali v článku Z brigádníka kmenovým zaměstnancem: Mohou vás vyhodit ve zkušební době? Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku spis. zn. 21 Cdo 3480/2016, ze dne 21. 2. 2017, upozornil na tato výkladová pravidla podle nového občanského zákoníku:

Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu (ust. § 555 odst. 1 občanského zákoníku). Každý projev vůle (výslovný nebo konkludentní) se vykládá podle úmyslu (záměru) jednajícího, jestliže druhá strana takový úmysl (záměr) poznala nebo o něm musela vědět; není-li možné zjistit úmysl (záměr) jednajícího, přisuzuje se jednajícímu v projevu vůle takový úmysl (záměr), jaký by mu zpravidla přikládala (rozumí se v dobré víře a v souladu s dobrými mravy) osoba v postavení druhé strany (ust. § 556 odst. 1 občanského zákoníku). Kromě úmyslu (záměru) jednajícího (ve zjištěné nebo přisouzené podobě) se při výkladu projevu vůle přihlíží také k „praxi zavedené mezi stranami v právním styku“, k tomu, co projevu vůle předcházelo, a k tomu, jak strany daly následně najevo, jaký obsah a význam projevu vůle přikládají (ust. § 556 odst. 2 občanského zákoníku).

Byl-li při výslovném projevu vůle použit výraz, který sám o sobě připouští různý výklad, a nepodaří-li se výše uvedeným postupem vyjasnit projev vůle, měl by se podle ust. § 557 občanského zákoníku vyložit „k tíži toho, kdo výrazu použil jako první“. Pro oblast pracovněprávních vztahů však z ust. § 18 zákoníku práce vyplývá, že se použije „výklad pro zaměstnance nejpříznivější“ a že se tedy ust. § 557 občanského zákoníku v pracovněprávních vztazích nepoužije; výraz, který připouští různý výklad, se proto ve smyslu ust. § 18 zákoníku práce vyloží (z hlediska obsahu a významu právního jednání v pracovněprávních vztazích) způsobem, který je co nejpříznivější pro zaměstnance. 

Výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze „nahrazovat“ nebo „doplňovat“ vůli, kterou zaměstnanec nebo zaměstnavatel (popřípadě jiný subjekt pracovněprávních vztahů) neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji. Výkladem projevu vůle není dovoleno ani měnit smysl jinak jasného pracovněprávního jednání.

Když vyhrajete spor o odškodnění pracovního úrazu u soudu, soud uloží poraženému zaměstnavateli, aby zaplatil náklady vašeho právníka. Ale co když jste si vybojovali rentu mimosoudně – získáte odškodnění, ale advokát vás mohl stát více – kdo ho zaplatí?

Náklady za poskytnuté právní služby advokáta vynaložené poškozeným zaměstnancem proto, že zaměstnavatel neplní (přestal plnit) svůj závazek k náhradě škody z důvodu pracovního úrazu, představují věcnou škodu.

Takto zaměstnanci vzniklá újma představuje skutečnou škodu, kterou je zaměstnavatel povinen zaměstnanci uhradit, uzavřel Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 630/2016, ze dne 23. 2. 2017.

O náhradě nákladů soudního řízení, včetně úplat právníkům, jsme psali v článku Kolik zaplatíte protistraně, když prohrajete soudní spor?

O cenách právních služeb pak v článku Kolik vás bude stát advokát?

Pojišťovna přestala platit rentu za pracovní úraz – koho máte žalovat? Pojišťovnu, nebo odpovědného zaměstnavatele, u kterého jste pracovali?

Z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání příslušná pojišťovna hradí škodu za zaměstnavatele; zaměstnanec nemá vůči pojišťovně přímý nárok.

Úkony (opomenutí) učiněné pojišťovnou jsou ve vztahu k zaměstnanci přičítány zaměstnavateli; ocitne-li se např. pojišťovna v prodlení s uspokojením nároku zaměstnance na odškodnění pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, odpovídá za prodlení ve vztahu k zaměstnanci samotný zaměstnavatel.

Z uvedeného současně vyplývá, že, zastavila-li příslušná pojišťovna výplatu náhrady za ztrátu na výdělku a zaměstnavatel se z tohoto důvodu dostal do prodlení, odpovídá za škodu tím zaměstnanci vzniklou (spočívající v daném případě ve vynaložení nákladů za právní služby advokáta při mimosoudním narovnání) zaměstnavatel; okolnost, že zaměstnavatel sám porušení povinnosti nezavinil a že případně – s ohledem na povinnosti při součinnosti zaměstnavatele vůči příslušné pojišťovně – postup pojišťovny při odškodňování pracovního úrazu nebo nemoci z povolání nemohl ovlivnit, jsou tu zcela nerozhodné.

Je totiž vyloučeno, aby na újmu práv zaměstnance mohla mít vliv případná opomenutí, která způsobila příslušná pojišťovna při poskytování náhrady škody za zaměstnavatele v důsledku „prověřování okolností opravňujících vyplácení nároků poškozenému zaměstnanci“; možnost zaměstnavatele požadovat jejich odčinění proti příslušné pojišťovně tím samozřejmě není dotčena. (Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 630/2016, ze dne 23. 2. 2017.)

O valorizaci rent pro rok 2017 jsme psali v článku Renty za v práci poškozené zdraví se od 1. ledna 2017 zvyšují.

O stanovování výše renty při podnikatelské činnosti se dozvíte v článku Čím se řídí výše renty, když podnikáte po pracovním úrazu? nebo v článku Jak spočítat zdravotní rentu pro OSVČ?

Máte jako člen rady zaměstnanců nebo zástupce BOZP stejnou ochranu při rozvázání pracovního poměru zaměstnavatelem jako šéfové odborů?

Zatímco u členů orgánu odborové organizace, která působí u zaměstnavatele, je v případě rozvázání pracovního poměru výpovědí nebo okamžitým zrušením zaměstnavatel povinen požádat odborovou organizaci o předchozí souhlas, bez něhož je takové opatření neplatné (o tom jsme psali v článku Co zmohou odbory při výpovědi z práce? Koho ochrání?), členové rad zaměstnanců, členové evropských rad zaměstnanců (ani zástupci pro oblast BOZP) takto chráněni nejsou.

Ochrana členů rad zaměstnanců, členů evropských rad zaměstnanců (i zástupců pro oblast BOZP) je poskytována v zákonném rámci daném v ust. § 276 odst. 2 zákoníku práce (srov. ust. § 289 odst. 5 zákoníku práce) a nelze ji rozšiřovat, uzavřel Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 398/2016, ze dne 6. 3. 2017.

Je možné, abyste spor o neplatnost rozvázání pracovního poměru se svým zaměstnavatelem vyhráli nebo prohráli kontumačně?

Je třeba, aby ti, kdož jsou žalováni, ať již zaměstnavatel nebo zaměstnanec, ve sporu o neplatnost rozvázání pracovního poměru, a to nejen jestliže k němu došlo z jejich vůle, tedy na základě jimi učiněného jednostranného právního úkonu (jednání), řádně a včas reagovali na výzvy (usnesení) soudu, neboť Nejvyšší soud ČR uznal přípustnost rozsudku pro uznání ve sporu o neplatnost rozvázání pracovního poměru.

Jestliže žalujete vy zaměstnavatele, můžete vyhrát kontumačně, ale také kontumačně prohrát, když jste naopak vy žalovaní: Nejvyšší soud ČR totiž ve svém rozsudku spis. zn. 21 Cdo 1981/2016, ze dne 16. 3. 2017, dospěl k závěru, že skutečnost, že jde o řízení na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru jednostranným jednáním, nebrání (svou povahou) tomu, aby soud učinil výzvu ve smyslu ust. § 114b o. s. ř.

Postupuje-li soud takto ve smyslu ust. 114b o. s. ř., je žalovaný povinen se ve věci písemně vyjádřit a v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojit listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označit důkazy k prokázání svých tvrzení.

Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na kvalifikovanou výzvu soudu podle ust. § 114b odst. 1 o. s. ř. včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (ust. § 114b odst. 5 o. s. ř.), rozhodne soud rozsudkem pro uznání. A spor je pak prohraný.

Státní organizace dostala od jiné státní organizace pokutu, kterou zavinil státní zaměstnanec. Stát ale přelil peníze z jedné kapsy do druhé, zaplatí to zaměstnanec?

Státu jako zaměstnavateli, za nějž jedná a práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů vykonává organizační složka státu, nevznikne škoda, kterou by byl povinen zaměstnanec nahradit podle ust. § 250 zákoníku práce v důsledku toho, že zaplatil pravomocným rozhodnutím uloženou pokutu jiné – příslušné organizační složce státu, uzavřel Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 31 Cdo 2764/2016, ze dne 12. 4. 2017.

Našli jste v článku chybu?