Renty za v práci poškozené zdraví se od 1. ledna 2017 zvyšují

Analogicky ke zvýšení důchodů se jako každý rok zvyšují i náhrady za ztrátu výdělku kvůli pracovnímu úrazu či nemoci z povolání. Pro poškozeného i případné pozůstalé.

Zákoník práce obsahuje i úpravu povinnosti zaměstnavatele nahradit vám škodu a nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Mezi druhy náhrady škody patří i náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti.

Pokud byste zemřeli v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, má zaměstnavatel povinnost hradit vašim pozůstalým náhradu nákladů na výživu pozůstalých.

Na okraj je třeba poznamenat, že náhrada za ztrátu na výdělku je čistě zákonný resp. legislativní pojem, jenž nepokrývá všechny možné praktické případy, kdy se přiznává, přesně nevyjadřuje všechny okolnosti, za kterých se náhrada (renta) poskytuje.

Vyplácí se, když v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání musíte změnit zaměstnání nebo nejste schopni pracovat v rozsahu jako dosud (musíte si dohodnout zkrácení pracovního úvazku), a v důsledku toho poklesne váš příjem čili mu vznikne škoda.

Ovšem vzniku této škody nemusí nutně předcházet pracovní neschopnost, neboť ne vždy to zdravotní stav poškozeného vyžaduje. Nicméně tímto termínem je jasně odlišen váš příslušný nárok od nároku na náhradu škody způsobené ztrátou na výdělku po dobu pracovní neschopnosti.

Proč se přiznávají náhrady

Pracovní úraz či nemoc z povolání si obvykle vynutí přechod na hůře placenou práci nebo dokonce poškozený ztratí schopnost pracovat a vydělávat si úplně. Zaměstnanci se proto přiznává pravidelné odškodnění (náhrada za ztrátu na výdělku příslušející po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání nebo při uznání invalidity). To je ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a stávajícím výdělkem v současném povolání, dosahovaném po pracovním úrazu nebo zjištění nemoci z povolání. A to s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu – náhrada za ztrátu na výdělku.

Příslušnou náhradu vláda každoročně valorizuje, nejinak je tomu od 1. 1. 2017.

Výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se provádí tak, že se vychází z průměrného výdělku před vznikem škody a z výdělku dosahovaného po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání, s připočtením případného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu.

Je-li výdělek po pracovním úrazu nebo nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu nižší než průměrný výdělek před vznikem škody, pak je zaměstnavatel povinen tento rozdíl dorovnat náhradou za ztrátu na výdělku. Dojde-li u poškozeného ke zvýšení dosahovaného výdělku nebo zvýšení invalidního důchodu, sníží se mu poskytovaná náhrada za ztrátu na výdělku.

Když je poškozený v neschopnosti nebo nesežene práci

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší i při pracovní neschopnosti z jiného důvodu než je původní pracovní úraz, který je důvodem vyplácení náhrady.  Pokud jste v pracovní neschopnosti kupř. pro respirační onemocnění, které je asi nejčastějším důvodem kratších pracovních neschopností, tak dostáváte nadále náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (i když jste v pracovní neschopnosti). Za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek, z něhož se stanoví výše nemocenského (resp. náhrady mzdy za prvních 14 dnů pracovní neschopnosti).

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vám přísluší i pokud jste  vedeni v evidenci uchazečů o zaměstnání a po škodné události jste tedy nenalezli pracovní uplatnění. Za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy. Pokud jste ovšem pobírali před tím, než jste se stali uchazeči o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší vám tato náhrada v takové výši, ve které vám na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru, popř. jiného pracovně-právního vztahu.

V případě, že byste ale bez vážných důvodů odmítli nastoupit práci, která vám byla zajištěna zaměstnavatelem, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku pouze ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a průměrným výdělkem, kterého jste mohli dosáhnout při práci, která vám byla zajištěna. Zaměstnavatel neuhradí škodu do výše částky, kterou jste si bez vážných důvodů opomenuli vydělat.

Nárok vdov nebo vdovců a sirotků

Obdobnou úpravu jako přímo pro poškozené zaměstnance obsahuje, jak už bylo naznačeno, zákoník práce i pro pozůstalé po zaměstnanci, který následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel. Při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých se vychází z průměrného výdělku zjištěného před smrtí s tím, že pokud zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu jedné osobě, pak náhrada nákladů na výživu pozůstalých činí 50 % uvedeného průměrného výdělku, pokud poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu více osobám, činí náhrada 80 % průměrného výdělku. Je-li tedy více pozůstalých splňujících uvedenou podmínku, rozdělí se náhrada mezi ně.

Valorizace probíhají opakovaně a navazují na sebe

Vzhledem k tomu, že náhrada za ztrátu na výdělku se vypočítává z průměrného výdělku, jenž byl jednou stanoven k určitému okamžiku vzniku škody, došlo by rychle k zaostávání reálné výše škody (potažmo kompenzace za tuto škodu) oproti aktuálnímu výdělku, kterého byste, nebýt pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, dosáhli.

Aby nedošlo k neodůvodněnému rozdílu mezi poškozenými a ostatními zaměstnanci nebo důchodci ve výši pobíraných částek, obsahuje zákoník práce zmocnění pro vládu, aby vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně a životních nákladů, upravila nařízením vlády podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku příslušející po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemoci z povolání. To se vztahuje i na náhradu nákladů na výživu pozůstalých.

Právní úprava tedy zajišťuje poškozeným zaměstnancům resp. pozůstalým po nich aktualizaci resp. valorizaci jejich průměrného výdělku před vznikem škody s ohledem na obecný mzdový vývoj v ČR. Zmocnění pro tento postup je zakotveno v ust. § 271u odst. 2 zákoníku práce.

Právní předpisy, kterými se upravuje náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, se vydávají již od r. 1976. Před r. 1989 byla vydána jen 2 nařízení vlády, po r. 1989 1 zákon a další nařízení vlády (které nejprve provedly zpětné valorizace za léta, kdy nebyla pravidelná valorizace činěna, a posléze začaly realizovat valorizace pravidelné) – přehled valorizačních předpisů je obsažen v poznámce pod čarou v aktuálním nařízení vlády provádějícím valorizaci.

Příslušné právní předpisy v letech 1996 až 2013 se vztahovaly i na občansko-právní vztahy. 1. 1. 2014 však nabyl účinnosti nový občanský zákoník, který zrušil pravidelnou valorizaci náhrad za škodu na zdraví, resp. újmy na zdraví. Z toho důvodu aktuální nařízení vlády valorizuje pouze rozhodný výdělek pro náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a náhradu nákladů na výživu pozůstalých podle pracovněprávních předpisů. Obdobná valorizační úprava se provádí i pro vojáky postižené služebním úrazem nebo nemocí z povolání.

Vláda tedy může provádět valorizaci výše odškodnění vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně. Vláda však v podstatě průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady průběžně (v zásadě každoročně) valorizovat musí. Jinak by se totiž o každou částku, o kterou aktuální výdělek zaměstnance vzroste, zároveň snížila částka vyplácená jako náhrada za ztrátu na výdělku. A to by nebylo spravedlivé: Při neustálém růstu spotřebitelských cen a nákladů na živobytí vůbec na straně jedné a průměrného výdělku na straně druhé by se tak životní úroveň poškozeného snižovala. Přitom, kdyby poškozený zaměstnanec zůstal ve své původní pracovní pozici, dosahoval by dnes na ní zajisté podstatně vyššího výdělku, než činila jeho tehdejší mzda braná za základ pro poskytování náhrady.

V prvním období vydávání nařízení vlády se zvyšování provádělo v zásadě tak, že se průměrný výdělek před vznikem škody zvyšoval v závislosti na zvýšení průměrné mzdy v národním hospodářství za dané období. Protože se však ukázalo, že tento systém není vyhovující, neboť v průměrné mzdě v národním hospodářství byly zohledňovány i vysokopříjmové kategorie zaměstnanců, avšak většině zaměstnanců o tak vysoké procento výdělky nevzrůstaly, bylo zvoleno zvýšení podle procentní výměry důchodů. Důvodem byla skutečnost, že alespoň o toto procento musí být zvýšení provedeno, neboť kdyby tomu tak nebylo, poškození a pozůstalí, kteří pobírají z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání invalidní důchod nebo pozůstalostní důchod, a kterým by se tento důchod zvýšil jako ostatním důchodcům, by zvýšení vlastně neobdrželi, neboť o částku, o kterou se jim zvýší důchod, se jim sníží poskytovaná náhrada. Faktického zvýšení tedy lze dosáhnout pouze zvýšením průměrného výdělku, do kterého se jim náhrada poskytuje.

Přepočítává se původní průměrný výdělek podle valorizace důchodů

Průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady se upravuje tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady, popřípadě zvýšený podle pracovněprávních předpisů, se zvyšuje o 2,2 %. Zdůrazněme pro správný matematický postup, že příslušnou procentní sazbou se zvyšuje rozhodný průměrný výdělek, nikoliv samotná náhrada. Za základ výpočtu se bere průměrný výdělek před vznikem škody, který byl v převážné většině případů již dříve valorizován. Výpočet každé náhrady se musí důsledně provést od okamžiku vzniku škody, tedy vzniku nároku na náhradu, neboť jednotlivé valorizace na sebe navazují, a proto jedna případná nepřesnost působí řetězově na výpočet ostatních- navazujících.

cestovko

Kdo má a kdo nemá na valorizaci nárok

Naposledy došlo k valorizaci s účinností od 1. ledna 2016 (o 40 Kč), a to v závislosti na tehdejším zvýšení procentní výměry důchodů. Zaměstnancům nebo pozůstalým, kterým vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku a na náhradu nákladů na výživu pozůstalých po 31. 12. 2015, valorizace provedena nebyla. Tito zaměstnanci resp. pozůstalí si museli počkat zase až na valorizaci další, tedy valorizaci prováděnou právě k 1. lednu 2017, a to o 2,2 %. Podobně se ovšem právě tato aktuální úprava – valorizace – neprovede, vznikne-li nárok na náhradu po 31. prosinci 2016, takových náhrad se bude týkat až valorizace příští, která bude zřejmě k 1. lednu 2018.

Příklad

Průměrný výdělek zaměstnance před úrazem činil 20.000 Kč. Po úrazu 16.000 Kč. Náhrada za ztrátu na výdělku proto činí 4.000 Kč. Jestliže je předepsána valorizace náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 2,2 %, pak se (fiktivní) průměrný výdělek 20.000 Kč zvýší na 20.440 Kč, a proto i vyplácená náhrada na 4.400 Kč. (Nesprávný by byl výpočet, kdy by se podle předepsané procentní sazby (2,2 %) pro valorizaci zvyšovala přímo náhrada (4.000 Kč), neboť by tak došlo k jejímu zvýšení toliko na 4.088 Kč.)

Do kdy se renty vyplácejí

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vám přísluší nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém dovršíte 65 let věku nebo důchodový věk, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, anebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění. Analogicky ani náhrada na výživu pozůstalých nesmí být poskytována déle, než by příslušela náhrada za ztrátu na výdělku zemřelému.

9 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 7. 5. 2017 19:16