Existenční minimum

Zákon definuje částku, jíž musí občan České republiky disponovat, aby byl schopen v dnešní době přežít. Tato hraniční suma nese název existenční minimum a jejím cílem je pokrýt náklady na základní životní potřeby, jakými jsou strava, jídlo a oblečení. Tento pojem bývá často zaměňován s takzvaným životním minimem, které však znamená něco trochu jiného a jehož výše se od existenčního minima podstatně liší.

Co je existenční minimum

Existenční minimum je zákonem stanovená hranice finančních příjmů, kterou jednotlivec potřebuje k zajištění základních životních potřeb. Na rozdíl od životního minima, jež představuje společensky uznatelnou hranici příjmů pro pokrytí nákladů na výživu a osobní potřeby, je limit existenčního minima stanoven na základě uspokojování potřeb nutných pro přežití. Jedná se tedy o částku nezbytnou pro zajištění existenčních nákladů.

Životní a existenční minimum upravuje zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, přičemž výši aktuálních částek pro rok 2024 stanovuje nařízení vlády č. 436/2022 Sb., o zvýšení částek existenčního a životního minima. S oběma pojmy pak pracuje mimo jiné také zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, a zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi.

Jaké jsou základní životní potřeby

Oproti životnímu minimu, které představuje částku, jíž by měl občan ČR disponovat, aby mohl žít relativně důstojný život a nenacházel se na okraji společnosti, má existenční minimum za cíl pokrýt výhradně náklady na životně důležité potřeby – tedy ty tělesné a fyziologické. V případě této hranice se tak nebere ohled na to, jak dotyčného vnímá společnost, ale pouze na to, aby daná osoba měla prostředky na nákup potravin, pití a oděvu.

K čemu slouží existenční minimum

Hlavní využití existenčního minima spočívá v motivaci osob, jež se nachází v nelehké životní situaci, k tomu, aby se aktivně snažily zvýšit zdroj příjmů, plnily své závazky a neodmítaly nabídky práce. Pokud se taková osoba nesnaží své příjmy zvýšit, odmítá pracovní nabídky od úřadu práce, ale přitom si nárokuje od státu dávky pomoci v hmotné nouzi, uplatňuje stát při posuzování její situace a stanovení příspěvků právě existenční minimum. To je totiž výrazně nižší než minimum životní, s nímž se dále kalkuluje v případě stanovení dávek pro občany, kteří se svou situaci aktivně snaží zlepšit.

Zjednodušeně řečeno platí, že to, jak daná osoba přistupuje k získání práce a snaze zvýšit své příjmy a plnit své závazky, se odráží na výši sociálních dávek v hmotné nouzi. Tyto dávky zahrnují příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádnou okamžitou pomoc. Životní a existenční minimum však neřeší náklady na bydlení. Ty zajišťuje systém státní sociální podpory v podobě příspěvku a doplatku na bydlení. Obě minima se však využívají pro stanovení příspěvku na živobytí, a to následujícím způsobem:

• dospělý jedinec má automaticky nárok na existenční minimum,
• nezaopatřené dítě má nárok na své životní minimum,
• osoby, které se aktivně snaží uplatnit své nároky a pohledávky, aby si zajistily vyšší příjem, mají nárok na zvýšení příspěvku o jednu polovinu rozdílu mezi existenčním a životním minimem,
• v případě, že daná osoba dluží déle než tři měsíce na alimentech, má nárok pouze na příspěvek ve výši existenčního minima bez možnosti jeho navýšení,
• osoba, jež byla propuštěna ze zaměstnání v posledních šesti měsících z důvodu hrubého porušení pracovní kázně nebo předpisů, má také nárok pouze na příspěvek ve výši existenčního minima bez možnosti jeho navýšení.

Které příjmy se posuzují při hmotné nouzi

Zda má dotyčný nárok na dávky pomoci v hmotné nouzi, se zjišťuje na základě posouzení příjmů, které daná osoba či osoby čerpají. Započítávají se sem čisté finanční příjmy jednotlivce nebo společně posuzovaných osob s určitými výjimkami. Součet započitatelných příjmů se pak porovná s částkou životního minima, na základě čehož se určí, zda má žadatel nárok na státní podporu. Při stanovení nároku se tedy zohledňují:

• příjmy ze zaměstnání a podnikání,
• náhrady mzdy,
• příjmy z investic, úroků apod.,
• příjmy z pronájmu nemovitosti,
• důchody,
• některé sociální dávky.

Při posouzení nároku se naopak nezohledňují například tyto příjmy:

• příspěvek a doplatek na bydlení,
• jednorázové sociální dávky,
• příspěvek na péči mezi společně posuzovanými osobami,
• náhrady škod a finanční prostředky pro odstranění následků živelní pohromy,
• finanční pomoc obětem trestné činnosti,
• podpora nadací a občanských sdružení,
• stipendia a příjmy za práci žáků a studentů v rámci praktické výuky,
• odměny za darování orgánů a krve,
• daňové bonusy,
• sociální dávky poskytované ze zdravotních důvodů,
• některé další příspěvky uvedené v zákoně o životním a existenčním minimu.

Výše existenčního minima

Výše existenčního minima je vždy stanovena nařízením vlády. Valorizace těchto příjmů se uskutečňuje na základě toho, jak se vyvíjí spotřebitelské ceny, které ovlivňují růst nákladů na výživu a základní osobní potřeby. V momentě, kdy nárůst těchto cen dosáhne alespoň 5 procent, dojde ke zvýšení existenčního a životního minima.  V roce 2023 tak vzrostlo existenční minimum o 5,2 %, čímž se dostalo na částku 3130 Kč, která platí také pro rok 2024. Pokud k valorizaci v daném roce dochází, děje se tak obvykle k 1. lednu. Za určitých mimořádných okolností se však může vláda rozhodnout provést navýšení mimo běžný termín.