Když referujeme o soudně projednávaných případech sporů zaměstnance a zaměstnavatele o neplatnost rozvázání pracovního poměru, při jejichž řešení soudy dotvářejí svou interpretací a aplikací pravidla zákoníku práce.
A proto je jejich judikatura tak přínosná a důležitá. Zásadně však jde o situace, kdy zaměstnanec žaluje zaměstnavatele. Možná tak činí z touhy po spravedlnosti, když vnímá své propuštění jako nespravedlivé, ale většinou mu jde o odškodnění za neplatný vyhazov z práce.
Pakliže dosáhne zaměstnanec v soudním řízení úspěchu, a soud tak uzná-určí neplatnost rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, může zaměstnanec následně usilovat o odškodnění v podobě vyplacení náhrady mzdy za dosti dlouhou dobu.
Přečtěte si také:
Za chyby se platí, i při nesprávné výpovědi
Odškodnění: Říkat jen „chci tady pracovat“ vám při neplatném „vyhazovu“ nepomůže
Jenomže neplatného rozvázání pracovního poměru se může dopustit i zaměstnanec. Na takové případy pamatuje ust. § 70 zákoníku práce.
Nahrazujete škodu, pokud vás zaměstnavatel stále chce v práci
Dal-li zaměstnanec neplatnou výpověď nebo pokud zrušil neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době a zaměstnavatel mu bez zbytečného odkladu a písemně oznámil, že trvá na tom, aby dále konal svou práci, pracovní poměr trvá i nadále.
Není nic jednoduššího, než aby zaměstnanec napsal výpověď, ale jak už jsme naznačili, někdo je s prominutím tak drzý a někdo zase tak hloupý, že nedodrží ani minimální pravidla zákoníku práce pro zaměstnance. A pak mu prostě hrozí, že i on bude odpovídat za neplatné rozvázání pracovního poměru zaměstnavateli, ač je to v praxi zásadně naopak.
Nevyhoví-li zaměstnanec výzvě zaměstnavatele, má ten podle ust. § 70 odst. 1 zákoníku práce právo požadovat náhradu škody, která tím vznikla. A to ode dne, kdy mu oznámil, že trvá na dalším konání práce.
Zatímco zaměstnanec se domáhá náhrady mzdy nebo platu z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru dle ust. § 69 odst. 1 zákoníku práce – a my tomu na našem serveru často zjednodušeně říkáme odškodnění (i když z právního hlediska nejde o náhradu škody), zaměstnavatel se v opačném gardu domáhat náhrady škody může.
Jsou to výjimečné situace, ale je to možné. Zákoník práce spojuje požadavek zaměstnavatele na náhradu škody s tím, že ten chce, aby pro něj zaměstnanec dále pracoval, a ten této výzvě nevyhoví.
Zaměstnavatel většinou nemá chuť a náladu zaměstnávat problematického zaměstnance, ale může jít o situace, kdy jeho kvalifikaci opravdu potřebuje. Zaměstnavatel také může být motivován chutí po pomstě či odplatě. Přiznejme si, že propuštění zaměstnanci také mnohdy chtějí zaměstnavatele jen potrestat a advokáti jim s vidinou zisku v podobě palmáre vyhoví a podpoří je. A tak padají žaloby proti zaměstnavatelům z titulu údajného neplatného rozvázání pracovního poměru, které se však u soudu neprokáže.
Shrňme si, že zaměstnavatel v praxi požaduje náhradu škody po zaměstnanci z toho důvodu, že zaměstnanec neplatně rozvázal pracovní poměr, spíše výjimečně. Ale stát se to může, zrovna třeba i vám. Zaměstnavatel může chtít nahradit třeba náklady na přesčasovou práci, jestliže zaměstnance, který protiprávně ukončil pracovní poměr, museli nahradit. Případně může chtít i nahradit ušlý zisk atp.
Kdy nejčastěji žalují zaměstnavatelé z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru
Nicméně je jedna typická situace, resp. způsob rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnance, kdy je zaměstnavatelé žalují. A to tehdy, jestliže zaměstnanec zrušil pracovní poměr okamžitě a nebylo to v souladu s pravidly zákoníku práce.
Zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší totiž dle ust. § 56 odst. 2 zákoníku práce od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby.
Zaměstnanec tak má nárok na dva průměrné měsíční výdělky. Aby toto zaměstnavatel platit nemusel, žaluje ho za neplatnost rozvázání pracovního poměru.
Když vás zaměstnavatel už nechce, stejně jako vy nechcete pro něj pracovat
Rozvázal-li zaměstnanec pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnavatel netrvá na tom, aby u něho dále pracoval, pak podle ust. § 70 odst. 2 zákoníku platí, pokud se se zaměstnancem nedohodne písemně na jiném dnu skončení, že jeho pracovní poměr skončil dohodou:
- byla-li dána neplatná výpověď, uplynutím výpovědní doby,
- byl-li pracovní poměr neplatně zrušen okamžitě nebo ve zkušební době, dnem, kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit.
V těchto případech, kdy zaměstnavatel netrvá na tom, že u něj máte dále pracovat, nemůže vůči zaměstnanci uplatňovat náhradu škody, což určuje ust. § 70 odst. 3 zákoníku práce.
