Hlavní navigace

Co soudy poradily zaměstnancům a zaměstnavatelům? Přehled důležitých rozhodnutí

11. 8. 2021
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

 Autor: Shutterstock
Kdy soud uzná platovou diskriminaci státního zaměstnance? Kdy má úředník obce nebo kraje nárok na další odstupné? Přinášíme přehled důležitých soudních rozhodnutí.

Informujeme vás nejenom o nových právních předpisech, tedy legislativě, ale i o významných soudních rozhodnutích, tedy judikatuře. Někdo nás za to občas kritizuje, že údajně opisujeme rozhodnutí soudů… A přitom vybíráme jen ta nejdůležitější rozhodnutí, která se mohou dotýkat co největšího počtu lidí.

Už zdaleka nestačí znát jen zákony a další právní předpisy, jednak jejich výklad není jednotný a jednak větší a větší význam rozhodovací praxe soudů uznali i zákonodárci a vyjádřili to v § 13 OZ.

I český právní řád začíná víceméně uznávat principy soudních precedentů, dříve tak typických jen pro angloamerické systémy práva. A pak je tu také možnost soudcovského dotváření práva, vyplňování mezer v právním řádu. Chcete-li se o něm dozvědět více, můžete si nastudovat nález Ústavního soudu (spis. zn. II.  ÚS 1889/19) ze dne 21. května 2021. I my jsme o něm psali, ale v jiných souvislostech: Kdy vám může zaměstnavatel od konkurenční doložky cuknout? Šlo nám o meritum věci, o pravidla konkurenční doložky.

O čem jsme zatím nepsali?     

Podívejme se nejprve na to, co se týká odměňování ve státním a veřejném sektoru, a to není vždy spravedlivé, existuje protekce a nepotismus. A pak na to, jak je to se zvýhodněným odstupným pro úředníky obcí a krajů.  

Nerovné zacházení se zaměstnanci odměňovanými platem

K rozdílnému (nerovnému) zacházení se zaměstnanci odměňovanými platem může dojít i v případě, kdy zaměstnavatel zaměstnance nezařadí – na rozdíl od jiných zaměstnanců vykonávajících práci odpovídající stejné platové třídě – do platové třídy v souladu s příslušnými právními předpisy, nebo naopak v případě, kdy je zaměstnanec zařazen do platové třídy v souladu s právními předpisy, avšak jiní zaměstnanci vykonávající práci odpovídající stejné platové třídě jsou zařazeni do vyšší platové třídy, vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR (spis. zn. 21 Cdo 1486/2020), ze dne 27. 1. 2021.

Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí připomíná další judikaturu k odměňování zaměstnanců:

  • K otázce, za jakých podmínek může zaměstnavatel přistoupit k odnětí nebo snížení osobního příplatku přiznaného zaměstnanci, rozsudek Nejvyššího soudu ČR (ze dne 27. 2. 2013 spis. zn. 21 Cdo 832/2012) nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR (ze dne 22. 1. 2014 spis. zn. 21 Cdo 1752/2013) a v nich vyjádřený právní názor, že ke snížení nebo odnětí osobního příplatku přiznaného zaměstnanci může zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, došlo-li k takovému zhoršení výsledků jeho pracovní činnosti posuzovaných podle množství a kvality, které odůvodňuje další poskytování osobního příplatku v menším rozsahu nebo které vyžaduje jeho odnětí.
  • K otázce, za jakých podmínek může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci odměnu jako nenárokovou složku platu, rozsudek Nejvyššího soudu ČR (ze dne 23. 2. 2016 spis. zn. 21 Cdo 4481/2014) a v něm vyjádřený právní názor, že posouzení významu pracovního úkolu zaměstnance (zejména ve vztahu k jeho běžným pracovním úkolům a obvyklosti podmínek, za kterých jsou vykonávány) a úspěšnosti jeho splnění z hlediska předpokladů pro poskytnutí odměny přísluší výlučně zaměstnavateli; pouze na jeho rozhodnutí záleží, který z úkolů plněných zaměstnancem při výkonu jeho pracovní činnosti bude považovat za mimořádný nebo zvlášť významný a zda byl tento pracovní úkol úspěšně splněn; z jiných důvodů zaměstnavatel nemůže zaměstnanci odměnu udělit.

Nárok na další odstupné podle zákona o úřednících

Úředníkovi, s nímž územní samosprávný celek rozváže pracovní poměr výpovědí (z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) ZP nebo dohodou z týchž důvodů), vedle odstupného (podle § 67 a 68 ZP) náleží ještě další odstupné ve výši a za podmínek § 13 odst. 2 až 4 zákona o úřednících územních samosprávných celků. O nároku na toto další odstupné rozhoduje, zda úředník vykonával tzv. správní činnosti. (§ 13 zákona č. 312/2002 Sb)

Spor o nárok na takové další odstupné řeší Nejvyšší soud ČR (v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 2738/2019, ze dne 29. 4. 2021) a dospívá k následujícím závěrům:

Závěr o tom, zda zaměstnanec územního samosprávného celku zařazený do úřadu územního samosprávného celku se plněním svých pracovních úkolů podílí na správních činnostech, je výhradně výsledkem objektivního právního posouzení, zda zaměstnancem vykonávané činnosti naplňují znaky správních činností ve smyslu jejich legální definice uvedené v § 2 odst. 3 zákona o úřednících územních samosprávných celků, mezi které zařazení určitých činností pod správní činnosti územním samosprávným celkem v jeho vnitřních předpisech nepatří; k takovému zařazení lze sice při posuzování charakteru zaměstnancem vykonávaných činností přihlížet, ale stane-li se následně tato otázka mezi zaměstnavatelem (územním samosprávným celkem) a zaměstnancem předmětem sporu, není jím soud při posuzování charakteru zaměstnancem vykonávaných činností vázán. 

A nyní se podíváme na chyby, které se můžete dopustit jako účastník soudního řízení ve sporu se svým zaměstnavatelem.

Rozsudek pro zmeškání v pracovněprávním sporu

Okolnost, že žalovaný již před prvním nařízeným jednáním vznášel námitky proti skutkovým tvrzením obsaženým v žalobě a na podporu své skutkové verze nabízel soudu důkazy, vydání rozsudku pro zmeškání nebrání.

Zmešká-li tedy žalovaný bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, může soud rozsudek pro zmeškání vydat, i když se před jednáním ve věci písemně vyjádřil, ve vyjádření navrhl zamítnutí žaloby a předložil soudu i listinné důkazy, jichž se dovolává, popř. se dostavil k přípravnému jednání, při němž doplnil svá tvrzení a návrhy na provedení důkazů a učinil další potřebné úkony.

Na správnosti uvedeného závěru nic nemění ani pracovněprávní povaha uplatněného nároku. V pracovněprávních vztazích uplatňovaná zásada zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance (představující základní interpretační pravidlo pro aplikaci hmotněprávních norem na pracovněprávní vztahy) nijak neoslabuje procesní odpovědnost účastníka (zaměstnance) za výsledek občanského soudního řízení, která v případě nedostatečné procesní aktivity žalovaného může spočívat též v uplatnění institutu rozsudku pro zmeškání, vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku (spis. zn. 21 Cdo 976/2019, ze dne 12. 2. 2021). 

A teď něco o vašich nárocích vůči státu, pokud jste byli účastníky vleklého pracovněprávního sporu a žádáte za to odškodnění nemajetkové újmy.

Předpoklad zvýšeného významu předmětu řízení u pracovněprávního sporu    

Není důvodné v případě řízení, u nichž je ustálenou judikaturou presumován zvýšený význam předmětu řízení (ve smyslu § 31a odst. 3 zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem), při posuzování přiměřenosti délky řízení rozlišovat, který z účastníků řízení nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení tvrdí.

Při posuzování kritéria významu předmětu řízení je však třeba přihlížet k tomu, který z účastníků řízení se odčinění nemajetkové újmy domáhá. Nikoliv již při posuzování délky řízení, ale až tehdy, pokud soud shledá, že délka řízení byla nepřiměřeně dlouhá, a tudíž že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, přičemž se dále zabývá otázkou přiměřeného zadostiučinění. Při tomto posouzení již je významná újma toho kterého účastníka, a tudíž i individuální význam předmětu řízení právě pro tohoto účastníka, konstatuje Nejvyšší soud ČR (v rozsudku spis. zn. 30 Cdo 2286/2020, ze dne 29. 3. 2021).

Nejvyšší soud (v rozhodnutí spis. zn. 30 Cdo 4256/2009) uzavřel, že pracovněprávním sporům je třeba věnovat zvláštní pozornost, neboť mají pro jeho účastníky z povahy věci zvýšený význam. Předmětem soudního řízení o neplatnost ukončení pracovního poměru je určit platnost daného právního úkonu, přičemž rozhodnutí v této otázce staví na jisto, zda pracovní poměr nadále trvá (trval) a zda zaměstnanci vznikl nárok na náhradu mzdy.

Význam předmětu řízení pro poškozeného je dán zejména tím, že přetrvávající spor může zaměstnanci způsobit problémy při hledání nového zaměstnání a v druhé řadě také tím, že od jeho výsledku je odvislý nárok na náhradu mzdy. Pracovněprávní spor tak svojí povahou předurčuje věc k neodkladnému a co nejvčasnějšímu projednání.

Z vyčtených důvodů, pro které je třeba pracovněprávním sporům věnovat zvýšenou pozornost, je patrné, že jde o důvody, které jsou významné právě pro zaměstnance. Naopak důvody, které zde uvádí zaměstnavatel (nejistota zaměstnavatele ohledně povinnosti nahradit zaměstnanci mzdu, ohledně počtu potřebných zaměstnanců, ohledně rozvrhu práce), nejsou důvody, které by obecně byly významnější než u jiných majetkových sporů. ESLP v případě podnikajících osob spojuje zvýšený význam předmětu řízení s takovými řízeními, na jejichž výsledku závisí trvání podnikání (např. pro výši částky, která je předmětem tohoto řízení).

Zánik podnikatelské aktivity však nelze obecně považovat za běžný důsledek případného neúspěchu zaměstnavatele v pracovněprávním sporu se svým zaměstnancem. Pokud by tomu tak mělo být, tíží důkazní břemeno ohledně zvýšeného významu předmětu daného řízení zaměstnavatele.

A na závěr něco pro odboráře a také pro dobrovolné hasiče.

Výpověď odborářskému funkcionáři 

Již vícekrát jsme psali o ochraně odborových funkcionářů před rozvázáním pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. Při řešení sporu hodně záleží na úvaze soudu na hodnocení spravedlivosti takového rozvázání pracovního poměru, to rozhoduje, zda bude, nebo nebude propuštění odboráře uznáno za platné. Inspirovat se můžete dalším rozhodnutím Nejvyššího soudu, a to rozsudkem spis. zn. 21 Cdo 2110/2019, ze dne 31. 3. 2021.

skoleni_13_10

Odpovědnost za škodu vzniklou členovi jednotky sboru dobrovolných hasičů

Odpovědnost obce za škodu vzniklou členovi jednotky sboru dobrovolných hasičů obce úrazem, který utrpěl při činnosti v tomto sboru, podle § 393 odst. 1 zákoníku práce nevylučuje povinnost jiného subjektu nahradit (odčinit) mu újmu z téže škodné události podle ustanovení občanského zákoníku; sama možnost uplatnění nároku na náhradu škody vzniklé členovi jednotky sboru dobrovolných hasičů obce úrazem, který utrpěl při činnosti v tomto sboru, proti obci (podle ust. § 393 odst. 1 zákoníku práce) nebrání tomu, aby poškozený úspěšně uplatnil nárok na náhradu (odčinění) újmy proti jinému subjektu povinnému nahradit (odčinit) poškozenému újmu podle ustanovení občanského zákoníku.

Jsou-li splněny předpoklady jak odpovědnostní skutkové podstaty (podle § 393 odst. 1 zákoníku práce), tak předpoklady vzniku povinnosti nahradit (odčinit) jinému újmu podle ustanovení občanského zákoníku, mohou být nároky na náhradu (odčinění) škody (újmy) úspěšně uplatněny poškozeným vůči tomu odpovědnému (povinnému) subjektu, který si poškozený vybere; odpovědnost (povinnost) jednoho subjektu nevylučuje povinnost (odpovědnost) druhého subjektu. Plněním jednoho z odpovědných (povinných) subjektů pak zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého z nich, vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku (spis. zn. 21 Cdo 2736/2020, ze dne 28. 4. 2021).

Autor článku

Nenadávejte právníkům, zákony netvoří zdaleka jen oni. Oni je pak jen zašmodrchávají ve prospěch svých klientů, třeba zrovna vás. Budu se však snažit vám je vysvětlovat.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).