advokáti

Advokátka napsala darovací smlouvu na nemovitost, ale nepodala už návrh na vklad na katastr, ani klientce neřekla, aby to udělala sama. Dárkyně zemřela, advokátka zase neporadila, jak to vyřešit dodatečně, a tak klientka přišla o majetek.

Převod nemovitosti prostřednictvím realitní kanceláře není nikdy bez rizika. Ukážeme, že ani když má realitní kancelář advokáta, totální důvěra není na místě. Kupující přišel o byt i o peníze.

Hlášku: „Vše co od této chvíle řeknete, může být použito proti vám“, znáte z amerických filmů a seriálů. I když ji neuslyšíte, platí i u našich soudů. Náhradu soudních výloh žádejte sami jasně, zřetelně, srozumitelně. A pokud máte právníka, tak mu nedovolte, aby se v tom zamotal, jinak přijdete o peníze!

Kde leží hranice odpovědnosti advokáta za nevhodně zvolenou strategii při vedení soudního sporu? Kdy vám advokát odpovídá za škodu způsobenou mylným právním názorem nebo špatným postupem a kdy ne? A co když advokát nic nezanedbal?

Upozorníme vás na chybu, kterou dělají někteří advokáti a na niž finančně doplatíte vy jako klient. U vinklařících – načerno podnikajících advokátů nebo u zcela falešných právníků – nejde o chybu, ale úmysl. Jejich palmáre nedostanete zpět nikdy.

Vyhráli jste za pomoci advokáta soudní spor? Kdy vám musí jeho palmáre zaplatit neúspěšný protivník v plné výši a kdy pouze část? Co když jste neznali výši dluhu nebo škody a musel ji určit znalec?

Spočítáme si, o kolik zaplatíte více, když včas neuhradíte svůj menší závazek a spor skončí u soudu. Spory do 10 000 Kč před soudem první instance a spory do 50 000 Kč před soudem odvolacím se totiž označují jako tzv. bagatelní spory.

Na internetu dnes narazíte na řadu podvodníků, kteří nabízejí právní služby a tváří se třeba jako renomovaná kancelář. Jak je poznáte? Naučíme vás ověřit si, kdo advokátem je, a kdo naopak není.

Musí vám odsouzený dlužník zaplatit náhradu odměny za právní zastoupení, pokud vám pomáhal například daňový poradce nebo právník-kamarád? A jak je to s dalšími náklady na vedení sporu?

Fyzické osoby mohou mít dvě datové schránky. Jednu z pozice občana, druhou pro potřeby svého podnikání jako OSVČ. Ale v úřadech pracují lidé a ti také dělají chyby, proto mohou zprávu určenou pro „podnikatele“ poslat „občanovi“. Je to špatně?