Advokát si přisvojil peníze svého klienta a odmítal mu je vydat

Advokát dostal od České advokátní komory pokutu (podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii /ZA/) ve výši 90 000 korun za kárné provinění (spočívající v porušení § 16 odst. 1 a 2 ZA a § 17 ZA ve spojení s čl. 4 odst. 1 a 2 a čl. 9 odst. 1 a 2 usnesení č. 1/1997 představenstva České advokátní komory ze dne 31. 10. 1996, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky). 

Advokát poté, co mu jako právnímu zástupci klienta, který byl oprávněným (věřitelem) v exekučním řízení, poukázal soudní exekutor na jeho účet částku 803 946,36 korun jako vymožené plnění pro jeho klienta, zadržoval peníze na účtu a 664 844,89 korun z celkové částky odeslal do soudní úschovy. Advokát svou odpovědnost neuznal, postih nepřijal a bránil se soudní cestou. Co jeho postupu řekl soud?

Advokátem, respektive exekutorem vymožené peníze jsou klienta

Městský soud v Praze, k němuž se případ dostal, shodně s Českou advokátní komoru dospěl k závěru, že advokát se kárného provinění dopustil, protože ačkoli ho klient opakovaně vyzval k vydání přijatého plnění a ačkoliv sám advokát e-mailem klientovi slíbil provést úhradu přijatého plnění dle jeho požadavku, výzvě klienta nevyhověl a exekučně vymožené plnění zadržoval dílem na účtu určeném pro přijímání prostředků nenáležejících advokátovi, vedeném na jméno advokáta, a dílem je odeslal do soudní úschovy.

Advokát se bránil tím, že mu údajně nebylo zřejmé, kdo je osobou oprávněnou k převzetí vymožených finančních prostředků. Městský soud v Praze (ve svém rozsudku ze dne 5. 11. 2019, spis. zn. 10 Ad 27/2016) zhodnotil, že touto oprávněnou osobou byl nade vší pochybnost nadále klient, pro něhož advokát z pozice jeho právního zástupce exekučně vymožené finanční prostředky od exekutora přijal.

Kam budou poslány peníze, rozhoduje klient

Soud musel vyjít z toho, že advokát zastupoval klienta ve vymáhacím řízení týkajícím se mimo jiné exekuce částek přiznaných vykonatelnými exekučními tituly znějícími na jméno klienta. Nelze tedy rozumně pochybovat o tom, že pokud byl klient, jehož advokát zastupoval, v exekučním řízení úspěšný, představují finanční prostředky připsané exekutorem na účet advokáta finanční prostředky jen a pouze klienta jako osoby oprávněné z předmětných exekučních titulů.

Česká advokátní komora přitom zcela správně uzavřela, že advokát byl povinen takto připsané vymožené finanční prostředky převést na klienta. Neobdržel-li totiž advokát od klienta výslovný pokyn k tomu, aby část takto obdržených prostředků vyplatil někomu jinému, nemohl postupovat jinak než veškeré vymožené prostředky převést klientovi coby osobě z exekučních titulů oprávněné.

Advokát klienta poškodil, a to i kdyby hájil zájmy jiného klienta

Advokát se mýlí, dovozuje-li, že klient nebyl krácen na svých právech, zhodnotil soud. Právě naopak, zadržením prostředků z jeho strany, jejich částečným ponecháním na zvláštním účtu advokáta a částečným složením do soudní úschovy, byl klient zásadním způsobem poškozen na svých právech, když nemohl bez zbytečného odkladu poté, co byly jemu náležející finanční prostředky pro něho exekučně vymoženy, s těmito prostředky nakládat.

Za zcela nepřípustné je přitom třeba považovat především chování advokáta, který část z vymožených finančních prostředků ponechal na zvláštním účtu vedeném na jeho jméno, a to v částce připadající na výši s klientem dohodnuté odměny za poskytování právních služeb. Okolnostmi legitimizujícími postup advokáta pak nemohou být v žádném ohledu ani skutečnosti související s případnou obavou z majetkové nedostatečnosti klienta a
z nich plynoucí obava o dobytnost dohodnuté odměny, natožpak zájem jiného klienta advokáta.

Jakkoli si byl advokát vědom možného střetu zájmů mezi dvěma svými klienty a poukazoval pro ten případ na nemožnost tyto klienty v případném sporu mezi nimi zastupovat a poskytnout jim právní pomoc, platí, že pokud postupoval tak, jak postupoval, ve svém důsledku fakticky upřednostnil zájmy své a zájmy jiného svého klienta před zájmy klienta, jemuž byl povinen s ohledem na výše uvedené závěry pro něj vymožené finanční prostředky předat.

Advokát si nesmí peníze klienta nechat

Z rozsudku Městského soudu v Praze (ze dne 5. 11. 2019, spis. zn. 10 Ad 27/2016), který byl pro svůj význam vyhlášen ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 3/2020, plynou tyto závěry ohledně povinnosti advokáta řídit se pokyny klienta: