Hlavní navigace

Rady zdravotníkům, úředníkům, učitelům nebo bachařům ze soudních síní

Autor: Depositphotos
Richard W. Fetter

Tento přehled významných a poučných soudních rozhodnutí za rok 2017 věnujeme výkladům sporných otázek, které se týkají lidí pracujících pro stát, kraj nebo obec, ať už profesionálně, nebo dobrovolně.

Doba čtení: 9 minut

Pro stát, kraje a obce a jimi zřizované instituce pracuje čím dál tím více lidí. Tentokrát se budeme věnovat práci ve veřejném sektoru a novým významným soudním rozhodnutím, které se jí týkají. Přiblížíme spory jiných zaměstnanců z veřejného sektoru, z nichž můžete vyvodit poučení pro sebe a řešení svých problémů. Zejména půjde o zdravotnické záchranáře, úředníky, učitele a pracovníky vězeňské služby.

Výběrové řízení na místo ve státní správě a obrana proti diskriminaci

Můžete soudní cestou napadnout to, že jste nebyli vybráni na místo ve státní správě? Byli jste ve výběrovém řízení diskriminováni? Jak se můžete bránit?

Sdělení služebního orgánu o tom, že uchazeč nebyl vybrán na služební místo – vyrozumění uchazeče, není rozhodnutím podle § 65 odst. 1 soudního řádu správního (ani osvědčením) a nepodléhá soudnímu přezkumu.

Výběrové řízení na obsazení volného služebního místa podle § 28 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, probíhá ve dvou kolech. V prvním vybírá výběrová komise postupem podle § 164 zákona nejvhodnější žadatele (v maximálním počtu tří), ve druhém si z těchto způsobilých žadatelů vybírá služební orgán. Ten však nemusí vybrat žádného ze způsobilých žadatelů.

První kolo výběrového řízení před výběrovou komisí je formální postup s konkrétními požadavky, jejichž porušení lze napadnout námitkami. Ve druhém kole výběrového řízení zákon volbu služebního orgánu nijak neomezuje, pouze stanoví požadavek, že s vybraným uchazečem musí souhlasit nadřízený. V prvním kole se tak vybírají nejkompetentnější uchazeči o státní službu na základě objektivních kritérií a v druhém kole si služební orgán vybírá takového uchazeče, se kterým se mu bude nejlépe spolupracovat, a může tedy rozhodnout i na základě subjektivních kritérií, jako jsou osobnostní či povahové vlastnosti.

Nárok na přijetí do služebního poměru, zařazení na služební místo či jmenování na služební místo představeného (§ 23 odst. 2 zákona o státní službě) nevzniká ani tím, že výběrová komise vybrala jediného způsobilého žadatele. Postup služebního orgánu při výběru uchazeče se neřídí žádnými pravidly, jejichž dodržení (či jejichž míru dodržení) by bylo možné přezkoumat v řízení před správním soudem. Uchazeč, který nebyl vybrán v druhém kole výběrového řízení podle zákona o státní službě, se tedy nemůže soudně domáhat toho, aby byl vybrán. A to ani v případě, že byl jediným uchazečem v tomto kole.

Pokud by však služební orgán porušoval základní práva uchazečů o služební místo tím, že by postupoval diskriminačně, náleží uchazečům ochrana před diskriminací podle § 16 a § 17 zákoníku práce, užitých obdobně na základě § 98 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě. Tak rozhodl Nejvyšší správní soud v rozsudku z listopadu roku 2017 (spis. zn. 10 Ads 316/2016–50). (V projednávané věci se však žalobce pouze domáhal toho, aby byl vybrán, protože byl jediným uchazečem vzešlým z prvního kola, a proto jeho soudní obrana nebyla úspěšná.)

Oprávnění jednat za stát vůči jeho zaměstnancům

Kdo smí činit právní jednání státu jako zaměstnavatele v pracovněprávních vztazích vůči zaměstnancům? Kdo může být jednáním pověřen? Kdo vám jako státnímu úředníkovi může dát výpověď?

Jistý zaměstnanec se domáhal soudního určení neplatnosti výpovědi s argumentem, že mu ji dal (podepsal ji) někdo, kdo k tomu vůbec nebyl oprávněn, protože to nebyl přímo šéf (šéfka) instituce, u které pracoval – Energetického regulačního úřadu.

Právní jednání státu jako zaměstnavatele je zajištěno především přímo osobami vedoucích dotčených organizačních složek, popřípadě dalšími jimi pověřenými vedoucími zaměstnanci. Právní úkony v pracovněprávních vztazích činí v případech uvedených v § 9 zákoníku práce především vedoucí organizační složky státu, který je v tomto smyslu jediným statutárním orgánem zaměstnavatele. 

Ustanovení § 7 odst. 2 větu první zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupováním v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, nelze vykládat tak, že by vedoucímu organizační složky státu umožňovalo pověřit jiného vedoucího zaměstnance této organizační složky, aby jménem státu činil jen jednotlivé (v pověření výslovně uvedené) právní úkony.

Vedoucí organizační složky státu může jiného vedoucího zaměstnance pověřit i tím, aby za stát v pracovněprávních vztazích činil určité, předem blíže a bez vztahu k jednotlivým zaměstnancům neoznačené, právní úkony (např. určením druhu právních úkonů, které je vedoucí zaměstnanec pověřen činit), popřípadě všechny právní úkony. O platné pověření jde tehdy, bylo-li vydáno v písemné formě a byl-li v něm uveden rozsah oprávnění pověřeného vedoucího zaměstnance organizační složky státu.

Rozsah oprávnění musí být v pověření uveden tak, aby bylo nepochybné, jakými právními úkony je vedoucí zaměstnanec pověřen. Tento požadavek je splněn, lze-li dovodit, jak široký a čím vymezený okruh právních úkonů je předmětem pověření, uzavřel Nejvyšší soud v usnesení z prosince roku 2017 (spis. zn. 21 Cdo 4336/2017).

Výpověď vedoucímu úředníkovi obce pro porušování povinností

Jak je to s neuspokojivými pracovní výsledky a zaviněným porušením pracovních povinností zaměstnancem, je-li vedoucím úředníkem obce? A jak je to s povinností starosty ho upozornit a varovat před výpovědí? 

K tomu, zda v porušení zákonem stanovených povinností zaměstnance spočívajících v neuspokojivých pracovních výsledcích lze spatřovat pouze objektivní stav vzniklý v důsledku objektivně daných nedostatečných schopností zaměstnance (který by mohl zakládat výpovědní důvod uvedený v ust. § 52 písm. f) zákoníku práce), anebo zda lze v souvislosti s porušením zákonem stanovených povinností zaměstnanci navíc vytýkat zavinění na vzniklém stavu, nepostačuje, mohl-li zaměstnanec být „subjektivně přesvědčen o správnosti svých řešení“.

Z hlediska zavinění ve formě nevědomé nedbalosti totiž stačí, že zaměstnanec sice nevěděl, jakým způsobem má „kvalifikovaně“ splnit své povinnosti plynoucí mu z pracovního poměru, avšak vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům o tom vědět měl a mohl, uvedl Nejvyšší soud ČR v rozsudku z prosince roku 2017 (spis. zn. 21 Cdo 3535/2017).

Jelikož se předmětná sporná věc týká úředníka vyššího samosprávného celku, Nejvyšší soud ČR v uvedeném rozsudku dále vyložil, že § 12 odst. 1 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, nestanoví starostovi (srov. ust. § 103 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích) povinnost upozornit vedoucího úředníka nebo vedoucího úřadu na porušování povinností a stanovit lhůtu k nápravě, neboť pouze výkladem § 12 odst. 1 zákona o úřednících nelze dovozovat další povinnost, kterou by musel starosta před odvoláním vedoucího úředníka nebo vedoucího úřadu z funkce splnit.

Jinak by mu v rozporu s čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod, byla ukládána povinnost, která oporu v zákoně (ani v zákonném zmocnění) nemá.

Přesčasy vězeňské služby

Jak je to s přesčasy ve věznici? Samozřejmě nemyslíme vězňů, ale pracovníků ostrahy – vězeňské služby.

Při nerovnoměrném rozložení pracovní doby podle § 53 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, vzniká příslušníku nárok na peněžité plnění za práci přesčas podle § 125 tohoto zákona až po uplynutí tří měsíců od konce tzv. vyrovnávacího období stanoveného podle § 53 odst. 3 písm. b) téhož zákona.

Dříve se pak tento nárok ani nemůže začít promlčovat, určil rozsudek Krajského soudu v Ostravě z října roku 2017 (spis. zn. 22 Ad 1/2017), který byl zařazen do Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

Odchodné pro zdravotnické pracovníky

Jaké všechny odpracované doby, odpracovaná zaměstnání se počítají pro účely stanovení výše odchodného pro záchranáře?

Pro účely odchodného příslušejícího zdravotnickému pracovníkovi se do doby výkonu činností při poskytování zdravotnické záchranné služby započte doba, po kterou zdravotnický pracovník vykonával činnosti uvedené v § 4 zákona o zdravotnické záchranné službě č. 374/2011 Sb., počínaje dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, tj. dnem 1. 4. 2012, a konče dnem skončení pracovního poměru.

Sčítají se přitom veškeré předchozí doby (tzn. doby předcházející skončení pracovního poměru), kdy zdravotnický pracovník vykonával tyto činnosti v rozsahu nejméně poloviny stanovené týdenní pracovní doby, tedy i doby, kdy zdravotnický pracovník tyto činnosti vykonával pro jiného zaměstnavatele (§ 28a odst. 1 zákona o zdravotnické záchranné službě).

Z pravidla, že do doby výkonu činností při poskytování zdravotnické záchranné služby lze pro účely odchodného započíst jen dobu počínající dnem 1. 4. 2012, které vyplývá z § 28a odst. 1 zákona o zdravotnické záchranné službě, je stanovena výjimka v § 28a odst. 2 tohoto zákona, podle níž se do doby výkonu činností při poskytování zdravotnické záchranné služby započte též doba, po kterou zdravotnický pracovník vykonával zdravotnické povolání za stanovených podmínek na pracovišti zdravotnického operačního střediska nebo jako člen výjezdové skupiny zdravotnické záchranné služby podle právní úpravy platné před nabytím účinnosti zákona o zdravotnické záchranné službě, tedy podle vyhlášky č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě, ve znění pozdějších předpisů, která nabyla účinnosti dne 7. 9. 1992.

diners_2.3.

Započítání jiné doby – nad rámec výše uvedené – § 28a ani jiné ustanovení zákona o zdravotnické záchranné službě neupravuje, vyložil rozsudek Nejvyššího soudu ČR z prosince roku 2017 (spis. zn. 21 Cdo 3779/2017).

Závěr odvolacího soudu v dané sporné věci, že pro účely odchodného podle § 28a zákona o zdravotnické záchranné službě je třeba do období, kdy pracovník vykonával činnosti při poskytování zdravotnické záchranné služby, zahrnout i doby před 7. 9. 1992, proto nebyl správný.

Další pravidla a výklady nejen pro zaměstnance veřejného sektoru

Jestliže se tentokrát speciálně věnujeme zaměstnancům státní a veřejné správy a služeb a samosprávy, tedy veřejnému sektoru, připomeňme si stručně i další, již v předchozích dílech přehledu zmíněná významná soudní rozhodnutí, která se týkají právě státní a veřejné sféry.

Výpověď učiteli pro nedostatek kvalifikace

Nález Ústavního soudu (spis. zn. II. ÚS 3350/15), ze dne 10. 2. 2017, by neměl přehlédnout žádný zkušený zaměstnanec, který dostal výpověď pro nesplňování předpokladů k výkonu sjednané práce a chce se jí bránit, jakož i zástupce zaměstnavatele, který výpověď takovému zaměstnanci chystá, zvláště pak se ale týká učitelů, protože Ústavní soud posuzoval právě případ pedagoga. 

Odvolání ředitele školy z funkce

Odvoláním ředitele školské právnické osoby se zabývá rozsudek Nejvyššího soudu ČR (spis. zn. 21 Cdo 1733/2016), ze dne 6. 9. 2017.

Odměny řediteli obecní organizace

Na to, kdo má hlavní slovo při vyplácení odměn řediteli příspěvkové organizace obce – zda obecní rada, nebo starosta obce, odpovídá rozsudek Nejvyššího soudu ČR (spis. zn. 21 Cdo 2144/2016), ze dne 15. 2. 2017.

Pokuta zaviněná státním zaměstnancem

Zda musí, nebo nemusí nahradit státní zaměstnanec škodu v podobě pokuty, kterou dostala kvůli němu organizační složka státu, která jej zaměstnává, zodpovídá Nejvyšší soud ČR v rozsudku (spis. zn. 31 Cdo 2764/2016), ze dne 12. 4. 2017.

Odpovědnost obce nebo kraje pomáhajícím občanům

Podmínkami odpovědnosti územního samosprávního celku za škodu vzniklou úrazem občanům, kteří ne jako zaměstnanci, ale dobrovolně, pomáhali při zvelebování obce nebo kraje, se zabýval Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku (spis. zn. 21 Cdo 2162/2016), ze dne 5. 5. 2017, který jsme si podrobně přiblížili v textu Kdo a kdy odpovídá za úraz při bezplatné výpomoci pro obec?

Snižování platu

A ještě připomeňme, že starší, tedy nikoliv z roku 2017, judikaturou ke snižování nebo odebírání osobního příplatku – tzv. osobního ohodnocení zaměstnancům veřejného sektoru jsme se zabývali nedávno v textu Kdy a jak vám mohou odebrat či snížit osobní příplatek?

Našli jste v článku chybu?