Platnou závěť může zůstavitel napsat i nohou. Hlavně musí být živý

Určitě jste viděli kreslený vtip, jak mrtvole v márnici pozůstalý vloží do ruky pero, vede jí ruku a píše závěť… Vedle stojící právník říká: „… to, že je závěť psána vlastní rukou, ještě neznamená, že je platná…“ Asi byste však nevěřili, že se řešením podobných situací musí zabývat také Nejvyšší soud ČR při řešení dědických sporů, jehož judikaturu v této oblasti si tentokrát přiblížíme. Čtěte také: Co je to judikatura aneb Poučné příběhy ze soudních síní

Už před časem jsme se zabývali otázkami dědění ze závěti a v neposlední řadě i tím, jak závěť správně pořídit. Inspiraci můžete hledat v článcích Jak napsat závěť a  Jak ze záhrobí potrestat potomka aneb vydědění.

Obsah a účel závěti – komu a co má připadnout

V závěti zůstavitel ve smyslu ust. § 477 odst. 1 občanského zákoníku ustanoví dědice, popřípadě určí jejich podíly nebo věci a práva, která jim mají připadnout. Nejsou-li podíly více dědiců v závěti určeny, platí, že podíly jsou stejné. 

Nejvyšší soud k určitosti označení dědice v závěti:

K povinným náležitostem závěti patří podle ust. § 477 odst. 1 věty první občanského zákoníku označení dědice, který je závětí k dědění povolán. Osoba dědice musí být v závěti identifikována dostatečně určitě, tj. tak, aby v okamžiku smrti zůstavitele nebyla zaměnitelná s jakoukoli jinou osobou. Vznikne-li pochybnost o obsahu právního úkonu z hlediska jeho určitosti nebo srozumitelnosti, je třeba se pokusit pomocí výkladu právního úkonu o odstranění takové nejasnosti.  Čtěte také: Kdo po vás může zdědit vaši výplatu?

Jestliže v předmětné závěti zůstavitelka uvedla nejen, že „odkazuje veškerý svůj majetek tomu, kdo se prokáže dokladem o zaplacení jejího pohřbu do hrobky k jejímu manželovi“, ale především, že „to bude táž osoba, která se o ni až do její smrti postarala“, vytváří takové označení osoby dědice (tj. „osoba, která se o zůstavitelku až do její smrti postarala“) nepochybně předpoklad pro zjištění, o jakou konkrétní osobu se v daném případě jedná, a není na místě bez dalšího uzavřít, že zjištění takové osoby je vyloučeno.

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 1859/2006, ze dne 25. 4. 2007.)

Nejvyšší soud k určitosti výčtu majetku

Jestliže zůstavitel závětí ustanovil dědice „jediným dědicem veškerého svého majetku“, je namítaná „neurčitost“ příkladného výčtu zůstavitelova majetku uvedeného v závěti pro závěr o určitosti celé závěti nepodstatná. 

(Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 1696/2006, ze dne 15. 3. 2007)

Základní pravidla, formy a náležitosti testamentu

Zůstavitel (tedy ten, kdo pořizuje o svém majetku pro případ své smrti) může závěť buď napsat vlastní rukou (pak jde tzv. holografní testament), nebo ji zřídit v jiné písemné formě (jako tzv. alografní testament) za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu. V každé závěti musí být podle ust. § 476 odst. 2 občanského zákoníku uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná. Vlastnoruční závěť musí být podle ust. § 476a občanského zákoníku vlastní rukou napsána a podepsána, jinak je neplatná.

Závěť je právní úkon, kterým zůstavitel (fyzická osoba) činí pro případ své smrti pořízení o svém majetku. Při zřízení závěti je nutno dbát všech náležitostí, které zákon vyžaduje pro platnost jakéhokoli právního úkonu, a vedle toho i náležitostí zvláštních vztahujících se k projevu vůle pro případ smrti.

Zpřísněné požadavky jsou odůvodněny tím, že závěť se uplatní až v době, kdy už ten, kdo ji pořídil, nebude naživu a kdy už nebude možno jeho prostřednictvím zjistit, zda vůbec zamýšlel závěť zřídit a co v ní sledoval. Všem druhům závěti je proto společný požadavek písemné formy a uvedení dne, měsíce a roku, kdy byla zřízena. Všechny zákonné náležitosti musí závěť splňovat nejpozději v okamžiku smrti zůstavitele.  Čtěte také: Co musejí zaplatit dědici zaměstnavateli?

„Vlastnoruční“ závěť může být napsána i nohou

V případě holografní závěti musí být všechny náležitosti závěti (celý text, včetně data a podpisu) napsány vlastní rukou zůstavitele. Pojem „vlastní rukou“, resp. „vlastnoruční“, je z hlediska ust. § 476a občanského zákoníku na místě vykládat (interpretovat) jako požadavek, aby pořizovatel celou závěť (tj. všechny její obsahové náležitosti) napsal vlastní rukou, popřípadě, aby ji, je-li zdravotně postižen, napsal např. nohou, či za pomoci protézy, je-li tento způsob psaní u něj možný a obvyklý a nese-li současně takový způsob psaní charakteristické znaky „rukopisu“ pořizovatele závěti.

Dřívější úprava dědického práva požadovala, aby pořizovatel holografní závěti závěť „vlastní rukou podepsal svým jménem“  a byla vykládána tak, že „jméno musí zasluhovati názvu podpis“; že jako podpis „postačí i podpis křestním jménem (na posledním pořízení napsaném ve formě dopisu nejbližšímu příbuznému)“.

Současná právní úprava, tj. především zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 4. 1964, a ve znění pozdějších úprav, do současnosti, výslovně neurčuje, jakým způsobem a v jakém rozsahu musí zůstavitel připojit pod obsah závěti svůj vlastnoruční podpis, aby bylo možné považovat tento právní úkon za platný z hlediska ust. § 476a občanského zákoníku, nevysvětluje se „důvod“ rozdílné formulace požadavku vymezeného ust. § 476a občanského zákoníku, tj. „podpis vlastní rukou“, a ust. § 578 o.z.o., tj. „podpis svým jménem vlastní rukou“. Čtěte také: Kdy z dědického nároku odvedete daň z příjmů i pojistné?

Judikatura k aktuálnímu občanskému zákoníku dosud dospěla k závěru, že „je třeba za podstatné považovat spolehlivé zjištění toho, že podpis na závěti pochází od zůstavitele a že je dán v takové formě, aby nebylo pochybností o totožnosti zůstavitele“; že „jde zejména o to, aby pisatel závěti byl zcela jednoznačně určen“; že „podepsal-li zůstavitel závěť alespoň svým příjmením, je tím splněna náležitost podpisu závěti, pokud o totožnosti podpisu zůstavitele nejsou žádné pochybnosti“.

Pozor na náležitosti podpisu

Vycházeje z výše uvedeného, je na místě závěr, že za „podpis“ zůstavitele ve smyslu ust. § 476a občanského zákoníku nelze ani v současnosti považovat text, který neobsahuje označení zůstavitele ani jménem ani příjmením. Tedy že uvedení textu „Tvá matka“ (jak tomu bylo v závěti posuzované v případě řešeném Nejvyšším soudem ČR pod spis. zn. 21 Cdo 51/2008, a rozhodnutém rozsudkem ze dne 31. 3. 2009) není podpisem závěti požadovaným citovaným zákonným ustanovením.

Nejvyšší soud ČR proto v uvedeném judikátu, který je zařazen do Sbírky soudních rozhodnutí pod Rc 13/2010, uzavřel:

Za „podpis" zůstavitele ve smyslu ust. § 476a občanského zákoníku nelze považovat text, který neobsahuje označení zůstavitele ani jménem ani příjmením.

(Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2009, spis. zn. 21 Cdo 51/2008)

„Vlastnoručnost“ vylučuje zastoupení

V dalším judikátu, zařazeném do Sbírky soudních rozhodnutí pod Rc 7/2009, Nejvyšší soud ČR uzavřel následovně:

Právní úkon pořízení nebo zrušení závěti musí být učiněn osobně pořizovatelem závěti (zůstavitelem); není možné, aby tyto úkony za zůstavitele učinil jeho zástupce (zákonný nebo na základě plné moci).

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2008, spis. zn. 21 Cdo 2968/2006)

Historický výklad základních předpokladů platného pořízení závěti jednoznačně vede k obecnému závěru o nemožnosti zastoupení při pořízení závěti, a to zástupcem jak zvoleným, tak zákonným, či soudem ustanoveným, tedy ani opatrovníkem osoby zbavené (omezené) soudním rozhodnutím způsobilosti k právním úkonům. Čtěte také: Jak se dědí nemocenské dávky?

Zákonem stanovené podmínky platného pořízení závěti, i podmínky stanovené zákonem pro zrušení závěti, jak vyplývá z jejich jazykového i logického výkladu, neumožňují, aby právní úkon pořízení nebo zrušení závěti nebyl pořízen osobně pořizovatelem závěti (zůstavitelem).

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 2968/2006, ze dne 20. 3. 2008)

„Vedení ruky“ při pořizování závěti nepřipadá v úvahu

V případě holografní závěti (ust. § 476a občanského zákoníku) musí být všechny náležitosti (celý text) závěti napsány vlastní rukou zůstavitele. Pojem „vlastní rukou“, resp. „vlastnoruční“, je z hlediska ust. § 476a občanského zákoníku na místě vykládat (interpretovat) jako požadavek, aby pořizovatel celou závěť (tj. všechny její obsahové náležitosti) napsal vlastní rukou, popřípadě, aby ji, je-li zdravotně postižen, napsal např. nohou, či za pomoci protézy, je-li tento způsob psaní u něj možný a obvyklý a nese-li současně takový způsob psaní charakteristické znaky „rukopisu“ pořizovatele závěti.

Jestliže však zdravotní nebo jiná překážka zůstaviteli objektivně znemožňuje psát, nemůže holografní závěť (podle ust. § 476a občanského zákoníku) platně pořídit; může pořídit závěť jen ve formě notářského zápisu nebo zpřísněnou alografní závěť.

Vzhledem k tomu, že pro pozdější posouzení pravosti holografní závěti jsou určující charakteristické znaky rukopisu pořizovatele závěti, není na místě připustit, aby zůstaviteli byla při pořízení závěti poskytována pomoc jakýmkoli způsobem ovlivňující právě charakteristické znaky jeho rukopisu. Jakékoli „vedení“ zůstavitelovy ruky („dominantní“ či „nedominantní“) při psaní holografní závěti je skutečností způsobující neplatnost dané závěti.

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 1744/2007, ze dne 3. 4. 2008)

Nejvyšší soud ČR k umístění data a podpisu na listině

1. Z ust. § 476 odst. 2 občanského zákoníku ani z jiného zákonného ustanovení neplynou jakákoliv pravidla pro umístění data a podpisu na listině obsahující závěť. Právní teorie i soudní praxe dovozují, že podpis musí být umístěn na úplném konci závěti, protože se jím dovršuje obsah závěti.
2. Jinak je tomu v případě data, jehož význam pro závěť je zcela odlišný. Uvedením data se nedovršují obsahové náležitosti závěti; datum připojené k závěti má pouze vypovídat o tom, kdy byla závěť zůstavitelem podepsána, tedy z hlediska vymezení svého obsahu dovršena, a umožnit tak rozlišení dřívější zůstavitelovy závěti od závěti pozdější, kterou by mohla být původní závěť zrušena. Kdyby umístění data v závěti mělo mít význam pro její platnost, musel by ze skutečnosti, zda se nachází v záhlaví závěti, v jejím textu nebo pod ním, bez dalšího vyplývat závěr o tom, zda se jedná o datum, kdy byla závěť podepsána, nebo o datum jiné. Tak tomu však není, protože obecně nelze vyloučit, že datum uvedené v záhlaví závěti je datem jejího podpisu (např. napsal-li a podepsal-li zůstavitel závěť v jednom dni), a stejně tak ze skutečnosti, že se datum nachází pod textem závěti, nelze vždy bez dalšího dovodit, že se musí jednat o datum, kdy byla závěť skutečně podepsána (např. podepsal-li zůstavitel takovou závěť jindy než v den, jehož datum je uvedeno pod textem závěti).

Ust. § 476 odst. 2 občanského zákoníku se nezmiňuje o tom, jak musí být v závěti den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, uveden. Odpověď na tuto otázku je proto třeba hledat v ustanoveních, která upravují způsob pořízení jednotlivých zákonných forem závěti. Tak, jako je zřejmé, že u závěti zřízené ve formě notářského zápisu musí být den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, uveden v notářském zápisu a že u holografní závěti musí být všechny náležitosti závěti (celý text), tedy i datum (den, měsíc a rok), kdy byla závěť podepsána, napsány vlastní rukou zůstavitele. U závěti zřízené v jiné písemné formě (alografní závěti) se svědky musí být den, měsíc a rok, kdy byla závěť podepsána, uveden v textu závěti napsaném zůstavitelem, popřípadě pisatelem, a to sice – jak bylo výše uvedeno – lhostejno kde v textu závěti, ale takovým způsobem, aby celý text závěti tvořil logický, tj. srozumitelný celek.

(Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 3597/2009, ze dne 24. 11. 2010)

Nejvyšší soud k neplatnosti vlastnoruční závěti

Podle názoru dovolacího soudu (NS ČR) je nepochybné, že u holografní závěti musí být všechny náležitosti (celý text) závěti napsány vlastní rukou zůstavitele. V případě, že by datum (den, měsíc a rok), kdy byla závěť podepsána, byl v závěti uveden někým jiným než zůstavitelem, není možné hovořit o tom, že by závěť byla zůstavitelem napsána jeho vlastní rukou; holografní závěť, která nebyla napsána vlastní rukou zůstavitele, je – jak se uvádí v ust. § 476a občanského zákoníku – neplatná.

(Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 30 Cdo 1454/2005 ze dne 25. října 2005)

Alografní závěti pro ty, kdož psát nemohou nebo neumějí

Závěť, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se musí na závěť podepsat. (Tato pravidla předepisuje ust. § 476b občanského zákoníku).

Zůstavitel, který nemůže číst nebo psát, projeví podle ust. § 476c občanského zákoníku svoji poslední vůli před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být přečtena a přítomnými svědky podepsána. Přitom musí před nimi potvrdit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Pisatelem a předčitatelem může být i svědek; pisatel však nesmí být zároveň předčitatelem. V listině musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, kdo listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho pravou vůli. Listinu musí svědci podepsat.

Další základní pravidla pro alografní závěti

Osoby nevidomé mohou podle ust. § 476d odst. 3 občanského zákoníku projevit poslední vůli též před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být přečtena. Osoby neslyšící a hluchoslepé, které nemohou číst nebo psát, mohou projevit poslední vůli formou notářského zápisu nebo před třemi současně přítomnými svědky, ovládajícími touto osobou zvolený komunikační systém neslyšících a hluchoslepých osob, a to v listině, která musí být tlumočena do zvoleného komunikačního systému (viz ust. § 476d odst. 4 občanského zákoníku). V listině musí být podle ust. § 476d odst. 5 občanského uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, kdo listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho pravou vůli. Obsah listiny musí být po jejím sepsání přetlumočen do zvoleného komunikačního systému neslyšících a hluchoslepých osob; i toto musí být v listině uvedeno. Listinu musí svědci podepsat. Čtěte také: Daň dědická a darovací: Jak je to v rodině?

Svědci

Svědky podle ust. § 476e občanského zákoníku mohou být pouze osoby, které jsou způsobilé k právním úkonům. Svědky nemohou být osoby nevidomé, neslyšící, němé, ty, které neznají jazyk, ve kterém se projev vůle činí, a osoby, které mají podle závěti dědit. Závětí povolaný, ani zákonný dědic a osoby jim blízké nemohou podle ust. § 476f občanského zákoníku při pořizování závěti působit jako úřední osoby, svědci, pisatelé, tlumočníci nebo předčitatelé.

Z judikatury

Je-li alografní závětí povolána za zůstavitelova dědice právnická osoba, jsou nezpůsobilými svědky závěti fyzické osoby, které činí (mohou činit) za tuto právnickou osobu právní úkony, jakož i fyzické osoby, které jsou společníky, členy nebo zaměstnanci této právnické osoby nebo které k ní mají jiný obdobný vztah, jestliže by důvodně pociťovaly újmu, kterou by utrpěla právnická osoba povolaná za zůstavitelova dědice, jako újmu vlastní.

(Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 2600/2005 ze dne 3. května 2006)

Kdo je vlastně nevidomý

 „Osobou nevidomou“ ve smyslu ust. § 476e občanského zákoníku se rozumí osoba, jíž zrakové postižení (nekompenzovatelné technickými či jinými pomůckami) zcela znemožňuje, popřípadě podstatně snižuje možnost v celém rozsahu vnímat okolnosti pořízení závěti, o nichž má svědčit.

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 11. 2005, spis . zn. 30 Cdo 2567/2004)

Z judikatury k testamentům zdravotně handicapovaných

Jen takový zůstavitel, jemuž zdravotní nebo jiná překážka objektivně znemožňuje číst nebo psát, může platně pořídit závěť ve smyslu ust. § 476c občanského zákoníku.

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 10.2006, spis. zn. 21 Cdo 2203/2006)

Zpřísnění podmínek pro pořízení alografní závěti podle ust. § 476c občanského zákoníku slouží k ochraně práv zůstavitele, jemuž objektivně existující handicap (zpravidla zdravotní) znemožňuje číst nebo psát, tedy pořídit závěť ve smyslu ust. § 476a občanského zákoníku (holografní závěť) nebo § 476b občanského zákoníku (alografní závěť se dvěma svědky). Zůstavitel, který není takto handicapován, proto nemůže platně pořídil závěť ve smyslu ust. § 476c občanského zákoníku.

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 2203/2006, ze dne 24. 10. 2006)

Nejvyšší soud k náležitostem alografní závěti

Den, měsíc a rok (tj. datum), kdy byla závěť podepsána, musí být uveden v textu závěti zřízené v jiné písemné formě (alografní závěti) takovým způsobem, aby celý text závěti tvořil logický celek.

Údaj o datu podpisu závěti v listině o ověření pravosti podpisu zůstavitele (tj. ověřovací doložka) nemůže nahradit chybějící datum v textu závěti nebo opravit datum v textu závěti, které není datem, kdy byla závěť skutečně podepsána, a to ani v případě, že ověřovací doložka je vyznačena přímo na listině obsahující závěť.

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2005, spis. zn. 30 Cdo 1190/2004)

Nejvyšší soud k neplatnosti alografní závěti

1. Důvodem neplatnosti alografní závěti není okolnost, že zůstavitel nejprve před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, a bezprostředně poté závěť vlastní rukou podepsal, nebo že svědci nejprve závěť podepsali a bezprostředně poté zůstavitel před nimi (současně přítomnými) výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli apod. Ze znění ust. § 476b občanského zákoníku nelze rovněž důvodně dovozovat, že by zůstavitel musel před dvěma svědky současně přítomnými projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli, jen použitím určitých slov (vyslovením formule). Zákon zde předepisuje pouze to, aby zůstavitel v tomto směru projevil vůli výslovně a nikoliv jen konkludentně (mlčky). Požadavku ust. § 476b občanského zákoníku odpovídá použití jakýchkoliv slovních výrazů, popřípadě i obvyklých znamení, jimiž zůstavitel před dvěma svědky současně přítomnými projeví způsobem nevzbuzujícím pochybnosti to, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Na rozdíl od alografní závěti pořízené ve smyslu ust. § 476c občanského zákoníku svědkové závěti nemusejí znát obsah závěti.
2. Pokud by některý ze svědků alografní závěti pořízené ve smyslu ust. § 476b občanského zákoníku nesplňoval podmínky vymezené ust. § 476e a § 476f občanského zákoníku, byla by uvedená závěť neplatná.
3. Jestliže svědek (pisatel, předčitatel) alografní závěti pořízené ve smyslu ust. § 476b občanského zákoníku nesplňuje podmínky vymezené ust. § 476e a § 476f občanského zákoníku pouze ve vztahu k některému z více dědiců povolaných k dědění touto závětí, pak je tato závěť neplatná pouze v části týkající se tohoto dědice.
4. Okolnost, že svědkem závěti byla osoba nevidomá (ust. § 476e občanského zákoníku), způsobuje neplatnost závěti vždy v celém rozsahu. „Osobou nevidomou“ ve smyslu ust. § 476e občanského zákoníku se rozumí fyzická osoba, jíž zrakové postižení (nekompenzovatelné technickými či jinými pomůckami) zcela znemožňuje, resp. podstatně snižuje možnost v celém rozsahu vnímat okolnosti pořízení závěti, o nichž má svědčit.

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 30 Cdo 2567/2004 ze dne 29. listopadu 2005)