Dlužnice neoprávněně užívala cizí pozemek, na který umístila mobilní prodejnu, ale zaplatit bezdůvodné obohacení byla ochotna jen do provedení soupisu věcí exekutorem, dál už platit nechtěla. Vlastník pozemku však požadoval peníze až do vydražení neoprávněně umístěných věcí. Jak spor dopadl?
Dne 19. 7. 2022 začal soudní exekutor s vyklizením neoprávněně obsazených pozemků. Vykonávaným exekučním titulem byl rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu, které ukládaly žalované vyklidit pozemky žalobkyně.
V rámci realizace výkonu tohoto exekučního titulu přistoupil exekutor k soupisu movitých věcí žalované nacházejících se na pozemcích, které poté, co je sepsal a označil, ponechal na místě (tj. na pozemcích), kde zůstaly až do 9. 9. 2022, kdy je zpeněžil v dražbě. Teprve 9. 9. 2022 tak přešly přešly movité věci do vlastnictví jiné (třetí) osoby (vydražitele).
Žalobkyně se domáhala další žalobou, aby jí žalovaná zaplatila částku 874 872 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení) z titulu úplaty za bezesmluvní užívání jejích pozemků, na nichž měla umístěnu prodejnu tvořenou čtyřmi mobilními buňkami v období od 1. 4. 2022 do 8. 9. 2022.
Žalovaná nesouhlasila, přičemž na svoji obranu mimo jiné namítala, že ke dni 30. 6. 2022 pozemky vyklidila a v období od července 2022 do září 2022 je již neužívala. Období užívání za červenec až září resp. od 19. července do 8. září tedy bylo sporné.
Exekutor věci neoprávněně umístěné na pozemku sepsal, vlastníka změnily až vydražením
Soud prvního stupně i odvolací soud však žalobě plně vyhověly. Nárok žalobkyně byl posouzen podle § 2991 a násl. občanského zákoníku (o. z.) o bezdůvodném obohacení.
Soudy uzavřely, že žalovaná bezesmluvně užívala pozemky po celé žalované období, tedy i v době od 1. 7. 2022 do 8. 9. 2022 čili i ve sporném období.
Okolnost, že žalovaná při exekučním vyklízení pozemků dne 19. 7. 2022 odevzdala soudnímu exekutorovi klíče od mobilní prodejny, měl soud v uvedených souvislostech za nerozhodnou.
Žalovaná totiž mohla i poté dobrovolně splnit svoji vyklizovací povinnost, uloženou jí exekučním titulem, v součinnosti se soudním exekutorem, a nemusela tak nechat exekuční řízení dojít až do stádia dražby jejích movitých věcí, pojatých do soupisu.
Podle názoru odvolacího soudu tedy až tímto „úplným vyklizením nemovitostí v souvislosti s provedením dražby movitých věcí žalované (povinné)“ skončilo její užívání pozemků. Proto je povinna poskytnout žalobkyni peněžitou náhradu (ve výši ujednané dílčí dohodou účastnic) za (jinak bezesmluvní) neoprávněné užívání pozemků (bezdůvodné obohacení) i ve sporném období.
Případ se dostal k Nejvyššímu soudu, který dovolání žalované zamítl, když shledal rozsudky nižších soudů správnými.
Co je bezdůvodné obohacení
Bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) představuje (mimosmluvní) závazek, jehož obsahem je povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil, a jí korespondující právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení.
Jedním z důvodů (skutkových podstat) bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. je i protiprávní užití cizí hodnoty, tedy stav, kdy je cizí nemovitá věc užívána subjektem odlišným od jejího vlastníka bez nájemní smlouvy či jiného obdobného titulu.
Prospěch v takové situaci vzniká tomu, kdo uživatelská oprávnění realizuje, aniž by za to čehokoliv hradil, a jehož majetkový stav se tudíž nezmenšil, ačkoli by se tak za obvyklých okolností stalo.
Jiným případům bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku jsme se věnovali zde:
- Byt spoluvlastní více lidí, ale bydlí v něm jen jeden. Kdo má platit topení?
- Jednání ochuzeného na vlastní nebezpečí aneb Každý dobrý skutek po zásluze potrestán
- Chtěla pomoci a zaplatila za ně dluhy. Místo vděku a splátek ji čekaly soudy
- Poslali jste omylem peníze na špatný účet? Můžete jen doufat, že je příjemce vrátí
Bezdůvodému obohacení zaměstnance posuzovanému podle speciálních pravidel zákoníku práce např. v těchto článcích:
- Zaměstnavatel vám vyplatí více, než měl. Musíte peníze vrátit?
- Kdy a kdo ze zaměstnanců musí vrátit peněžní částky, které neměl dostat?
Do kdy trvá bezdůvodné obohacení na úkor vlastníka při neoprávněném užívání pozemků
Soudy přitom již dříve vyložily, že pokračujícím užíváním předmětu nájmu je i jeho nevyklizení po skončení doby nájmu. Povinnost nemovitost (zde pozemky) vyklidit je přitom považována za splněnou v případě, že ten, kdo ji má vyklidit, z ní odstraní své věci a zároveň ji odevzdá oprávněné osobě.
Uvedené závěry se prosadí i tehdy, odvíjí-li se (jako v tomto případě) nárok na vydání bezdůvodného obohacení od protiprávního (bezesmluvního) užívání pozemku, který byla žalovaná podle soudního rozhodnutí povinna vyklidit, ale tuto svou povinnost dobrovolně nesplnila a vyklizení pozemku tak muselo být vynuceno v exekučním řízení.
Do kdy trvá bezdůvodné obohacení, když je pozemek vyklízen exekučně
Soudní exekutor při výkonu rozhodnutí (exekuci) není zástupcem oprávněného (ochuzeného věřitele). Provede-li exekutor (v případě, že byl pro vymožení nákladů předchozího řízení a pro náklady exekučního řízení nařízen i výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného) na místě výkonu rozhodnutí ukládajícího vyklizení pozemku soupis věcí povinného, u nichž lze předpokládat, že by mohly být prodány, nepřechází movité věci, které nebyly zajištěny a které byly ponechány na místě, kde byly sepsány do jeho „držení“.
Stále jde o věci ve vlastnictví povinného (obohaceného dlužníka), přičemž skutečnost, že je nesmí poškodit, zničit, odstranit nebo zcizit (jak je v praxi poučen povinný soudním exekutorem a jak byla poučena i povinná podle protokolu o soupisu movitých věcí povinného ze dne 19. 7. 2022), je zde výrazem obecného zákazu poškozování věřitele, jehož porušení je trestným činem (§ 222 trestního zákoníku).
Proto i v případě, že byl proveden nucený (exekuční) výkon rozhodnutí ukládajícího vyklizení nemovité věci, je třeba považovat vyklizovací povinnost za splněnou až tehdy, co jsou z nemovité věci odstraněny věci povinného (toho, kdo ji má vyklidit) a co je odevzdána (uvolněna) do sféry vlivu oprávněné osoby. Žalobkyně tak má nárok na náhradu resp. vydání bezdůvodného obohacení i za sporné období, kdy stále byly na jejím pozemku umístěny movité věci ve vlastnictví žalované.
Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 18. 6. 2025, dodává na vysvětlenou, že uvedené řešení je v souladu i s obecně sdílenou ideou spravedlnosti, podle níž ten, kdo k plnění své právní povinnosti byl (musel být) donucen veřejnou (soudní) mocí, nemá být posuzován benevolentněji než ten, kdo své právní povinnosti dostál dobrovolně (spis. zn. 26 Cdo 432/2025).
ČLÁNKY DO MAILU