Hlavní navigace

Kdy a kdo ze zaměstnanců musí vrátit peněžní částky, které neměl dostat?

30. 6. 2022
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Je rozdíl, když peníze navíc dostal neprávem pomocný dělník, nebo naopak účetní, právník, nebo dokonce samotný šéf organizace. Nový šéf přihrál statisícovou odměnu tomu bývalému. Kdo peníze vrátí?

Kteří zaměstnanci musí vracet peníze, které vlastně neměli dostat? Záleží i na tom, o jakého zaměstnance jde.

Ust. § 331 zákoníku práce říká, že vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat do 3 let od jejich výplaty, jen jestliže pracovník věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené.

Jde o speciální úpravu tzv. bezdůvodného obohacení. (Svou vlastní úpravu má občanský zákoník, který se použije na řešení vztahů mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem podpůrně.)

Už jsme vás informovali o případu, kdy nový (a dočasný) šéf státní organizace přihrál neprávem statisícovou odměnu odcházejícímu šéfovi, jak potom případ řešily soudy a co zajímavého na základě tohoto případu vyložil autoritativně Nejvyšší soud. Více si přečtěte v článku Šéf končí, protože byl odvolán, nebo se vzdal místa: Do kdy může rozhodnout o vaší odměně či vyhazovu?

Kdo a kolik má vrátit? Šéf, který peníze dostal, nebo ten, kdo o odměně rozhodl?

Odměna činila 262 000 Kč, ale státní organizace žádala po novém šéfovi (který dočasně vedl zaměstnavatele) zaplatit 771 415 Kč. Proč takový rozdíl? Vůbec nejde o nějakou extra přísnost.

Vyplacením odměny totiž došlo i k navýšení průměrného výdělku končícího šéfa, tudíž i k navýšení náhrady mzdy, kterou pobíral v době, kdy už nebyl šéfem (generálním ředitelem organizace), ale měl tzv. překážku v práci.

Podle ust. § 73a odst. 2 zákoníku práce platí, že pokud zaměstnavatel nemá pro odvolaného vedoucího zaměstnance (či zaměstnance, který se vedoucího pracovního místa vzdal) vhodnou práci, nebo ji ten odmítne, jde (až do skončení jeho pracovního poměru) o překážku v práci na straně zaměstnavatele.

Zaměstnavatel pak vyplácí náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. A víme, že náhrada mzdy může být vyšší než samotná mzda nebo plat. Vyplývá to ze způsobu počítání průměrného výdělku.

A také je třeba si uvědomit, že z vyplacených peněz navíc musel zaměstnavatel odvést pojistné.

Základní právnické hodnocení případu odměny pro odcházejícího šéfa od nového šéfa

Případ se dostal k Nejvyššímu soudu ČR. Ten v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 143/2021, ze dne 1. 2. 2022, zhodnotil: Vyplacením odměny ve výši 262 000 Kč (a s ní spojeného zvýšení náhrady platu za dobu překážek v práci na straně zaměstnavatele ve výši 308 236 Kč) na základě neplatného právního jednání nastupujícího šéfa (kterým byla přiznána odcházejícímu šéfovi odměna, která mu být přiznána nemohla) se odcházející šéf bezdůvodně obohatil na úkor zaměstnavatele, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (ust. § 2991 odst. 2 o. z.).

Obecně platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (ust. § 2991 odst. 1 o. z.). Ale takhle jednoduše případ nebylo možno řešit.

K zaměstnancům je zákoník práce velmi shovívavý

Tato povinnost je však v pracovněprávních vztazích výrazně modifikována ve prospěch zaměstnance: A to jednak v ust. § 331 zákoníku práce, podle něhož vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci do 3 let ode dne jejich výplaty požadovat, jen jestliže ten věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené.

A jednak v ust. § 19 odst. 3 zákoníku práce, podle něhož neplatnost právního jednání nemůže být zaměstnanci na újmu, nezpůsobil-li neplatnost výlučně sám.

Záleží na schopnostech, vědomostech, postavení obohaceného. O poctivosti zákon nemluví

To, zda zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, je věcí konkrétního posouzení každého případu. Rozhodné skutečnosti je přitom povinen prokázat zaměstnavatel, vysvětluje Nejvyšší soud např. ve svém rozsudku ze dne 20. 11. 2013 (spis. zn. 21 Cdo 1775/2013).

Někdy si může zaměstnanec peníze ponechat, musí se však vyšetřit, kdo přeplatek zavinil

Povinnost zaměstnance vydat bezdůvodné obohacení je dána jen tehdy, jestliže způsobil neplatnost právního jednání výlučně sám. V případě, že neplatnost způsobil výlučně zaměstnavatel nebo že neplatnost byla způsobena oběma stranami, si zaměstnanec může přijaté plnění ponechat.

Jde tedy o to, kdo z účastníků pracovněprávního jednání svým jednáním nebo opomenutím vyvolal důvod neplatnosti, popřípadě zda zjištěný důvod neplatnosti je výsledkem společného jednání nebo opomenutí obou účastníků pracovněprávního jednání.

Dosavadní šéf měl odměnu pro sebe zarazit, což neudělal

V řešeném případě, kdy nový nastupující šéf (resp. vedoucí pracovník vykonávající dočasně funkci šéfa) organizace navrhl a zúřadoval, resp. zajistil zúřadování odměny pro odcházejícího šéfa organizace, bylo neplatným právním jednáním, z něhož zaměstnanec (odcházející šéf) přijal plnění, rozhodnutí nového šéfa, a tedy zaměstnavatele.

Důvod neplatnosti tohoto pracovněprávního jednání, který spočíval v tom, že o určení odměny pro odcházejícího šéfa, jenž byl statutárním orgánem zaměstnavatele, rozhodl v rozporu s ust. § 122 odst. 2 zákoníku práce jiný zaměstnanec, a nikoliv orgán, který odcházejícího šéfa ustanovil na jeho pracovní místo (ministr), zapříčinil sám odcházející šéf.

Odcházející šéf místo toho, aby jako statutární orgán zaměstnavatele zamezil tomu, aby jemu podřízený zaměstnanec (nový šéf, který však ještě nezískal kompetence statutárního orgánu) rozhodoval o jeho odměně, sám „vytvořil situaci (dopustil, aby nastala), ze které následně profitoval“.

Proč nový šéf, který rozhodoval, nemusí zaplatit všechno?

Vzhledem k tomu, že odcházející šéf byl stále zaměstnancem v postavení statutárního orgánu zaměstnavatele, nepřipadá v úvahu, že by zjištěný důvod neplatnosti pracovněprávního jednání mohl být výsledkem společného jednání nebo opomenutí zaměstnance (odcházejícího šéfa) a zaměstnavatele. 

Pro zaměstnance – odcházejícího šéfa proto neplatí ochrana zaměstnance dle ust. § 19 odst. 3 zákoníku práce.

Jenomže, jak už to ve státním bývá – z cizího/státního krev neteče. Nepoznáme z rozhodnutí soudu, zda šlo o omyl, neznalost zákoníku práce, neschopnost, nebo naopak vědomou a záměrnou chybu, ale každopádně odcházejícího šéfa nikdo nezažaloval, jak bylo potřeba. (Případ se udál, když nadřízený orgán-zřizovatele, tedy Ministerstvo kultury, vedl Daniel Herman za KDU-ČSL.) Peníze tak chtěli po novém šéfovi. A to nebylo správně.

Jenže tak Nejvyšší soud logicky zhodnotil, že nebyly-li splněny zákonné podmínky k tomu, aby původní šéf nemusel vrátit neprávem vyplacenou odměnu ve výši 262 000 Kč a s ní spojené zvýšení náhrady jeho platu za dobu překážek v práci na straně zaměstnavatele ve výši 308 236 Kč (nebylo zjištěno, že by bývalý šéf nebyl schopen uvedené částky žalobkyni vrátit), žaloba (vůči pozdějšímu šéfovi) není co do částky 570 236 Kč důvodná. Nový šéf tak nemusí platit všechno, ač rozhodoval, ale jen část.

Pojistné, které zaplatil navíc zaměstnavatel, není bezdůvodným obohacením zaměstnance

Obecným předpokladem bezdůvodného obohacení je získání majetkového prospěchu jedním subjektem (obohaceným), které může spočívat buď v rozmnožení majetku obohaceného (např. získáním peněz nebo využitím výsledků něčí práce), nebo v tom, že se jeho majetek nezmenšil, ačkoli by k tomu jinak po právu došlo (k obohacení došlo ušetřením majetkových hodnot).

Tento předpoklad je v případě neprávem vyplaceného platu nebo jeho části splněn u pojistného na sociální zabezpečení a na veřejné zdravotní pojištění, které je povinen platit zaměstnanec a které zaměstnavatel srazí z jeho platu určeného k výplatě a odvede za zaměstnance na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení a příslušné zdravotní pojišťovny.

Uvedený předpoklad bezdůvodného obohacení zaměstnance však není splněn u pojistného na sociální zabezpečení a na veřejné zdravotní pojištění, které je povinen platit zaměstnavatel, neboť zaplacením tohoto pojistného z vlastních prostředků zaměstnavatele na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení a příslušné zdravotní pojišťovny nedochází k rozmnožení majetku zaměstnance ani k tomu, že se jeho majetek nezmenšil, ačkoli by k tomu jinak po právu došlo (k ušetření majetkových hodnot). Tak vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 1. 2. 2022 (spis. zn. 21 Cdo 143/2021).

Řešení případu

Nejvyšší soud proto zamítl dovolání zaměstnavatele, a tak vlastně potvrdil verdikt nižších soudů. Ty rozhodly a odůvodnily svá rozhodnutí následovně.

Žalovaný nový šéf musí uhradit zaměstnavateli 150 884,25 Kč. Odměna pro původního šéfa představuje jeho bezdůvodné obohacení, neboť byla neoprávněná.

Zaměstnavatel se mohl domáhat vrácení peněz (odměny 262 000 Kč a s ní spojeného zvýšení náhrady platu ve výši 308 236 Kč) právě po původním šéfovi, neboť ten byl jistě schopen bezdůvodné obohacení vrátit.

Ve vztahu k zaplacení částky 570 236 Kč proto není žaloba důvodná, neboť zde není dána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti na straně nového šéfa a vzniklou škodou na straně zaměstnance.

Oproti tomu ve vztahu ke zbývající části nároku ve výši 201 179 Kč (výše pojistných odvodů na zdravotní a sociální pojištění, zvýšení příspěvku do fondu kulturních a sociálních potřeb a zvýšení platby zákonného pojištění), které nejsou obohacením původního šéfa, soudy shledaly naplnění všech předpokladů odpovědnosti nového šéfa za vzniklou škodu podle ust. § 250 zákoníku práce.

A to včetně jeho zavinění žalovaného ve formě nevědomé nedbalosti, neboť se měl s ohledem na své osobní poměry, postavení a zkušenosti a také s ohledem na výši částky, o níž rozhodoval, „sám blíže seznámit s úpravou ukončení funkce a ust. § 73a zákoníku práce“ a měl být „opatrnější a uvážlivější“.

Soudy současně přihlédly ke skutečnosti, že neproběhla v organizaci řádná vnitřní kontrola. Proto míra zavinění nového šéfa byla o jednu čtvrtinu snížena. Takhle to ve státním sektoru chodí.

Autor článku

Nenadávejte právníkům, zákony netvoří zdaleka jen oni. Oni je pak jen zašmodrchávají ve prospěch svých klientů, třeba zrovna vás. Budu se však snažit vám je vysvětlovat.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).