Hlavní navigace

Mohou vás rodiče vydědit, když vám nedali lásku a přispěli k vašim problémům?

Autor: Shutterstock
Richard W. Fetter

Měli jste nešťastné dětství, které vás poznamenalo, a teď vedete nezřízený život či máte dluhy? I když jste na dně, neznamená to, že se nemůžete těšit z rodinného majetku přesto, že vám to v rodině nepřejí. Zde je návod, jak se bránit.

Jistý pán se domáhal určení, že „je dědicem ze zákona“ po své matce. Byl zajisté velmi nepříjemně překvapen tím, že ho matka vydědila, i když to třeba mohl čekat.

Co je vydědění?

Vydědění jako institut občanského práva je projevem zůstavitelovy vůle (toho, kdo rozhoduje svým pořízením o tom, co se má stát s jeho majetkem po jeho smrti), kterým odnímá dědici dědické právo, jež by mu jinak podle zákona náleželo. Čtěte také: Vydědění. Aby se nezdární potomci neradovali z vaší smrti

Nezbytnou obsahovou náležitostí tohoto projevu zůstavitelovy vůle je výslovné uvedení důvodu vydědění, které stanoví občanský zákoník.

Nezájem a špatné mravy

Jako důvody matka vyděděného syna uvedla (pravděpodobně přitom opisovala důvody občanského zákoníku), že:

  • jí v rozporu s dobrými mravy neposkytl potřebnou pomoc,
  • trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako syn projevovat měl,
  • trvale vede nezřízený život.

Tudíž jeho bratr byl – měl být jediným dědicem. Tomu se však dědicky opomenutý pán bránil. Pan žalobce popsal své velmi smutné a nelehké dětství, týrání otčímem, útěk k babičce, upřednostňování bratra, pobyt v diagnostickém ústavu a mnoho jiného. Soud prvního stupně mu zprvu naslouchal, ale pak už ho soudci zjevně nechápali, prošel si opakované kolečko řízení před soudy nižších stupňů. Nezbylo mu proto nic jiného, než aby jeho advokát podal proti poslednímu nepříznivému rozhodnutí odvolacího soudu dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, jehož rozhodnutí – rozsudek spis. zn. 21 Cdo 2547/2016, ze dne 3. 6. 2017 – může být pro mnohé užitečným návodem.

Nejvyšší soud ČR musel řešit, zda lze za trvalé vedení nezřízeného života považovat jednání vyděděného, který nebyl dlouhodobě zaměstnán ani hlášen jako uchazeč o zaměstnání u úřadu práce, použil pro svou obživu částku cca 400 000 Kč získanou z dědického řízení po vlastním otci, nesplnil závazek (14 257 Kč) vůči mobilnímu operátorovi a dopustil se úmyslného poškození cizí věci (osobního automobilu), a to za situace, kdy toto jednání zjevně mohlo být důsledkem nedostatečného uspokojení potřeb žalobce v mladistvém věku.

Dosavadní důvody vydědění

Ve zrušeném občanském zákoníku, účinném do 31. 12. 2013, bylo uvedeno, že zůstavitel může vydědit potomka:

  • jestliže v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech (ust. § 469a odst. 1 písm. a/ zrušeného občanského zákoníku – dále obč. zák.);
  • jestliže o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl (ust. § 469a odst. 1 písm. b/ obč. zák.); 
  • jestliže byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody, v trvání nejméně jednoho roku (ust. § 469a odst. 1 písm. c/ obč. zák.) nebo
  • jestliže trvale vede nezřízený život (§ 469a odst. 1 písm. d/ obč. zák.).

V posuzovaném případě zůstavitelka v listině o vydědění uvedla, že vyděďuje svého syna mimo jiné z důvodu, že „trvale vede nezřízený život“.

Co je to nezřízený život, který může připravit o dědictví?

Vzhledem k tomu, že zůstavitelka blíže nerozvedla konkrétní skutečnosti, které ji k vydědění syna z tohoto důvodu vedly, bylo v posuzovaném případě třeba zodpovědět otázku, zda jednání žalobce naplňuje podmínky pro závěr, že žalobce trvale vedl v době před sepsáním listiny o vydědění nezřízený život.

Formulace tohoto tradičního důvodu vydědění byly v předchozích právních úpravách různé. Např. obecný občanský zákoník užíval slov „vede-li trvale život příčící se veřejné mravnosti“, osnova československého občanského zákoníku slov: „vede-li vytrvale zhýralý život“. Všechna tato vyjádření mají však společný znak, a to trvalost takového počínání nepominutelného dědice, a míní tím takový život, který zjevně vybočuje z běžných společenských představ o tom, jak se má chovat člen společnosti. To se posoudí podle názorů obecných, a nikoli podle trestního zákoníku. Stačí, že takové chování je způsobilé vyvolat veřejné pohoršení, není zapotřebí, aby takové pohoršení bylo skutečně vyvoláno.

Za vedení nezřízeného života lze označit takové chování, které evidentně vybočuje z rámce obecné představy o chování v souladu s dobrými mravy. O trvalé vedení nezřízeného života pak půjde v takových případech, kdy chování vyděděného bude vykazovat známky kontinuálnosti (tedy nikoli jen nahodilosti či ojedinělosti) a dlouhodobosti, kdy již zpravidla nebude možné očekávat návrat k běžnému způsobu života tak, jak je vnímán většinovou společností.

Vedením nezřízeného života je proto na místě rozumět zejména závislost na alkoholu, drogách nebo hazardních hrách, zanedbání povinné výživy, zadlužování bez zjevné možnosti dluhy splácet, opatřování prostředků k životu nekalým způsobem, trvalé vyhýbání se práci či promrhávání rodinného majetku apod.

(Poznámka autora: Nechť je postižena kriminalita i v rodině, avšak jakkoliv se plně ztotožňuji s výrokem Nejvyššího soudu ČR v dané věci a jeho judikaturním názorem, nesouhlasím, že závislost, ať už na drogách, alkoholu nebo hazardních hrách má být důvodem k vydědění sama o sobě, i když si ji třeba zavinil vyděděný sám. To vše je podle současné lékařské vědy nemoc, diagnoza, měly by být proto, a to velmi citlivě, hodnoceny až skutky, které případně vyděděný pod vlivem takové nemoci spáchal.)

Soud: je třeba zohlednit i okolnosti

Nicméně soudci NS ČR byli uvážliví, neboť konstatovali v odůvodnění svého rozhodnutí, že při posouzení otázky, zda v konkrétním případě je dán důvod vydědění pro trvalé vedení nezřízeného života, je třeba přihlédnout nejen k dobrým mravům, které se ve společnosti ustálily, ale zohlednit i všechny okolnosti daného případu.

Mezi ty patří i to, zda zůstavitel sám plnil své povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti vůči svému potomkovi a zda chování potomka, v němž je spatřováno vedení nezřízeného života, není (bezprostředním a hlavním) důsledkem disharmonického rodinného prostředí, v němž byl vychováván.

Soud proto může při posouzení důvodnosti vydědění přihlédnout k tomu, zda zůstavitel pečoval o zdraví svého potomka a jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, zda důsledně chránil zájmy svého potomka v době jeho nezletilosti, používal přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a aby nebylo jakkoli ohroženo jeho zdraví, případně jeho vývoj po stránce tělesné, citové, rozumové a mravní. Není totiž dost dobře představitelné, aby vydědění přicházelo v úvahu i tam, kde zůstavitel sám neplnil své rodičovské povinnosti, zanedbával je, případně (jen) přihlížel tomu, jak jiné osoby, například z důvodu soužití ve společné domácnosti se zůstavitelem a jeho potomkem (např. manžel či druh zůstavitele, který není rodičem dítěte), nepřiměřeným způsobem zasahují do řádné výchovy jeho potomka, a tím se bezprostředně podílel na nesprávném způsobu života svého potomka, jenž je jeho přímým a hlavním důsledkem.

Špatný rodič může těžko vyčítat špatné vychování dítěti

Nejvyšší soud ČR proto – a to nejen v tomto případě, ale již dříve (v předchozí judikatuře), logicky dospěl k závěru, že vydědění pro vedení nezřízeného života přichází v úvahu jen tam, kde vedení nezřízeného života potomkem není bezprostředním a hlavním důsledkem nedostatečného uspokojení důležitých psychických či fyzických potřeb potomka v jeho dětském či mladistvém věku, případně zcela chybějícího či disharmonického rodinného zázemí, na němž se zůstavitel sám podílel.

V posuzované věci bylo závěrečnou zprávou dětského diagnostického ústavu prokázáno, že žalobce byl jako nezletilý umístěn do dětského diagnostického ústavu, že rodiče mají k nezletilému odmítavý vztah, nezletilý utíká k babičce pro nadměrné fyzické tresty otce, babička však není schopna zvládnout jeho výchovu, zajistit řádnou docházku do školy, že se nezletilý stýká se „závadovou“ partou, odmítá návrat k rodičům a ti se také k této možnosti staví negativně, že nezletilý dává najevo nedůvěru k okolí, pocity křivdy, že v popředí je rodinná problematika, konfliktní vztahy mezi rodiči a babičkou, rodiče se vše snaží řešit zákazy, které končí tím, že nezletilý hledá u babičky útočiště, že s rodiči je obtížnější spolupráce, mají sklon k zaujímání kategorických, často vyhrocených postojů, dlouho zcela odmítali jakýkoliv kontakt s nezletilým a sami v době synova útěku k babičce požádali o ústavní výchovu.

Z toho však nižší soudy nedovodily žádné patřičné důsledky. Naproti tomu Nejvyšší soud ČR uvážlivě konstatoval, že je zřejmé, že zůstavitelka k disharmonickému rodinnému zázemí žalobce svým chováním pravděpodobně zásadním způsobem přispěla. NS ČR proto uložil nižším soudům, aby věc znovu, a tentokrát podrobně zkoumaly; jejich závěry, že vydědění je platné a důvodné, označil za předčasné. V posuzované věci je totiž nezbytné, aby byly hodnoceny důkazy, které směřují k objasnění okolnosti, zda se zůstavitelka na způsobu života žalobce podílela, neboť jsou navíc zásadní i pro řešení navazující otázky opodstatněnosti dalších důvodů vydědění.

Nejvyšší soud ČR proto zrušil jak rozsudek soudu prvního stupně, tak i soudu odvolacího, a dal tak šanci občanovi, který to zatím v životě opravdu neměl lehké, aby předložil další důkazy, a když nepoznal rodinnou lásku, aby měl aspoň podíl na rodinném majetku.

Závěrečné shrnutí

Důvod vydědění uvedený v ust. § 469a odst. 1 písm. d) zrušeného občanského zákoníku, tedy vedení trvale nezřízeného života, je shodný i s důvodem uvedeným v ust. § 1646 odst. 1 písm. d) zákona nového – aktuálního občanského zákoníku, a proto lze říci, že výklad i posuzování důvodnosti a intenzity naplňující pojem „nezřízený život“ by se s novou právní úpravou v budoucnu neměly měnit. (Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 2547/2016, ze dne 3. 6. 2017.) Takže těžko může někdo oprávněně vydědit svého potomka, pokud sám k jeho ne zrovna konformnímu životu přispěl třeba špatnou výchovou… Měli jste nešťastné dětství či mládí a rodiče vás trestají i po své smrti? Braňte se! Když jste nepoznali lásku, aspoň dostanete peníze.

Zůstavitel může podle ust. § 1646 odst. 1 nového občanského zákoníku (NOZ) vydědit nepominutelného dědice (potomka), který:

  • mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi,
  • o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl,
  • byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo
  • vede trvale nezřízený život.
Našli jste v článku chybu?