Tenhle způsob řešení se mi zdá poněkud neštastný. Nějaké důvody asi měla pro vydědění. Ano, chápu, je potřeba dát možnost se bránit vydědění. Řešit to po smrti je poněkud neštastné. Ale výsledné řešení NSS je ještě neštastnější. Mrtvý se nemůže bránit případným lžím, padělkům.
A to nemluvím o tom, že je vhodné (do případného určení nesvépravnosti), aby rodič rozhodoval sám, komu a co dá - ne nějaký zákon, soud, který velké kulové o všech skutečnostech. Tuhle potřeba montovat se do všech záležitostí nechápu a nesu velice nelibě.
To je trochu složitější téma k diskuzi. Pravda je,že pokud se rodič chová v rozporu s dobrými mravy,nemůže očekávat,že mu jeho potomek bude sloužit do roztrhání těla. Navíc potomci dosažením plnoletosti se mohou odstěhovat kamkoliv a rodiče nic nemohou dělat. Je třeba si vše uvědomit. Nemohu přece silou bránit svému potomkovi v tom, na co jsem si já netroufl, není to můj otrok, ale bytost s vlastním myšlením.
Ponkráci, jste si jistý, že ve všech státech USA bez výjimky platí závěť? Naopak, tam se tisíce právníků živí na tom, že závěti zpochybňují, vedle dětí za neopomenutelné se často považují nejen další příbuzní, ale třeba i bývalá manželka (po rozvodu). A to všechno promotané precedenčním právem. Jinak v USA by vám spíše neuvěřili, že si u nás můžete sednout a sám(!) si sepsat závěť a že když nemáte děti, tak si svůj majetek můžete odkázat komu chcete.
V USA často neuvěří ani to, že si někdo vymění sám žárovku, a nepotřebuje na to volat firmu.
A od té doby, co po mém tvrzení, že bydlím v Evropě asi tisíc km od Londýna, kdy jsem tam dostal doplňující otázku: "Kde je to konkrétně v USA?" - už se nedivím ničemu.
Holt v devastaci školství a vymývání mozků pokleslou kulturou je USA historicky dlouho napřed. Nás to za pár desetiletí také čeká, protože to kopírujeme i s chlupama jak to leží a běží.
Já si nejsem jistý ničím, protože zákony se v USA liší zemi od země. Navíc jsem měl příležitost poznat byrokracii v USA - a proti tomu je i ta nejhorší česká byrokracie, včetně nejhorší ruské naprostý čajíček.
Nicméně jádro mého tvrzení je, že pokud jsou nepominutelní dědicové, tak je to hrubý zásah do soukromého vlastnictví. Nevím, jak se principiálně liší znárodňování majetku od nepominutelných dědiců.
A všechny tyto kauzy by neexistovaly, kdyby Česká republika ve svém právním řádu nezavedla znárodňování soukromého majetku ve formě nepominutelných dědiců. Kdyby to bylo tak, jak je to ve většině států, totiž že vůle zemřelého je jen jeho vůle, do které mu stát nekecá nějakými nepominutelnými dědici.
Proč má někdo vůbec řešit nějaké vydědění, a jeho oprávnění? Prostě napíše do závěti co si přeje. Když si prostě zemřelý nepřál dát něco osobě X, tak prostě napíše do závěti, že osoba X z dědictví nedostane ani hřebík, a je to vyřešeno. Proč se tak rozhodl není věc státu ani soudů.
Jediné, co soudy mají řešit, je platnost závěti, a zda ji skutečně napsal zemřelý - nic více.
Pak spousta subjektů - právních i fyzických - musí převádět své firmy a majetek do vlastnictví jiného státu a jiné jurisdikce, protože naše právní normy, soudy, dědické a daňové zákony a praktiky, a další - jsou jednoduše neúnosné.
Nevyberete si - ve státech, kde není jasně stanoven institut neopominutelného dědice zase máte (celkem logicky) řádově víc žalob na zpochybňování závěti (například ovlivnění jejího autora těsně před smrtí) a ve výsledku je to skvělé hlavně pro právníky...
Mimochodem pořád stokrát lepší systém u nás i se svými, než sice velká volnost v určení dědice, ovšem zase pro dědice až likvidační dědické daně v UK :-(
To je ale otázkou zcela jiné spravedlnosti, než právní a legální.
- Pořád je důležité uvádět fakta: Žádost o rozvod podávají ženy 2 x častěji než muži.
- Mnoho žen používá své děti po rozvodu jako rukojmí. Blokování kontaktu dítěte s otcem, nebo pěstování syndromu zavrženého rodiče, jsou velice časté. Občas i vysoké alimenty, které zruinují jednoho z rodičů. Matka přetrhá vztahy a ty pak prostě po letech prostě nejsou.
- Někteří rodiče (matky či otcové) se skutečně o předchozí děti nezajímají.
- Někdy se nezajímá dítě.
- Kromě toho každá žena se snaží všechno získat pro sebe. Je to přirozené, a tlačí stejným způsobem i na muže. Řada mužů tak odvrhne ženou neschválené kamarády, známé, často i předchozí děti. Obrovská část mužů částečně či zcela podlehne.
Toto ovšem nemají řešit zákony a soudy. Stejně jako by neměl existovat nepominutelný dědic. Toto má řešit společenský tlak - ten nemoderní zavrhnutý a ujařmující prostředek, který je už pasé. A především neviditelná ruka "trhu", totiž že si muži a ženy budou pečlivě vybírat své partnery a ženy/otce svých budoucích dětí. Kdo si špatně vybere, ten zhoršil situaci pro sebe a své děti.
Mně je vcelku u zadele, kdo to zavedl, je to svinstvo, ať to zavedli kapitalisté, komunisté, muslimové, Rakušáci, Rusáci, Němci, Američané, Brazilci, křesťané, nebo kdokoli jiný.
Já jsem se poučil, a vzal jsem zpět mylný názor, že je to komunistická záležitost - jak mi několik lidí vysvětlilo v diskusi před časem. Nejsem hlupák, a když mi někdo vysvětlí, že se mýlím, rád se poučím - jako v tomto případě.
Jednoznačně jsem proti tomu, aby syn dědil po své matce!!
Dneska téměř každý druhý deviant dle sebe za svůj zkažený život nemůže.
V naší blízkosti žil v polorozpadlém karavanu bezdomovec alkoholik, který za svůj osud také vinil své blízké, ale nikdy ne sám sebe.
Ze zvědavosti jsem si přečetl rozsudek Nejvyššího soudu ČR (Spis. zn. 21Cdo 2547/2016)a tam jsem se dočetl, že žalobce byl odsouzený pro trestní čin "týrání osoby žijící ve společné domácnosti" tj babičky.
Tak kdo koho vlastně ve skutečnosti týral? Otčím žalobce a nebo žalobce babičku??
Pokud NS ČR bude podobné rozsudky obvodních soudů rušit nebo nedejbože měnit ve prospěch vyděděných potomků, tak je zcela zbytečné, aby v Občanském zákoníku byl paragraf 469/a "vydědění neopominutelného dědice".