Spočítejte si...

Zavřít

Jak se „zbavit“ rizikového dědictví s dluhy?

Když vás bude notář kontaktovat se zprávou o dědictví, nemusí to znamenat jen radost ze snadno nabytého jmění. Dědí se totiž i dluhy. A pokud netoužíte dluhy zdědit a podílet se na jejich splácení, máme pro vás tip, jak se tomu vyhnout.

Dědic nabytím dědictví vstupuje komplexně do majetkového postavení zůstavitele, a obecně tak odpovídá za všechny jeho dluhy. Pozůstalost, kterou nabývá, tvoří veškeré jmění, které zůstavitel zanechal v okamžiku své smrti, a na dědice tak přechází nejenom majetek, ale i dluhy zůstavitele.

Dědic musí uhradit zůstavitelovy dluhy i nad rozsah nabytého dědictví, případně i ze svého výlučného majetku. Převzetí zadluženého dědictví tak může být pro dědice potenciálně významným rizikem, ve výsledku pro něj může být i majetkově likvidační. Jistě není v určitých případech vhodné, aby dědic byl povinen k úhradě dluhů nad rozsah nabytého majetku. Je mu proto zákonem poskytnuta ochrana, spočívající v možnosti ohraničení rozsahu povinnosti k úhradě zůstavitelových dluhů prostřednictvím soupisu pozůstalosti, také má možnost dědictví odmítnout. Mají-li dědici důvodné obavy z existence značných dluhů zůstavitele, je třeba, aby využívali možnosti své ochrany.

Odmítnutí dědictví

Základní možností, jak vyřešit situaci se zadluženým dědictvím, je odmítnutí dědictví. Toho využije především dědic, který o předlužení dědictví ví. Pokud dědic dědictví odmítne, pohlíží se na něj, jako by jej vůbec nenabyl. Odmítnutí dědictví musí být učiněno výslovným prohlášením vůči soudu, přičemž dědictví lze odmítnout do jednoho měsíce ode dne, kdy soud dědice vyrozuměl o jeho právu dědictví odmítnout a o následcích odmítnutí.

V případě, že má dědic bydliště v zahraničí, může odmítnutí dědictví provést do tří měsíců. Z důležitých důvodů potom může soud dědici lhůtu k odmítnutí dědictví přiměřeně prodloužit. V případě marného uplynutí lhůty právo k odmítnutí dědictví zaniká. Právo dědictví odmítnout má každý dědic, s výjimkou dědice, kterému toto právo vyloučila dědická smlouva.

Prohlášení o přijetí nebo odmítnutí dědictví je konečné a nelze jej následně měnit. Prohlášení o odmítnutí dědictví musí být jednoznačné a nesmí obsahovat podmínky výhrady či se týkat jenom části dědictví, jinak je neplatné. Výjimkou jsou nepominutelní dědicové (tj. potomci zůstavitele a event. jejich potomci), kterým občanský zákoník výslovně umožňuje dědictví odmítnout s výhradou povinného dílu. Pokud však již dědic svým jednáním dal najevo, že chce dědictví přijmout, potom se k jeho případnému odmítnutí dědictví nepřihlíží.

Výhrada soupisu pozůstalosti

Ve srovnání s odmítnutím dědictví je uplatnění výhrady soupisu pozůstalosti mírnějším a ne tak radikálním řešením. Jeho uplatněním dochází k omezení rozsahu odpovědnosti dědice za dluhy zůstavitele, aniž by dědic přišel o možnost dědictví převzít. Soupis pozůstalosti má v takovém případě sloužit ke zjištění pozůstalostního jmění a určení čisté hodnoty majetku v době smrti zůstavitele.

Dědic, který uplatnil výhradu soupisu, je sice i nadále povinen obecně hradit dluhy zůstavitele společně a nerozdílně s ostatními dědici, avšak věřitel po tomto dědici může požadovat plnění jen do výše odpovídající jeho dědickému podílu, hradí tedy dluhy zůstavitele jen do výše ceny nabytého dědictví. Pokud dědic výhradu soupisu neuplatní, hradí dluhy zůstavitele v plném rozsahu, a neučiní-li tak více dědiců, hradí tito dědicové dluhy zůstavitele společně a nerozdílně. Na druhé straně dědic, který výhradu soupisu uplatnil, hradí tedy dluhy zůstavitele jen do výše ceny nabytého dědictví.

Rizikovému dědictví se braňte soupisem pozůstalosti, předlužené odmítněte.

Dědici od 1. 1. 2014 odpovídají za dluhy zůstavitele i nad míru ceny dědictví, které získali, ale mohou se tomu vyhnout soupisem pozůstalosti, v krajním případě odmítnutím dědictví.

Tip: Jak sepsat závěť?

Dědic má podle § 1675 nového občanského zákoníku (NOZ) právo vyhradit si soupis pozůstalosti, uplatní-li je do jednoho měsíce ode dne, kdy ho soud o tomto právu vyrozuměl (jsou-li proto důležité důvody, soud mu lhůtu prodlouží). Kdo si nevyhradil soupis pozůstalosti nebo prohlásil, že právo výhrady soupisu neuplatňuje, nemůže si podle § 1676 odst. 2 NOZ soupis vyhradit dodatečně. (O svéprávném manželovi, potomkovi nebo předku zůstavitele se podle ust. § 1676 odst. 1 o. z. má, pokud se nevyjádří, automaticky za to, že výhradu soupisu neuplatňuje, od ostatních dědiců si soud vyžádá výslovné vyjádření.)

Obdobně jako odmítnutí dědictví i právo na výhradu soupisu lze uplatnit prohlášením učiněným vůči soudu. Toto prohlášení lze učinit buď ústně před soudem, anebo jej v písemné formě soudu zaslat. Jestliže si dědic vyhradí soupis s výhradami nebo podmínkami, nepřihlíží se k nim. Totéž platí i pro prohlášení dědice, že výhradu soupisu neuplatňuje. Uplatnit právo na výhradu soupisu pozůstalosti může každý dědic. Odebrat toto právo nemůže žádnému dědici ani zůstavitel, ani se jej dědic nemůže vzdát v rámci dědické smlouvy (na rozdíl od shora uvedené možnosti odmítnout dědictví).

Jestliže si tedy dědic vyhradil soupis pozůstalosti, bude povinen k úhradě zůstavitelových dluhů jen do výše hodnoty nabytého dědictví. Jestliže však dědic vědomě neuvede do soupisu pozůstalosti některé předměty a věřiteli se podaří jejich existenci prokázat, přestane pro dědice platit ochrana, kterou mu poskytoval soupis pozůstalosti a bude povinen uhradit dluhy v plné výši.

V případě, že je soupis proveden, účinky na rozsah povinnosti k hrazení dluhů má pouze u dědice, který výhradu soupisu uplatnil (popř. v jehož zájmu byl nařízen soudem). Jestliže tedy dědic výhradu soupisu neuplatní, ochranný režim limitované odpovědnosti za dluhy zůstavitele se na něj neuplatní a bude povinen uhradit dluhy zůstavitele v plné výši.

Kolik stojí soupis?

Výhrada soupisu dědictví bude na místě vždy, když dědic ví nebo tuší, že dědictví je značně zatíženo dluhy. Pokud však takovou obavu dědic mít nebude, zvolí zřejmě raději převzetí dědictví bez výhrady soupisu, aby si ušetřil náklady spojené se soupisem pozůstalosti a jejím oceněním. Náklady na pořízení soupisu se totiž hradí z pozůstalosti a jdou poměrně k tíži dědických podílů těch dědiců, kteří o soupis požádali, dědic tedy dostane o to méně z dědictví. Není-li dobře možné hradit náklady na pořízení soupisu z pozůstalosti, uloží soud dědicům, kteří jej žádají, aby na úhradu nákladů poměrně přispěli.

Náklady tvoří např. potřebné znalecké posudky a úhrada dalších úkonů vedoucí k nezbytným zjištěním. Není stanoven jednotný poplatek za výhradu soupisu, a nedá se proto obecně odhadnout, jak bude uplatnění výhrady soupisu pozůstalosti v tom kterém případě nákladné. Soupis pozůstalosti zpravidla vyhotoví notář vyřizující dědictví. Obecně platí podle ust. § 14 odst. 1 vyhlášky č. 196/2001 Sb., v platném znění, určující výši odměny notářům, že notáři za provedení soupisu pozůstalosti náleží odměna 1000 Kč za každou započatou hodinu po dobu, po kterou se soupis na místě samém prováděl. Nadto se platí notáři odměna za vyřízení pozůstalosti, která ve spojení ust. § 13 odst. 1 a § 12 odst. 1 zmíněné vyhlášky činí:

Z prvních 100 000 Kč základu, jímž je obvyklá cena aktiv pozůstalosti – 2,0 %,
z přebývající částky až do 500 000 Kč základu – 1,2 %,
z přebývající částky až do 1 000 000 Kč základu – 0,9 %,
z přebývající částky až do 3 000 000 Kč základu – 0,5 %,
z přebývající částky až do 20 000 000 Kč základu – 0,1 %,
vždy však nejméně však 600 Kč. Částka nad 20 000 000 Kč se do základu nezapočítává.

Notáři proto dědicové zaplatí kupř. za vyřízení pozůstalosti o hodnotě 3,5 milionu korun 21 800 Kč (2000 + 4800 + 4500 + 10 000 + 500).

cestovko

Jestliže to odůvodňují okolnosti dědického případu, může soud rozhodnout o nahrazení soupisu pozůstalosti seznamem pozůstalostního majetku, který vyhotoví správce pozůstalosti a potvrdí dědici. Nebyl-li správce pozůstalosti dosud ustaven, může ho za tím účelem jmenovat soud. Dále v jednoduchých případech může soud rozhodnout, že se soupis nahradí společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku, pokud tomu dědicové neodporují. Možnosti nahrazující soupis se užije v případech, kdy se jedná např. o nepříliš velký majetek (pozůstalost).

Použitá literatura: Nevrla, L.: Výhrada soupisu pozůstalosti, epravo.cz, 30. 9. 2014