Rodiče se domáhali po pojišťovně odškodnění ve výši 200 000 Kč pro otce a 300 000 Kč pro matku. Jejich žalobu však zamítl soud prvního stupně i soud odvolací. Jejich dcera cestovala s babičkou (matkou otce), která byla pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (takzvané povinné ručení) pojištěna u zažalované pojišťovny.
Dívka utrpěla při dopravní nehodě roztržení pravé poloviny bránice s výhřezem pravého laloku jaterního do dutiny hrudní, oboustranné pohmoždění plic, zlomeninu těla druhého bederního obratle, pohmoždění stěny hrudníku a břišní stěny, pohmoždění čelní krajiny vpravo s podkožním krevním výronem, otřes mozku a poškození okohybných svalů či nervů. Kvůli těmto zraněním byla dvakrát hospitalizována, nejprve měsíc a pak 18 dnů.
Je sledována na pediatrické klinice, neurologické ambulanci, oční ambulanci a spondylochirurgii, projevuje se u ní úzkostně depresivní reakce po závažné autonehodě a rozvíjí se separačně úzkostná problematika. Normálně chodí, rehabilituje, navštěvuje základní školu. Může běhat, ale nikoliv skákat, při jízdě na kole používá páteřní chránič.
Kdy máte nárok na odškodnění za utrpení blízké osoby
Podle občanského zákoníku při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Jenže odvolací soud s odkazem právě na občanský zákoník uzavřel, že nikoli každé omezení primární oběti (tady dívky) v obvyklém způsobu života delší šesti týdnů bude kvalifikovanou reflexní újmou sekundární oběti (jejích rodičů).
Daný typ ochrany je vyhrazen toliko pro kvalifikované případy z hlediska doby a intenzity trvání újmy. Tedy pro případy, kdy primární oběť utrpí tak závažné zdravotní poškození, že bude prakticky trvale vyřazena z činnosti běžného života či většiny sfér společenského uplatnění. Takové následky dcera žalujících rodičů nemá. Je zapojena do běžného života s relativně mírnými omezeními. Podmínka zvlášť závažného ublížení na zdraví tak podle občanského zákoníku splněna není, vyhodnotil soud. Rodiče si podali dovolání k Nejvyššímu soudu.
Kdy jde o závažné ublížení na zdraví, při kterém mají blízcí oběti právo na odškodnění
Nejvyšší soud v rozsudku, ze dne 27. června 2019, určil, že při vymezení pojmu zvlášť závažné ublížení na zdraví
je nutno vycházet zejména ze závažnosti následků primární oběti. Půjde zpravidla o ta nejtěžší zdravotní poškození, zejména o kómatické stavy, závažná poškození mozku či o ochrnutí výrazného rozsahu. Tedy o následky srovnatelné s usmrcením osoby blízké, kdy duševní útrapy sekundárních obětí dosahují určité vyšší intenzity.
Jedná se o duševní útrapy (smutek, pocity zoufalství a beznaděje, strach) spojené s vědomím, že tato osoba byla trvale vyřazena z většiny sfér společenského uplatnění a změnila se v osobu trpící výjimečně nepříznivým zdravotním stavem. Nesmrtelná újma musí být svou závažností srovnatelná s usmrcením blízké osoby.
Kromě případů s nejzávažnějšími následky může jít i o případy velmi těžkých zranění, která budou primární oběť po delší dobu ohrožovat na životě nebo po delší dobu zatěžovat výrazně nepříznivým zdravotním stavem. Což bude mít citelný dopad do osobnostní sféry blízkých osob, a jejich duševní útrapy tak budou intenzivní do té míry, že musí být odškodněny i přesto, že následky zranění nebudou nejtěžší. Za zvlášť závažné ublížení na zdraví nelze bez dalšího považovat každou vážnou poruchu zdraví trvající nejméně šest týdnů.
Kdy o zvlášť závažné ublížení na zdraví nejde
V trestní soudní praxi je delší dobu trvající porucha zdraví vykládána jako vážná porucha zdraví trvající nejméně 6 týdnů. Jako těžkou újmu na zdraví kvalifikovala soudní praxe například i zlomeninu nohy v kotníku, jejíž léčení trvalo 7 týdnů. Takový přechodný stav poruchy zdraví však nelze označit jako zvlášť závažné ublížení na zdraví, které by bylo způsobilé vyvolat duševní útrapy osob blízkých poškozenému v intenzitě odčinitelné peněžitou náhradou.
Duševní útrapy sekundárních obětí, jestliže u primární oběti dojde k přechodnému stavu poruchy zdraví, kterou nelze podřadit pod zmiňovaný § občanského zákoníku, by bylo možno odčinit podle jiného § občanského zákoníku. Tedy za splnění stanovených podmínek: odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, pociťuje-li poškozená osoba nemajetkovou újmu důvodně jako osobní neštěstí.
Proč rodiče nic nedostali
Asi tedy nepřekvapí, že dovolání rodičů Nejvyšší soud zamítl. V projednávané věci (odškodnění rodičů, jejichž dcerka byla vážně zraněna při autohavárii) nejde o případ zvlášť závažného ublížení na zdraví, jak jej má na mysli občanský zákoník, konstatoval Nejvyšší soud. Dcera žalobců byla hospitalizována následkem dopravní nehody po dobu jednoho měsíce, poté propuštěna do domácího léčení a následně hospitalizována ještě dalších 14 dní. (Nejvyšší soud uvádí jinou délku druhého pobytu v nemocnici, než odvolací soud.)
Nejsou-li následky zranění dívky natolik vážné, aby jí vyřazovaly z většiny sfér společenského uplatnění, naopak je s relativně mírnými omezeními zapojena do běžného života, nejedná se o zvlášť závažné ublížení na zdraví ve smyslu uvedeného ustanovení. Nejvyšší soud ČR dodal v rozsudku, ze dne 27. června 2019, že nijak nechce zlehčovat starost a strach rodičů o dceru v době po dopravní nehodě, avšak poškození zdraví, které utrpěla, není ani z hlediska závažnosti následků, ani z hlediska doby, kdy byla ohrožena na životě a prognóza vývoje jejího stavu byla nejistá, tak vážným ublížením na zdraví, aby bylo možné je klasifikovat jako zvlášť závažné ublížení na zdraví.
ČLÁNKY DO MAILU