Jak odvolat dar pro nevděk?

Od prvního ledna roku 2014 máme v České republice „nový“ občanský zákoník (dále též NOZ), který mimo jiné řeší i významnou tématiku právních aspektů souvisejících s dary a darováním.

V této souvislosti jsem se setkal s relativně zajímavým dotazem: Jak je to dnes, tedy v roce 2017, z právního hlediska s vrácením daru? Má dárce právo požadovat vydání daru (např. automobilu či motocyklu) i v případě, že se k němu obdarovaný zachoval „hodně nečestně“ nebo i z důvodu „pouhé“ hrubé nedbalosti? Je zde vyžadován úmysl?

Pro neprávníky připomeňme, že problematiku odvolání daru pro tzv. nevděk aktuálně řeší především § 2072–2075 NOZ.

Vrácení daru pro nouzi a pro nevděk

Oproti starší právní úpravě vrácení daru obsažené v § 630 původního OZ došlo k zpřesnění podmínek. NOZ problematiku vrácení daru upravuje podrobněji, přičemž rozeznává vrácení daru pro nouzi a pro nevděk.

Vrácení daru pro nouzi předpokládá, že dárce se ocitl v takové nouzi, že nemá ani na nutnou vlastní výživu nebo nutnou výživu osoby, k jejíž výživě je povinen (tzv. zákonná vyživovací povinnost). Obdarovaný je v takovém případě povinen dárci vrátit dar. Anebo mu poskytnout obvyklou cenu daru.

K odvolání daru pro nevděk: nyní ze zákona (jak říkají právníci ex lege) platí, že ublíží-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně (nikoliv nějak bagatelně) porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. 

Stačí i „pouhá“ hrubá nedbalost

NOZ dále stanoví, že pokud byl  dar  již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru.

Co však konat v případě, že to již není objektivně možné? (Což se v životě mnohdy stává,  např. darovaný automobil byl prodán či vážně nabourán.) Dle NOZ má dárce právo požadovat zaplacení jeho obvyklé ceny.

Dodejme, že pokud to odůvodňují okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké. Tedy např. vůči jeho dceři, synovi či matce.

Nevděk činí obdarovaného co do jeho osoby tzv. nepoctivým držitelem. 

A co na to případní dárcovi dědicové?

Podle ustanovení § 2074 NOZ platí, že právo odvolat dar přechází též na dárcova dědice, zabránil-li obdarovaný dárci v odvolání daru nebo zabránila-li v tom dárci vyšší moc.

Dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru.

Pozor, dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce.

Co se děje v případě, že dar je odvolán později? Je-li dar odvolán později a namítne-li obdarovaný opožděné odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne.

Je možné se práva odvolat dar pro nevděk vzdát?

Práva odvolat dar pro nevděk se opravdu z právního hlediska nelze vzdát, a to ani ústně, ani písemně. I když ve veřejnosti, např. v různých kavárenských, vinárenských, internetových, anebo dokonce hospodských debatách a diskuzích koluje o této záležitosti možná i opačný pseudo-právní názor.

A co když by se někdo práva odvolat dar pro nevděk i přesto vzdal? Jestliže by např. strýc, tetička, hodný soused či dědeček toto skutečně výslovně (jak říkají právníci expressis verbis) uvedl v darovací smlouvě, může tak sice učinit (a v praxi se to skutečně i občas děje), tak je (resp. bude) dané ustanovení darovací smlouvy bez jakýchkoliv relevantních právních účinků. Lidověji řečeno bude k ničemu.