Jednou ze zásadních změn, které na začátku roku přinesl nový občanský zákoník, je zakotvení svěřenského fondu do našeho právního řádu. Tento institut se v cizině již dlouhou dobu těší oblibě, u nás zatím vyvolává otázky. Jaká jsou jeho specifika a kde všude může nalézt uplatnění?
Od dědictví po podporu útulku
Svěřenský fond, známý též pod pojmenováním trust, je obzvláště v angloamerickém právu tradičním institutem hojně využívaným k širokému spektru účelů.
Populární je nejen pro vysokou univerzalitu použití od alternativy k dědictví po podporu útulku pro opuštěná zvířata, ale hlavně pro výhodnost svého uplatnění z hlediska daňového. Zároveň je znám jako jedna z cest k maximálnímu možnému dosažení ochrany identity. V českém právu jeho úpravu nalezneme v § 1448 a následujících, inspirací pro naši úpravu byl model používaný v kanadské provincii Québec.
Po téměř roce, kdy naše právo tento institut zná, můžeme říci, že jeho implementace do českého práva zachovala ze všech jeho výhod v plné míře jen široké možnosti účelu jeho použití. Co se daňové výhodnosti týče, vydala se naše úprava poněkud nešťastnou cestou, a ohledně poskytování anonymity se nad svěřenským fondem do budoucna vznáší otazníky.
Co je potřeba k založení?
Pro existenci svěřenského fondu jsou v zásadě nutné tři osoby. V prvé řadě je to zakladatel, který do něj vyčlení část svého majetku a určí fondu jeho účel, který může být soukromý, nebo veřejný.
U účelu soukromého se nejčastěji bude jednat právě o alternativní úpravu pozůstalosti zakladatele či podporu jeho potomků na studiích, veřejný účel bude často připomínat svým určením nadaci.
Vyčleněný majetek pak přestává být majetkem zakladatele a stává se zcela autonomním v rámci svěřenského fondu, který není ani fyzickou ani právnickou osobou, nýbrž přímo ze zákona právní osobností vůbec nedisponuje. Další nezbytnou osobou je pak svěřenský správce, který je zakladatelem pověřen, aby prováděl plnou správu majetku ve svěřenském fondu tak, jak ji chápe § 1409 NOZ. Třetím je ten, k jehož dobru má svěřenský fond sloužit, tedy beneficient neboli obmyšlená osoba. Kdo touto osobou bude, je v rámci účelu fondu zcela na zakladateli.
Základním dokumentem svěřenského fondu je pak jeho statut. V něm zakladatel označí samotný svěřenský fond a majetek, který do něj vkládá, určí účel fondu, správce, obmyšlené osoby a způsob plnění těmto osobám. Pro statut je vyžadována forma veřejné listiny, je tedy nutné sepsat jej formou notářského zápisu. Je možno tak učinit za života zakladatele i jako pořízení pro případ smrti.
Daňové úlevy nečekejte
Jak již bylo řečeno, k užití svěřenského fondu se v angloamerických zemích nejčastěji lidé uchylují, protože se často jedná o daňově nejvýhodnější formu k dosažení určitého účelu a touto formou dochází k velkým úsporám. Ostatně právě snaha ušetřit na daních byla i jedním z primárních impulsů ke vzniku svěřenského fondu jako takového.
Zde se bohužel česká úprava vydala odlišnou a nepříliš pochopitelnou cestou. Navzdory tomu, že stejně jako v zahraniční úpravě se nejedná o právnickou osobu a je explicitně stanoveno, že fond právní osobností vůbec nedisponuje, podléhá dani z příjmu právnických osob stejně jako právnická osoba. Rovněž výplaty z něj obmyšleným osobám podléhají dani z příjmů jako ostatní příjmy.
Nejenže tato úprava je ze své podstaty poněkud nelogická a odporuje úpravě v cizině po mnoho let zažité, ale hlavně v mnohém snižuje potenciál svěřenského fondu, co se jeho atraktivity týká.
Anonymita ano, ale nikdo neví, na jak dlouho
Další z nesporných výhod, které svěřenský fond zúčastněným osobám poskytuje, je nejvyšší možné poskytnutí anonymity. Jméno zakladatele ani obmyšlených osob není nikde uvedeno ani evidováno, jméno správce je dohledatelné pouze například v katastru nemovitostí v případech, kdy je nemovitost ve svěřenském fondu a správce je pak v katastru evidován v kolonce vlastník s poznámkou „svěřenský správce“.
Této formy úpravy se drží i nový občanský zákoník (NOZ), nutno však dodat, že není jisté, na jak dlouho. V souvislosti s obavami ze zneužití svěřenských fondů k praní špinavých peněz či nahrazení zrušených anonymních akcií jsou na celoevropské půdě připravovány směrnice, které směřují k evidenci svěřenských fondů a jejich struktur.
Na to reagovali i čeští zákonodárci a v připravované novele NOZ se chystají k zavedení určité formy evidence svěřenských fondů včetně údajů o jejich zakladatelích a dokonce se zvažuje i zavedení registru obmyšlených osob. V jaké formě a zda vůbec k naplnění těchto legislativních plánů dojde, je zatím ve hvězdách, nicméně pro toho, kdo se rozhodne svěřenský fond založit právě kvůli nabízené anonymitě, se jedná o značně rizikový faktor.
Velká očekávání střídá velká nejistota
Odborná veřejnost sledovala příchod svěřenského fondu do českého práva se zájmem a očekáváním, zda se tento common law institut uchytí. Možná právě pro nepříliš povedenou úpravu pro fond důležitých prvků v našem právu a možná pro nedůvěru v cizí věci mnohá tato očekávání nebyla naplněna.
Osud svěřenského fondu zůstává do budoucna nejistý, s účinností zamýšlených úprav by se ještě více vzdálil původním idejím, hovořilo se dokonce i o jeho úplném vypuštění z českého právního řádu. Tak či onak, jedná se o zajímavou možnost, jak naložit se svým majetkem a dále ho spravovat a až teprve dostatečný časový odstup ukáže, jakou cestou se bude jeho používání v našem prostředí ubírat.
