Máme za sebou krajské volby a zároveň i volby senátní. Přestože rozhodovací možnosti samosprávy jsou omezené na konkrétní území bez možnosti vlivu na vládní stranu, voliči dali jasně najevo, co si o současné politické situaci myslí.
Zdá se, že Česká republika má stále modré hranice, ale uvnitř se zbarvila oranžově. Vládnoucí strana ODS nerada přiznala porážku během krajských a senátních voleb. Téměř všichni zvolení kandidáti mají barvu oranžovou a hlásí se k ČSSD. Výsledek voleb i statisticky vyšší účast ukázala názor většiny voličů: nejsou spokojeni se současnou vládou a chtějí změnu.
Můžeme věčně diskutovat, zda je správná cesta současné vládní strany, anebo zda by byla příjemnější cesta oranžová, za hypotetického předpokladu, že by ČSSD přede dvěma lety rovněž s takovou razancí vyhrála parlamentní volby. Současná vládní strana se během parlamentních voleb kriticky postavila ke stavu veřejných financí, často se objevovala slova o „krvácející státní pokladně“, žel pravdivá. Pod rouškou snížení daní a zjednodušení povinností vůči státu (připomeňme si například novelu živnostenského zákona) volby vyhrála. Jenže pak přišlo rozčarování, a to nejen ze zavedení tzv. superhrubé mzdy, která v konečném důsledku znamenala jen o facku menší daňové zatížení než za oranžové vlády. A k popularitě ODS nepřispěly ani arogantní výroky a nekomunikační chování jejího předsedy.
Vítězství socialistů v komunálních volbách ukazuje na nespokojenost voličů se současným životem v naší zemi. Jenže tato přetahovaná o moc není dobrým znamením. Místo toho, aby všichni námi volení zákonodárci zabrali a vymysleli pořádné reformy, denně jsme svědky politických půtek a slovních válek na tu či onu stranu. Měsíce se diskutuje o názorech, pohledech, politických přesvědčeních. Přebíhá se zprava doleva a opačně. Přijímají se špatné zákony, které se ještě za jejich novorozeneckého života nahrazují novelami. Česká politická scéna již několik let připomíná divadelní frašku s neznámým koncem. V jedné diskusi na internetu jsem na toto téma zachytil zajímavý názor: naše západní státní hranice jsou otevřené a nikdo, opravdu nikdo je nehlídá…
Koho zpravidla ve volbách volíte?
Prosincové zdražení jízdného Českých drah bylo mírně utlumeno tématy finanční krize. Pro občasné i pravidelné zákazníky však poslední měsíc roku opět přinese rozčarování. Průměrný sedmiprocentní nárůst cen jízdného dráhy zdůvodňují inflací v obdobné výši. Zdražení obyčejného jízdného o 2 Kč na každé jízdence není tak vážné, naproti tomu (a místy výrazně) zlevní jízdenka zakoupená elektronicky. Radost však nemají studenti a mladí lidé, kterým se zmenší výhody levných jízdenek. Za In-kartu sice zaplatí v přepočtu 110 Kč ročně, ale získají jen 25% slevu na jízdném, studenti zase budou mít maximálně 45% slevu oproti původně 50%. Podraží i místenky pro pravidelné cestující s In-kartou: o 5 Kč obyčejná a o 14 Kč na spoje SuperCity. O tisícovku zdražuje roční jízdenka In-gold, eLiška bude dražší o 20 Kč, kilometrická banka o rovných 200 Kč a dražší jsou i všechny slevové nabídky pro stálé zákazníky včetně In-karet (o 390 Kč).
Stálí zákazníci Českých drah buď zdražení akceptují, anebo jej mohou snížit používáním elektronických jízdenek a placením prostřednictvím elektronické peněženky na In-kartě. Vzájemnou kombinací těchto způsobů se dá dostat na 6% slevu z každé jízdenky, což je další novinka Českých drah. Jenže to vyžaduje nejen chuť a čas, ale i důvěru v elekronické placení. Připomíná to situaci při zavádění internetového bankovnictví: není to tak dávno, co banky své klienty finančně „motivovaly“ k přístupu na účet přes internet. I České dráhy asi chtějí jít cestou elektronizace a samoobslužného odbavení svých cestujících, za což nabídnou slevu na jízdném. Teď už jen vypilovat ty služby, aby odpovídaly stále se zvyšujícím cenám.
Jakou slevu nejčastěji využíváte při cestování vlakem?
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).
