Máme za sebou krajské volby a zároveň i volby senátní. Přestože rozhodovací možnosti samosprávy jsou omezené na konkrétní území bez možnosti vlivu na vládní stranu, voliči dali jasně najevo, co si o současné politické situaci myslí.
Zdá se, že Česká republika má stále modré hranice, ale uvnitř se zbarvila oranžově. Vládnoucí strana ODS nerada přiznala porážku během krajských a senátních voleb. Téměř všichni zvolení kandidáti mají barvu oranžovou a hlásí se k ČSSD. Výsledek voleb i statisticky vyšší účast ukázala názor většiny voličů: nejsou spokojeni se současnou vládou a chtějí změnu.
Můžeme věčně diskutovat, zda je správná cesta současné vládní strany, anebo zda by byla příjemnější cesta oranžová, za hypotetického předpokladu, že by ČSSD přede dvěma lety rovněž s takovou razancí vyhrála parlamentní volby. Současná vládní strana se během parlamentních voleb kriticky postavila ke stavu veřejných financí, často se objevovala slova o „krvácející státní pokladně“, žel pravdivá. Pod rouškou snížení daní a zjednodušení povinností vůči státu (připomeňme si například novelu živnostenského zákona) volby vyhrála. Jenže pak přišlo rozčarování, a to nejen ze zavedení tzv. superhrubé mzdy, která v konečném důsledku znamenala jen o facku menší daňové zatížení než za oranžové vlády. A k popularitě ODS nepřispěly ani arogantní výroky a nekomunikační chování jejího předsedy.
Vítězství socialistů v komunálních volbách ukazuje na nespokojenost voličů se současným životem v naší zemi. Jenže tato přetahovaná o moc není dobrým znamením. Místo toho, aby všichni námi volení zákonodárci zabrali a vymysleli pořádné reformy, denně jsme svědky politických půtek a slovních válek na tu či onu stranu. Měsíce se diskutuje o názorech, pohledech, politických přesvědčeních. Přebíhá se zprava doleva a opačně. Přijímají se špatné zákony, které se ještě za jejich novorozeneckého života nahrazují novelami. Česká politická scéna již několik let připomíná divadelní frašku s neznámým koncem. V jedné diskusi na internetu jsem na toto téma zachytil zajímavý názor: naše západní státní hranice jsou otevřené a nikdo, opravdu nikdo je nehlídá…
Koho zpravidla ve volbách volíte?
Prosincové zdražení jízdného Českých drah bylo mírně utlumeno tématy finanční krize. Pro občasné i pravidelné zákazníky však poslední měsíc roku opět přinese rozčarování. Průměrný sedmiprocentní nárůst cen jízdného dráhy zdůvodňují inflací v obdobné výši. Zdražení obyčejného jízdného o 2 Kč na každé jízdence není tak vážné, naproti tomu (a místy výrazně) zlevní jízdenka zakoupená elektronicky. Radost však nemají studenti a mladí lidé, kterým se zmenší výhody levných jízdenek. Za In-kartu sice zaplatí v přepočtu 110 Kč ročně, ale získají jen 25% slevu na jízdném, studenti zase budou mít maximálně 45% slevu oproti původně 50%. Podraží i místenky pro pravidelné cestující s In-kartou: o 5 Kč obyčejná a o 14 Kč na spoje SuperCity. O tisícovku zdražuje roční jízdenka In-gold, eLiška bude dražší o 20 Kč, kilometrická banka o rovných 200 Kč a dražší jsou i všechny slevové nabídky pro stálé zákazníky včetně In-karet (o 390 Kč).
Stálí zákazníci Českých drah buď zdražení akceptují, anebo jej mohou snížit používáním elektronických jízdenek a placením prostřednictvím elektronické peněženky na In-kartě. Vzájemnou kombinací těchto způsobů se dá dostat na 6% slevu z každé jízdenky, což je další novinka Českých drah. Jenže to vyžaduje nejen chuť a čas, ale i důvěru v elekronické placení. Připomíná to situaci při zavádění internetového bankovnictví: není to tak dávno, co banky své klienty finančně „motivovaly“ k přístupu na účet přes internet. I České dráhy asi chtějí jít cestou elektronizace a samoobslužného odbavení svých cestujících, za což nabídnou slevu na jízdném. Teď už jen vypilovat ty služby, aby odpovídaly stále se zvyšujícím cenám.
Jakou slevu nejčastěji využíváte při cestování vlakem?
