V minulých týdnech se v médiích objevily zprávy o řádění fanoušků během a po zápase českého a chorvatského fotbalového týmu. Tyto případy bohužel nejsou ojedinělé a dnes s nimi můžeme počítat při většině důležitých fotbalových utkání. A první liga jich za rok uspořádá více než dvě stě. A toto řádění platíme my všichni.
Možné řešení (a to nejen při fotbalových akcích) vidí česká justice v přítomnosti soudce, který bude vybaven všemi pravomocemi tak, aby mohl případné viníky potrestat přímo na fotbalovém stadionu.
Soudcové spolu se státními zástupci měli možnost vyzkoušet si nový postup v květnu při zápase Baník Ostrava – Sparta Praha. Tomuto experimentu předcházela silná mediální kampaň. Možná právě ta odradila fanoušky-chuligány od ničení a násilí. Policie totiž nakonec zadržela jen tři výtržníky a mobilní justiční jednotka tak zůstala bez práce.
Obecně mají soudce a ostatní pracovníci (státní zástupce, obhájce, administrativní pracovník) provádět stejné úkony jako v rámci běžného řízení u soudu. Předpokládá se, že chuligáni se zaleknou okamžitého trestu a případných výtržnických projevů raději zanechají.
Městský soud v Praze, který se prvního mobilního zasedání účastnil, v podstatě využil možnosti, kterou mu dává platný trestní řád – zkráceného přípravného řízení. Pokud policie zadrží pachatele nějaké výtržnosti přímo při zápase nebo těsně po něm, předvede jej před státního zástupce. Ten ve zkráceném přípravném řízení může rozhodnout o jeho předání přítomnému soudci, který přímo na místě vydá trestní příkaz, nebo u těžších činů nařídí hlavní líčení.
Při svém rozhodování mají justiční pracovníci online přístup do potřebných databází a rejstříků. K dispozici jim je rovněž záznam z kamerového systému umístěného na stadionu.
Do budoucna se počítá s tím, že už jednou odsouzení problémoví fanoušci by se dalších zápasů nesměli účastnit. Ministerstvo vnitra toho chce dosáhnout tím, že by se tito rowdies museli při začátku utkání hlásit úředníkům probační a mediační služby a zápas by tak nestihli. Pokud by tuto povinnost nesplnili, mohli by za maření výkonu úředního rozhodnutí pobýt až šest měsíců ve vězení.
Fotbalovou soutěž organizuje a řídí Českomoravský fotbalový svaz. Jednotlivá utkání však organizuje pořadatel, tedy klub. Novelou zákona o policii se přesune podstatná část odpovědnosti právě na kluby, které by měly od ledna příštího roku samy zajišťovat pořadatelskou službu, včetně udržování klidu a pořádku na stadionech. Policie by zasáhla jen v případě jejího nezvládnutí (zamýšlené změny jsou obsaženy i v manuálu ministerstva vnitra, který je dostupný na stránkách MV ČR).
Navrhované řešení se zdá být krokem správným směrem. Úkolem policie při zápasech je chránit zdraví a bezpečnost nejen fanoušků, ale i ostatních občanů a jejich majetku. Jsou však problémy spojené s násilím a vandalstvím během utkání byť jen částečně věcí veřejnou, nebo jde o čistě soukromou záležitost? Můžeme zde spatřovat veřejný zájem, nebo jde jen o zájem skupiny sportovních nadšenců?
Podle vyjádření Nejvyššího soudu lze některé prvky sportovních utkání považovat za věci veřejného zájmu (například postih korupčního jednání fotbalových rozhodčích), takže určitou odpovědnost státu nemůžeme vyloučit.
Nicméně z podstaty věci jde u fotbalových utkání o soukromou akci na soukromém pozemku, jehož vlastník (nebo třeba pronajímatel) má právo vstup na něj podmínit. Stejně jako si ve svém bytě můžeme rozhodnout, koho do něj pustíme. Vstup na stadion se řídí tradičním soukromoprávním konceptem pána domu, který rozhoduje o prostoru, nad kterým vykonává své právo.
Navíc návštěva stadionu je založena na úplatném vztahu. Když si tedy fanoušek koupí lístek, dojde mezi oběma stranami k uzavření tzv. nepojmenované smlouvy. Tím návštěvník ze své svobodné vůle přistupuje na stanovené podmínky. Pokud nejde o diskriminační jednání, nemůžeme na pořadateli přece žádat, aby na svůj pozemek vpouštěl osoby, které ohrožují zdraví nebo majetek ostatních. Zájmem pořadatele je dosažení co největšího zisku, takže je na jeho uvážení, jak nastaví podmínky, aby se zápas nestal pro fanoušky nedosažitelným.
Zainteresované subjekty si musí zodpovědnost adekvátně rozdělit. Mohli bychom se pozastavovat nad tím, proč by všichni daňoví poplatníci měli platit za ochranu skupiny fanoušků nějakého sportu. Jenže tato logika nás zavede k tomu, že by pak policie v podstatě nemusela být u žádné akce, které se účastní jen hrstka členů společnosti – např. pochodů krajní pravice, což asi také není správné řešení.
Z tohoto pohledu lze hodnotit snahy státu přenést většinu odpovědnosti na kluby s tím, že by veřejná moc reprezentovaná policií zasáhla pouze v nutných případech, za kladnou. Největším problémem tak zůstává, jak zajistit pořádek a bezpečnost fanoušků, ale i ostatních během cesty na samotný zápas a z něj. Respektive, jak se o tento úkol spravedlivě podělit.
Chodíte jako divák na fotbalové stadiony?
