Hlavní navigace

Pracovní poměr na dobu určitou a chyby při jeho sjednávání

23. 10. 2008
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Jak se vyvarovat chyb u sjednávání pracovních poměrů na dobu určitou? Pracovní poměr na dobu určitou se využívá například při zaměstnávání starobních důchodců, aby pracující důchodce nepřišel o penzi, ale využívá jej i mnoho firem u sezónních a dalších zaměstnanců.

Trvání pracovního poměru mezi stejnými účastníky, tedy stejným zaměstnavatelem a stejným zaměstnancem, je podle zákoníku práce možné sjednat celkem na dobu nejvýše 2 let ode dne vzniku tohoto pracovního poměru, a to platí i pro každý další pracovní poměr na dobu určitou sjednaný v uvedené době mezi týmiž účastníky. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba alespoň 6 měsíců, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž účastníky se nepřihlíží. Další sjednání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž účastníky je tedy (po vyčerpání povolené doby 2 let trvání pracovního poměru) dovoleno až po uplynutí doby 6 měsíců od skončení předchozího pracovního poměru.

Příklad: Skončil-li pracovní poměr na dobu určitou (třeba i opakovaně sjednávaný resp. prodlužovaný) 31. 5. 2008, pak může být nový (další) pracovní poměr na dobu určitou mezi tímtéž zaměstnavatelem a tímtéž zaměstnancem sjednán až od 1. 12. 2008. V tomto mezidobí (jakési přestávce) však může zaměstnanec sjednat pracovněprávní vztah na dobu určitou s jiným zaměstnavatelem, popř. by mohl sjednat na dobu určitou s dosavadním zaměstnavatelem dohodu o pracovní činnosti, maximálně však na poloviční pracovní úvazek, tedy v průměru nejvýše na 20 hodin týdně, nebo na dohodu o provedení práce.

Zaměstnávání mimo pracovní poměr má jiné parametry

Zatímco dohoda o pracovní činnosti může být uzavřena i na delší dobu, a to jak určitou, tak neurčitou, dohoda o provedení práce má zásadně spíše jednorázový charakter (obvykle jde o splnění ojedinělého, nárazového úkolu).

Dohoda o provedení práce

Rozsah práce, na který se dohoda o provedení práce uzavírá, nesmí být větší než 150 hodin v kalendářním roce. Do rozsahu práce se započítává také doba práce konaná zaměstnancem pro zaměstnavatele v témže kalendářním roce na základě jiné dohody o provedení práce. Zaměstnanec tedy může v kalendářním roce se zaměstnavatelem sjednat pouze jednu dohodu o provedení práce s rozsahem práce (až) 150 hodin. Mezi týmž zaměstnavatelem a zaměstnancem může být sjednáno i několik dohod o provedení práce v jednom kalendářním roce, třeba opakovaně, ovšem rozsah práce v nich dohromady (celkově) nesmí přesáhnout 150 hodin za kalendářní rok. Dohoda o provedení práce může být uzavřena i na déletrvající pracovní výkon, např. na dobu jednoho roku. Počet odpracovaných hodin však opět nesmí být vyšší než 150.

Příklad: Dohoda o provedení práce bude uzavřena na dobu jednoho roku s tím, že zaměstnanec podle ní bude vykonávat práce vždy 12,5 hodiny v měsíci. Celkový součet hodin nepřesáhne 150 pracovních ho­din.

Dohoda o pracovní činnosti

Dohodu o pracovní činnosti může zaměstnavatel s fyzickou osobou – zaměstnancem uzavřít bez ohledu na to, zda rozsah práce bude či nebude přesahovat v témže kalendářním roce konkrétní počty hodin. Je však uloženo jiné omezení. Na základě dohody o pracovní činnosti není možné vykonávat práci v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby. Pracovní úvazek může být oproti pracovnímu poměru tedy nejvýše poloviční. Pokud tedy pracovní doba u zaměstnavatele činí 40 hodin týdně, dohoda může být sjednána jen na 20 a méně hodin týdně. Dodržování sjednaného a nejvýše přípustného rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby se posuzuje za celou dobu, na kterou byla dohoda o pracovní činnosti uzavřena, nejdéle však za období 52 týdnů.

Příklad: Zaměstnavatel a zaměstnanec sjednají dohodu o pracovní činnosti na 26 týdnů. Zaměstnanec může za dohodnutých podmínek pracovat i nepravidelně, například tak, že jeden týden odpracuje 25 hodin, druhý týden 15 hodin, další týden nemusí pracovat vůbec apod. Za období, na které byla dohoda sjednána, musí však být v průměru za týden odpracovaná doba maximálně polovinou stanovené týdenní pracovní doby; ve většině případů půjde o 20 hodin.

Hodinový limit dohody o pracovní činnosti je v praxi mnohdy obcházen, zejména např.:

  • (formálním) sjednáním rozsahu vykonávané práce na 20 hodin týdně, ačkoliv sjednaná odměna odpovídá skutečně (fakticky) vykonávané práci v rozsahu až 40 hodin týdně;
  • nebo současným sjednáním dvou (samostatných) dohod o pracovní činnosti s rozsahem pracovní doby 20 hodin týdně s jiným (odlišným), zpravidla však velmi podobným, druhem práce (sjednanou činností), ačkoliv zaměstnanec pro zaměstnance ve skutečnosti vykonává jen jeden druh práce (sjednanou činnost).
Tip: Hledáte práci? Pomůžeme vám ji najít.

Důchodcům se pracovní poměr na dobu určitou vyplatí

Uvedená omezení ve sjednávání pracovního poměru na dobu určitou (tedy maximálně na celkovou dobu 2 let s následnou povinnou „přestávkou“ 6 měsíců) se nevztahují na případy, kdy dochází k pracovnímu poměru na dobu určitou podle zvláštního právního předpisu nebo kdy zvláštní právní předpis stanoví pracovní poměr na dobu určitou jako podmínku pro vznik dalších práv. Jde např. o nároky tzv. pracujících starobních důchodců čili o nároky v závislém poměru výdělečně činných poživatelů starobních důchodů.

Výplata starobního důchodu podle zákona o důchodovém pojištění náleží osobám vykonávajícím výdělečnou činnost na základě pracovněprávního vztahu, jen pokud tento vztah byl sjednán na dobu určitou, nejdéle však na dobu jednoho roku, lze-li jej podle zvláštních právních předpisů na tuto dobu sjednat. Výše výdělku přitom již není, na rozdíl od dřívějška, nijak omezena a jediným limitem je (určitá) doba trvání pracovně-právního vztahu, a to maximálně 1 rok.

Pracující důchodce tedy musí mít sjednán pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti na dobu určitou, nejdéle 1 roku, jeho výdělek není nijak omezen. (Dohoda o provedení práce účast na důchodovém pojištění nezakládá.)

Změna pracovního vztahu na dobu neurčitou nastává automaticky

Pokračuje-li zaměstnanec po uplynutí sjednané doby trvání pracovního poměru s vědomím zaměstnavatele dále v konání prací, platí, že se od té chvíle jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou. Pracovní poměr na dobu určitou se automaticky změní na pracovní poměr na dobu neurčitou se všemi výhodami s takovým pracovním poměrem spojenými (mezi které patří především možnost rozvázání pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele po uplynutí původně sjednané doby trvání pracovního poměru jen ze zákonem stanovených důvodů a v případě tzv. organizačních důvodů rozvázání pracovního poměru s nárokem zaměstnance na odstupné.)

skoleni_15_4

To je výhodné pro běžného zaměstnance, nikoliv pro poživatele starobního důchodu. Skončení pracovního poměru na dobu určitou uplynutím sjednané doby je v případě starobního důchodce v zájmu samotného zaměstnance. Ten by si proto měl vše ohlídat, jinak (pokud by pokračoval po uplynutí 1 roku v témže pracovně-právním vztahu nadále v pracovní činnosti, která mu zakládá účast na důchodovém pojištění, resp. povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění) by mu byla zastavena výplata důchodu.

Po uplynutí doby jednoho roku je třeba uzavřít nový pracovně-právní vztah, tedy novou smlouvu, znovu na dobu určitou, maximálně 1 roku, nebo dodatkem ke stávající smlouvě znovu uzavřít (obnovit) pracovně-právní vztah na dobu určitou, maximálně 1 roku – např. pracovní poměr sjednaný na dobu určitou od 1. 10. 2007 do 30. 9. 2008 se změní na pracovní poměr na dobu určitou od 1. 10. 2008 do 30. 9. 2009.

Necháváte se zaměstnat v pracovním poměru na dobu určitou nebo na některou z dohod?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).