Jako zaměstnanec se můžete domáhat, aby soud určil, že rozvázání pracovního poměru bylo ze strany zaměstnavatele neplatné. Pokud vám soud dá za pravdu (protože zaměstnavatel nedostál všem povinnostem, určeným mu zákoníkem práce, nebo byla výpověď diskriminační, či organizační změna jen předstíraná, aby se zbavil nepohodlného zaměstnance), máte nárok na odškodnění. O tom jsme blíže psali v článku Za chyby se platí, i při nesprávné výpovědi. Jenže když bylo rozvázání pracovního poměru, s nímž je spojen nárok na odstupné, provedeno neplatně, odpadá důvod vyplacení odstupného. A vy jste se v tom případě bezdůvodně obohatili.
Zaměstnanci se často domáhají určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, o čemž svědčí bohatá škála sporných případů, o kterých informujeme, pokud mají všeobecný význam a jsou zdrojem poučení, ale vracet odstupné se jim nechce, chtějí jak náhradu mzdy, tak vyplacené odstupné.
A tak po sporu o neplatnost rozvázání pracovního poměru někdy dochází ke sporu o vracení odstupného, kdy se zaměstnanec ze žalobce mění na žalovaného. Už jsme informovali o zaměstnankyni, která takto spor se zaměstnavatelem prohrála, protože soud určil, že odstupné vrátit musí, viz článek Neprávem vyplacené odstupné si nemůžete ponechat. (Další, mnohem zašmodrchanější, jsme popsali v článku Může se stát, že odškodnění za neplatný vyhazov z práce budete vracet?) Ale platí to vždycky? Co když se první spor – o neplatné rozvázání pracovního poměru – vleče léta?
Co říká zákoník práce
Právo na vydání bezdůvodného obohacení, které spočívá ve vrácení částek, jež vám zaměstnavatel neprávem vyplatil, se promlčuje v době 3 let ode dne jejich výplaty. Uvedený § 331 ZP obsahuje zvláštní úpravu promlčecí lhůty práva na vydání bezdůvodného obohacení, které spočívá ve vrácení částek, které vám zaměstnavatel neprávem vyplatil.
Vrácení neprávem vyplacených částek po vás může zaměstnavatel podle § 331 ZP požadovat, jen jestliže jste věděli nebo museli z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené. Požadovat je ale může jen do 3 let ode dne jejich výplaty. V pracovněprávních vztazích je povinnost vydat bezdůvodné obohacení modifikována tehdy, jste-li obohaceni vy jako zaměstnanec. V tomto případě musíte bezdůvodné obohacení vydat zaměstnavateli, jen jestliže jste věděli nebo museli z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené. Pokud jste ale přijali plnění v dobré víře
(protože jste nevěděli a ani nemohli z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené), smíte si je ponechat. To, zda jste věděli nebo museli z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, je věcí konkrétního posouzení každého jednotlivého případu. Rozhodné skutečnosti v tomto směru je povinen tvrdit a za řízení prokázat zaměstnavatel. (Jinak se to bude posuzovat třeba u účetní nebo právníka, jinak u dělníka, psali jsme o tom v článku Zaměstnavatel vám vyplatí více, než měl. Musíte peníze vrátit?)
A co neplatnosti rozvázání pracovního poměru z organizačních důvodů?
Ukáže-li se, že pracovní poměr účastníků přes podanou výpověď z pracovního poměru nebo uzavřenou dohodu o rozvázání pracovního poměru dále trvá (například proto, že pravomocným rozhodnutím soudu byla určena neplatnost výpovědi z pracovního poměru nebo dohody o rozvázání pracovního poměru a vy trváte na tom, aby vás zaměstnavatel dále zaměstnával, nebo proto, že zaměstnavatel výpověď z pracovního poměru s vaším souhlasem odvolal), z § 67 odst. 1 ZP vyplývá, že vám odstupné nenáleží, neboť jste svou dosavadní práci nepozbyli. A tudíž není ani potřebné vám kompenzovat jednorázovým peněžitým příspěvkem tuto ztrátu
(poskytovat plnění určené ke zmírnění následků organizačních změn provedených zaměstnavatelem na jeho sociální situaci). Pokud jste přijali odstupné, které vám zaměstnavatel (v souladu se zákonem) vyplatil v nejbližším výplatním termínu určeném pro výplatu mzdy po dni, k němuž měl váš pracovní poměr skončit, nebo v den skončení pracovního poměru, jste povinni přijaté plnění z důvodu vydání bezdůvodného obohacení zaměstnavateli vrátit. A to proto, že jste věděli nebo z okolností museli předpokládat, že jde o částky neprávem vyplacené, šlo-li o odstupné, na něž nemáte nárok proto, že pracovní poměr účastníků podle podané výpovědi z pracovního poměru nebo uzavřené dohody o rozvázání pracovního poměru neskončil a dále trvá (NS ČR odkázal na své dřívější rozhodnutí – rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, spis. zn. 21 Cdo 304/2003, o kterém jsme psali v článku Neprávem vyplacené odstupné si nemůžete ponechat).
Jak to bylo tentokrát
Zaměstnankyně dostala výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) ZP z důvodu nadbytečnosti a na základě této výpovědi jí zaměstnavatel vyplatil odstupné, jehož částka byla na bankovní účet zaměstnankyně připsána dne 4. 7. 2012. Rozsudkem ze dne 23. 1. 2014 bylo rozhodnuto o neplatnosti výpovědi. Dopisem ze dne 26. 6. 2015, doručeným žalobci dne 29. 6. 2015, zaměstnankyně přistoupila k výpovědi z pracovního poměru účastníků, který na základě této výpovědi skončil dne 31. 8. 2015. Vyplacené odstupné žalovaná žalobci nevrátila. Vrácení odstupného se tedy domáhal zaměstnavatel žalobou ze dne 10. 7. 2015.
Soud prvního stupně žalobu zamítl, když shledal důvodnou námitku promlčení zaměstnankyně, neboť k podání žaloby došlo po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Odvolací soud však překvapivě změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit zaměstnavateli částku vyplaceného odstupného. Podle odvolacího soudu dospěl soud prvního stupně ke správnému závěru, že žalovaná věděla, resp. musela z okolností předpokládat, že odstupné jí bylo vyplaceno neprávem, neboť jeho vyplacení bylo vázáno na výpověď z pracovního poměru, jejíž neplatnost úspěšně uplatnila u soudu. Tříletou promlčecí lhůtu však nelze podle jeho názoru počítat ode dne 5. 7. 2012 (ode dne následujícího po připsání částky odstupného na účet zaměstnankyně), neboť ještě řadu měsíců poté se jednalo o řádně uspokojený nárok
. Teprve nabytím právní moci rozsudku dne 23. 1. 2014, kterým bylo rozhodnuto o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 20. 4. 2012, bylo postaveno najisto, že nárok na odstupné žalované a částka odstupného byla vyplacena neprávem, a teprve v tomto okamžiku nastoupil režim § 331 ZP
a počala běžet tříletá lhůta, po kterou zaměstnavatel mohl požádat o její vrácení. Žalovaná zaměstnankyně podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.
Výklad zákoníku práce a řešení případu Nejvyšším soudem
Právo na vydání bezdůvodného obohacení, které spočívá ve vrácení částek, které vám zaměstnavatel neprávem vyplatil, se tedy promlčuje ve lhůtě tří let a promlčecí lhůta počíná běžet od jejich výplaty. To platí i pro počátek běhu lhůty, ve které se promlčuje právo zaměstnavatele na vrácení odstupného, byla-li výpověď z pracovního poměru, na základě které vám bylo odstupné vyplaceno, určena soudem neplatnou, vyložil Nejvyšší soud ČR (v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 5285/2016, ze dne 31. 10. 2017).
NS ČR proto nemohl souhlasit se závěrem odvolacího soudu (jehož rozsudek NS ČR zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení), podle kterého v daném případě nelze tříletou lhůtu počítat ode dne 5. 7. 2012, tedy ode dne následujícího po dni, kdy došlo k připsání zažalované částky na účet žalované
, neboť ještě i řadu měsíců poté se totiž jednalo o řádně uspokojený nárok žalované na odstupné vzniklý jí ve smyslu § 67 odst. 1 ZP
, a teprve nabytím právní moci rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 20. 4. 2012, bylo postaveno najisto, že nárok na odstupné nevznikl a částka byla vyplacena neprávem, a teprve v tomto okamžiku nastoupil režim § 331 ZP
a počala běžet tříletá lhůta, po kterou žalobce mohl požadovat její vrácení. Lhůta tří let, ve které zaměstnavatel mohl po žalované požadovat vrácení neprávem vyplaceného odstupného, začala běžet od připsání částky odstupného na bankovní účet zaměstnankyně dne 4. 7. 2012, který je dnem její výplaty, a uplynula dne 7. 7. 2015. Žaloba v projednávané věci byla podána dne 10. 7. 2015, kdy již uvedená promlčecí lhůta uplynula. Zaměstnankyně tedy nic vracet nemusí.
ČLÁNKY DO MAILU