Hlavní navigace

Špatně hlídáte své dítě? Náklady na jeho léčení můžete platit vy

Autor: Depositphotos
Richard W. Fetter

Když vaše dítě způsobí průšvih, utrpí zranění, ale budete za něj zodpovědní vy, zdravotní pojišťovna vám to dá pocítit. Zvláště pokud ji to stálo peníze.

Nezletilý 9letý chlapec vjel na dětském motocyklu opatřeném motorem, schopném dosáhnout rychlosti až 40 km/h, z místa mimo vozovku na místní komunikaci – silnici, kde zrovna projíždělo auto. Pochopitelně malý chlapec nezastavil a nedal mu přednost v jízdě, jak by musel podle pravidel silničního provozu dát řádný řidič automobilu, kdyby vjížděl na silnici. Ani otec chlapce nezastavil, protože si zrovna místo hlídání syna odskočil domů a nechal ho samotného s nastartovaným motocyklem na ulici. Přijíždějící auto narazilo do pravého boku motocyklu. Následkem toho utrpěl chlapec mnohačetná těžká poranění.

Po trestním řízení ještě civilní soud o peníze

Otec byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví, neboť svému synovi způsobil z nedbalosti těžkou újmu na zdraví porušením důležité povinnosti vyplývající z jeho postavení rodiče, jelikož zranění dítěte bylo jednoznačně v příčinné souvislosti s tím, že nechal syna jezdit bez dohledu. Nepodařilo se mi zjistit, zda byl otec potrestán (zda třeba nebylo upuštěno od potrestání) a jaký trest si otec od soudu odnesl, ale další sankce přišla v rovině občanskoprávní.

Zdravotní pojišťovna, u níž byl chlapec pojištěn, jej u civilního soudu zažalovala o náhradu nákladů léčení ve výši 661 538 Kč. Na to má právo podle ust. § 55 zákona o zdravotním pojištění (č. 48/1997 Sb.). Příslušná zdravotní pojišťovna má totiž vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.

Soud prvního stupně dovodil, že zanedbání dohledu nad nezletilým z jeho strany bylo příčinou vzniku škody, a nárok žalující pojišťovny na tzv. regresní náhradu proti němu je tak opodstatněný.

Ale odvolací soud nechtěl odsouzením otce poškodit rodinu a tím samotné vyživované dítě. Otec se odvolal a uspěl. Odvolací soud konstatoval, že žalovaný otec sice svým jednáním založil prvotní předpoklad pro možnost vzniku škody, neboť nevykonával dohled nad nezletilým, avšak na srážce samotné se již nepodílel. Opomenutí náležitého dohledu nebylo bezprostřední a přímou příčinou poškození zdraví nezletilého, a proto nebyla splněna podmínka ust. § 55 odst. 1 zákona.

Odvolací soud uzavřel, že záměrem zákonodárce nebylo, aby náhrada regresního nároku za léčení dítěte směřovala proti rodiči, jenž má k dítěti zákonnou vyživovací povinnost. V opačném případě by byly trvale postiženy majetkové poměry rodiny nezletilého a zároveň by bylo popřeno ústavně zakotvené právo nezletilého na poskytnutí bezplatné zdravotní péče. Pojišťovna si proto podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.

Pojišťovna musí zaplatit zdravotníkům vždy, ale kdy může vymáhat úhradu po škůdci?

Nejvyšší soud ČR v odůvodnění svého rozsudku spis. zn. 25 Cdo 3552/2014, ze dne 27. 4. 2016 (kterým rozsudek soudu odvolacího zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení), uvedl, že zákonným předpokladem vzniku nároku zdravotní pojišťovny na regresní náhradu je, že pojišťovna uhradila ze zdravotního pojištění náklady na péči o svého pojištěnce, které vznikly jako důsledek zaviněného protiprávního jednání třetí osoby proti němu.

Povinnost zdravotní pojišťovny zaplatit svému smluvnímu partnerovi (poskytovatel zdravotní péče, dříve zdravotnické zařízení) náklady péče poskytnuté jejímu pojištěnci je plněním její zákonné povinnosti, která existuje bez ohledu na to, z jakého důvodu byla léčebná péče jejímu pojištěnci poskytnuta, zda šlo o léčení následků úrazu, či jiného poškození zdraví způsobeného zaviněným protiprávním jednáním třetí osoby nebo následkem jiné události.

Ust. § 55 zákona č. 48/1997 Sb. jakožto speciální norma ve vztahu k ustanovením občanského zákoníku o náhradě škody zakládá zdravotní pojišťovně specifické právo požadovat náhradu škody od třetích osob za náklady na péči hrazenou zdravotním pojištěním, které vznikly v důsledku jejich zaviněného protiprávního jednání vůči pojištěncům zdravotní pojišťovny.

Civilní soud je vázán názorem trestního soudu na odpovědnost škůdce

Při posouzení zaviněného protiprávního jednání třetí osoby (zde žalovaného otce poškozeného nezletilého dítěte) ve smyslu ust. § 55 zákona č. 48/1997 Sb. je podle ust. § 135 občanského soudního řádu soud v občanském soudním řízení vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Rozsah vázanosti rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, je dán rozsahem, v jakém jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň významnými okolnostmi pro rozhodnutí o uplatněném nároku na náhradu škody.

V posuzovaném případě byl žalovaný pravomocně uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 4. 12. 2008, č. j. 2 T 120/2008–131, z jehož výrokové části vyplývá, že žalovaný se dopustil z nedbalosti zaviněného protiprávního jednání vůči svému nezletilému synovi tím, že jej nechal jezdit před domem v blízkosti vozovky na motocyklu, který může dosáhnout rychlosti až 40 km/hod., a vznik dopravní nehody a zranění dítěte je v příčinné souvislosti s nedostatečným dohledem rodiče.

Je tedy zřejmé, že tímto výrokem trestního soudu je soud v občanskoprávním řízení o náhradu škody zdravotní pojišťovny ve smyslu § 135 o. s. ř. vázán a že nemůže dospět k jinému závěru, než že žalovaný svým počínáním zanedbal náležitý dohled nad dítětem, což vedlo k jeho újmě na zdraví. K nesprávné argumentaci, jíž odvolací soud za této procesně jednoznačné situace vyloučil vztah příčinné souvislosti, lze dodat, že bezprostřední příčinou zranění nezletilého sice byla jeho srážka s automobilem, ovšem žalovaný k ní vytvořil podmínky v takové intenzitě, že právě zanedbání dohledu nad nezletilým synem vedlo k jeho vjezdu do silnice a vzniku úrazu.

Tento závěr obstojí i ve světle nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2015, spis. zn. I. ÚS 1587/15, podle nějž je třeba ke stanovení požadované míry náležitého dohledu přistupovat uvážlivě tak, aby při dohledu nedošlo ke ztrátě svobody dítěte. Žalovaný měl přizpůsobit svůj dohled nad nezletilým právě z důvodu jeho nízkého věku, vlastnostem motocyklu a především s ohledem na místo, kde se nezletilý při potenciálně nebezpečné aktivitě pohyboval; souhrn těchto okolností vytvářel zvýšené riziko srážky dítěte s automobilem a žalovaný v rozporu s požadavky kladenými na obezřetnost rodiče ve vztahu k devítiletému dítěti nedostál své povinnosti dohledu.

I pojišťovna má práva

Nelze vylučovat odpovědnost rodiče jenom proto, že vyživuje dítě. Pojišťovna má také svá práva daná zákonem.

Škoda může ohrozit rodinný rozpočet

Odvolací soud s odkazem na účel zákonné úpravy dovodil, že náklady vzniklé léčbou by nepřímo uhradil právě nezletilý pojištěnec, protože by byly vyplaceny z rodinného rozpočtu, což by mělo neblahý dopad na jeho další život a výchovu, zejména by mohlo být ohroženo plnění vyživovací povinnosti otce vůči nezletilému synovi. Tento výklad provedený odvolacím soudem by však vedl jednak k omezení rodičovské odpovědnosti, jednak i k těžko udržitelnému závěru, že odpovědnost konkrétního škůdce, který je zároveň rodičem dětí, by byla snížena, popř. zcela vyloučena jen z důvodu, že peněžitá náhrada by mohla postihnout rodinný rozpočet a ohrozit výživu jeho dětí.

Ačkoli je nutné i v nyní souzené věci hledět na zájmy dítěte, jde tu o vztah mezi žalobkyní jako zdravotní pojišťovnou a žalovaným jako třetí osobou ve smyslu ust. § 55 zákona č. 48/1997 Sb., který má zákonem stanovený rámec a své důvody. Hmotné zabezpečení dítěte, včetně zajištění výživy, je zákonodárcem upraveno v jiných právních předpisech, zejména o sociálním zabezpečení. Účelem regresního nároku pojišťovny není ochrana dítěte, ta je zajištěna samotnou existencí zdravotního pojištění, které zajišťuje dítěti bezplatnou zdravotní péči (v tomto případě byl účel naplněn), ale právě ochrana systému veřejného zdravotního pojištění.

V rozsahu, v jakém si spoluzavinil poškození zdraví samotný pojištěnec, škůdce (pachatel) neodpovídá

Při posuzování nároku zdravotní pojišťovny pak platí, že třetí osoba odpovídá pojišťovně pouze v tom rozsahu, v jakém je její zaviněné protiprávní jednání v příčinné souvislosti s náklady vynaloženými na ošetření a léčení pojištěnce. Na náhradu nákladů v rozsahu, v jakém je sice vynaložila na péči o pojištěnce, avšak jednáním třetí osoby zapříčiněny nebyly, totiž zdravotní pojišťovna nárok nemá, neboť s takovou skutečností zákon její nárok vůči třetím osobám nespojuje.

Z toho plyne, že v rozsahu, v němž se na vzniku těchto nákladů podílely jiné okolnosti nebo v jakém byl způsoben spoluzaviněním pojištěnce, třetí osoba za škodu podle ust. § 55 zákona č. 48/1997 Sb. neodpovídá. Okolností vylučující nárok zdravotní pojišťovny či snižující výši náhrady může tedy být i počínání pojištěnce, přičemž při úvaze o jeho podílu na vzniku škody jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce a o zvážení všech skutečností, jež přispěly ke způsobení škody. Zvažují se přitom veškeré příčiny.

Podle ustálené judikatury má spoluúčast poškozeného (nejen náhoda) význam i v případě, že škoda vznikla následkem jednání takového poškozeného, který není schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky. O takový případ se nepochybně jedná i v posuzované věci, neboť devítiletý syn žalovaného si úraz přivodil tím, že vjel pod motorové vozidlo. Zaviněné protiprávní jednání žalovaného ve smyslu ust. § 55 věty první zákona č. 48/1997 Sb. nespočívalo v přímém zásahu do zdraví dítěte, nýbrž v porušení prevenční povinnosti, tedy v tom, že na syna nedohlédl a nezabránil mu, aby se takovým způsobem zranil.

Závěry Nejvyššího soudu ČR a posouzení případu

Lze tedy uzavřít, že rodič dítěte poškozeného na zdraví je osobou povinnou nahradit zdravotní pojišťovně škodu (náklady vynaložené v rámci systému veřejného zdravotního pojištění na léčení dítěte), jestliže újmu na zdraví zavinil svým protiprávním jednáním, a to i porušením povinnosti náležitého dohledu nad dítětem. V rozsahu, v němž se na újmě na zdraví podílelo počínání samotného dítěte (bez ohledu, zda zaviněné, či nikoliv), ovšem zdravotní pojišťovně nárok nenáleží. Případné možné dopady uložení povinnosti k náhradě těchto nákladů rodiči do rodinného rozpočtu, a tím zprostředkovaně do majetkových poměrů dítěte, tuto povinnost nevylučují.

Mohou však být zvažovány z hlediska případného přiměřeného snížení výše náhrady soudem, a to zejména s přihlédnutím k okolnostem případu, k osobním a majetkovým poměrům povinné osoby i k poměrům zdravotní pojišťovny; půjde o analogické použití tzv. moderačního práva soudu podle ust. § 450 zrušeného občanského zákoníku (to v projednávaném případě, posuzovaném podle tehdy platných předpisů), resp. nyní podle ust. § 2953 nového občanského zákoníku: Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.

Našli jste v článku chybu?