Základní povinností chovatele či toho, komu je zvíře (byť jen dočasně) svěřeno, je zajistit ho takovým způsobem, aby byla zabezpečena ochrana okolí, zejména života, zdraví a majetku ostatních osob, ale i zvířete samotného. Čtěte více: Kolik stojí život?
Za svěřená zvířata odpovídají lidé
Tato povinnost majitele zvířete potažmo toho, komu chovatel svěřil svého miláčka nebo hospodářské zvíře, vyplývá z občanského zákoníku. Pochopitelně ji potvrdil ve svém nedávném rozhodnutí i Nejvyšší soud České republiky. Pokud bude podobný spor někdy opět projednáván soudem, měl by postupovat obdobně, v intencích judikátu Nejvyššího soudu ČR.
V daném sporu, který byl Nejvyšším soudem uzavřen rozsudkem spis. zn. 25 Cdo 5030/2007 ze dne 24. 2. 2010, „zavinil“ škodu kůň. Odpovědnost tedy padá na toho, komu byl kůň svěřen. Obdobně by se v praxi mohlo jednat třeba i o krávu, ovci atp., které by např. utekly z nedostatečně zabezpečeného výběhu. Odpovědnost by v tomto případě padla na toho, kdo se měl o tato zvířata v daný moment starat. Čtěte také: Na jaké odškodnění máte nárok, přihodí-li se vám pracovní úraz?
Odpovědnost máte i bez přímého zavinění
Okresní soud jako soud 1. stupně, na který se poškozený žalobce obrátil se svou žalobou, tuto žalobu zamítl, neboť neshledal důvodným nárok žalobce na náhradu škody, která mu byla způsobena na osobním automobilu VW Passat. Škoda vznikla tím, že na silnici vběhl splašený kůň, jenž se střetl s jeho vozem. Došlo k poškození automobilu a zranění koně, který musel být utracen. Uvedeného dne vyjela žalovaná s koněm na projížďku, kůň se z neznámých důvodů splašil, shodil žalovanou a vběhl na hlavní silnici. Dopravní nehodu šetřila policie a žalované uložila blokovou pokutu. Okresní soud dospěl k závěru, že se žalovaná nedopustila žádného porušení právní povinnosti ve vztahu k tomuto koni, nebylo prokázáno, že by zavinila jeho splašení, kůň vběhl na silnici bez jezdce a žalovaná v té době již neměla možnost ovlivnit jeho chování.
Žalobce si proto podal odvolání ke krajskému soudu, ani zde však neuspěl. Proti rozsudku odvolacího soudu si proto podal žalobce dovolání k Nejvyššímu soudu ČR jako mimořádný opravný prostředek. Až u Nejvyššího soudu se dočkal poškozený zastání. Čtěte více: Kolik zaplatíte protistraně, když prohrajete soudní spor?
Povinnost předcházet škodám
Nejvyšší soud ČR otázku obsahu prevenční povinnosti dle ust. § 415 občanského zákoníku při péči o koně shledal jako zásadní právní otázku nejen v dané věci, ale i z hlediska rozhodovací praxe soudů.
Jestliže příčinou poškození vozu žalobce byl střet s volně pobíhajícím koněm po veřejné komunikaci ve městě, není rozhodující, že v době střetu byl kůň bez průvodce či bez jezdce, nýbrž podstatné je, jak se kůň na komunikaci dostal a zda to někdo způsobil. Jestliže uvedeného dne žalovaná s koněm vyjela na projížďku mimo uzavřený výběh, vzala na sebe povinnost postarat se o to, aby nedošlo ke škodě, kterou může zvíře ve svém okolí způsobit. Z toho, že kůň, kterého žalovaná vzala ze stáje na projížďku na veřejné prostranství, způsobil škodu, když bez doprovodu pobíhal volně na silnici, je jednoznačné, že její dozor či péče o něj nebyly dostatečné.
Okolnost, že žalovaná neměla možnost ovlivnit chování koně, když ji shodil a vymkl se jí z kontroly, neznamená, že žalovaná splnila vše, co lze v rámci prevenční povinnosti od jezdce či průvodce koně požadovat. Chovatel nebo ten, kdo chce převzít zvíře, byť dočasně do své péče, se má seznámit se vším, co s tím souvisí, a měl by předpokládat, že vlivem konkrétních okolností může zvíře změnit své chování a může být dokonce pro své okolí nebezpečné. Je proto povinen se vždy postarat o to, aby předcházel možnému vzniku škod, jež je zvíře schopno ve svém okolí způsobit, a pokud není na takovou možnou situaci připraven tak, aby ji zvládl, porušuje svou prevenční povinnost už tím, že se pohybuje se zvířetem v místech, kde ke škodě na životě, zdraví a majetku jiných, může dojít. Čtěte také: Kouslo vás klíště? Můžete získat zákonné náhrady
Takovým místem bezesporu je i veřejně přístupné prostranství poblíž městské komunikace. Obsah prevenční povinnosti souvisí také s místem, kde se chovatel se zvířetem nachází, neboť odlišné povinnosti budou chovatele stíhat na místě, na němž přímo nehrozí vznik škody na zdraví či na majetku třetích osob s ohledem na všechny předvídatelné okolnosti, oproti místu, kde se možnost vzniku škody podstatně zvyšuje, což ve svém důsledku klade vyšší nároky na splnění prevenční povinnosti.
Nelze tedy než konstatovat, že žalovaná nezachovala potřebnou opatrnost a porušila prevenční povinnost zakotvenou v ust. § 415 občanského zákoníku, a tím je z občanskoprávního hlediska dáno její protiprávní jednání. Pokud se nejedná o případ odpovědnosti za jiného, tedy není-li její odpovědnost podle ust. § 420 odst. 1 občanského zákoníku vyloučena ust. § 420 odst. 2 občanského zákoníku z důvodu, že ke škodě došlo při činnosti konané pro vlastníka stáje v rámci jeho podnikatelské činnosti, žalovaná odpovídá za škodu způsobenou zvířetem, které na své riziko vzala na vyjížďku mimo areál. Nejvyšší soud ČR proto zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Čtěte také: Ručí zaměstnavatel za pracovníkův kabát na věšáku?
Z uvedeného vyplývá, že chovatel, či ten, kdo má zvíře v péči jen dočasně, ho musí zajistit tak, aby nebyl nebezpečný sobě ani okolí. Musí také předpokládat, že nastanou okolnosti, kdy zvíře změní své chování tak, že bude nebezpečné. Jeho povinností je předejít škodám, které je zvíře schopno v tomto stavu napáchat. V případě že to nezvládne, poruší svou prevenční povinnost už jen tím, že se pohybuje se zvířetem v místech, kde ke škodě na životě, zdraví a majetku jiných může dojít. Ačkoli odlišné povinnosti budou chovatele stíhat na místě, na němž přímo nehrozí vznik škody na zdraví či na majetku třetích osob s ohledem na všechny předvídatelné okolnosti, oproti místu, kde se možnost vzniku škody podstatně zvyšuje, což ve svém důsledku klade vyšší nároky na splnění prevenční povinnosti.
