Kdo to zaplatí? Musejí věřitelé, třeba dodavatelé služeb, respektovat rodinné dohody?

Každá rodina má jinak nastavena pravidla hospodaření a placení. Někde mají společný účet, někde si povinnosti rozdělí a určí, kdo má co platit. Jenže co když jeden dohodnutá pravidla hry nedodržuje? Mohou věřitelé vymáhat dluhy po druhém manželovi? 

Co manželka nezaplatila, si strhl z apanáže

Soudy se zabývaly případem bohatých manželů, ale podobné problémy, můžete řešit i vy, i když jste běžná domácnost s průměrnými nebo i nízkými příjmy. Pravidla jsou stejná, ať váš měsíční provoz domácnosti stojí třeba 50 000 Kč, nebo 5000 Kč.

Totiž manžel se zavázal přispívat na výživu manželky částkou 70 000 Kč měsíčně, tak vysoké si dohodli alimenty. (Patrně měli důvod zůstat spolu v manželství, ale každý si žil svým životem.) Takovou částku mnohde nevydělá celá rodina, není jejím celkovým měsíčním příjmem, kdežto tohle byla jenom částka výživného pro manželku.

(O výživném mezi manžely a rozvedenými manžely jsme podrobněji psali v textu Kdy budete muset přímo bývalému manželovi/manželce platit po rozvodu alimenty? a v textu Zažalujte své děti, rodiče, manžela, milence. Musejí se o vás postarat.)

Dále si manželé dohodli, jak se kdo bude podílet na úhradě provozu domácnosti. Každý z manželů měl platit stejně, polovinu, jakkoliv ve skutečnosti asi všechno platil muž, protože žena měla svůj podíl hradit právě z výživného. Jenže najednou manželé čelili dluhům. Pokud jde o ty týkající se bydlení, tak za dodávku plynu domácnost dlužila částku 47 756,76 Kč a na záloze za dodávku elektřiny 15 000 Kč. Dluhy zřejmě nebyly projevem finanční tísně, hmotné nouze, ale lajdáctví nebo obstrukcí manželky, která neplatila to, co platit měla.

Muž se neúspěšně bránil exekuci, když požadoval její zastavení. Neuspěl ani se započtením, že by snížil manželce alimenty o to, co by za ni uhradil, ačkoliv to měla uhradit ona. (O podmínkách započtení pohledávek podle nového občanského zákoníku jsme psali v textu Co vyložily soudy a poradily vám tak ohledně vašich financí a peněžitých nároků?)

Vyrovnat se musíte až po rozvodu

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že dluhy za dodávky služeb a energií (plynu a elektřiny) v domě účastníků řízení – oněch manželů – jsou v souladu s § 710 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), součástí jejich společného jmění a za tyto dluhy manželé odpovídají společně a nerozdílně. Způsob úhrady nákladů na rodinnou domácnost nebyl v daném případě sjednán veřejnou listinou odlišně od zákonného režimu.

Pokud manžel za trvání manželství hradí na náklady společné domácnosti více než druhý manžel, může se to případně projevit až při vypořádání společného jmění, tedy v souvislosti s rozvodem.

Jinak řečeno soud dohoda manželů o úhradě nákladů na vedení domácnosti a bydlení nezajímala. Taktéž odvolací soud, který se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně. Dodal, že i když faktura za dodávku plynu byla vystavena jen na jednoho z manželů, jedná se o společný dluh manželů, přičemž pokud za trvání manželství plní dluh jeden z manželů, nemůže uplatnit vůči druhému manželovi regresní nárok (jinak řečeno vymáhat jeho podíl na úhradě).

Co nebylo sepsáno notářem, věřitele ani soud nezajímá

A podobně se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR, který v usnesení ze dne 17. 10. 2018 (spis. zn. 20 Cdo 953/2018) vyložil, že do společného jmění manželů mj. spadá dluh, který převzal pouze jeden z manželů za trvání manželství při obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Povinnost uhradit cenu za dodávky plynu a elektrické energie do obytných prostor rodinné domácnosti je takovým dluhem, protože zajištění dodávek plynu a elektřiny nepochybně lze zařadit jak k běžné, tak každodenní potřebě rodiny.