O vyživovací povinnosti vůči dětem slyšel každý. Mnozí také vědí, že alimenty vám na manžela soud může nařídit i po rozvodu. Tím však výčet možných oprávněných, kteří mohou alimenty nárokovat, ještě nekončí. Čtěte také: Soud může přiznat výživné bývalému manželovi i po rozvodu
Kromě vyživovací povinnosti rodičů k dětem pamatuje zákon o rodině také na:
- vyživovací povinnost dětí k rodičům,
- povinnost mezi ostatními příbuznými – potomky a předky,
- vyživovací povinnost mezi manžely,
- výživné pro rozvedeného manžela,
- příspěvek na výživu a úhrada některých nákladů neprovdané matce.
Nově a samostatně pak zákon o registrovaném partnerství upravuje vyživovací povinnost mezi osobami stejného pohlaví za trvání jejich registrovaného partnerství, jakož i event. po jeho zániku. Čtěte více: Co může svobodná matka žádat po otci dítěte?
Stanovení výživného ovlivňují dva faktory
Při určení výše výživného se vždy vychází na straně jedné z odůvodněných potřeb oprávněného (příjemce alimentů) a na straně druhé ze schopností, výdělkových možností a majetkových poměrů povinného (plátce alimentů). Každý případ se posuzuje individuálně, a nelze proto obecně stanovit minimální nebo maximální částku výživného. Výživné může být poskytováno dobrovolně, jinak je třeba, aby alimenty přiznal soud.
Nemravné výživné nelze přiznat
Nelze přiznat výživné, pokud by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Třeba rodič, který se sám dříve plnění alimentační povinnosti vůči potomkovi vyhýbal, později s požadavkem na výživné u svého již zletilého a výdělečně činného nebo majetného dítěte před soudem zřejmě neuspěje.
Děti musí v nouzi pomoci rodičům
Děti, jež jsou schopny samostatně dosahovat výdělku, protože již ukončily školní přípravu na budoucí povolání, jsou povinny zajistit svým rodičům slušnou výživu. Povinnost platí v případě, jestliže ji rodiče opravdu potřebují a nevystačí například se starobním či invalidním důchodem a jestliže hmotné osobní potřeby rodiče nemůže uspokojit manžel nebo po rozvodu bývalý manžel. Každé dítě potom plní povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních dětí. Podobné téma: Alimenty musí platit i podnikatel vykazující ztrátu
Vyživovací povinnost platí pro potomky i předky
Pokud nejsou rodiče schopni dostát vyživovací povinnosti vůči potomkovi nebo jestliže dítě osiří, je s vyživovací povinností řada na prarodičích. Naopak se mohou prarodiče obrátit se žádostí o výživné na své zletilé (a soustavného výdělku schopné) vnuky a vnučky, pokud by prostřední generace již nežila nebo by její životní úroveň k plnění alimentačních závazků nedostačovala. Výživné je třeba nárokovat nejprve u potomků, až potom je lze žádat po předcích, stejně tak nejprve po příbuzných bližších, teprve pak po vzdálenějších. Čtěte také: Alimenty na studenta vezmou čtvrtinu platu, více dětí se „prodraží“
Registrovaní homosexuální partneři
Registrovaní homosexuální partneři mají vůči sobě, obdobně jako manželé, vzájemnou vyživovací povinnost. Neplní-li jeden z partnerů tuto povinnost, určí soud na návrh některého z nich její rozsah, přičemž přihlédne k péči o společnou domácnost. Rozsah vyživovací povinnosti se stanoví tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou partnerů byla zásadně stejná.
Pokud bylo partnerské soužití zrušeno, může bývalý partner, který není schopen se sám živit (oprávněný), žádat od bývalého partnera (povinného), aby mu přispíval na přiměřenou výživu podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Nedohodnou-li se, rozhodne o výživném soud na návrh některého z nich. Bývalému partnerovi, který se na trvalém rozvratu společného vztahu nepodílel a jemuž byla zrušením partnerského vztahu způsobena závažná újma, může soud přiznat proti druhému partnerovi (až na 3 roky od zrušení soužití) výživné ve stejném rozsahu, v jakém by vznikla vyživovací povinnost v případě, že by partnerské soužití zrušeno nebylo. Čtěte více: Pět tisíc měsíčně by měl platit na dítě rodič s průměrnou mzdou
Oprávněnému partnerovi tak bude zajištěna i nadále nesnížená hmotná a kulturní úroveň. Takové alimentační plnění představuje v podstatě sankci za rozvrat partnerství, a proto k jeho přiznání není nezbytné splnění podmínky, aby oprávněný manžel pozbyl schopnost se sám živit. Po uplynutí doby 3 let může bývalý partner (oprávněný) uplatnit nárok na výživné v nižším rozsahu, pokud trvá stav jeho odkázanosti (na povinného) z důvodu, že není schopen se živit sám.
-
- Customer Service Specialist Senior
- Plant Controller - Czech speaker
- Ředitel/ka pobočky, Prostějov
- OTC Accountant
- Risk Analytics (f/m/d)
- Účetní
-
- Obsahová strategie I: První kroky
- English for Meetings
- Knihovny na SharePointu 1: co je to knihovna a jak do ní dostat soubory
- Projektové řízení krok za krokem
- Seznamy na SharePointu 3: zobrazení pro přehlednou práci s daty
- Kujte pikle formálně i neformálně
Anketa
Platíte výživné na bývalého manžela / manželku?
Vyživovací povinnost mezi partnery resp. bývalými partnery předchází vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům. Nejprve je tedy třeba žádat alimenty od registrovaného partnera nebo bývalého registrovaného partnera, a teprve potom od dětí schopných samostatné obživy a poskytování výživného jinému, jestliže případně registrovaný partner zplodil s někým jiným potomka. Právo na výživné mezi bývalými partnery zaniká dnem smrti povinného partnera nebo jeho prohlášením za mrtvého, anebo v případě, že bývalý (oprávněný) partner uzavře manželství nebo nové partnerské soužití. Právo na výživné zanikne též dnem vyplacení jednorázové částky na základě písemné smlouvy mezi bývalými partnery.
Jak vymoci dlužné výživné?
Jak je možné domáhat se dlužného výživného v případě, že povinný neplatí? Oprávněný má v zásadě dvě možnosti, kam se obrátit s návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, které není plněno řádně a včas. Na soud nebo na úřad soudního exekutora.
Exekuce na alimenty obvykle probíhá srážkami ze mzdy nebo jiných příjmů. V takovém případě se podává návrh k soudu, ačkoliv není vyloučena možnost obrátit se na soudního exekutora. Výživné, jakožto peněžité plnění, může být skrze soud nebo exekutorský úřad vymáháno také přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, příkazem k výplatě z účtu u peněžního ústavu, prodejem movitých věcí dlužníka a ve výjimečných případech i dalšími způsoby dle občanského soudního řádu. Čtěte více: Srážky ze mzdy vůči dlužníkům jsou letos mírnější
Místně příslušným soudem k podání žaloby na výkon rozhodnutí je okresní (v Praze obvodní a v Brně městský) soud, určený podle bydliště povinného dlužníka. K návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí je třeba přiložit stejnopis tzv. exekučního titulu, kterým je pravomocným a vykonatelným rozsudkem popř. jinou listinu ukládající povinnost platit alimenty. Rozsudek musí být opatřen také potvrzením o právní moci a vykonatelnosti. Potvrzení i s příslušným razítkem vystavuje soud, který o věci rozhodoval v nalézacím řízení jako soud 1. stupně. Rozsudek není nutno přikládat v případě, že o nařízení exekuce bude rozhodovat soud, který rozhodoval i o výživném. Přesto doporučujeme, aby i tak byl rozsudek k návrhu výkonu rozhodnutí přiložen.
Většinou srážky ze mzdy nebo platu
Oprávněný musí ve svém žalobním návrhu především uvést, že žádá provést výkon srážkami ze mzdy či z jiných příjmů (popř. jinou exekuční formou).
Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy nebo jiných příjmů, označí v návrhu také zaměstnavatele dlužníka, včetně sídla firmy apod. Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, označí v návrhu peněžní ústav a číslo účtu, z něhož má být pohledávka odepsána. Označí-li oprávněný více účtů povinného u téhož peněžního ústavu, uvede také pořadí, v jakém z nich má být pohledávka odepsána. Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky (např. podnikatelské odměny nebo autorského honoráře povinného), označí v návrhu osobu, vůči které má dlužník pohledávku a uvede její důvod.
U návrhu na exekuci je oprávněný povinen namísto označení způsobu výkonu rozhodnutí označit exekutora, který má být provedením exekuce pověřen. Volbu nejvhodnějšího způsobu exekuce za oprávněného obstará exekutor. Volba soudního exekutora přitom není omezena ani bydlištěm oprávněného, ani bydlištěm povinného.
Oprávněný navrhovatel je ve věcech soudního řízení o určení vyživovací povinnosti, jakož i výkonu rozhodnutí, jež z takového řízení vzešlo, osvobozen od placení soudních poplatků. Exekutor si může říci oprávněnému o zálohu na náklady provedení exekuce, a to až do výše 7,5 % z dlužné částky. Skončí-li exekuce s úspěchem, veškeré výlohy (tedy i zálohu na exekutorskou odměnu) nakonec uhradí věřiteli dlužník, stejně jako samotný dluh na výživném.
