Hlavní navigace

Co vyložily soudy a poradily vám tak ohledně vašich financí a peněžitých nároků?

Autor: Depositphotos
Richard W. Fetter

Důležité odpovědi na otázky kolem náhrad za poškození zdraví mimo zaměstnání, vyúčtování služeb, započtení dluhů a pohledávek a odškodnění za zadržování peněžních prostředků státem.

Doba čtení: 9 minut

Finanční server Měšec.cz opakovaně přináší poměrně obšírné informace o tom, jaké problémy vyřešily soudy v pracovních věcech, které mohou zajímat i jiné zaměstnance a zaměstnavatele, než byli jen účastníci řízení. Z občanskoprávních věcí týkajících se peněz a financí zpravidla vybíráme jen ty, které stojí na nějakém ožehavém, pikantním, atraktivním nebo sledovaném případu. Ale to neznamená, že i z jiných sporů neplyne poučení.

Přinášíme proto výběr výkladových stanovisek Nejvyššího soudu ČR týkajících se vašich peněžitých nároků za uplynulý rok 2018. Co se nedozvíte od nás, najdete na webu Nejvyššího soudu, když si podle spisové značky vyhledáte jednotlivé rozhodnutí, které vás bude zajímat.

Nárok na odškodnění újmy na zdraví

Nárokům zaměstnanců v případě pracovního úrazu nebo nemoci z povolání se věnujeme podrobně, ale k újmě na zdraví může dojít i mimo zaměstnání, tedy nikoliv při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, třeba při autohavárii, násilném přepadení atp., kdy se odškodnění posuzuje podle občanskoprávních předpisů.

Odečítání státem placeného příspěvku na péči od částky náhrady nákladů na léčení

Je-li poškozenému ze systému sociálního zabezpečení (sociálních služeb) vyplácen příspěvek z důvodu potřeby pomoci jiné fyzické osoby při péči o jeho vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti, je třeba k této skutečnosti přihlédnout při rozhodování o výši náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s léčením (péčí) a poskytnutý příspěvek od této náhrady odečíst.

Od celkového rozsahu náhrady škody na zdraví v podobě nákladů na péči o zdravotně poškozeného je tak třeba odečíst příspěvek na péči, který zdravotně poškozený člověk za tímto účelem pobírá od státu na základě zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, určil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 26. 9. 2018 (spis. zn. 25 Cdo 179/2018).

Jestliže se tedy domáháte v důsledku poškození zdraví (újmy na zdraví) náhrady škody, která může spočívat právě i v nákladech na léčení – na léky, procedury a péči, která není hrazena z veřejného zdravotního pojištění – a to podle občanskoprávních předpisů, musíte od svých požadavků odečíst, abyste nebyli nemile překvapeni, státem vyplácený příspěvek a toto v žalobě zohlednit. Jinak to učiní sám soud. 

Ztížení společenského uplatnění při poškození zdraví malého dítěte 

Otázkami kolem toho, jak stanovit náhradu škody za ztížení společenského uplatnění, což je jeden z nároků při odškodnění újmy na zdraví, při trvalému poškození zdraví osoby v nejútlejším věku, se zabývá Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 26. 2. 2018 (spis. zn. 25 Cdo 1900/2017)

(Úzce s nárokem na ztížení společenského uplatnění souvisí nárok na bolestné, o něm jsme psali v textu Jak se určuje bolestné? Proč je to jinak při pracovním úrazu a při úrazu mimo zaměstnání?)

Odškodnění duševních útrap pozůstalých po poškozeném

Újma na zdraví může vést ke smrti poškozeného. Dodejme v této souvislosti, že otázkou, jak stanovit výši náhrady za duševní útrapy pozůstalých spojené s usmrcením blízké osoby, se zabýval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 19. 9. 2018 (spis. zn. 25 Cdo 894/2018), kterému pro pikantnost projednávaného případu budeme věnovat samostatný článek.

Dědění nároku na odškodnění duševních útrap

Uplatnil-li, již zesnulý, zůstavitel za svého života u soudu nárok na náhradu za duševní útrapy spojené s usmrcením jeho syna podle § 2959 o. z., tvoří takto uplatněné právo po jeho smrti součást pozůstalosti, a tedy i předmět dědění, a přechází na jeho dědice bez ohledu na to, zda oni sami jako osoby blízké usmrcenému měli či uplatnili nárok na jednorázovou náhradu podle tohoto ustanovení, vyložil NS ČR v usnesení ze dne 28. 2. 2018 (spis. zn. 25 Cdo 293/2018), o němž jsme psali v textu Když vám usmrtí blízkého, máte nárok na odškodnění. To se i dědí, rozhodl soud

Vyrovnání vzájemných dluhů jejich započtením

Někomu něco dlužíte, ale zároveň on něco dluží vám. Nemá smysl, abyste si navzájem na účty posílali, nebo snad dokonce soudní cestou vymáhali celé částky, pokud není řádně a včas plněno – stačí vyrovnat rozdíl. Provede se tzv. započtení čili kompenzace závazků. Má to tu výhodu, že pokud druhá strana nevyrovná rozdíl a započtení bylo provedeno platně, v souladu se zákonem, stačí vymáhat jenom rozdíl mezi vzájemnými pohledávkami (dluhy), a to s podstatně nižšími náklady, pokud jde o palmární úplaty právníkům, soudní poplatky atp. 

Započtení mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, tedy započtení zaměstnavatelových pohledávek vůči zaměstnancově mzdě, jsme se věnovali v textu Dlužíte svému zaměstnavateli? Kolik vám může sebrat z výplaty započtením pohledávek. Nyní se podíváme na výklady k započtení mimo zaměstnání, tedy podle občanského zákoníku.

Podmínky pro vzájemné započtení pohledávek

Podle § 1982 odst. 1 občanského zákoníku (o. z.), dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

Započtením se pak podle § 1982 odst. 2 o. z. obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí (nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění), přičemž tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Podle § 1987 odst. 1 o. z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

Započtení je způsob současného zániku alespoň dvou vzájemných pohledávek zúčtováním (odpočtem), při němž dochází k oboustrannému uspokojení účastníků závazkového vztahu. Ve vztahu k pohledávce, proti které je započtení uplatněno (pasivně započítávaná pohledávka), jde o náhradní způsob uspokojení věřitele, který se obejde bez reálného poskytnutí předmětu plnění; namísto něj je poskytnuta hodnota spočívající ve zproštění vzájemného dluhu. Ve vztahu k pohledávce, která je k započtení použita (aktivně započítávaná pohledávka), představuje započtení faktické vymožení této pohledávky, a to bez souhlasu protistrany, případně i proti její vůli.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 13. 9. 2018 (spis. zn. 33 Cdo 4967/2017) vyložil, že na rozdíl od pasivně započítávané pohledávky, která v době mezi okamžikem, k němuž má nastat účinek započtení, a okamžikem, kdy je započtení realizováno, musí být splnitelná, je jedním z předpokladů započtení na straně aktivně započítávané pohledávky, jejíž věřitel provádí kompenzační úkon (prohlášení započtení), její vymahatelnost (§ 1987 odst. 1 o. z.).

Součástí vymahatelnosti je – mimo jiné – splatnost pohledávky (nesplatné pohledávky nelze uplatnit před soudem). Zánik pohledávek nastává se zpětnou účinností k okamžiku, kdy jsou všechny předpoklady kompenzability splněny u pohledávky, u které nastaly později. Účinky započtení je třeba vyvolat právním jednáním, tj. prohlášením o započtení vůči druhé straně (§ 1982 odst. 1 o. z.).

Okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o započtení (kompenzační úkon), musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti pohledávek k započtení (aktivně započítávaná pohledávka musí být splatná před kompenzačním úkonem). 

Nejistota a neurčitost pohledávky

Dodejme pro úplnost, že otázkami nejistých a neurčitých pohledávek se v souvislosti se započtením Nejvyšší soud ČR zabýval v rozsudku ze dne 1. 10. 2018 (spis. zn. 28 Cdo 5711/2017), v němž je řešena i otázka použití rozhodné právní úpravy pro posouzení způsobilosti pohledávky k započtení.

Vyúčtování služeb v pronajaté nemovitosti nebo v nebytových prostorách k podnikání

I při vyúčtování poskytovaných služeb v případě nájmu nemovitosti jako celku, tedy nikoliv jen bytové jednotky, je možné ohledně požadavků na obsah vyúčtování služeb vycházet ze zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, určil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 28. 8. 2018 (spis. zn. 26 Cdo 5212/2017).

(Některým aspektům zmíněného zákona jsme se věnovali v textech Z nájemce dlužícího za nájem toho moc nedostanete a Dlužníci za pozdní placení služeb nově platí nižší sankce.)

Pokud dojde ke sporu, pak tzv. důkazní břemeno, tedy povinnost dokazovat, leží na tom účastníku řízení, který z existence určitých skutečností (v tomto případě z řádného vyúčtování služeb a energií) vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí.

Znamená to, že pokud pronajímatel žaluje nájemce pro nedoplatky, nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně předložení vyúčtování a správnosti údajů v něm uvedených, tedy jaká byla spotřeba žalovaného nájemce u jednotlivých služeb a z jakých podkladů a jakým způsobem mu účtoval úhradu za ně, žalovaného nájemce pak tato břemena stíhají ohledně případných námitek k řádnému vyúčtování (např. když tvrdí, že odvoz splaškových vod nebyl prováděn řádně), vyložil Nejvyšší soud ve zmíněném rozsudku ze dne 28. 8. 2018 (spis. zn. 26 Cdo 5212/2017).

I v poměrech nájmu prostoru sloužícího podnikání podle § 2302 a násl. o. z. platí, že o vyúčtování úhrad za služby lze uvažovat jen tehdy, obsahuje-li předložené vyúčtování všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Není-li vyúčtování věcně správné, nesplnil pronajímatel svoji povinnost vyúčtovat nájemci skutečnou výši nákladů a záloh na jednotlivé služby (výslovně zakotvenou v § 7 zákona č. 67/2013 Sb.) a povinnost pronajímatele vyúčtování provést (řádně) dále trvá. 

V důsledku nesplnění uvedené povinnosti nenastala ani splatnost přeplatku, případně nedoplatku, plynoucího z vyúčtování, vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 1. 6. 2018 (spis. zn. 26 Cdo 4404/2017). Proto také v soudním řízení (sporu) o stanovení povinnosti provést vyúčtování služeb poskytovaných s nájmem je soud povinen zkoumat i otázku, zda vyúčtování služeb, s nímž žalovaný pronajímatel seznámil nájemce před zahájením řízení či v jeho průběhu, bylo řádné (tj. v souladu s nájemní smlouvou a s právními předpisy ji regulujícími). 

Ustanovení vyhlášky č. 372/2001 Sb. určující pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a teplou užitkovou vodu bylo nutné aplikovat i v případě nájmu nebytových prostor; okolnost, zda byly v objektu jen nebytové prostory, popř. zda se v něm nacházely i byty, není přitom významná, určil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 17. 4. 2018 (spis. zn. 26 Cdo 5417/2016).

Dalšími soudně řešenými a zodpovězenými otázkami ohledně vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu, které je možno aplikovat i na vyúčtování služeb spojených s užíváním celé nemovitosti, jsme se zabývali v textech Doklady k vyúčtování služeb vždy musíte dostat a Dlužné zálohy za služby končí s vyúčtováním. Úrok vás ale nemine

Odškodnění za zadržení vašich finančních prostředků

Zejména ty, kdož podnikají a mají problémy s finančními orgány státu, může zajímat rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 6. 2018 (spis. zn. 30 Cdo 6019/2017), který se zabývá vyčíslením škody, která má být nahrazena v důsledku nezákonného zadržování finančních prostředků státem. Škoda může spočívat i v ušlém zisku. Ačkoli nároky na náhradu skutečné škody a ušlého zisku existují (mohou existovat) nezávisle na sobě, tj. vznik jednoho automaticky nevyvolává vznik druhého, přesto je třeba je hodnotit ve vzájemné souvislosti a podle logických pravidel.

Daň z nemovitosti tip Měšec.cz

Pokud je skutečná škoda představována úroky, které poškozený musel zaplatit při získání finančních prostředků, jež měly „dočasně nahradit“ prostředky zadržované na základě nezákonného rozhodnutí státního orgánu, tj. představovala náklad, který poškozený měl se získáním financování, pak je třeba řádně posoudit (a odůvodnit) vznik nároku na ušlý zisk, je-li existence ušlého zisku dovozována právě z absence zadržených finančních prostředků. Soud kupř. přiléhavě rozlišil, že mohou nastat dvě situace, kdy poškozený nemohl rozvíjet své podnikání: 

  • a) získal financování, z nějž mohl (a měl) dále rozvíjet své podnikání; v tomto případě skutečnou škodou je náklad takového financování, tj. např. smluvní úrok, který musel hradit;
  • b) nezískal (např. objektivní nemožností) financování, z nějž mohl (a měl) dále rozvíjet své podnikání; v tomto případě mu nevznikla skutečná škoda, ale mohl (což je na posouzení konkrétní situace) vzniknout ušlý zisk.

Autorský text prošel redakční (editorskou) úpravou.

Našli jste v článku chybu?