Zaměstnanci většinou vyjíždějí na služební cesty rádi, protože si odpočinou od obvyklé pracovní činnosti a v neposlední řadě proto, že je s nimi spojena celá řada výhod. Jako například nárok na cestovní náhrady, zejména stravné – tedy tzv. diety.
Přesto se ale může zaměstnanec ze služební cesty vyvléct a zaměstnavateli ji odmítnout, aniž by tím porušil pracovní kázeň. Čtěte také: V roce 2011 dostanete v zaměstnání vyšší diety
Zaměstnavatel vás může vyslat na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu jen na základě dohody s vámi. Pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání pracovníka zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Místo výkonu práce je jednou z povinných náležitostí, které musíte se zaměstnavatelem sjednat v pracovní smlouvě. Čtěte více: Zdánlivá maličkost v pracovní smlouvě bude stát vašeho chlebodárce tři platy
Zahraniční pracovní cestou se pak rozumí cesta konaná mimo území České republiky.
Souhlas pro všechny cesty nebo každou zvlášť
Vás souhlas s vysíláním na pracovní cesty může být vyjádřen – sjednán např. v pracovní smlouvě, tedy paušálně jako obecný předchozí souhlas. Nebo také může být sjednáván průběžně případ od případu, ad hoc podle konkrétních potřeb zaměstnavatele. Souhlas je možné projevit také mlčky (tzv. konkludentně) nastoupením pracovní cesty. Nemusí být tedy vyjádřen písemně.
Lze se setkat s výkladem, že ačkoliv jste udělili předchozí paušální souhlas s vysíláním na pracovní cesty, můžete i tak jakoukoliv konkrétní služební cestu, na kterou přijde řada, odmítnout. Tento názor ovšem nezastávám.
Jezdíte na služební cesty?
Kdo může odmítnout slibované?
Domnívám se, že takto odmítnout pracovní výjezd může pouze těhotná zaměstnankyně nebo zaměstnanec či zaměstnankyně, kteří pečují o dítě do věku 8 let, osamělá zaměstnankyně nebo zaměstnanec pečující o dítě, které nedosáhlo věku 15 let. Také ten pracovník, který prokáže, že převážně sám dlouhodobě pečuje o zdravotně handicapovanou osobu, která se považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost), a to pokud má vykonat pracovní cestu mimo obvod obce svého pracoviště nebo bydliště.
I tyto osoby jsou však povinny absolvovat cestu v rámci obce, kde mají pracoviště nebo kde bydlí, pokud jim to zaměstnavatel nařídí. (Viz ust. § 240 zákoníku práce.)
Problematice pracovních cest se na serveru Měšec.cz už nějaký čas věnujeme:
Jistější je souhlas za každou cestu zvlášť
Pokud vám nevadí riskovat konflikt se zaměstnavatelem, můžete samozřejmě odmítnout jakoukoliv pracovní cestu. To v případě, že jste nevyslovili předchozí paušální souhlas s vysíláním na služební výjezdy a zaměstnavatel proto potřebuje souhlas s každou jednotlivou cestou.
Na pracovní cestě pak konáte práci podle pokynů vedoucího zaměstnance, který vás na ni vyslal. Pokud vás zaměstnavatel posílá na pracovní cestu k plnění svých úkolů do jiné organizační složky (k jinému zaměstnavateli), může pověřit jiného vedoucího zaměstnance (jiného zaměstnavatele), aby vám dával pokyny k práci, popřípadě vaši práci organizoval, řídil a kontroloval. V pověření je třeba vymezit jeho rozsah. S takovým pověřením musíte být také seznámeni. Vedoucí zaměstnanci jiného zaměstnavatele však vůči vám nemohou činit jménem vysílajícího zaměstnavatele právní úkony.
ČLÁNKY DO MAILU