Zaměstnavatel nemá povinnost zaměstnancům zajistit stravování, natož jej plně hradit nebo na něj částečně přispívat. Je ale povinen zaměstnancům ve všech směnách, s výjimkou zaměstnanců vyslaných na pracovní cestu, stravování umožnit. To znamená povolit jim kupř. opuštění pracoviště za účelem návštěvy restaurace v době zákonné přestávky na jídlo a oddech. Čtěte také: Jak vysoké jsou diety a kdy na ně máte nárok?
Zaměstnavatel je přitom povinen vám poskytnout přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce. Mladistvému zaměstnanci (tj. do 18 let) musí být tato přestávka poskytnuta vždy nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce.
Stravování si zajišťujete sami, zaměstnavatel může přispět
Zajištění stravování v průběhu pracovní směny je tedy plně osobní věcí zaměstnance. Nic však nebrání tomu, aby se zaměstnavatel rozhodl pro nějakou formu zajištění stravování svých zaměstnanců. Zaměstnavatel se může na základě vlastního rozhodnutí (popř. v důsledku kolektivního vyjednávání s odbory) na zajištění stravování svých zaměstnanců organizačně i finančně podílet. Může například poskytovat příspěvek na úhradu stravování nebo je i plně zajistit třeba v podobě tzv. závodního stravování. Zajištění stravování a poskytnutí příspěvku na jeho úhradu je častou a efektivní výhodou. Pro zaměstnavatele je výhodnou formou stabilizace a pracovní motivace zaměstnanců. Čtěte také: I na pracovní cestě si můžete vydělat na přesčasech
Benefit, na který však není nárok
Někteří zaměstnavatelé tak pro své pracovníky provozují vlastní zařízení nebo stravování zajišťují prostřednictvím jiných subjektů (např. závodních jídelen). Mnozí další svým zaměstnancům poskytují tzv. stravenky.
Zaměstnavatelé se významným způsobem podílejí na úhradě těchto poukázek na stravování nebo nákup potravin. Stravenky jsou mezi zaměstnanci poměrně velmi oblíbené – jsou považovány za běžný standard péče o zaměstnance. Nicméně příspěvek zaměstnavatele na stravování zaměstnanců je, jak už bylo naznačeno, nepovinným plněním ze strany zaměstnavatele. Vám jako pracovníkům tedy na tento příspěvek nevzniká žádný právní nárok. Leda v tom smyslu, že rozhodne-li zaměstnavatel o poskytování stravenek, nesmí být jejich poskytování diskriminační. Zaměstnavatel je tedy nesmí poskytovat jen vybraným zaměstnancům. Naproti tomu na stravné při splnění zákonem stanovených podmínek vzniká právní nárok jako na cestovní náhradu při vyslání na pracovní cestu. Čtěte také: Kdy máte nárok na odstupné?
Dostáváte od zaměstnavatele stravné?
Daňová uznatelnost příspěvku na stravenku
Pokud zaměstnavatel poskytuje svým zaměstnancům stravenku, poskytuje ji obvykle tak, aby ji mohl daňově uplatnit jako svůj náklad výdaj. Zaměstnavatelé, kteří poskytují svým zaměstnancům stravenky, mají podle zákona o daních z příjmů možnost tento příspěvek na stravování uplatnit jako daňově uznatelný náklad výdaj až do výše 55 % ceny jednoho jídla, maximálně však do výše 70 % stravného při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin.
Podmínkou daňového uplatnění tohoto výdaje je ovšem současné splnění zákonem stanovených podmínek. Zaměstnanec musí být přítomen na pracovišti během stanovené pracovní směny po dobu alespoň 3 hodin, a zároveň mu v průběhu této směny nesmí vzniknout nárok na stravné při pracovní cestě. Není-li zaměstnanec přítomen na pracovišti, protože čerpá např. náhradní volno, podmínka pro poskytnutí příspěvku na stravování, potažmo stravenky, splněna není. Zajímavé téma: Zdánlivá maličkost v pracovní smlouvě bude stát vašeho chlebodárce tři platy
Práce na pracovišti a pracovní cesta
V případě, že zaměstnanec stráví část své směny na pracovišti a další část na pracovní cestě, vznikají často pochybnosti, zda zaměstnanci náleží stravné, stravenka, anebo obojí.
Stravenka resp. příspěvek na stravování, představuje formu závodního stravování, kdežto stravné je cestovní náhradou za zvýšené stravovací výdaje vznikající zaměstnanci při pracovní cestě. Čtěte více: Zaměstnavatelé budou vyplácet vyšší diety
Správný postup pro praxi by měly naznačit ilustrativní příklady:
Pracovní doba zaměstnance je stanovena zaměstnavatelem od 7:30 hod. do 16:00 hod. Zaměstnanec odpracoval část své pracovní doby na pracovišti a část strávil na pracovní cestě. Zaměstnavatel poskytuje svým zaměstnancům příspěvek na stravování formou stravenky za podmínek pro jejich daňovou uznatelnost.
Kdy zaměstnanci náleží pouze stravné
Zaměstnanec pracoval na pracovišti od 7:30 hod. do 10:30 hod. Poté byl vyslán na pracovní cestu, která trvala do 16:00 hod. Zaměstnanec v tomto případě odpracoval na pracovišti 3 hodiny, čímž došlo ke splnění první podmínky pro vznik nároku na stravenku. Vzhledem k tomu, že pracovní cesta trvala déle než 5 hodin v rámci pracovní směny, vznikl zaměstnanci během této směny nárok na stravné, a není proto splněna druhá podmínka daňové uznatelnosti příspěvku na stravenku, a tak mu zaměstnavatelem nebude poskytnuta.
Kdy zaměstnanci náleží pouze stravenka
Zaměstnanec pracoval na pracovišti od 7:30 hod. do 13:45 hod. Poté byl vyslán na pracovní cestu, která trvala do 16:00 hod. Zaměstnanec v tomto případě odpracoval na pracovišti více než 3 hodiny, první podmínka nároku na stravenku je tedy splněna. Pracovní cesta trvala méně než 5 hodin, proto zaměstnanci nárok na stravné během této směny nevznikl. Je tedy splněna i druhá podmínka daňové uznatelnosti stravenky a zaměstnavatel ji zaměstnanci poskytne.
Kdy zaměstnanci náleží stravné i stravenka
Zaměstnanec pracoval na pracovišti od 7:30 hod. do 13:00 hod. Poté byl vyslán na pracovní cestu, která trvala do 18:30 hod. Zaměstnanec v tomto případě odpracoval na pracovišti 5,5 hodiny, první podmínka nároku na stravenku je proto splněna. Pracovní cesta trvala déle než 5 hodin, zaměstnanci tedy vznikl nárok na stravné, ale až po skončení směny (v 18:00 hod.). Je tedy splněna i druhá podmínka daňové uznatelnosti stravenky, a proto bude zaměstnanci zaměstnavatelem poskytnuta.
Stravenka resp. příspěvek na stravování představuje formu závodního stravování, kdežto stravné je cestovní náhradou za zvýšené stravovací výdaje vznikající zaměstnanci při pracovní cestě. Stravenku nelze zaměstnanci poskytnout, pokud neodpracoval během jedné směny alespoň 3 hodiny. Stravné je cestovní náhradou, na kterou při splnění zákonem stanovených podmínek zaměstnanci vzniká právní nárok – zaměstnavatel je tedy musí zaměstnanci vyplatit. Podobné téma: Jedete na služební cestu? Spočítejte si cestovné
Použitá literatura: Herdová, E., Gajdarus, J.: Stravenka vs. stravné, materiál č. 62081, 14. 5. 2010, epravo.cz, epravo.cz a.s.; Janda, K.: Stravování zaměstnanců obcí, Poradce veřejné správy č. 4/2008, Poradce s.r.o.