Hlavní navigace

Jak zneplatnit řádnou výpověď a získat odškodnění, když se někdo vyzná?

Autor: Depositphotos
Richard W. Fetter

Dostal bezvadnou výpověď a nepřevzal si ji na poště. Měla nastat fikce doručení a soudy ji uznaly za platnou. Až Nejvyšší soud řekl, že ji měl dostat osobně na pracovišti, takže asi nebude platit.

Doba čtení: 8 minut

Sdílet

Na pražském magistrátu se v lednu 2011 propouštělo v rámci zeštíhlení, aby nezaměstnávali tolik úředníků (a že jich je tam stále dost…). Dopadlo to i na člověka, který zastával hned 2 funkce zástupce ředitele – oblast majetková v odboru Kancelář ředitele Magistrátu MHMP a ředitel odboru obchodních aktivit.

Dostal 2 výpovědi pro nadbytečnost ve smyslu § 52 písm. c) ZP. Vedoucí zaměstnanec se domáhal, aby byla soudně určena jejich neplatnost, a to zejména proto, že mu výpovědi nebyly doručeny a ani řádným způsobem oznámeny, včetně poučení o následcích odmítnutí převzetí písemností nebo neposkytnutí součinnosti. Bránil se tedy fikci doručení, před kterou jsme už vás mnohokrát v různých souvislostech, na pozadí různých případů, varovali a vysvětlovali si, kdy nastává. Viz:

Měla nastat fikce doručení, protože si nedošel na poštu pro výpověď

Zaměstnavatel se pokusil v pátek 14. 1. 2011 doručit zaměstnanci výpověď na pracovišti, ten však toho dne čerpal dovolenou, a proto nebyl zastižen. Z tohoto důvodu odevzdal zaměstnavatel zásilku k poštovní přepravě.

(Jeho postup považuji za pochopitelný, legitimní i legální, zcela v souladu s právní úpravou. Dovedu pochopit, jak ostatně argumentoval i zaměstnavatel, že se rozdávalo ten den více výpovědí, že to byl určitý administrativní nápor ohledně vnitřních věcí úřadu. A proto, dodávám, mám pochopení pro toho, kdo to propouštění organizoval – ať už to byl šéf magistrátu, personalista, prostě chtěl mít věci vyřízené – kdo nebyl zastižen, nedostal výpověď osobně, prostě mu ji poslali. Co kdyby zodpovědný a pověřený člověk třeba v pondělí onemocněl? Takhle prostě řádně zúřadovali svou agendu. Navíc mám za to, že vysoce postavený úředník magistrátu by se jistě dozvěděl o tom, že mu má být výpověď dána, a mohl by nejrůznějším způsobem obstruovat, aby mu nebyla doručena.) 

Fikané nepřevzetí

Z přiložené poštovní doručenky bylo zjištěno, že písemnost určená do vlastních rukou byla odeslána v pátek 14. 1. 2011, poštovní doručovatel provedl 17. 1. 2011 pokus o doručení zásilky v místě bydliště, zaměstnanec však nebyl zastižen (logicky, doručuje se obvykle o pracovní době), proto mu byla ve schránce zanechána výzva k vyzvednutí písemnosti a současně byl poučen o právních důsledcích odmítnutí převzetí písemnosti nebo neposkytnutí součinnosti.

Adresát si zásilku v úložní době na poště nevyzvedl, proto byla vrácena 2. 2. 2011 zaměstnavateli. (Předpokládám, že zaměstnanec věděl, musel se dozvědět, že mu byla poslána výpověď, a záměrně si ji nepřevzal, což se mu, zdá se, vyplatí.) Soudy měly za to, že nastala fikce doručení. Žalobě tak nevyhověl ani soud prvního stupně, ani soud odvolací, jenže zaměstnanec si podal dovolání k Nejvyššímu soudu.

Pravidla pro podání výpovědi ze strany zaměstnavatele

Výpověď musí být dána písemně a doručena druhému účastníku, jinak je neplatná (§ 50 odst. 1 věta druhá ZP). Výpověď z pracovního poměru a všechny další písemnosti týkající se skončení pracovního poměru vám musí být doručeny do vlastních rukou (§ 334 odst. 1 ZP).

Písemnost vám zaměstnavatel doručuje do vlastních rukou na pracovišti, ve vašem bytě nebo kdekoliv budete zastiženi. Anebo prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací. A není-li to možné, může zaměstnavatel písemnost doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (§ 334 odst. 2 ZP). Je-li písemnost doručována prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, vybere zaměstnavatel takovou poštovní službu, aby z uzavřené poštovní smlouvy vyplývala povinnost doručit poštovní zásilku obsahující písemnost za podmínek stanovených tímto zákonem (§ 334 odst. 4 ZP).

Doručení písemnosti do vašich vlastních rukou může provést buď sám zaměstnavatel, nebo k němu může použít sítě nebo služby elektronických komunikací (jsou-li splněny podmínky uvedené v § 335 odst. 1 ZP a umožňuje-li to povaha doručované písemnosti). Anebo je zaměstnavatel může provést prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.

Při výběru způsobu doručení do vlastních rukou zaměstnavatel nepostupuje podle vlastní úvahy. K doručení prostřednictvím držitele poštovní licence nebo jiného provozovatele poštovních služeb smí přistoupit, jen není-li možné, aby vám písemnost doručil sám na pracovišti, ve vašem bytě nebo kdekoliv budete zastiženi, popřípadě aby vám písemnost doručil prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací.

Přednost má osobní doručení, ale proč ho vynucovat?

Zákon zde tedy jednoznačně dává přednost způsobu doručení, při kterém dochází k převzetí písemnosti (datové zprávy) vaší osobou. K takovému doručení zpravidla dochází též při doručování písemnosti prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, tento způsob doručení však současně umožňuje (§ 336 odst. 4 věta druhá ZP). A to aby účinky doručení nastaly, aniž byste doručovanou písemnost převzali.

(Účinky doručení nastávají desátým pracovním dnem následujícím po dni, v němž byla uložená poštovní zásilka připravena pro vás (adresáta) k vyzvednutí, nebyla-li zásilka převzata (vyzvednuta) dříve, nebo dnem, v němž jste neposkytli všechnu součinnost, nezbytnou k dodání poštovní zásilky s doručovanou písemností – to je ona fikce doručení v pracovním právu podle zákoníku práce.)

Klička v zákoně

Důsledky odmítnuti převzetí písemnosti nebo poštovní zásilky obsahující písemnost jsou u obou způsobů doručení stejné (§ 334 odst. 3 a § 336 odst. 4 věta druhá a třetí ZP).

Nedodržení stanoveného postupu při doručování listin nemá vliv na právní účinky doručení takové písemnosti. Jakmile jednou výpověď převezmete, je prostě doručená, řádně doručená, doručení platí. Jenže zkušený vedoucí zaměstnanec asi dobře věděl, že tomu tak není, když výpověď nepřevezme.

Nejvyšší soud ČR (v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 2036/2017, ze dne 7. 11. 2018), odmítl, jak shledaly nižší soudy, že obě písemné výpovědi z pracovního poměru byly zaměstnanci řádně doručeny, a tak jejich rozhodnutí ve prospěch zaměstnavatele a platnosti výpovědi zrušil.

Při výběru způsobu doručení do vlastních rukou zaměstnavatel totiž nepostupuje – nesmí postupovat podle vlastní úvahy (a to považuji za přepjatý formalismus, hrubou chybu, nedostatek právní úpravy – komplikující zbytečně zaměstnavatelům život).

K doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb smí zaměstnavatel přistoupit, jen není-li možné, aby vám písemnost doručil sám na pracovišti, ve vašem bytě nebo kdekoliv budete zastiženi, popřípadě aby vám písemnost doručil prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací. Kdy není možné, aby vám zaměstnavatel písemnost určenou do vlastních rukou doručil sám, zákon blíže nestanoví. (A to právě zvyšuje problematičnost pravidel zákoníku práce – zaměstnavatel vůbec neví, na čem je.)

Soud postup přezkoumal

Soud je oprávněn, když se na něj obrátíte, postup zaměstnavatele přezkoumat a vyhodnotit jeho postup podle svého vlastního uvážení. (Když už je zaměstnavatel takto omezován, měl by vědět – dozvědět se přímo ze zákona, nebo aspoň ustálené rozhodovací praxe soudů, jak, a ne se to dozvídat po letech od soudu, jak tedy měl postupovat ve svém konkrétním případě.) 

Pro posouzení, zda v konkrétním případě nebylo (bylo) možné, aby zaměstnavatel písemnost určenou do vlastních rukou doručil zaměstnanci sám, tak může soud přihlédnout například k tomu, zda zaměstnanec byl vůbec (objektivně) prostředky zaměstnavatele dosažitelný, zda zaměstnavatel takový pokus učinil, co bylo důvodem případně neúspěšného doručení, zda mělo nějaký smysl učinit další pokus o doručení, jak naléhavé bylo doručení písemnosti, zda bylo možné očekávat, že doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb bude úspěšnější než opakované doručování zaměstnavatelem apod.

Zhodnocení případu práva znalého a vychytralého úředníka

NS ČR vytkl nižším soudům, že takhle nepostupovaly, že pro splnění nemožnosti doručení písemnosti samotným zaměstnavatelem se spokojily se zjištěním, že v den, kdy se žalovaný rozhodl pro doručení písemnosti zaměstnanci, měl zaměstnanec dovolenou, a nemohlo mu tak být doručeno na pracovišti.

Mimo své úvahy zanechaly skutečnost, že se jednalo o pátek a že se zaměstnavatel mohl pokusit o doručení do bydliště zaměstnance i v sobotu a neděli.

(Připadá vám tento argument fér? Úřady o víkendech nepracují, úřad by zbytečně musel někoho platit za víkendovou práci se všemi příplatky. Nadto, když si někdo bere dovolenou v pátek, často někam odjíždí, takže není doma ani v sobotu nebo v neděli.)

Soudy prý neuvážily, že předáním zásilky k doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nemohlo k doručení dojít dříve než v pondělí. V tento den však mohl zaměstnavatel učinit pokus o doručení žalobci sám a na pracovišti. (Proč tento argument rovněž odmítám, jsem předeslal v úvodu – zřejmé organizační a provozní komplikace pro úřad, možnost obstrukce propouštěného zaměstnance.) 

Poštou ne

Z toho tedy NS ČR vyplynulo, že závěr nižších soudů o tom, že byly splněny podmínky pro doručení výpovědí z pracovního poměru ze dne 12. 1. 2011 prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, je (pro svoji předčasnost) nesprávný. V řízení se bude dále pokračovat.

Jelikož jde o vedoucího úředníka pražského magistrátu, který je proslulý vysokými platy, a spor trvá mnoho let, úředník má šanci na hodně vysoké odškodnění – náhradu platu za neplatně ze strany zaměstnavatele rozvázaný pracovní poměr za dobu trvání sporu (o tom blíže v článku Za chyby se platí, i při nesprávné výpovědi), pokud v něm uspěje.

Nemohu předjímat konečný výsledek soudního řízení, ale pokud v něm bude zaměstnanec úspěšný, pak jeho zřejmě nemalé odškodnění zaplatíme my všichni daňoví poplatníci, protože jej nebude poskytovat soukromník, podnikatel ze svého, ale úřad, který čerpá veřejné prostředky a ty získává stát od občanů a firem. A to vše kvůli jedné zbytečné formalitě, prapodivnému ustanovení zákoníku práce.

Chytré, fikané, ale neradíme vám to

A jestli zkusíte někdy postupovat podobně, když se ocitnete při propouštění ve stejné situaci, je jen na vás, vy riskujete případné placení nákladů sporu, pokud jej prohrajete (o nich v článku Kolik zaplatíte protistraně, když prohrajete soudní spor?).

Radši vám to nedoporučujeme, protože, jak vidíte, soudní spor je svého druhu loterie… čili s nejasným výsledkem. Vezměte, že bylo pravomocně rozhodnuto, případ zvrátil a znovuoživil až mimořádný opravný prostředek podaný k Nejvyššímu soudu.

Autorský text prošel redakční (editorskou) úpravou.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).