Žijete v přesvědčení, že vám zásilky byly doručeny v den, kdy byly převzaty na poště? Neznalost zákona a rozhodovací praxe soudů by se vám v takovém případě mohla krutě vymstít. V jakých případech a proč je třeba datum doručení písemností hlídat?
Okamžik doručení se liší podle povahy zásilky
V zásadě platí, že všechny písemnosti, které mohou mít vliv na vznik či zánik určitého práva či povinnosti, se mají ze zákona doručovat v režimu „do vlastních rukou adresáta“. Většina z nás si pod okamžikem doručení do vlastních rukou asi představí situaci, kdy poprvé drží v ruce obálku s předmětnou písemností. Z hlediska právních norem však může být zásilka doručena do vlastních rukou adresáta úplně jiným dnem.
Pokud pomineme zvláštní způsob doručování trestněprávních či správněprávních písemností, nejčastěji jsou každému z nás doručovány soukromoprávní písemnosti, které mohou být hmotněprávního charakteru nebo procesněprávního charakteru. Na základě určitého zjednodušení lze pro potřeby tohoto článku odlišit hmotněprávní od procesněprávních zásilek tak, že u procesněprávních zásilek je odesílatelem soud a hmotněprávní písemnosti pocházejí od nejrůznějších soukromých osob.
Okamžik doručení do vlastních rukou adresáta je u hmotněprávních zásilek důležitý zejména proto, že se od něj odvíjí zákonná lhůta pro příslušnou obranu proti následkům, které by mohlo mít právní jednání odesílatele vtělené do doručované písemnosti. Den doručení je tedy podstatný například pro běh lhůty k podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu či k podání žaloby na neplatnost výpovědi z pracovního poměru.
Od doručení procesněprávních písemností se zase odvozuje počátek zákonné nebo soudem stanovené lhůty pro učinění určitého úkonu v řízení. Nejčastěji se jedná o lhůtu k podání odvolání proti rozsudku nebo o lhůtu k podání odporu proti platebnímu rozkazu; zásadní význam však může mít i dodržení lhůty, kterou Vám soud poskytne k tomu, abyste se jako žalovaná strana vyjádřili k podané žalobě.
Procesněprávní písemnosti čtěte o to pečlivěji
U procesněprávních písemností doručovaných do vlastních rukou platí, že pokud vás doručující orgán nezastihne, písemnost uloží (nejčastěji v provozně pošty příslušné podle doručovací adresy) a zanechá vám ve schránce písemnou výzvu, abyste si zásilku vyzvedli. Nevyzvednete-li si písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se o uložení nedozvíte. Pošta (nebo soudní doručovatel) vám po uplynutí uvedené lhůty zpravidla vhodí písemnost do domovní nebo jiné vámi užívané schránky. Fikce doručení 10. dnem poté, co byla zásilka připravena k vyzvednutí, je poměrně přísná. Je s ní třeba počítat například u rozsudků, od jejichž doručení plyne lhůta k podání odvolání. Čtěte také: Fikce doručení: Z banky vám nic nepřišlo a ještě za to zaplatíte
Tvrdost zákona je však zmírněna tím, že se fikce neuplatní u některých písemností, jejichž faktické nedoručení by mohlo mít pro adresáta likvidační účinky. Takovými písemnostmi jsou například platební rozkaz či směnečný platební rozkaz, které se pokládají za doručené okamžikem, kdy jsou adresátem skutečně převzaty.
Strkat hlavu do písku před zásilkou se nevyplácí
Zásilky obsahující platební rozkazy však mohou obsahovat i usnesení soudu s tzv. kvalifikovanou výzvou k vyjádření se k obsahu podané žaloby do soudem určené lhůty. Lhůta nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení a nesmí začít běžet dříve, než uplyne lhůta k podání odporu proti platebnímu rozkazu. Pokud však lhůta uplyne, aniž byste soudu řádně sdělili své stanovisko k žalobě, může soud vydat tzv. rozsudek pro uznání, kterým vás zaváže k plnění požadovanému v žalobě. Na tento následek sice musíte být ve výzvě upozorněni, v praxi se ale leckdy stává, že adresáti upozornění přehlédnou pod vlivem pouhého stresu z toho, že jsou žalováni u soudu. Pokud však lhůta k vyjádření obsažená v kvalifikované výzvě k vyjádření uplyne marně, je celkem nerozhodné, zda vás někdo žaluje oprávněně nebo ze smyšlených důvodů; rozsudek pro uznání může být vydán.
Hmotněprávní písemnost vyzvednout co nejdříve
Okamžik doručení písemností obsahujících hmotněprávní úkon je důležitý proto, že v něm podle ustanovení § 570 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku nastávají účinky právního jednání vůči adresátovi. U hmotněprávních zásilek podpůrně platí podle § 573 občanského zákoníku tzv. vyvratitelná právní domněnka dojití, podle níž se má za to, že zásilka odeslaná prostřednictvím pošty došla 3. pracovní den po odeslání nebo 15. pracovní den po odeslání, byla-li odeslána na adresu v jiném státu.
Uvedená vyvratitelná domněnka se však (na rozdíl od výše zmíněné procesněprávní fikce doručení 10. dnem úložní doby) použije pouze v případech, kdy nebude tvrzen a prokázán jiný okamžik doručení. V praxi se ustálil právní názor, že hmotněprávní zásilka se pokládá za doručenou nejpozději v den, kdy vás pošta vyrozuměla o tom, že si ji můžete vyzvednout; okamžik doručení se může posunout na další dny pouze tehdy, když vyzvednutí zásilky brání důležité okolnosti (například nemoc).
Důsledky nesprávného předpokladu okamžiku doručení hmotněprávní zásilky již pocítil například nájemce, jemuž byla doručována výpověď z nájmu bytu. Nájemce se domníval, že mu výpověď byla doručena v den, kdy ji reálně vyzvedl na poště, a od uvedeného dne také odvozoval lhůtu, kterou zákon stanovil k podání žaloby na její neplatnost. Soudy jej však vyvedly z omylu, když rozhodly, že zásilky s hmotněprávním jednáním je třeba považovat za doručené okamžikem, kdy se adresát měl možnost s jejich obsahem seznámit a nikoliv okamžikem, kdy byl adresát „ochoten“ tak opravdu učinit.
Ve smyslu výše uvedeného pak soudy uzavřely, že zásilka s výpovědí z nájmu bytu se dostala do sféry dispozice nájemce již dnem, kdy byl poštou vyrozuměn, že si ji může vyzvednout (blíže rozsudek Nejvyššího soudu vydaný pod sp.zn. 26 Cdo 2734/2012). Nájemce nakonec sice zachránil Ústavní soud, ani ten však ve svém rozhodnutí nijak nerozporoval obecnými soudy zastávaný názor o okamžiku doručení hmotněprávních zásilek; nájemce se zastal jenom z toho důvodu, že si tento objektivně nemohl vyzvednout zásilku v den, kdy obdržel vyrozumění o jejím uložení, neboť se kvůli delší pracovní směně v zaměstnání dozvěděl o písemnosti až tehdy, kdy již otevírací hodiny pošty skončily (nález Ústavního soudu vydaný pod sp.zn. I.ÚS 2474/13).
Pracovněprávní psaní a zvláštní úprava doručení
Výpověď či okamžité zrušení pracovního poměru jsou sice také hmotněprávními úkony, jejich doručování se však řídí zvláštní úpravou obsaženou v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Podle zákoníku práce by vám měly být důležité pracovněprávní písemnosti doručovány do vlastních rukou na pracovišti nebo ve vašem bytě, případně kdekoliv budete zastiženi či prostřednictvím sítě či služby elektronických komunikací. Nelze-li však využít žádnou z uvedených možností, přistoupí zaměstnavatel k doručení prostřednictvím poštovních služeb.
V případě, že nebudete při doručování písemnosti zastiženi, uloží se písemnost na poště a zároveň budete vyzváni, abyste si uloženou písemnost do 10 pracovních dnů vyzvedli. Pracovněprávní písemnost je pak doručena dnem, kdy ji skutečně převezmete, neučiníte-li tak však do 10 pracovních dnů od uložení, považuje se za doručenou posledním dnem této lhůty; uvedené platí, pokud jste byli o tomto následku poučeni.
Odmítnutí převzetí zásilky není řešením
Pokud byste se náhodou chtěli vyhnout přemýšlení nad okamžikem doručení zásilky tím, že ji odmítnete, vězte, že vám to již dnes nepomůže; všechny relevantní předpisy upravující doručování na tuto situaci myslí a okamžik odmítnutí písemnosti automaticky považují za okamžik jejího doručení.
