Jak (ne)přijít o peněžité vyrovnání z konkurenční doložky

Kdy je konkurenční doložka neplatná? Pokud její součástí není ujednání o nároku zaměstnance na peněžité vyrovnání za dodržování dohody o konkurenční doložce. Tedy za plnění závazku zdržet se výkonu „konkurenční“ výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu.

Neplatnosti je třeba dovolat se řádně a včas. Vnutil-li vám zaměstnavatel takovou nevyváženou, a proto neplatnou konkurenční doložku, braňte se a poučte se z chyby, kterou udělala v soudním sporu jistá zaměstnankyně. Čtěte více: Zákaz práce u konkurence vám musí zaměstnavatel vždy zaplatit

Poučení z praxe

V případě, který uzavřel Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem spis. zn. 21 Cdo 2362/2009, ze dne 7. 7. 2010, se zaměstnankyně jako žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaměstnavatelka zaplatila peněžité vyrovnání z konkurenční doložky ve výši 25 219 Kč, s úroky z prodlení, které v žalobě specifikovala. Čtěte více: Úroky z prodlení se od července změní, život zkomplikují všem

Skutkový základ sporného případu

Nárok na peněžité vyrovnání z konkurenční doložky požadovala žalobkyně s poukazem na skutečnost, že v dodatku k pracovní smlouvě ze dne 1. 1. 2007, uzavřeném v souvislosti s postupem žalobkyně do pozice „office manager“, bylo mezi účastnicemi ujednáno, že: zaměstnanec (žalobkyně) nesmí v průběhu pracovního poměru a po dobu dvanácti měsíců po skončení pracovního poměru vykonávat pro jiného zaměstnavatele nebo na vlastní účet činnost, která byla předmětem činnosti zaměstnavatele (žalované), nebo jinou činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání zaměstnavatele, a že pro případ porušení tohoto závazku se zaměstnanec zavazuje k zaplacení smluvní pokuty ve výši šesti hrubých měsíčních mezd.

Žalobkyně po skončení pracovního poměru u žalované ke dni 30. 4. 2007, aby dodržela svůj závazek z konkurenční doložky, musela odmítnout dvě nabídky na pracovní místo u dvou společností vyvíjejících činnost, která má vůči žalované konkurenční povahu, ačkoli o ni měly velký zájem, a nyní pracuje u jiného zaměstnavatele mimo obor, ve kterém vyvíjí činnost žalovaná, kde však dosahuje nižšího příjmu, který nezohledňuje její předchozí praxi a zkušenosti u žalované.

Protože podle ust. § 310 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, je součástí dohody o konkurenční doložce závazek zaměstnavatele, že zaměstnanci poskytne přiměřené peněžité vyrovnání, nejméně však ve výši průměrného měsíčního výdělku, za každý měsíc plnění závazku, domnívá se žalobkyně, že jí za dané situace, kdy se konkurenční doložkou řídila, náleží za měsíc květen 2007 peněžité vyrovnání ve výši jejího průměrného měsíčního výdělku vypočteného z hrubé mzdy dosažené u žalované za I. čtvrtletí 2007, které jí však žalovaná odmítá uhradit. Čtěte také: Chcete si přivydělat ve vašem oboru? Potřebujete zaměstnavatelův souhlas

Jak rozhodovaly soudy?

Soud prvního stupně žalobě vyhověl a žalované zaměstnavatelce uložil, aby žalobkyni zaplatila 25 219 Kč s úroky z prodlení. Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 25 219 Kč s úroky z prodlení zamítl. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které však Nejvyšší soud ČR zamítl.

Posouzení věci Nejvyšším soudem

Podle NS ČR nemůže být pochybností o tom, že v případě dohod o tzv. konkurenční doložce uzavřených podle ust. § 310 zákoníku práce (zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, účinného od 1. 1. 2007) – obdobně jako u konkurenčních doložek sjednávaných v době před 1. 1. 2007 – je třeba mít na zřeteli zájem na zachování rovnosti účastníků v jejich právu na svobodnou volbu povolání a právu podnikat, garantované čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a z toho vyplývající požadavek na vyváženost vzájemných práv a povinností, které účastníkům z ujednání o konkurenční doložce vyplývají.

Dohodu o konkurenční doložce je proto třeba vždy chápat jako vzájemný závazek, při němž si bývalí účastníci pracovního poměru poskytují hospodářský prospěch navzájem a jsou si navzájem dlužníky i věřiteli, neboť jen tak lze vyjádřit závazek zaměstnance o tom, že se po určitou dobu po skončení pracovního poměru, nejdéle však po dobu jednoho roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, a závazek zaměstnavatele o tom, že zaměstnanci poskytne přiměřené peněžité vyrovnání (kompenzaci), nejméně ve výši průměrného měsíčního výdělku, za každý měsíc plnění závazku.  Čtěte více: Jak vás může zaměstnavatel přitlačit ke sjednání konkurenční doložky

K těmto vzájemně vyváženým závazkům, které – jak vyplývá z výše uvedeného i z obsahu ust. § 310 odst. 1 zákoníku práce – představují podstatné (esenciální) náležitosti dohody o konkurenční doložce, pak může být jako sankce a speciální zajišťovací prostředek dále sjednána přiměřená smluvní pokuta, kterou je zaměstnanec povinen zaměstnavateli zaplatit, jestliže svůj závazek poruší (§ 310 odst. 3 zákoníku práce). Konkurenční doložku nelze platně sjednat bez současného závazku zaměstnavatele poskytnout zaměstnanci přiměřené peněžité vyrovnání, a že proto neobsahuje-li dohoda o tzv. konkurenční doložce ujednání o tomto závazku zaměstnavatele, je pro rozpor se zákonem (§ 18 zákoníku práce, § 39 občanského zákoníku) neplatná celá dohoda o tzv. konkurenční doložce.

Nesmíte zapomenout dovolat se neplatnosti

K dovolání se relativní neplatnosti ve tříleté objektivní promlčecí lhůtě (§ 329 odst. 1 zákoníku práce, § 100 odst. 2 občanského zákoníku) je oprávněn jen ten z účastníků, kdo je právním úkonem dotčen ve svých právech a povinnostech a současně neplatnost nezpůsobil sám.

K dovolání se neplatnosti neoprávněným subjektem se nepřihlíží a právní úkon se nadále považuje za platný. Relativní neplatnost uplatňuje ten, kdo je k ní oprávněn, vždy proti účastníkům (druhému z účastníků) dotčeného právního úkonu, a to buď za řízení před soudem nebo jiným orgánem (v žalobě nebo jiném úkonu adresovaném soudu nebo jinému orgánu) nebo i mimo rámec takového řízení (mimosoudně).  

Sporná dohoda o konkurenční doložce uzavřená mezi účastnicemi dne 1. 1. 2007 může být – jako právní úkon směřující k jiným právům a povinnostem než ke vzniku pracovního poměru nebo k uzavření dohody o práci konané mimo pracovní poměr – neplatná jen relativně.

S ohledem na obsah dohody, který zahrnuje pouze závazek žalobkyně zdržet se po dobu 1 roku po skončení pracovního poměru u žalované konkurenční výdělečné činnosti pod peněžitou sankcí (smluvní pokutou) ve výši šesti hrubých měsíčních mezd, je zřejmé, že tímto právním úkonem je na svých právech a povinnostech dotčena toliko žalobkyně, zatímco žalovaná z něj má plný prospěch.

K dovolání se relativní neplatnosti dohody o konkurenční doložce ze dne 1. 1. 2007 je tudíž v projednávané věci oprávněna toliko žalobkyně, která tak na základě vlastního uvážení mohla učinit i v rámci tohoto soudního řízení. Protože však žalobkyně v průběhu řízení výslovně uvedla, že se v žádném případě relativní neplatnosti dohody o konkurenční doložce nedovolává, je třeba tento právní úkon – navzdory vadě, kterou je postižen – považovat za platný, a to v té podobě (a s těmi právy a povinnostmi z něj vyplývajícími), v jaké byl uzavřen.

Protože za tohoto stavu se právní vztahy mezi žalobkyní a žalovanou musí řídit obsahem – byť jinak vadné – dohody o konkurenční doložce ze dne 1. 1. 2007, v níž se účastnice nedohodly na jakékoli finanční kompenzaci za plnění závazku žalobkyní, nemůže být uplatněný nárok žalobkyně na peněžité vyrovnání vyplývající ze sporné konkurenční doložky opodstatněný.