Hlavní navigace

Hasiči chtěli peníze za přestávky v práci, které prý neměli. U soudu pohořeli

Autor: Depositphotos
Richard W. Fetter

Pokud vaše práce nedovoluje přerušení, a nemůžete mít (čerpat) proto přestávku na jídlo a oddech, tak i půlhodina nebo chvilka, kdy při práci případně jíte či si dáte krátký „voraz“, je placená. Ale je tomu tak vždy? Kdy tedy máte nárok na peníze a kdy jenom na neplacenou pauzu v práci?

Doba čtení: 4 minuty

Zaměstnavatel je vám povinen poskytnout nejdéle po šesti hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Jde-li však o práce, které nemohou být přerušeny (třeba z technologických nebo jiných provozních důvodů: kdy tomu tak je, jsme si už dávno vysvětlili v článku Nepřetržitý provoz: Kdy máte nárok i na proplacení přestávek?), musí vám být i bez přerušení provozu nebo práce zajištěna přiměřená doba pro oddech a jídlo.

Zatímco přestávky na jídlo na jídlo a oddech se nezapočítávají do pracovní doby, a proto jsou neplacené, přiměřená doba na to, abyste se najedli, protáhli, na chvíli si odpočinuli, odskočili si na záchod, se do pracovní doby počítá, takže je placená. (Abychom se s informacemi a nezměněnou právní úpravou neopakovali, podívejte se třeba i na tento dřívější článek Přestávky v práci: Kdy jsou placené a kdy neplacené?)

Dlouhé směny – dvě pauzy – takže více peněz?

Dva zaměstnanci hasičského útvaru podniku, tedy nikoliv hasiči Hasičského záchranného sboru ČR nebo dobrovolní hasiči, aby bylo jasno, o koho šlo, dospěli k názoru, že neměli – zaměstnavatel jim nepovolil, neumožnil čerpat – přestávky v práci, a proto by měli mít nárok na proplacení oněch placených půlhodin, kdy mezi operativním čekáním na zavolání nebo pokyn k výjezdu svačili, obědvali, večeřeli, odskočili si.

Jeden – hasič – chtěl doplatit ke mzdě 103 760 Kč s úrokem z prodlení, a druhý, resp. druhá – dispečerka – 83 748 Kč s úrokem z prodlení. Jelikož nepracovali jen v osmihodinových směnách, ale v delších, měli nárok na 2 přestávky v práci, takže žalobní požadavek na doplatek narostl.

Vysvětlení Nejvyššího soudu

Spor opakovaně projednávaly soudy nižšího stupně, až jej rozetnul Nejvyšší soud – a ten žalujícím zaměstnancům nevyhověl. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku spis. zn. 21 Cdo 6013/2017, ze dne 12. 6. 2018, shrnul a vyložil právní úpravu zákoníku práce: Poskytuje-li zaměstnavatel zaměstnanci bez přerušení provozu nebo práce přiměřenou dobu pro oddech a jídlo, jde o pracovní dobu, za kterou zaměstnanci náleží mzda. (My jsme si prostě zjednodušeně řekli, že prostě tahle doba je placená.)

V případě, že zaměstnavatel poskytne zaměstnanci pracovní přestávku na jídlo a oddech, dochází v daném časovém úseku k suspenzi pracovního závazku a přerušení výkonu práce, zatímco povinnost zaměstnavatele zajistit zaměstnanci přiměřenou dobu pro oddech a jídlo se vztahuje na případy, kdy výkon práce z provozních důvodů přerušen být nemůže a zaměstnanec je povinen konat práci podle pracovní smlouvy nepřetržitě po celou směnu.

V takovém případě je nepochybné, že přiměřená doba na jídlo a oddech se započítává do pracovní doby, neboť platí, že „pracovní dobou je jakákoliv doba zaměstnance, kdy zaměstnanec pracuje nebo je k dispozici zaměstnavateli, v souladu s vnitrostátními předpisy či zvyklostmi“.

Nehořelo tak často, aby se nemohli najíst nebo si dojít na záchod, takže žádné peníze

A teď to klíčové: NS ČR odmítl názor (žalujících zaměstnanců i nižšího soudu), že zaměstnancům příslušela (znovu si zopakujme – místo neplacené přestávky na jídlo a oddech – placená) přiměřená doba na jídlo a oddech, protože (podle skutkových zjištění) „neexistoval žádný úsek směny, ve kterém by byl vyloučen nepředpokládaný výkon práce a ve kterém by dle vnitropodnikového předpisu mohl čerpat přestávky na jídlo“. (Je to trochu složitější právnická věta, tak neklikejte pryč, vysvětlíme si to dále.)

Nejvyšší soud řekl, že zatímco nepřetržitě probíhající technologický proces, který nelze přerušit, vyžaduje průběžnou kontrolu a aktivitu zaměstnance, v daném případě (hasiče a dispečerky) tomu tak není. Charakter jejich práce totiž umožňoval, aby denní řád u zaměstnavatele – vycházeje z „předpokládaného“ průběhu směny – kromě jiného také stanovil přesný čas, kdy zaměstnanci mají čerpat první a druhou přestávku na jídlo a oddech, aniž by tím byl jakkoli dotčen výkon služby.

Nejvyšší soud prostě neopomenul, že samozřejmě i na přestávku v práci mohl zrovna připadnout výkon práce – jak u dispečerky, tak u hasiče, ale zároveň logicky zhodnotil jejich pracovní proces tak, že pak mohli přestávku v práci čerpat jindy.

diners2018

Taková situace by však byla ojedinělá, výjimečná. Jak řekl NS: Je jistě možné, že nemusel být vyloučen „nepředpokládaný výkon práce“ v průběhu stanovených přestávek, avšak tyto svojí povahou nahodilé skutečnosti postrádají povahu soustavnosti prací, „které nemohou být přerušeny“.

Tudíž zaměstnanci v drtivé většině svých pracovních dnů přestávku v práci čerpat mohli, takže nebyl důvod, aby jim tato doba byla proplácena. Prostě mohlo se zcela výjimečně stát, že zaměstnanci si nemohli přestávku v práci vyčerpat ve faktickém volnu, ale jistě to byla zcela výjimečná situace. Tak často nehořelo, ani nebylo potřeba někoho zachraňovat.

Našli jste v článku chybu?