Pokud jste se dopustili úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem či rodičům, anebo jste zavrženíhodným způsobem jednali proti projevu poslední vůle zůstavitele, nemůžete dědit, ačkoli byste správně nárok měli. A to jak podle zákona jako zákonní dědicové, tak i jako testamentární dědicové podle závěti.
Jde o tzv. dědickou nezpůsobilost. Upravovalo ji takto ust. § 469 zrušeného občanského zákoníku s tím, že můžete dědit, jestliže vám zůstavitel tento čin odpustil, avšak pojem zavrženíhodné jednání nebyl definován. Podobně podle ust. § 1481 nového občanského zákoníku upravujícího dědickou nezpůsobilost v novém občanském zákoníku jste z dědického práva vyloučeni (i kdybyste tedy jinak dědili podle zákona, závěti nebo dědické smlouvy), pokud jste se dopustili činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že jste zůstavitele k projevu poslední vůle donutili nebo lstivě svedli. Anebo pokud jste projev poslední vůle zůstaviteli překazili či jeho poslední pořízení zatajili, zfalšovali, podvrhli nebo úmyslně zničili. Ledaže vám zůstavitel tento čin výslovně prominul.
(Nový občanský zákoník pak dodává nová speciální pravidla a případy dědické nezpůsobilosti v ust. § 1482: (1) Probíhá-li v den zůstavitelovy smrti řízení o rozvod manželství zahájené na zůstavitelův návrh podaný v důsledku toho, že se manžel vůči zůstaviteli dopustil činu naplňujícího znaky domácího násilí, je zůstavitelův manžel vyloučen z dědického práva jako zákonný dědic. (Ze závěti tedy dědit může.) (2) Byl-li rodič zbaven rodičovské odpovědnosti proto, že ji či její výkon zneužíval nebo že výkon rodičovské odpovědnosti z vlastní viny závažným způsobem zanedbával, je vyloučen z dědického práva po dítěti podle zákonné dědické posloupnosti. Ust. § 1483 pak říká, že potomek toho, kdo je vyloučen z dědického práva, nastupuje při zákonné dědické posloupnosti na jeho místo, i když vyloučený přežije zůstavitele. To ovšem neplatí v případě stanoveném v § 1482 odst. 2, tedy v případě zbavení, zneužívání nebo zanedbávání rodičovské zodpovědnosti. Nemůže tak např. dědit dítě rodiče z nového manželství po dítěti z předchozího manželství, vůči němuž si neplnil rodič své povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti.)
Nový občanský zákoník tak příkladmo-demonstrativně definuje zavrženíhodné jednání, což předchozí úprava ve zrušeném občanském zákoníku nečinila. Co je ale zavrženíhodným jednáním podle pravidel starého občanského zákoníku, podle kterých ještě bude posuzováno a řešeno hodně případů, ale i podle pravidel nového občanského zákoníku, protože ten nevyjmenovává všechny druhy zavrženíhodného jednání, ale uvádí jen příklady?
Nejvyšší soud ČR řešil v rozsudku ze dne 15. 9. 2016, spis. zn. 21 Cdo 5543/2015, právní otázku, zda lze za jednání proti projevu poslední vůle zůstavitele považovat nakládání s úsporami zůstavitele za jeho života, které měly být ovšem podle jeho závěti předmětem dědění, a neuvedení jejich existence při předběžném šetření v řízení o dědictví. Je tedy zavrženíhodným jednáním to, že se někdo zmocní majetku, který má být předmětem dědictví, připadnout mu až po smrti zůstavitele, anebo připadnout někomu jinému ještě za jeho života?
Promíjet může jenom zůstavitel. Ne ostatní dědici
Dědická nezpůsobilost nastává ze zákona (ex lege). Soud (soudní komisař – notář vyřizující dědictví) k ní přihlíží z úřední povinnosti. Je vyloučeno, aby se dědici dohodli, že dědická nezpůsobilost u některého z nich nenastala, tedy aby jakési odpuštění, prominutí provedli ostatní dědici. Nezpůsobilý dědic nedědí. Hledí se na něj, jako by se smrti zůstavitele nedožil.
Jednání musí směřovat proti vůli zůstavitele
Projevem poslední vůle zůstavitele je třeba rozumět zůstavitelovy úkony směřující ke stanovení okruhu dědiců (tj. závěť, vydědění) i úkony směřující k tomu, aby došlo k dědění ze zákona (např. zrušení či odvolání závěti nebo vydědění). Dědickou nezpůsobilost přitom má za následek pouze takové jednání proti projevu poslední vůle zůstavitele, jde-li o jednání úmyslné, které lze – se zřetelem k motivaci, formě, intenzitě či účinku – považovat za zavrženíhodné. Jednáním proti projevu poslední vůle zůstavitele navíc může být nejen jednání směřující proti listině, na které je zachycena poslední vůle zůstavitele, ale také jednání, které sleduje zmaření či ovlivnění realizace svobodného projevu poslední vůle zůstavitele.
Z toho vyplývá, že dědicky nezpůsobilý z důvodu zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy můžete být pouze v těch případech, kdy se dopustíte jednání, jímž se snažíte vyvolat uspořádání dědické posloupnosti v rozporu s vůlí zůstavitele v tomto směru (například aby se určitá osoba stala dědicem, nebo naopak aby se osoba, kterou zůstavitel povolal závětí za svého dědice, dědicem nestala, či aby potomek, kterého zůstavitel vydědil, dědil ze zákonné dědické posloupnosti nebo ze závěti). Půjde o různé druhy fyzického nebo psychického donucení směřujícího ke zřízení závěti určitého obsahu, o jednání, jímž bylo zůstaviteli zabráněno projevit svou skutečnou vůli v závěti či zřídit, změnit nebo zrušit závěť, jakož i o jednání, jehož cílem je potlačení závěti již zřízené, a to například zničením listiny či zatajením její existence, nebo jejím zfalšováním nebo podvržením.
K zavrženíhodnému jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy může navíc dojít nejen za života zůstavitele, ale také po jeho smrti například tím, že by došlo k jejímu případnému potlačení, zfalšování, podvržení apod. Naproti tomu za jednání proti projevu poslední vůle zůstavitele ve smyslu ust. § 469 zrušeného občanského zákoníku a zřejmě ani ust. § 1481 nového občanského zákoníku nebude možno považovat takové jednání vás coby dědice, jehož cílem bude dosažení stavu, aby závětí povolaný dědic nenabyl majetek, který by mu jinak měl dle předmětné závěti připadnout (například tím, že majetek zůstavitele zatají), aniž by tím byla dotčena vůle zůstavitele o okruhu jeho dědiců, neboť takové jednání nesměřuje proti projevu poslední vůle zůstavitele, ale proti závětí obmyšlenému dědici.
Poslední dobou se objevují na inzertních serverech podvodné inzeráty, které lákají na levný a pěkný nájem. Působí docela věrohodně a dost lidí už se napálilo. Na to, jak podvodníci komunikují, se můžete podívat v naší galerii
Sebrali a zatajili peníze, které jim nepatřily a dědit je měl někdo jiný
Nejvyšší soud ČR řešil případ sporu dědiců, kdy 1. ze 2 žalovaných dědiců byl oprávněn činit na základě plné moci za zesnulou zůstavitelku ke konci jejího života právní úkony (současně tehdy podal návrh na zahájení řízení ohledně její způsobilosti k právním úkonům), využil toho a vybral a zrušil vkladní knížky u České spořitelny, které však podle závěti měla zdědit jiná dědička – v daném případě logicky žalobkyně. Vybrané finanční prostředky v celkové výši 205 685 Kč 1. žalovaný dědic s 2. žalovanou dědičkou uložili na vkladní knížku novou, zřízenou už ale na jméno oné dědičky – v případu 2. žalované.
Z těchto prostředků zakoupili sice pro zůstavitelku lůžko s matrací a stolkem v celkové výši 28 891 Kč, avšak zůstatek peněz ve výši 176 794 Kč si ponechali, tedy uložený na nové vkladní knížce dědičky – 2. žalované. Přitom 1. ze žalovaných dědiců do protokolu o předběžném šetření v řízení o dědictví po zůstavitelce mimo jiné uvedl, že zůstavitelka nemá žádné vkladní knížky ani finanční prostředky (vyjma hotovosti zanechané v depozitu nemocnice ve výši 972 Kč). Proto chtěla žalobkyně, aby byl přinejmenším žalovaný uznán dědicky nezpůsobilým.
Vzhledem k tomu, že zůstavitelka zemřela dne 6. 10. 2011 a při dědění se použije právo účinné (platné) v den smrti zůstavitelky, řídí se dědické právo po zůstavitelce i v současné době právní úpravou účinnou v době její smrti, tj. zrušeným občanským zákoníkem (jak určuje ust. § 3069 nového občanského zákoníku).
Řešení případu
Nejvyšší soud ČR konstatoval, že jednání 1. žalovaného a 2. žalované nesměřovalo proti projevu poslední vůle zůstavitelky, a proto se žalovaní, jak už předtím rozhodly nižší soudy, nedopustili zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelky a skutečnost, že vybrali úspory zůstavitelky z jejích vkladních knížek, uložili je na novou vkladní knížku na jméno 2. žalované a při předběžném šetření v řízení o dědictví po zůstavitelce se o těchto úsporách zůstavitelky nezmínili, tak nemohla mít za následek jejich dědickou nezpůsobilost. Žalobkyně tak spor prohrála – nebyla ve sporu úspěšná a ještě musí uhradit náklady řízení.
Na co si dát pozor
O zavrženíhodné jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy (vyvolávající dědickou nezpůsobilost) může jít pouze v případě jednání, jímž se jako dědic snažíte vyvolat uspořádání dědické posloupnosti v rozporu s vůlí zůstavitele. (Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 9. 2016, spis. zn. 21 Cdo 5543/2015.) Jednání proti jiným dědicům a jejich zájmům dědickou nezpůsobilost nevyvolává.
ČLÁNKY DO MAILU