Názory k článku Co nesmíte udělat, aby vám nebylo upřeno dědictví?
-
Miloslav Ponkrác (neregistrovaný)
Kdyby stát přestal lidem kafrat do dědictví, a pokud je závěť, tak platí závěť bez nesmyslů typu "povinný podíl pro neopominutelné dědice" (což je v zásadě rovno komunistickému znárodnění 1/4 majetku, pokud by si to zůstavitel přál jinak) - tisíce problémů by ubylo, a nebylo je potřeba vůbec řešit.
Nerozumím tomu, proč nemůže člověk uspořádat v závěti dědictví jakkoli - aniž by mu stát znárodňoval až 1/4 majetku. To je nějaký komunistický pozůstatek.
-
Ass (neregistrovaný)
A co Ponkráci se nejprve vzdělávat a pak psát?
Pak by jsi, ale zjistil, že neopomenutelné dědice zavedli do "českého práva" v roce 1811, a tehdá komunisti natož zákoník z roku 1950 neexistoval.
Ale co napsal Pnkrác přesně ukazuje stav společnosti dnes, za vše můžou komunisti, každej kafrá do včšecho i když o tom ví kulové.
Nikdo si nehce přiznat, že za vše po roce 89, ale i před rokem 89 si můžeme sami svým jednáním či jednáním našich předků. Místo toho, každej hází vinu na jiné, místo aby si přiznal, že svým jednáním umožnil to co je dnes okolo něho.
A v dnešní době se k tomu stále víc přidává, že přestoi že o tom ví někdo jenom jak se to jmenuje přesto ví, kdy to vzniko/vymyslelo/vyrobilo a nedělá si hlavu stím, že vlastně ví úplný h..., jako tady Ponkrác...P.S. Ponkráci, problém dneška je přesně to chování lidí co ukazujete Vy...
-
Autor článku (neregistrovaný)
Správná poznámka, zvláště nové dědické právo se inspirovalo v obecném rakouském občanském zákoníku, který tu zmiňuje pisatel přede mnou, a při jeho výkladu se o něj opírají i soudci NS, jakož i o osnovu československého občanského zákoníku z I. republiky.
Svádět v dnešní době všechno bezmyšlenkovitě na komunisty mi přijde hloupé. Jistě, že jsou bývalí komunisté rozlezlí všudemožně, ale jako velkopodnikatelé, avšak tato ideologie už tu 28 let nevládne, napanuje, to je dost dlouho, byla tu jen 41 let (ani nás jí nikdo neinfiltruje, politici nyní zkouší výmluvy na ruské agenty a proruské servery - musím se smát - Putinovo Rusko, to je spíše carské Rusko, řízená demokracie, nemá s komunismem nic společného). Čas letí, párkrát se vyspíme a bude doba, kdy komunismus u nás stejnou dobu byl a nebyl. Jak dlouho se na něj budeme ještě vymlouvat? A naslouchat politikům, kteří se na něj vymlouvají, aby zastřeli své nepořádky? Narodil jsem 26 let po skončení II. světové války, nějak jsem v dětství neslyšel, že by se někdo, tedy komunisté, vymlouvali na nacisty a české protektorátní vedení. Jak správně řekl Ass, za vše od r. 1989 si můžeme sami. Už Gorbačov nám přece vzkázal: Eto vaše dělo. -
Miloslav Ponkrác (neregistrovaný)
Nějaký příspěvek k jádru tématu by nebyl? Jádro tématu je o tom, že stát v podstatě vyvlastňuje část majetku a diktuje, komu připadne po smrti zůstavitele, i když tento by si to přál jinak.
To o těch komunistech je jen nepodstatný přívažek.
Děkuji za příspěvky k tématu a jádru příspěvku.
-
Autor článku (neregistrovaný)
Bude v dalších článcích. Ano, ale o dědictví komunismu jste začal vy, pane Ponkráci, jiní čtenáři a já jen reagovali. To opravdu není něco, co zavedli komunisté. S vaším názorem o vyvlastňování majetku rozhodně nesouhlasím. Přečtěte něco více o dědickém právu, také o jeho vývoji, návaznosti právních úprav, prosím, pak jej teprve se znalostí hodnoťte, nebo aspoň vyčkejte dalších článků k dědické úpravě podle NOZ. A jestli se vám dědické právo nelíbí, tak za svého života vše utraťte (jako můj otec, který promrhal celé dědictví po svém otci za několik let, jakož i to, co můj děd zdědil po příbuzných v USA, já bych na to potřeboval celý život a asi bych to stejně nestihl, sám jej nijak nerozmnožil, takže na mne a na sestru nic nezbude, leda tak dluhy (o obraně před dluhy zůstavitele jsem tu měl také články), takže nemáme v rodině v podstatě co řešit) nebo obdarovávejte blízké již za svého života či přispívejte na dobročinnost.
-
Miloslav Ponkrác (neregistrovaný)
Vážený pane autore,
velice promiňte, že jsem si dovolil napsat svůj laický názor. Ještě tento rok podám přihlášku na právnickou fakultu, za dalších 5 roků ji vystuduji. Dále absolvuji povinnou praxi po právnické škole, a dále budu 20 let dělat právnickou praxi. A až pak teprve získám právo se vyjadřovat k věcem, které se mě v životě osobně doktýkají, ať chci nebo nechci. Otevřel jste mi oči.
Stejně tak, až mi třeba v supermarketu prodají plesnivou potravinu, už vím, že nemám právo se vyjadřovat. Nejdříve je třeba vystudoval potravinářskou školu, pak řadu let praxe, a až pak mohu tvrdit - že je potravina plesnivá. Do té doby jako laik nemám - jak jste mi právě otevřel oči - právo na svůj názor.
Mám dojem, že jste trochu zpychl, a máte pane autore, nosánek trochu nahoře.
-
Autor článku (neregistrovaný)
Dobře, tak se vyjadřujte k čemu chcete, ale pak se nedivte, že vyvoláte nesouhlas, opovržení či posměch. Já jsem řekl, abyste se vyjadřoval se znalostí věci, naproti tomu namísto otázek k dědickému právu jste do všeho zamíchal komunisty a ještě se zlobíte, když jsme vám vysvětlili, že tohle není práce komunistických normotvůrců. Namísto sofistikované diskuse se pouštíte do dehonestace autora, dosáhnete jenom toho, že nejenom přestanu odpovídat na otázky, které dostávám do redakce, což se podařilo jiným čtenářům, ale i číst reakce čtenářů a účastnit se debat, což dělám především proto, že pozorný čtenář může upozornit na chybu! A také se mohu od čtenářů poučit, poznat to, co obyčejné lidi zajímá, inspirují mne a zajímají jejich potřeby a problémy. (Zatraceně, diskutuje takhle nějaký autor se čtenáři, zajímá se o jejich názory? Natož politik? Ne! Zkuste takhle, pokud je povolena diskuse, napadnout třeba autora na aktuálně.cz. Smaže vám to cenzor do 20 minut. Takže asi nebudu moc pyšný, když se rád poučím v debatě s lidmi, když jsem rád, že jsem upozorněn na chybu, chybami se člověk učí a já rozhodně nejsem neomylný. Vy jste však na chybu nepoukázal, už na míchání komunistů do debaty reagovali jiní čtenáři, na osobní útok si zareaguji sám. Omlouvám se vám tedy, pokud se s vámi nebudu dále bavit. Zkuste si takhle napadnout novináře Fendrycha, právníka Hasenkopfa, to teprve poznáte pyšné lidi, zablokují vás a už do diskuse nepřispějete, to se na Měšec.cz nedělá.)
-
Miloslav Ponkrác (neregistrovaný)
Až budete mít lidi s úplnou znalostí věci, nebudete jim mít co napsat a co sdělit. Budou natolik znalí, že jim nemáte co dát. Poznámka "nevyjadřujte se k tomu, když nejste znalí" - je na webu pro laiky poněkud...
Já jsem psal o nesmyslu, že stát znárodňuje majetek skrze dědické právo. Dal jsem k tomu poznámku o komunistech, byl jsem poučen, že tento nesmysl existoval dříve - beru na vědomí. Nicméně diskuse o podstatě příspěvku, tedy o samotném nesmyslu znárodňování státem, jaksi diskuse není.
Je to stejný nesmysl, jako kdybych koupil v supermarketu čokoládu, daroval ji někomu k narozeninám - a stát mi následně donutil 1/4 čokolády dát Frantovi Vopršálkovi, protože není moje vůle určit, komu dám celou čokoládu.
Těším se na dobu, kdy mi stát určí, že pokud souložím s Marií Novákovou, musím minimálně 1/4 souloží vykonat na Aleně Potákové, protože stát mi určil za povinnost alespoň 1/4 souloží vykonat na této osobě - ať se mi to líbí nebo ne. A pokud se budu vzpírat, soud mě k souložím s Alenou Potákovou prostě donutí násilím.
-
Autor článku (neregistrovaný)
Diskuse se může odvinout někdy nečekaným směrem, co je na tom? Často je mimo základní téma. Někdy jsem velmi překvapen, kam až se posune, jak daleko - pokud je to však bez invektiv či přímo urážek, je slušně, tak proč ne?
Jinak platí, co jsem řekl vám i ostatním již v 19:02 - Předem děkuji za případná upozornění na chyby v článcích - rubrika/rámeček pod článkem: NAŠLI JSTE V ČLÁNKU CHYBU?
-
centsm (neregistrovaný)
Pane Ponkráci, znárodnění je opravdu něco zcela jiného, než tvrdíte vy. A nemá nic společného s dědictvím. Viz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Zn%C3%A1rodn%C4%9Bn%C3%AD
-
Autor článku (neregistrovaný)
Když čtu pojednání třeba od přírodovědce, astronoma, lékaře, IT-odborníka, právníka specializujícího se na jiné obory práva, kterým nerozumím či jsem s nimi ztratil kontakt (třeba právo trestní), tak jsem moc rád, že se mohu něco dozvědět a rozhodně se s ním nepouštím do debaty, abych nebyl za diletanta, natož abych ji vedl v útočném tónu, abych nebyl za hulváta, naopak zůstávám s úctou před jeho vědomostmi (tím neříkám, že můj článek zaslouží úctu, když jde pouze o zpracovaný komentovaný judikát, už jsem napsal lepší věci) a skutečně vděčný, že se mohu poučit o tom, co jsem nevystudoval, čím se nezabývám. Když už se pustím do debaty, tak jen ve svém oboru. Myslím, že kapacitu debatovat s právníky mám, ale jak už jsem vám řekl, zkuste to třeba s takovým Pavlem Hasenkopfem, stačí odlišný právní názor nebo nepochlebování jeho velikosti a mesiášství (záchrana 2 chlapců v Norsku) a okamžitě jsem letěl, blok. A to několikrát v průběhu let, když jsem třeba změnil přihlašovací nick či jak se tomu říká. Dnes hold ale má kdekdo potřebu vyjadřovat se ke všemu a to nutkání na internetu je pro mnohé nepřekonatelné, to jednak, a druhak, nikdo nesnese odlišný, byť sofistikovaný názor, kdežto já s vámi debatoval. Tak snad je to vše. Tím bych naši výměnu názorů ukončil, protože vy se stejně neomluvíte, takže je to všechno házení hrachu na stěnu (biblické o házení perel sviním by mohlo být pochopeno špatně, jako vulgarita), tudíž: Dobrou noc.
-
Pavel (neregistrovaný)
Pane Ponkráci, připomněl jste mi historku, kterou vykládá můj otec. Jako dítě šel na vojenskou školu a tam dostávali k večeři jednou týdně pravý Roquefort (Čepička se o armádu uměl postarat). No a jeho spolužáci ten zplesnivělý sýr házeli zhnuseně do záchodu. Vaše znechucení dědickým zákonem je podobné, jako byste v obchodě byl znechucen plesnivým Roquefortem.
-
Miloslav Ponkrác (neregistrovaný)
Takže jediná vaše rada je rozházet majetek.
Kdybych měl větší majetek větší hodnoty, tak bych založil subjekt v nějaké rozumnější jurisdikci, které nemá ptákoviny jako neopomenutelné dědice. Tato ptákovina snad kromě česky a německy mluvících zemí snad ani jinde neexistuje. Následně bych majetek převedl do tohoto zahraničního subjektu. Dědění by se pak řídilo podle rozumnějších dědických zákonů rozmnějšího státu.
Komunisté sice převzali neopomenutelné dědice, ale významně ho rozšířili: od roku 1951 de facto zůstavitel nemohl určit, komu po smrti připadne drtivá většina majetku, minimálně u 3/4 majetku neměl vůli určit, komu připadne.
Kdyby zmizela ptákovina typu neopomenutelní dědicové, zmizela by obrovská spousta problémů. Nemusel by se např. někdo soudně vyděďovat, stačí napsat do závěti svou vůli a je to - ostatně co je státu a soudu do toho, komu chce někdo odkázat majetek?
-
Autor článku (neregistrovaný)
Ať už souhlasím nebo nesouhlasím, tohle už jako názor beru, je to bez politiky a bez osobních útoků. Přesto prosím vás i jiné čtenáře, každého - kdo by odhalil chybu v článku, zvláště mém, to se opravdu může stát každému (vývoj práva se nedá uhlídat, to snad zvládne jenom tým dobrých právníků v nějaké dobré větší advokátní kanceláři) a na jiných serverech, když se pustí do právních otázek, se to blbostmi jenom hemží, aby mne omluvili a ihned využili rámeček pod články k hlášení chyb redakci (myslím, že se to jmenuje: NAŠLI JSTE V ČLÁNKU CHYBU?), nebude to tak rychlé jako když se to dozvím v diskusi, kterou zatím čtu (ale někdy je to velmi nepříjemné), půjde to přes redakci, ale budu za to velmi rád.
-
Miloslav Ponkrác (neregistrovaný)
Budu rád, když mi najdete, kde jsem na někoho prvoplánově osobně útočil.
Dostal jsem vynadáno, že si dovoluji psát bez hlubších znalostí - to jsem ironicky zkomentoval.
Jinak právo je politika - tak to bylo, je a bude. Už samotná Ústava je de facto politický akt. Nebo snad tvrzení o vedoucí úloze KSČ ve státě nebylo právo? A nebyla to politika?
A nevykládá se právo politicky? Zkuste hanobit rasu, jednou ruskou, podruhé třeba židovskou. Podle zákona nesmíte žádnou, přesto právní a soudní důsledky budou drsně odlišné.
Poprvé v životě slyším, že právo se dá oddělit od politiky. A zřejmě tento názor nepřijmu.
-
Autor článku (neregistrovaný)
Podívejte, já se tu zabývám právem jsoucím, které se snažím přiblížit lidem, úvahy, myšlenky na jeho změnu, tedy o právu budoucím, tedy legislativní úvahy směřujte na legislativní - normotvorné orgány nebo instituce nadané zákonodárnou iniciativou. Nejsem legislativec, býval jsem, natož politik.
Nechtěl jsem slovíčkařit, ale když už, tak správný pojem, nyní je to nepominutelný dědic, ne neopomenutelný.
Vaše myšlenky, myslím ty naposledy, asi v posledních 2 postech, vyjádřené, nezavrhuji, do jisté míry pravdu máte, ale vidíte jen jednu stranu mince, svou majetkovou volnost, jiní vidí druhou stranu mince - ochranu rodiny, potomků, tedy tradici a majetek v rodině.
Právo vzniká v politickém prostředí, to uznávám, ale je to škoda. Byl bych raději, kdyby jej vytvářeli odborníci. Jistě že se některé disciplíny jako právo ústavní od politiky oddělit nedají, taktéž asi právo daňové, ale třeba taková pravidla silničního provozu, technické normy, ale i obecné zásady - jako Pacta sunt servanda - od politiky oddělit dají, protože vycházejí z fyzikálních zákonů nebo všeobecné, zažité morálky, neměnných zásad (vůbec se mi nelíbí proměnlivost a kaučukovost dobrých mravů, jistě chápu, že jinak vypadaly v 18. století, jinak dnes, ale to, co předevdla ústavní soudkyně Šimáčková a její senát ÚS ohledně chlapečka, který má 2 tatínky a žádnou maminku, to je na můj vkus jak proti přírodním zákonům, tak proti dobrým mravům, to je příliš rychlé přizpůsobování dobrých mravů vývoji společnosti, který rozhodně nemusí být zdravý a může být tedy v rozporu s dobrými mravy resp. mravností a morálkou).
Nerad to dělám, ale chytnu vás za slovo. Na jiných vám vadí posouvání tématu diskuse, sám jste to udělal - od dědického práva k normotvorbě. Já proti tomu nic nemám. Ale na mne či jiné čtenáře jste se zlobil a sám to nyní uděláte. Kdybyste se předtím nečertil, vůbec bych to nepoznamenal, od toho slušná diskuse je.
Osobní útoky, kterých jste se dopustil, vám opakovat nebudu, přečtěte si sám své posty, měl byste se za ně omluvit, protože jak vidíte, reaguji na vaše příspěvky, ale jistě vás ani nehne, kdo dneska dokáže uznat svou chybu, aspoň vnitřně, natož navenek? Opakuji, běžte si podobným tónem či formou o právu diskutovat např. s Hasenkopfem a o politice s Fendrychem. Vysloužíte si rychlé zablokování a vyhazov z diskuse.
-
Libor (neregistrovaný)
Byl to Brežněv. A tahle věta způsobila příjezd vojsk Varšavské smlouvy. Když začínalo pražské jaro, s hláškami, jako je např. socialismus s lidskou tváří, tak se někteří soudruzi zalekli a pro jistotu v čele s pres. Novotným vznesli dotaz do CCCP
jestli jim to nevadí. A nalitej Brežněv jim řekl. Eto vaše dělo. To znamenalo okamžitý nástup různých vykuků placených z USA. Novotného se zbavili a začalo to, stejně, jako pak v 89. Pamatuji si to, jak jsme jako kluci pouštěli nějakého cizího agenta na střechu baráku, aby si vyfotil vojenská kasárna. Jenže soudruzi z NDR dostali strach, že se to přelije i k nim a tak Walter Ulbricht jel do svazu a tam si je podal a ukecal k vojenskému zásahu u nás. Brežněvovi se to moc nelíbilo, ale podřídil se. A když sem všichni přijeli, včetně vojáků z NDR, tak se naštval a za týden museli oni jet domů. Měl v hlavě jejich zvěrstva za 2 světové. Rusko bylo poslední, které mělo zájem nás okupovat. Tak že, shrnuto a podtrženo, za r.1968 můžou opět Němci i když ne úplně sami, jako i za jiné velké problémy, které pokračují a ještě přijdou. -
dedekk (neregistrovaný)
Stát si čím dál tím více osvojuje právo kafrat do všeho. S tímto názorem nelze jinak než souhlasit.
Neopomenutelný dědic, zapomenutý dědic atd. jsou toho jasným příkladem. Svůj majetek bych
si měl mít dát komukoliv, bezezbytku, komu já uznám za vhodné a všichni, včetně státu, by to měli
respektovat. -
Zemřel mi vzdálený příbuzný.....oženil se před 5 lety...děti neměli..jen paní z předchozího manželství...onemocněl ...zemřel...paní zdědila skoro 5 milionů korun, ted okrádá jeho maminku jelikož je také dědička...donutila ji přepsat majetek a ted ji chce zbavit svéprávnosti...a zdědí dalších 5 milionů...že měl strýc bratra nikoho nezajímá...a všechno zdědí ženská, která je zlodějka a do manželství nedonesla ani korunu....kde to žijeme???
-
Cek (neregistrovaný)
To jako ten vzdaleny pribuzny nebyl svepravny? Kdyby nechtel aby ty penize zdedila, mohl napsat zavet.
A jeho matku dotycna naopak prinutila zavet napsat nebo jak se stala dedickou?
Ze mel bratra je hezke, ale vubec nesouvisejici, sourozenci jsou az za rodici v posloupnosti dedictvi....
-
spravedlnost není (neregistrovaný)
Zdravím, mám podobný případ - pán se znovu oženil,měl 2 děti, a žil v domě darovaný mu jeho rodiči. Po svatbě se dům zrekonstruoval a manželka ho donutila dům napsat na SJM. Do rekonstrukce ona nedala ani korunu. V domě žil i jeho syn s rodinou, který o dům pečoval a financoval. Po pár letech napsal závěť, kde si přál, aby dům dostal syn. Pak prodělal mozkovou příhodu, manž. ho na cca 5 měsíců opustila a bydlela u své dcery. O otce se tedy staraly jeho vlastní děti. Po čase se manž. k němu vrátila, aby ho přestěhovala do bytovky mezi cizí lidi. Pár měsíců před smrtí pána zařídila přepis RD na sebe, a veškerý finance (důchod, příspěvek na péči)měla na svůj účet. Při dědickém řízení podle notářky nebylo tedy co dědit. Ani závěť prý nebyla již k ničemu, protože pán vše přepsal na manž. Ptám se s ohledem na jeho kritický zdravotní stav, zda je to tak skutečně možné, aby jeho vlastní děti takto byly z dědictví vyšachovány? Děkuji A.
-
Petr (neregistrovaný)
Ve vašem příspěvku jsou významné nesrovnalosti, např. "aby ho přestěhovala mezi cizí lidi" - to tomu synovi, který tam žil nevadilo? "zařídila přepis" - to je samozřejmě také nesmysl, buď byl pán schopný to podepsat a tak to podepsal - nebo to bylo celé úplně jinak.
Jinak zesnulý pan samozřejmě udělal chybu: pokud skutečně chtěl, aby dům dědil syn, měl ho už za života převést na něj s zároveň zřidit věcné břeměno doživotního užívání pro sebe a pro manželku.
-
masaze-marse@seznam.cz (neregistrovaný)
Proboha jaké nesrovnalosti, zřejmě nemáte potuchy o čem skutečný život je, hlavně pak se "zlatokopkou" 5x vdanou ženskou!! Vše dělala s rafinovaností jí vlastní, děti pána byly zkrátka postaveny před hotovou věc, a NIKDO s ní nic nezmohl - její vlastní muž se jí bál . Podepsal - pod nátlakem psychickým. Každý jeho krok mu manž. hlídala ostřížím zrakem a bez ní nemohl nikam. Dokonale využila jeho vážné nemoci, kdy byl na ni absolutně odkázán. A o to tu právě běží - zda se proti tomuto jednání lze nějak bránit?
-
Rafinovanost :) by v takovem pripade mohla spadat pod lichvu, jde podle me o hruby nepomer jak jen sebe obohatit. Ale to by jen soud musel posoudit. Mezi dalsi moznosti by jsem uvazil rozpor mezi dobrymi mravy, anebo pojem pravni zpusobilost - pri podpisu k urceni dedictvi, poznamce anebo i zaveti na smrtelne posteli polopate vysvetleno.
Ja myslim ze je to mozne...
"Z majetkových práv se pak nepromlčují:
vlastnické právo, právo domáhat se rozdělení společné věci, právo na zřízení nezbytné cesty a právo na vykoupení reálného břemene,[17]
právo ze zástavní smlouvy, pokud trvá zajištěná pohledávka,[18][19]
právo na výživné, ovšem promlčují se jednotlivá opětující se plnění,[20]
práva zaměstnance na náhradu za ztrátu na výdělku z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání nebo jiné škody na zdraví než z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání a práva na náhradu nákladů na výživu pozůstalých.[21]" - wikipedie/Promlčení."Podle § 1796 nového občanského zákoníku (NOZ) je z titulu lichvy neplatná každá smlouva, při jejímž uzavření jedna strana zneužila tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení či lehkomyslnosti druhé strany za účelem získání plnění, jehož hodnota by byla vzhledem ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. " - Gabriela Hájková
Původní zástupkyně šéfredaktora serveru Měšec.cz (nyní na rodičovské). clanek na mesec je z roku 2014, nejsem si tedy jist jen malou drobnosti. Jake zakony platily v dobe smrti zustavitele.Ale ktomu by se mozna mohl vyjadrit autor clanku, ke kteremu je tato diskuze. "Vzhledem k tomu, že zůstavitelka zemřela dne 6. 10. 2011 a při dědění se použije právo účinné (platné) v den smrti zůstavitelky, řídí se dědické právo po zůstavitelce i v současné době právní úpravou účinnou v době její smrti, tj. zrušeným občanským zákoníkem (jak určuje ust. § 3069 nového občanského zákoníku)."
PS. omlouvam se za chyby a diakritiku a dekuji i za jine nazory na muj nazor.
-
Vivi (neregistrovaný)
Jestli přímo trestné nevím, ale kdyby peníze nevzal a nahlásil je při dědickém řízení, tak by se rozdělily všem sourozencům a platila by se z nich daň. Pokud je vzal, museli by to dosvědčit svědci, kteří by u toho byli. Jinak může říct, že tam žádné nebyly a nikdo mu to nedokáže. To je jen můj názor.
-
Autor článku (neregistrovaný)
Vzásadě správné, ale nešlo by o daň, ale notářské poplatky. Trestnost skutku by odvisela od výše částky, každopádně je to občansko-právní delikt. Jsou i jiné prostředky než svědecká výpověď, jak to dokázat. Jak jsem se ale zařekl minulý týden, radit a podávat návrhy řešení, už zde nebudu, takže ani nemusíte naznačovat výši částky, abychom zjistili, zda lze dovodit též trestní odpovědnost atp. Hezký den.
-
Vivi (neregistrovaný)
Nevíte někdo tady, jak je to, když má pán domek, paní je u něho nastěhovaná, bydlí u něho asi 3 roky. Manželé nejsou. Domek se rekonstruoval, ale nevím jestli do toho neinvestovala i paní nějaké peníze, ale myslím, že ne. Kdyby se s pánem něco stalo, mám obavy, aby neshrábla domek ona, je vychytralá, umí to sním. Pán má 2 dcery z manželství, takže by měl domek připadnout jim, ale nějak se zákon upravoval, že i když nejsou partneři sezdaní a bydlí spolu nějaký čas, takže jeho úmrtím neskončí ona na ulici. To by ale neskončila, protože má ještě svůj byt. Ale měla by to jako chalupu na horách. Už teď tam jezdí celá její rodina a když tam chce přijet rodina od pána, tak se jí ptá jestli můžou přijet. Snad ho nenapadne jí něco napsat. Vím, že se možné poradit se s advokátem, na internetu, ale náhodou jsem na tento článek narazila. Děkuji za reakce.
-
Hanule (neregistrovaný)
Dědictví.................rozhádá rodiny,nadělá problémy,z mého pohledu stát moc zasahuje do osobních věcí.A proto jsme si to vyřešili za života,a dětem darovali,co by po nás zbylo,nemáme nic a máme jen věcná břemena.Jak se říká,každému dle jeho zásluh,nevidím důvod ,proč by po mně musela dědit dcera ,kterou x let nezajímáme,a zbylé dvě děti se k nám chovají pěkně celý život.V tom se mi zákon vůbec nelíbí,takže prostě vyřešeno za života.Naštěstí se sourozenci jsme se v klidu vše rozdělilo.Takže mám štěstí,že tahanice o majetek v naší rodině neznám.
-
Autor článku (neregistrovaný)
Máte do značné míry pravdu, ale pozor - i po darování se můžete dočkat nevděku, o právních důsledcích jsem tu psal, stačí vyhledat. Udělám si upoutávku i na další téma nebo témata: Připravil jsem i problematiku zápočtu darů na dědický podíl a také otázku, tu už jsem tu avizoval, ale v obecné rovině, zda špatný rodič může vydědit nezvedené dítě (dobře se k tomu vyjádřil Nejvyšší soud). Ono se totiž ne nadarmo říká: Jaká matka, taková Katka...
-
Miloslav Ponkrác (neregistrovaný)
A pak si dítě přivede domů ženu, ženu si dítě omotá kolem prstu - a budete se velice divit, jak z hodného dítěte se stává někdo, komu jde tvrdě o majetek. To je už skoro v životě klišé.
Já jsem po řadě životních zkušeností u svých kamarádů, obchodních partnerů, společníků i dalších lidí zavedl sám pro sebe pravidlo: Když začnou žít s novým partnerem, zapomínám na předchozí dobré zkušenosti s nimi, a sleduji, jak se osobnostně, povahově a morálně změní s novým partnerem. Beru je jako nový čistý nepopsaný list - protože myšlení genitáliemi a vliv druhého partnera s různé výtky od něho "přeci si nebudeš nechat kálet na hlavu, zasloužíš si více" - udělá i z dobrého člověka často nemorální hrůzu. Zvláště ženy dokáží dobře ponoukat své muže a udělat z nich špatné lidi.
Častokrát jsem viděl ve svém okolí, jak hodný syn po 20 letech se změnil po nalezení partnerky. Někdy doslova zničil rodiče, jindy musel být vyhozen, či dokonce vyděděn. Nebo syn rozházel prachy, úspory, zadlužil se, měl na sobě skoro deset exekucí.
-
xf (neregistrovaný)
Je to tak. A to je také trochu i odpověď, proč má smysl, aby stát zavedl takové věci, jako "neopomentelné dědice". Zkrátka každý postup má svá rizika, a tohle napomáhá jejich zmenšení.
Kromě toho jsou i případy, kdy se k umírajícímu vetře osoba a doslova ho zblbne, takže lidi, co se o něj starali, nedostanou nic. Také jsme měli takový případ v rodině, takhle okradla jedna moji babičku (mimochodem, manžel té "osoby" byl sám o sobě hodný a slušný). Takže opět, tohle "neopomenutelné ustanovení" zmenšuje rizika.
Takže může to působit komplikace a problémy, ale jednoznačně špatně bych to nehodnotil -
Anna (neregistrovaný)
Největší svině jsou ti co všechno darují před chcípnutím, vybraným povedeným dětičkám a těm druhým zbudou jen oči pro pláč.
Osobně děti nemáme, nějaký majetek však ano, a než ho nechat sourozencům, bratrancům a sestřenicím, to raději cizím lidem s dobrým srdcem. Lepší bude i nechat to státu.
-
Max (neregistrovaný)
.....po 30 letech kde jsme se společně podileli na údržbě domu rodiče na mě přepasali dům..kde mají věcné břemeno....mamka se odstěhovala od otce a tim začlo peklo...otec nám blokuje dveře do koupelny a kuchyně nepodili se na údržbě jen chodi na pivo a měsíčně nam plati jen 400kč pozbiral vsechny pracovni stroje sekacku pily atd...vse jsem musel koupit nové.. je toto v pořádku?? Uz nikdy ani dědit ani žádný takový dar nebrat....
-
lali.ja (neregistrovaný)
Z toho , co tu čtu, mě jímá hrůza. Myslela jsem, že mohu vydědit dítě, které mne opustilo, nestará se o majetek, ve kterém s přítelem bydlí a ve kterém jsem je nechala bydlet, aby nemuseli platit nájem a já když tam chci přijet, prý musím napsat sms, že přijedu. Ale důvody k vydědění jak vidím, to nejsou. Co tedy mohu udělat?
-
Autor článku (neregistrovaný)
Máte toho plný internet, stačí hledat, i ode mne na Měšci.cz bylo několik článků na toto téma. (Proč každý chce hned konkrétní radu přesně do písmene napasovanou, navazující na svou otázku? A nechce si něco přečíst? Lituji, já už tu rady dávat nebudu resp. odpovídat na žádosti poslané do redakce. Poděkujte čtenářům, co mne tu uráželi - články o RK. Nenechám se tu napadat z vinklaření. Ale třeba vám poradí někdo ze čtenářů, je tu dost arogantních hlupáků, ale také spoustu chytrých, vzdělaných a zkušených lidí. A kdykoliv vám jistě za úplatu poradí advokát.) Jinak budou ještě další články na téma dědění a nepěkné vztahy v rodině, pan šéfredaktor už má ode asi další 4, podle případů řešených NS ČR již podle NOZ, nějak se s nimi roztrhl pytel v poslední době.
Popravdě řečeno, ale chcete-li vydědit dítě za to, že se musíte ohlásit SMS, když přijedete, tak to vám asi ani po smrti neprojde, mohou přece malovat, být na dovolené, na výletě, nebo se třeba doma zrovna milovat a vy jim do toho vpadnete... -
xenie (neregistrovaný)
Dobrý den,
moje matka za svého života vše dala mému bratrovi. Bydlí u neho v domě, sama tam žádný podíl nemá, Takže já nic dědit nemohu, protože už nic nemá.
A to jsem se ještě, když zemřel můj otec, vzdala dědictví v její prospěch. Tenkrát jsem byla velmi mladá a
nečekala jsem, že se takto ke mně zachová. Takže jsem přišla i o dědictví po otci.
Nechci se soudit s vlastní matkou, ale vzhledem, ke skutečnostem jsem vlastně vyděděná.
Takhle se to dá chytře objeít. -
Referent (neregistrovaný)
Děti (a další potomci) měly už od starověku zvláštní postavení v majetkových záležitostech. A vlastní podstata dědění vznikla tak, že majetek zemřelého přecházel na potomky. A myslíte, že by bylo správné, aby rodiče po své smrti vystavili vlastní děti nouzi (třeba i ještě malé) tím, že by veškerý svůj majetek odkázali někomu jinému?
-
* (neregistrovaný)
No tak ono to tak v podstatě je. Normální člověk to stejně odkáže potomkům, manželovi atd. V případě, že si to skutečně nezaslouží, lze je vydědit. Takže problém vlastně není.
No a pokud někomu začne "harašit ve věži", no tak nevnímám jako chybu, že jeho bláznivé rozmary mají jistá zákonná omezení. Ostatně ten člověk nemusí být "zlý blázen", jen starý, slabý, zmatený, zmanipulovatelný, a potom i tak je dobře, že nemůže přiběhnout nějaká "tetička" a zblbnutím "oslabeného kusu" někomu ukrást rodinný majetek.
-
Jarda (neregistrovaný)
Přál bych si, pokud bych mohl sepsat závět bez obav, že nebude respektována tak jak byla sepsána. Nevyděditelný dědic je hovadina, kterou vám potvrdí každý notář. Vy si můžete sepisovat co chcete, pokud vaše důvody k vydědění nejsou jedny z uvedených zákonem, může se vyděděný odvolávat a vše u soudu překrucovat a ve valném případě i uspět jen proto, že vy jste po smrti a těžko se můžete obhájit. Chci vydědit dceru z prvního manželství, pro což mám vlastní důvody, které nechci nikomu vysvětlovat, ale kvůli takto hovadskému zákonu musím, a stejně nemám jistotu, zda má závěť bude respektována. Proto je u nás závěť různě nahrazována dědickými smlouvami a dalšími úpravami majetku za života, protože funkce závěti nefunguje.
-
MM (neregistrovaný)
Kolik lidské zloby, výčitek, zášti, smutku... si tu jeden počte. Myslím, že ani jeden z vás nebydlí pod mostem, nehladoví. Dokud máš kde složit hlavu, neprší na Tebe a máš co jíst... je na světě přece hej. Majetek si stejně sebou neodneseme...ani jeden z nás. A po smrti je to fuk.... Lidi mne nepřestanou udivovat...
-
spravedlnost není (neregistrovaný)
masaze-marse@seznam.cz (neregistrovaný) ---.net.upcbroadband.cz == CHYBA COPI-OMLUVA!
Proboha jaké nesrovnalosti, zřejmě nemáte potuchy o čem skutečný život je, hlavně pak se "zlatokopkou" 5x vdanou ženskou!! Vše dělala s rafinovaností jí vlastní, děti pána byly zkrátka postaveny před hotovou věc, a NIKDO s ní nic nezmohl - její vlastní muž se jí bál . Podepsal - pod nátlakem psychickým. Každý jeho krok mu manž. hlídala ostřížím zrakem a bez ní nemohl nikam. Dokonale využila jeho vážné nemoci, kdy byl na ni absolutně odkázán. A o to tu právě běží - zda se proti tomuto jednání lze nějak bránit?
ČLÁNKY DO MAILU