Názory k článku Co nesmíte udělat, aby vám nebylo upřeno dědictví?

Kdyby stát přestal lidem kafrat do dědictví, a pokud je závěť, tak platí závěť bez nesmyslů typu "povinný podíl pro neopominutelné dědice" (což je v zásadě rovno komunistickému znárodnění 1/4 majetku, pokud by si to zůstavitel přál jinak) - tisíce problémů by ubylo, a nebylo je potřeba vůbec řešit.

Nerozumím tomu, proč nemůže člověk uspořádat v závěti dědictví jakkoli - aniž by mu stát znárodňoval až 1/4 majetku. To je nějaký komunistický pozůstatek.

A co Ponkráci se nejprve vzdělávat a pak psát?

Pak by jsi, ale zjistil, že neopomenutelné dědice zavedli do "českého práva" v roce 1811, a tehdá komunisti natož zákoník z roku 1950 neexistoval.

Ale co napsal Pnkrác přesně ukazuje stav společnosti dnes, za vše můžou komunisti, každej kafrá do včšecho i když o tom ví kulové.
Nikdo si nehce přiznat, že za vše po roce 89, ale i před rokem 89 si můžeme sami svým jednáním či jednáním našich předků. Místo toho, každej hází vinu na jiné, místo aby si přiznal, že svým jednáním umožnil to co je dnes okolo něho.
A v dnešní době se k tomu stále víc přidává, že přestoi že o tom ví někdo jenom jak se to jmenuje přesto ví, kdy to vzniko/vymysle­lo/vyrobilo a nedělá si hlavu stím, že vlastně ví úplný h..., jako tady Ponkrác...

P.S. Ponkráci, problém dneška je přesně to chování lidí co ukazujete Vy...

Správná poznámka, zvláště nové dědické právo se inspirovalo v obecném rakouském občanském zákoníku, který tu zmiňuje pisatel přede mnou, a při jeho výkladu se o něj opírají i soudci NS, jakož i o osnovu československého občanského zákoníku z I. republiky.
Svádět v dnešní době všechno bezmyšlenkovitě na komunisty mi přijde hloupé. Jistě, že jsou bývalí komunisté rozlezlí všudemožně, ale jako velkopodnikatelé, avšak tato ideologie už tu 28 let nevládne, napanuje, to je dost dlouho, byla tu jen 41 let (ani nás jí nikdo neinfiltruje, politici nyní zkouší výmluvy na ruské agenty a proruské servery - musím se smát - Putinovo Rusko, to je spíše carské Rusko, řízená demokracie, nemá s komunismem nic společného). Čas letí, párkrát se vyspíme a bude doba, kdy komunismus u nás stejnou dobu byl a nebyl. Jak dlouho se na něj budeme ještě vymlouvat? A naslouchat politikům, kteří se na něj vymlouvají, aby zastřeli své nepořádky? Narodil jsem 26 let po skončení II. světové války, nějak jsem v dětství neslyšel, že by se někdo, tedy komunisté, vymlouvali na nacisty a české protektorátní vedení. Jak správně řekl Ass, za vše od r. 1989 si můžeme sami. Už Gorbačov nám přece vzkázal: Eto vaše dělo.

Nějaký příspěvek k jádru tématu by nebyl? Jádro tématu je o tom, že stát v podstatě vyvlastňuje část majetku a diktuje, komu připadne po smrti zůstavitele, i když tento by si to přál jinak.

To o těch komunistech je jen nepodstatný přívažek.

Děkuji za příspěvky k tématu a jádru příspěvku.

Bude v dalších článcích. Ano, ale o dědictví komunismu jste začal vy, pane Ponkráci, jiní čtenáři a já jen reagovali. To opravdu není něco, co zavedli komunisté. S vaším názorem o vyvlastňování majetku rozhodně nesouhlasím. Přečtěte něco více o dědickém právu, také o jeho vývoji, návaznosti právních úprav, prosím, pak jej teprve se znalostí hodnoťte, nebo aspoň vyčkejte dalších článků k dědické úpravě podle NOZ. A jestli se vám dědické právo nelíbí, tak za svého života vše utraťte (jako můj otec, který promrhal celé dědictví po svém otci za několik let, jakož i to, co můj děd zdědil po příbuzných v USA, já bych na to potřeboval celý život a asi bych to stejně nestihl, sám jej nijak nerozmnožil, takže na mne a na sestru nic nezbude, leda tak dluhy (o obraně před dluhy zůstavitele jsem tu měl také články), takže nemáme v rodině v podstatě co řešit) nebo obdarovávejte blízké již za svého života či přispívejte na dobročinnost.

Byl to Brežněv. A tahle věta způsobila příjezd vojsk Varšavské smlouvy. Když začínalo pražské jaro, s hláškami, jako je např. socialismus s lidskou tváří, tak se někteří soudruzi zalekli a pro jistotu v čele s pres. Novotným vznesli dotaz do CCCP
jestli jim to nevadí. A nalitej Brežněv jim řekl. Eto vaše dělo. To znamenalo okamžitý nástup různých vykuků placených z USA. Novotného se zbavili a začalo to, stejně, jako pak v 89. Pamatuji si to, jak jsme jako kluci pouštěli nějakého cizího agenta na střechu baráku, aby si vyfotil vojenská kasárna. Jenže soudruzi z NDR dostali strach, že se to přelije i k nim a tak Walter Ulbricht jel do svazu a tam si je podal a ukecal k vojenskému zásahu u nás. Brežněvovi se to moc nelíbilo, ale podřídil se. A když sem všichni přijeli, včetně vojáků z NDR, tak se naštval a za týden museli oni jet domů. Měl v hlavě jejich zvěrstva za 2 světové. Rusko bylo poslední, které mělo zájem nás okupovat. Tak že, shrnuto a podtrženo, za r.1968 můžou opět Němci i když ne úplně sami, jako i za jiné velké problémy, které pokračují a ještě přijdou.

Ano Libore, správně, máte pravdu, byl to Brežněv, znám historii, ale Gorbačov to v jiném kontextu zopakoval, když už SSSR nepovažoval ČSSR za svou sféru vlivu.

Ponkrác
už zase o komunistech, nezdá se vám to už blbý?

Takže několik odpovědí - a ani jedna o jádře a podstatě věci. Všechny o komunistech. To je úroveň...

Podstatou věci je totiž tvrzení , že stát kafrá do dědictví. A to zcela významným způsobem.

Stát si čím dál tím více osvojuje právo kafrat do všeho. S tímto názorem nelze jinak než souhlasit.
Neopomenutelný dědic, zapomenutý dědic atd. jsou toho jasným příkladem. Svůj majetek bych
si měl mít dát komukoliv, bezezbytku, komu já uznám za vhodné a všichni, včetně státu, by to měli
respektovat.

Takže, kdo by se měl postarat např. o nezletilé dítě, když by mu jinak majetný otec nic neodkázal? Že by stát?

Takže tvrdíte, že všichni neopomenutelní dědicové jsou nezletilé osoby. Bravo!

Vážení diskutující, tak to vás možná teprve nadzdvihne, pokud vám vadí omezení dědické, zvláště testamentární, volnosti, další článek, který jsem pro Měšec.cz připravil, a to o vydědění a obraně proti němu podle NOZ.

A já se na něj naopak těším.

nenadzvihne, nejsem hloupá :-)

To byla nadsázka, nikoliv snaha se kohokoliv dotknout.

To jako ten vzdaleny pribuzny nebyl svepravny? Kdyby nechtel aby ty penize zdedila, mohl napsat zavet.

A jeho matku dotycna naopak prinutila zavet napsat nebo jak se stala dedickou?

Ze mel bratra je hezke, ale vubec nesouvisejici, sourozenci jsou az za rodici v posloupnosti dedictvi....

Zdravím, mám podobný případ - pán se znovu oženil,měl 2 děti, a žil v domě darovaný mu jeho rodiči. Po svatbě se dům zrekonstruoval a manželka ho donutila dům napsat na SJM. Do rekonstrukce ona nedala ani korunu. V domě žil i jeho syn s rodinou, který o dům pečoval a financoval. Po pár letech napsal závěť, kde si přál, aby dům dostal syn. Pak prodělal mozkovou příhodu, manž. ho na cca 5 měsíců opustila a bydlela u své dcery. O otce se tedy staraly jeho vlastní děti. Po čase se manž. k němu vrátila, aby ho přestěhovala do bytovky mezi cizí lidi. Pár měsíců před smrtí pána zařídila přepis RD na sebe, a veškerý finance (důchod, příspěvek na péči)měla na svůj účet. Při dědickém řízení podle notářky nebylo tedy co dědit. Ani závěť prý nebyla již k ničemu, protože pán vše přepsal na manž. Ptám se s ohledem na jeho kritický zdravotní stav, zda je to tak skutečně možné, aby jeho vlastní děti takto byly z dědictví vyšachovány? Děkuji A.

Ve vašem příspěvku jsou významné nesrovnalosti, např. "aby ho přestěhovala mezi cizí lidi" - to tomu synovi, který tam žil nevadilo? "zařídila přepis" - to je samozřejmě také nesmysl, buď byl pán schopný to podepsat a tak to podepsal - nebo to bylo celé úplně jinak.

Jinak zesnulý pan samozřejmě udělal chybu: pokud skutečně chtěl, aby dům dědil syn, měl ho už za života převést na něj s zároveň zřidit věcné břeměno doživotního užívání pro sebe a pro manželku.

Proboha jaké nesrovnalosti, zřejmě nemáte potuchy o čem skutečný život je, hlavně pak se "zlatokopkou" 5x vdanou ženskou!! Vše dělala s rafinovaností jí vlastní, děti pána byly zkrátka postaveny před hotovou věc, a NIKDO s ní nic nezmohl - její vlastní muž se jí bál . Podepsal - pod nátlakem psychickým. Každý jeho krok mu manž. hlídala ostřížím zrakem a bez ní nemohl nikam. Dokonale využila jeho vážné nemoci, kdy byl na ni absolutně odkázán. A o to tu právě běží - zda se proti tomuto jednání lze nějak bránit?

Zdravim....a co tak takto... nedávno jsem se dozvěděl ,že po smrti mého dědečka našel můj otec poměrně velikou částku v jeho bytě vše zatajil a ponechal si peníze pro sebe i když ma ještě sourozence..ptám se není to trestné???

Jestli přímo trestné nevím, ale kdyby peníze nevzal a nahlásil je při dědickém řízení, tak by se rozdělily všem sourozencům a platila by se z nich daň. Pokud je vzal, museli by to dosvědčit svědci, kteří by u toho byli. Jinak může říct, že tam žádné nebyly a nikdo mu to nedokáže. To je jen můj názor.

Vzásadě správné, ale nešlo by o daň, ale notářské poplatky. Trestnost skutku by odvisela od výše částky, každopádně je to občansko-právní delikt. Jsou i jiné prostředky než svědecká výpověď, jak to dokázat. Jak jsem se ale zařekl minulý týden, radit a podávat návrhy řešení, už zde nebudu, takže ani nemusíte naznačovat výši částky, abychom zjistili, zda lze dovodit též trestní odpovědnost atp. Hezký den.

Děkuji za odpověď a chápu...i tak bych byl rád za každou radu...ještě jednou děkuji

Jediným svědkem je totiž mamka částku cca 800tis. našla a otec ji ty penize zebral a řekl ať mlčí...

Doporučuji otce prásknout, potom jeho díl připadne vám (nemáte-li sourozence).

A to jde,??? Jednoho sourozence mám,ale snim nevycházím dobře.

Nevíte někdo tady, jak je to, když má pán domek, paní je u něho nastěhovaná, bydlí u něho asi 3 roky. Manželé nejsou. Domek se rekonstruoval, ale nevím jestli do toho neinvestovala i paní nějaké peníze, ale myslím, že ne. Kdyby se s pánem něco stalo, mám obavy, aby neshrábla domek ona, je vychytralá, umí to sním. Pán má 2 dcery z manželství, takže by měl domek připadnout jim, ale nějak se zákon upravoval, že i když nejsou partneři sezdaní a bydlí spolu nějaký čas, takže jeho úmrtím neskončí ona na ulici. To by ale neskončila, protože má ještě svůj byt. Ale měla by to jako chalupu na horách. Už teď tam jezdí celá její rodina a když tam chce přijet rodina od pána, tak se jí ptá jestli můžou přijet. Snad ho nenapadne jí něco napsat. Vím, že se možné poradit se s advokátem, na internetu, ale náhodou jsem na tento článek narazila. Děkuji za reakce.

http://www.pravnilinka.cz/bezplatna-pravni-poradna-zdarma/zakonna-posloupnost-dedeni.html

Děkuji :-).

ale nějak se zákon upravoval, že i když nejsou partneři sezdaní a bydlí spolu nějaký čas, takže jeho úmrtím neskončí ona na ulici

Bohužel nikoli. Nejsou-li sezdáni, je na řadě až po dětech.

Dědictví.....­............roz­hádá rodiny,nadělá problémy,z mého pohledu stát moc zasahuje do osobních věcí.A proto jsme si to vyřešili za života,a dětem darovali,co by po nás zbylo,nemáme nic a máme jen věcná břemena.Jak se říká,každému dle jeho zásluh,nevidím důvod ,proč by po mně musela dědit dcera ,kterou x let nezajímáme,a zbylé dvě děti se k nám chovají pěkně celý život.V tom se mi zákon vůbec nelíbí,takže prostě vyřešeno za života.Naštěstí se sourozenci jsme se v klidu vše rozdělilo.Takže mám štěstí,že tahanice o majetek v naší rodině neznám.

Máte do značné míry pravdu, ale pozor - i po darování se můžete dočkat nevděku, o právních důsledcích jsem tu psal, stačí vyhledat. Udělám si upoutávku i na další téma nebo témata: Připravil jsem i problematiku zápočtu darů na dědický podíl a také otázku, tu už jsem tu avizoval, ale v obecné rovině, zda špatný rodič může vydědit nezvedené dítě (dobře se k tomu vyjádřil Nejvyšší soud). Ono se totiž ne nadarmo říká: Jaká matka, taková Katka...

A pak si dítě přivede domů ženu, ženu si dítě omotá kolem prstu - a budete se velice divit, jak z hodného dítěte se stává někdo, komu jde tvrdě o majetek. To je už skoro v životě klišé.

Já jsem po řadě životních zkušeností u svých kamarádů, obchodních partnerů, společníků i dalších lidí zavedl sám pro sebe pravidlo: Když začnou žít s novým partnerem, zapomínám na předchozí dobré zkušenosti s nimi, a sleduji, jak se osobnostně, povahově a morálně změní s novým partnerem. Beru je jako nový čistý nepopsaný list - protože myšlení genitáliemi a vliv druhého partnera s různé výtky od něho "přeci si nebudeš nechat kálet na hlavu, zasloužíš si více" - udělá i z dobrého člověka často nemorální hrůzu. Zvláště ženy dokáží dobře ponoukat své muže a udělat z nich špatné lidi.

Častokrát jsem viděl ve svém okolí, jak hodný syn po 20 letech se změnil po nalezení partnerky. Někdy doslova zničil rodiče, jindy musel být vyhozen, či dokonce vyděděn. Nebo syn rozházel prachy, úspory, zadlužil se, měl na sobě skoro deset exekucí.

Je to tak. A to je také trochu i odpověď, proč má smysl, aby stát zavedl takové věci, jako "neopomentelné dědice". Zkrátka každý postup má svá rizika, a tohle napomáhá jejich zmenšení.

Kromě toho jsou i případy, kdy se k umírajícímu vetře osoba a doslova ho zblbne, takže lidi, co se o něj starali, nedostanou nic. Také jsme měli takový případ v rodině, takhle okradla jedna moji babičku (mimochodem, manžel té "osoby" byl sám o sobě hodný a slušný). Takže opět, tohle "neopomenutelné ustanovení" zmenšuje rizika.
Takže může to působit komplikace a problémy, ale jednoznačně špatně bych to nehodnotil

Největší svině jsou ti co všechno darují před chcípnutím, vybraným povedeným dětičkám a těm druhým zbudou jen oči pro pláč.

Osobně děti nemáme, nějaký majetek však ano, a než ho nechat sourozencům, bratrancům a sestřenicím, to raději cizím lidem s dobrým srdcem. Lepší bude i nechat to státu.

.....po 30 letech kde jsme se společně podileli na údržbě domu rodiče na mě přepasali dům..kde mají věcné břemeno....mamka se odstěhovala od otce a tim začlo peklo...otec nám blokuje dveře do koupelny a kuchyně nepodili se na údržbě jen chodi na pivo a měsíčně nam plati jen 400kč pozbiral vsechny pracovni stroje sekacku pily atd...vse jsem musel koupit nové.. je toto v pořádku?? Uz nikdy ani dědit ani žádný takový dar nebrat....

Z toho , co tu čtu, mě jímá hrůza. Myslela jsem, že mohu vydědit dítě, které mne opustilo, nestará se o majetek, ve kterém s přítelem bydlí a ve kterém jsem je nechala bydlet, aby nemuseli platit nájem a já když tam chci přijet, prý musím napsat sms, že přijedu. Ale důvody k vydědění jak vidím, to nejsou. Co tedy mohu udělat?

Je to váš majetek a vaše vlastnictví. Vyhoďte je, pokud chcete. Nebo si vynuťte podmínky smluvně.

Máte toho plný internet, stačí hledat, i ode mne na Měšci.cz bylo několik článků na toto téma. (Proč každý chce hned konkrétní radu přesně do písmene napasovanou, navazující na svou otázku? A nechce si něco přečíst? Lituji, já už tu rady dávat nebudu resp. odpovídat na žádosti poslané do redakce. Poděkujte čtenářům, co mne tu uráželi - články o RK. Nenechám se tu napadat z vinklaření. Ale třeba vám poradí někdo ze čtenářů, je tu dost arogantních hlupáků, ale také spoustu chytrých, vzdělaných a zkušených lidí. A kdykoliv vám jistě za úplatu poradí advokát.) Jinak budou ještě další články na téma dědění a nepěkné vztahy v rodině, pan šéfredaktor už má ode asi další 4, podle případů řešených NS ČR již podle NOZ, nějak se s nimi roztrhl pytel v poslední době.
Popravdě řečeno, ale chcete-li vydědit dítě za to, že se musíte ohlásit SMS, když přijedete, tak to vám asi ani po smrti neprojde, mohou přece malovat, být na dovolené, na výletě, nebo se třeba doma zrovna milovat a vy jim do toho vpadnete...

Dobrý den,
moje matka za svého života vše dala mému bratrovi. Bydlí u neho v domě, sama tam žádný podíl nemá, Takže já nic dědit nemohu, protože už nic nemá.
A to jsem se ještě, když zemřel můj otec, vzdala dědictví v její prospěch. Tenkrát jsem byla velmi mladá a
nečekala jsem, že se takto ke mně zachová. Takže jsem přišla i o dědictví po otci.
Nechci se soudit s vlastní matkou, ale vzhledem, ke skutečnostem jsem vlastně vyděděná.
Takhle se to dá chytře objeít.

na majetek co mám jsem musela tvrdě šetřit ,tak si ho můžu odkázat komu chci a mělo by se to respektovat. Eva

Děti (a další potomci) měly už od starověku zvláštní postavení v majetkových záležitostech. A vlastní podstata dědění vznikla tak, že majetek zemřelého přecházel na potomky. A myslíte, že by bylo správné, aby rodiče po své smrti vystavili vlastní děti nouzi (třeba i ještě malé) tím, že by veškerý svůj majetek odkázali někomu jinému?

Vyvážený, logický, rozmyšlený, podložený, odůvodněný, jakkoliv jednoduchý, názor (složité problémy mají někdy jednoduchá řešení) - hlas rozumu a mnoha-mnohaletých zkušeností, který respektuje i právní úprava.

No tak ono to tak v podstatě je. Normální člověk to stejně odkáže potomkům, manželovi atd. V případě, že si to skutečně nezaslouží, lze je vydědit. Takže problém vlastně není.

No a pokud někomu začne "harašit ve věži", no tak nevnímám jako chybu, že jeho bláznivé rozmary mají jistá zákonná omezení. Ostatně ten člověk nemusí být "zlý blázen", jen starý, slabý, zmatený, zmanipulovatelný, a potom i tak je dobře, že nemůže přiběhnout nějaká "tetička" a zblbnutím "oslabeného kusu" někomu ukrást rodinný majetek.

Přál bych si, pokud bych mohl sepsat závět bez obav, že nebude respektována tak jak byla sepsána. Nevyděditelný dědic je hovadina, kterou vám potvrdí každý notář. Vy si můžete sepisovat co chcete, pokud vaše důvody k vydědění nejsou jedny z uvedených zákonem, může se vyděděný odvolávat a vše u soudu překrucovat a ve valném případě i uspět jen proto, že vy jste po smrti a těžko se můžete obhájit. Chci vydědit dceru z prvního manželství, pro což mám vlastní důvody, které nechci nikomu vysvětlovat, ale kvůli takto hovadskému zákonu musím, a stejně nemám jistotu, zda má závěť bude respektována. Proto je u nás závěť různě nahrazována dědickými smlouvami a dalšími úpravami majetku za života, protože funkce závěti nefunguje.

Kolik lidské zloby, výčitek, zášti, smutku... si tu jeden počte. Myslím, že ani jeden z vás nebydlí pod mostem, nehladoví. Dokud máš kde složit hlavu, neprší na Tebe a máš co jíst... je na světě přece hej. Majetek si stejně sebou neodneseme...ani jeden z nás. A po smrti je to fuk.... Lidi mne nepřestanou udivovat...

masaze-marse@seznam.cz (neregistrovaný) ---.net.upcbroad­band.cz == CHYBA COPI-OMLUVA!

Proboha jaké nesrovnalosti, zřejmě nemáte potuchy o čem skutečný život je, hlavně pak se "zlatokopkou" 5x vdanou ženskou!! Vše dělala s rafinovaností jí vlastní, děti pána byly zkrátka postaveny před hotovou věc, a NIKDO s ní nic nezmohl - její vlastní muž se jí bál . Podepsal - pod nátlakem psychickým. Každý jeho krok mu manž. hlídala ostřížím zrakem a bez ní nemohl nikam. Dokonale využila jeho vážné nemoci, kdy byl na ni absolutně odkázán. A o to tu právě běží - zda se proti tomuto jednání lze nějak bránit?