Za odložené věci se v provozovně ručí, i když vývěska říká opak

Z judikatury:

Z rozhodnutí Okresního soudu v Mostě ze dne 6. 2. 1981, č.j. 11 C 1637/80: 

Jestliže občan nemá objektivní možnost odložit věci na místě určeném k odkládání věci (např. proto, že věšáky na šaty, které jsou určeny k odkládání věci, jsou zcela přeplněné), odpovídá organizace i za škodu na věcech odložených na místě, kam se v takovém případě obvykle odkládají.

Z rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 6. 1980, č.j. 10 Co 187/80:

Jestliže organizace vyzvala návštěvníky, aby peníze a cenné věci uschovali v pokladně, určila tím místo pro odkládání těchto věcí.

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 1976, č.j. 2 Cz 42/76:

Věcmi, jejichž odkládání je zpravidla spojeno s provozováním nějaké činnosti, jsou míněny věci, které je nutno v této souvislosti odkládat; z těchto věcí nejsou jmenovitě vylučovány žádné určité věci nebo druhy věcí. Odložení věci na místě obvyklém je možné jen tehdy, když ten, kdo činnost provozuje, neurčil místo k odkládání věcí. Nedostatek technického a prostorového vybavení provozovny, v níž se provozuje činnost, s jejímž provozováním je zpravidla spojeno odkládání věcí, nezbavuje provozovatele odpovědnosti za škodu na odložených věcech.

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 1983, č.j. 1 Cz 18/83:

Jestliže občan měl svou věc v bezprostřední dispozici, takže ji mohl opatrovat, nejde o odloženou věc.

Z rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 1976, č.j. 13 Co 32/76: 

Prodej v obchodě se samoobslužným provozem není zásadně provozováním činnosti, s níž je zpravidla spojeno odkládání věcí.

O provozování takové činnosti v případě tohoto způsobu prodeje v obchodě půjde jen tehdy, jestliže je služba organizací poskytována občanům s tím, že se požaduje, aby na místě k tomu určeném odkládali v provozovně se samoobslužným provozem nákupní tašky a jiná zavazadla.

Z judikatury:

Provozovatel podniku, jehož provoz s sebou přináší pravidelné odkládání svršků, nemůže svoji odpovědnost za škodu na odložených věcech ani vyloučit ani změnit vyhláškou vyvěšenou v provozovně.

Provozovatel má však právo, aby pro svršky vyhradil určité místo, a zprošťuje ho to tak odpovědnosti za ztrátu věcí odložených hostem jinam. Má-li provozovna několik místností, např. čekárnu a vlastní provozní místnosti a vyžaduje-li to provoz podniku a povaha služeb, aby se host zdržoval postupně ve více místnostech, odpovídá podmínkám této odpovědnosti, když provozovatel vyhradí návštěvníkům místo na odkládání svršků tak, že požaduje, aby návštěvník odložil vždy své věci v té místnosti, v níž se podle povahy služeb právě zdržuje, a že tedy je povinen si je brát vždy s sebou. K účinnosti tohoto opatření je ovšem třeba, vzhledem k tomu, že jde o jednostranné prohlášení nejen vývěsky, ale také toho, aby se zákazník o něm skutečně dověděl.

(Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 1963, č.j. 6 Cz 35/1963)

Z judikatury:

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 1983, č.j. 1 Cz 70/82 (jde o stále použitelný závěr):

K uplatnění práva na náhradu škody na odložených věcech postačí, je-li tento nárok uplatněn např. u vedoucího provozovny nebo u pracovníka této provozovny, pokud ten, kdo nárok uplatňuje, nemohl vědět, že k přijetí uplatnění takového nároku byl organizací určen někdo jiný.