Vypsat neplatnou směnku je až bolestně jednoduché

Nepřichází v úvahu, aby část směnky byla v jazyce jednom a část druhá v jazyce jiném. Není možné ani to, aby text směnky přecházel postupně z jednoho jazyka do druhého. Pokud by bylo na směnce jazyků více, nebylo by možné této zákonné podmínce vyhovět. Přitom není důležité, že použitá kombinace jazyků na vydávané směnce ji nečiní zcela nesrozumitelnou.

O tom, že směnečná listina musí být v době, kdy je vydána, výhradně jednojazyčná (jak rozhodnutím potvrdil Nejvyšší soud), jsme vás informovali v článku Pozor na fígle se směnkami. Stačí jedno chybné slovo a je neplatná. Dnes se podíváme na chyby ve směnkách, které naopak platnost nijak neohrožují.

Chybný údaj splatnosti

Směnečným právem se Nejvyšší soud ČR (NS) nedávno zabýval i v dalších pozoruhodných případech. Čtěte také: Co je to judikatura aneb Poučné příběhy ze soudních síní 

Ve věci, kterou NS rozhodl dne 26. ledna 2011 svým rozsudkem spis. zn. 29 Cdo 945/2009, šlo o vyplňování směnečného formuláře, který obsahoval předtištěný údaj o splatnosti: „Dne ___________ 19_____“. Předtištěný údaj 19 však nebyl přeškrtnut a za něj byl vepsán údaj 2001. Na směnce tedy bylo uvedeno, že je splatná v roce 192001. Nejvyšší soud ČR shledal směnku platnou a splatnou skutečně v r. 2001, a to mimo jiné proto, že nelze předpokládat, že by účastník směnečného vztahu mohl mít za to, že směnka bude splatná za více než 190 000 let.

Použití formuláře bylo nevhodné

K vystavení směnky byl použit formulář, na kterém – jde-li o údaj splatnosti – je předtištěno: „Dne ___________ 19_____“, přičemž pod dlouhou linkou se nachází text „Měsíc slovy“. Do zmíněné části formuláře pak byl nad dlouhou linku dopsán strojopisem údaj „20. září“ a nad krátkou linku za údajem „19“ údaj „2001“.

Jakkoli použití takového formuláře zjevně nebylo – vzhledem k datu vystavení směnky (16. října 1997) a vůli výstavce směnky stanovit splatnost směnky až v době po 31. prosinci 1999 – příliš vhodné, podle názoru NS není místo pro účelové úvahy prezentované odvolateli (žalovanými). Podle nich byla splatnost směnky určena 20. dnem měsíce září roku 192001. Podle soudu ale bylo evidentní, že u údaje letopočtu nejde o případ, kdy by část údaje letopočtu („19“) byla předtištěna a další část („2001“) dopsána, s tím, že teprve „souhrn“ obou údajů je rokem, v němž má být na směnku placeno.

Takže obrana, že směnka je splatná za 190 000 let, je stejně nerozumná jako tvrzení, že směnka se splatností „6. 12. 99“ pochází ze starověkého Říma.

Závěr, podle něhož údajem roku není 192001, nýbrž skutečně a jen 2001, přitom podporuje zásadní grafická odlišnost textu formuláře a textu do formuláře vepsaného ručně při vyhotovení směnky. Nejvyšší soud ČR dodal, že kupř. ve vztahu k údaji splatnosti 6. 12. 99 nebude nikdo rozumný předpokládat, že jde o směnku z doby starého Říma, když není pochyb o tom, že rokem splatnosti je rok 1999. Čtěte také: Směnka v běžném životě – výhody i rizika

Fiktivní datum vystavení směnky

U směnky jako oběžného cenného papíru je nemyslitelné, aby soud k námitce dlužníka zkoumal, zda formálně označené datum vystavení odpovídá datu, kdy byla směnka skutečně vystavena. Takové zkoumání, které nemá žádný význam z hlediska funkce směnky, by vedlo k nejistotě ohledně skutečného data vystavení, resp. platnosti směnky.

Skutečnost, že by každý indosatář musel zkoumat, zda směnka byla skutečně vystavena vyznačeného dne, by v podstatě znemožnilo oběh směnky. I když je datum vystavení směnky jednou z nutných náležitostí, nemusí být toto datum zároveň dnem, kdy byla směnka skutečně vystavena (skutečné datum vystavení může nastat dříve či později), současně stačí, aby v tento den skutečně být vystavena mohla (musí se tedy jednat o datum existující). Fiktivní datum vystavení tedy zásadně nečiní směnku neplatnou.

Pouze ze skutečnosti, že směnka na 100 000 Kč měla být dle údajů na ní uvedených vystavena dne 11. 1. 2004, kdy s ohledem na tvrzenou zahraniční dovolenou žalobce být vystavena nemohla, nelze zde proto automaticky dovodit, že by se muselo jednat o směnku neplatnou nebo falešnou. 

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3071/2010, ze dne 3. 11. 2010)

Zaměnitelné místo splatnosti

V dalším zajímavém případu Nejvyšší soud řešil otázku, zda jako údaj o místu splatnosti postačí uvedení obce, jejíž název je zaměnitelný. Jednalo se o obec „Kostelec“, přičemž obcí tohoto názvu je jen v České republice více než deset. Nebylo tedy zřejmé, ve kterém Kostelci je směnka splatná. I přesto Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. ledna 2011, spis. zn. 29 Cdo 3106/2009 potvrdil již dříve vyjádřený právní názor, že i uvedení názvu obce „Kostelec“ je dostatečně určitým místem placení.

Platební místo podle směnečného zákona

V rozsudku ze dne 28. června 2006, spis. zn. 29 Odo 1645/2005  také NS vysvětlil, že nezbytnou náležitostí vlastní směnky je podle ustanovení čl. I. § 75 bodu 4. směnečného zákona mimo jiné také údaj místa, kde má být placeno, když se její výstavce právě v platebním místě zavazuje směnku zaplatit a věřitel má právo jen na tomto platebním místě na dlužníkovi plnění podle směnky požadovat.

Platební místo je tak místem, kde má být směnka při splatnosti předložena a případně také pro neplacení protestována. Přitom údaje o místu, kde má být placeno, nesmí být rozporné, a nelze akceptovat ani uvedení místa placení alternativním způsobem. V takových případech by totiž nebylo možno jednoznačně a bez jakýchkoli pochybností určit, kde má výstavce směnky vlastní povinnost plnit a majitel takové směnky právo plnění vyžadovat. Čtěte také: Platební rozkaz nepodceňujte

V rozsudku ze dne 25. února 2009, spis. zn. 29 Cdo 3964/2007 Nejvyšší soud ČR uzavřel, že k naplnění požadavku určitosti údaje platebního místa postačí, je-li platební místo na směnce vyznačeno alespoň s přesností obce nebo města.

Pokud se vrátíme k případu, kdy jako místo plnění bylo uvedeno pouze slovo „Kostelec“, uznal NS, že toto označení je dostačující. Uvedením názvu obce je platební místo směnky nepochybně vymezeno dostatečně určitým způsobem, a to bez zřetele k tomu, zda případně existuje více obcí stejného názvu.

Výklad, kterým se bránila žalovaná a podle něhož by v případě výskytu více míst shodného názvu bylo zapotřebí uvést na směnce ještě další údaje odlišující místo, kde má být směnka zaplacena, nemá oporu ve směnečném zákoně. Ve svých důsledcích by tedy vedl k tomu, že na účastníky směnečných vztahů by byly – ohledně jejich místních znalostí – kladeny naprosto nepřiměřené a ničím neodůvodněné požadavky.

Uvedený výklad ostatně odmítala i starší odborná literatura a zastáván není ani v literatuře soudobé. NS například odkázal na dílo Františka Roučka Jednotný směnečný řád, Praha, 1941, str. 43, ve kterém se k výkladu ve vztahu k určení platebního místa směnky uvádí, že musí jít o existující zeměpisné místo. Stačilo by však „Lhota“, ač jest Lhot velké množství (v takovém případě jest místem splatnosti Lhota, v níž se presentace ku splacení skutečně stane). Čtěte také: Jak nepřijít na buben při půjčkách mezi kamarády

Také v tomto sporném případě se Nejvyšší soud vyjádřil k uvádění dat ve směnkách, když neměl jakékoliv pochybnosti o tom, že údajem „06.2./07“, tj. číselným označením dne a měsíce (šestého února) a uvedením zkratky (posledních dvou číslic) roku (2007), bylo určeno zcela konkrétní datum vystavení směnky.

Shrnutí

 Datum vystavení směnky (tj. údaj dne, měsíce a roku, kdy byla směnka vystavena) lze na směnce vyznačit libovolným způsobem (slovy, arabskými či římskými číslicemi, popř. i zažitými zkratkami), vždy se však musí jednat o údaj určitý a pojmově možný.

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 29 Cdo 3106/2009, ze dne 20. 1. 2011)

Ust. § 33 směnečného zákona nevylučuje, aby byl dnem splatnosti den, kdy byla směnka vystavena, resp. nestanoví, že by taková směnka (na rozdíl od směnky, která by byla splatná dříve, než v den vystavení) byla neplatná. 

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 1047/2005, ze dne 27. 2. 2007)

Je-li na směnce určitě a srozumitelně vyznačeno sídlo věřitele a údaj o tom, že sídlo věřitele je místem, kde má být placeno, neobstojí právní závěr o neplatnosti směnky „pro neurčitost platebního místa“. Možná změna sídla věřitele v době po vystavení směnky není pro posouzení platnosti směnky významná.

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 29 Odo 232/2006, ze dne 31. 10. 2006)

Použitá a doporučená literatura: Vrajík, M.: 73581. Nejvyšší soud třikrát ke směnečnému právu a 74655. Novinky v judikatuře ke směnečnému právu, epravo.cz 2011