Šéf končí, protože byl odvolán nebo se vzdal místa: Do kdy může rozhodnout o vaší odměně či vyhazovu?

Kdy končí výkon práce na vedoucím postu obsazovaném jmenováním? Do kdy má takový vedoucí pracovník své kompetence platné a kdy o ně přichází? Ukážeme si to na jednom soudním rozhodnutí.

Kdo je do funkce jmenován, může být odvolán nebo se sám funkce vzdát

Založit pracovní poměr jmenováním a nikoli pracovní smlouvou lze jen v omezeném okruhu případů specifikovaných v ust. § 33 odst. 3 zákoníku práce. Jde vesměs o vysoké vedoucí posty ve státním a veřejném sektoru.

Kdo je příslušný ke jmenování, může vedoucího zaměstnance do funkce jmenovat, také může vedoucího zaměstnance z funkce odvolat. Vedoucí zaměstnanec se může tohoto místa rovněž vzdát.

Odvolání nebo vzdání se funkce je protipólem jmenování. Odvoláním nebo vzdáním se funkce však pracovní poměr nekončí. Může skončit až na základě následné výpovědi pro nadbytečnost, které musí předcházet nabídka nového místa.

Nebo může skončit na základě dohody o rozvázání pracovního poměru. Psali jsme o tom v článku Jak odvolat šéfa a zbavit se ho výpovědí?

Ale to dnes řešit nechceme. Bude to ještě zajímavější.

Odvolávat šéfy je třeba i v soukromém sektoru

Pružná potřeba řízení prostřednictvím personálních změn na šéfovských postech (prostřednictvím odvolání dosavadního vedoucího zaměstnance a jmenování nového) je však třeba i v soukromém sektoru, a to z povahy věci možná i více než ve sféře státní a veřejné.

Proto zákoník práce umožňuje v ust. § 73 odst. 2 zákoníku práce zaměstnavatelům (jiným právnickým osobám než uvedeným v ust. § 33 odst. 3 nebo fyzickým osobám) sjednání dohody s vedoucím zaměstnancem o možnosti jeho odvolání z vedoucího pracovního místa, současně s dohodou o tom, že se vedoucí zaměstnanec může tohoto místa vzdát.

Pak je zaměstnanec ve stejné pozici, jako by byl do funkce jmenován (i když nebyl a má na její výkon sjednánu pracovní smlouvu), může být tedy odvolán nebo se funkce vzdát.

Těm, kdo jsou z řadových míst povyšováni na šéfovská, jsme radili v článku Jaká máte práva a možnosti, když vás sesazují z vedoucího postu?

O novinkách jsme pak informovali v textu Vedoucího, který řídí jen řadové zaměstnance, nelze vyhodit ze dne na den.

Ale ani tohle dnes řešit nechceme.

Kdo byl šéf? Ten starý, nebo už ten nový? Oba dva najednou ne

Soudy řešily zajímavý případ. Státní organizace chtěla, aby šéf zaplatil mimořádnou odměnu, kterou dal vyplatit bývalému šéfovi, jakož i další peníze.

Dosavadní šéf se vzdal 3. 3. 2015 místa generálního ředitele a ten den přestal vykonávat funkci. Na základě organizačního řádu začal šéfovat nový člověk, a to jako zástupce generálního ředitele („v plném rozsahu práv a povinností generálního ředitele, s výjimkami plynoucími ze zákona“).

Dne 4. 3. 2015 podal nový šéf návrh na vyplacení mimořádné statisícové odměny bývalému šéfovi, a to „za dlouholeté mimořádně zodpovědné, aktivní a iniciativní plnění složitých úkolů ve funkci generálního ředitele“.

Odměna byla schválena, bývalý šéf ji dostal. Odměna navýšila odcházejícímu zaměstnanci průměrný výdělek, takže i náhradu mzdy po dobu překážek v práci, kdy odvolaný šéf už nevykonával funkci, ale ještě mu neskončil pracovní poměr. Zaměstnavatele to stálo dost peněz. A později už se to nezdálo, a tak chtěli věc negovat.

Kdy končí kompetence dosavadního šéfa a vznikají šéfovi novému?

Případ se dostal k Nejvyššímu soudu ČR, který v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 143/2021, ze dne 1. 2. 2022, vyložil:

Z ust. § 73a odst. 1 věty druhé zákoníku práce, ve znění účinném do 29. 7. 2020, vyplývá, že zaměstnanec, který byl z vedoucího pracovního místa odvolán nebo který se svého místa vzdal, končí výkon práce na vedoucím pracovním místě dnem, který byl uveden v příslušném pracovněprávním jednání (písemnosti o odvolání).

V případě, že v odvolání nebo vzdání se místa nebyl den ukončení výkonu práce označen nebo že v něm byl uveden den dřívější, zaměstnanec ukončí výkon práce dnem následujícím po doručení odvolání zaměstnanci nebo po doručení vzdání se místa zaměstnavateli.

Nejdříve tedy výkon práce na pracovním místě vedoucího zaměstnance, který byl z vedoucího pracovního místa odvolán nebo který se svého místa vzdal, může skončit dnem následujícím po doručení odvolání nebo vzdání se tohoto místa.

Znamená to, že právo a povinnost vedoucího zaměstnance vykonávat práci na jeho pracovním místě trvá ještě po celý den, který následuje po doručení odvolání nebo vzdání se místa vedoucího zaměstnance, a zaniká až uplynutím tohoto dne. 

Dosavadní šéfové končí na vedoucí pozici rychleji až od 31. 7. 2020

Záměr, aby výkon práce na pracovním místě vedoucího zaměstnance skončil již dnem doručení odvolání nebo vzdání se tohoto místa, a nikoli až dnem následujícím, zákonodárce vyjádřil až v novele zákoníku práce provedené s účinností od 30. 7. 2020 zákonem č. 285/2020 Sb.

Řešení případu, kdy nový šéf přihrál vysokou odměnu tomu původnímu

A co z toho vyplynulo pro daný případ? M.j. to, že ani jeden z vrcholných šéfů, ani ten starý, ani ten nový, se nevyznali v zákoníku práce a neporadili se s těmi, kdo ho znají, nebo ho lidé na personálním v oné organizaci, resp. u zřizovatele – na ministerstvu – vůbec neovládali:

Dosavadní šéf, který se vzdal místa generálního ředitele dne 3. 3. 2015, kdy oznámení o vzdání se místa doručil do rukou ministra, byl oprávněn a povinen vykonávat práci na tomto pracovním místě ještě dne 4. 3. 2015, který následoval po doručení vzdání se místa zřizovateli (ministerstvu).

Výkon práce dosavadního šéfa na pracovním místě generálního ředitele skončil až uplynutím dne 4. 3. 2015. To znamená, že nový šéf měl kompetence šéfa organizace – jejího statutárního orgánu – ne již 4. 3. 2015, ale až 5. 3. 2015. A vlastně jen a právě v tento den, protože téhož dne 5. 3. 2015 byl s účinností od 6. 3. 2015 „do nástupu nového ředitele“ příslušným ministrem řízením zaměstnavatele pověřen úplně někdo jiný.

Vzhledem k tomu, že dosavadní šéf byl statutárním orgánem zaměstnavatele (státní organizace), mohl mu až do uplynutí dne 4. 3. 2015 určovat plat (všechny jeho složky včetně odměny) pouze orgán, který ho na jeho pracovní místo ustanovil, tj. ministr kultury, a ne nový šéf – nový generální ředitel.

Rozhodl-li proto nový šéf o přiznání odměny dosavadnímu šéfovi „za dlouholeté mimořádně zodpovědné, aktivní a iniciativní plnění složitých úkolů ve funkci generálního ředitele“, je toto jeho právní jednání neplatné.

Smysl a účel zákona vylučuje, aby o určení jakékoli složky platu vedoucímu zaměstnanci, který je statutárním orgánem zaměstnavatele, rozhodoval jiný (jemu podřízený) zaměstnanec, a nikoli orgán, který tohoto vedoucího zaměstnance ustanovil na jeho pracovní místo.

Tak a to už jsme u jiných právních aspektů uvedeného mimořádně zajímavého případu, a to otázky bezdůvodného obohacení zaměstnance a jeho případné povinnosti vrátit neprávem vyplacené částky. O tom zase jindy.

Psali jsme v tomto článku o tom příjemnějším pro zaměstnance – o přiznání mimořádné odměny. Končící šéf nebo naopak začínající šéf by ale třeba mohli rozhodnout naopak o nepříjemné věci, třeba o výpovědi. Pakliže tak učiní nový šéf předčasně, popř. starý šéf opožděně, je takové jednání neplatné.