Hlavní navigace

Renty za poškozené zdraví v práci se od 1. ledna 2022 opět zvyšují

29. 12. 2021
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

 Autor: Shutterstock
Jako každý rok se zvyšují náhrady za ztrátu na výdělku z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. A to jednak pro samotného poškozeného a také pro případné pozůstalé po něm. O kolik vzrostou a jak správně vypočítat míru valorizace?

Peněžitá náhrada po úrazu či nemoci z povolání nahrazující ušlý příjem představuje rozdíl mezi průměrným výdělkem před úrazem či onemocněním a příjmem po úrazu či zjištění nemoci, který zahrnuje vydělanou částku a také případný invalidní důchod.

Majetková újma, která vzniká zaměstnanci následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, spočívá mimo jiné ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity).

Se zdravotním handicapem zpravidla není poškozený zaměstnanec schopen si vydělávat tolik, co předtím – před vznikem škody, nebo si nemůže vydělávat vůbec.

Jakkoliv pravidelně vyplácené odškodnění v podobě každý měsíc vyplácené renty zákoník práce nazývá náhradou za ztrátu na výdělku „po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity“, resp. ji takto charakterizuje, v praxi nemusí vzniku nároku na rentu pracovní neschopnost nutně předcházet (a nutně ani uznání invalidity). Ne vždy to totiž zdravotní stav poškozeného zaměstnance vyžaduje.

Nicméně takto nazvané dlouhodobé plnění se terminologicky odlišuje od dočasného dorovnání výdělku v podobě náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti.

Dočasná náhrada za ztrátu na výdělku po dobu (právě dočasné) pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy (kterou vyplácí zaměstnavatel po dobu prvních 14 dnů pracovní neschopnosti) a plnou výší nemocenského, které vyplácí stát od 15. dne dočasné pracovní neschopnosti.

Naproti tomu náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci až do konce kalendářního měsíce, ve kterém dovrší 65 let věku.

Jak se náhrady počítají

Výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se provádí tak, že se vychází z průměrného výdělku před vznikem škody a z výdělku dosahovaného po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání, s připočtením případného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu.

Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.

Dosahuje-li naopak zaměstnanec ze své viny nižšího výdělku než ostatní zaměstnanci vykonávající u zaměstnavatele stejnou práci nebo práci téhož druhu, považuje se za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání průměrný výdělek, kterého dosahují tito ostatní zaměstnanci.

Je-li zjištěný, resp. stanovený výdělek zaměstnance po pracovním úrazu nebo nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu nižší než jeho průměrný výdělek před vznikem škody, pak je zaměstnavatel povinen tento rozdíl dorovnat náhradou za ztrátu na výdělku.

Dojde-li u poškozeného ke zvýšení dosahovaného výdělku nebo zvýšení invalidního důchodu, sníží se mu poskytovaná náhrada za ztrátu na výdělku.

Nelze ale vyloučit případy, kdy se třeba dělník rekvalifikuje po úrazu na IT specialistu a jeho příjem je vyšší, než měl před úrazem.

Výše náhrady se tedy počítá podle této rovnice:

Renta = příjem před újmou na zdraví − (příjem po skončení pracovní neschopnosti nebo přiznání invalidního důchodu + invalidní důchod)

Pokud se ale poškozený i s podlomeným zdravím snaží a i přes handicap jeho výdělek dosahovaný po skončení pracovní neschopnosti (PN) nebo přiznání invalidního důchodu (ID) poklesl méně, ale jen proto, že vykazuje zvýšené pracovní úsilí (pracuje přesčas, přivydělává si atp.), k výdělku dosaženému právě takovým zvýšeným pracovním úsilím se nepřihlíží, tento se mu do aktuálního výdělku nezapočítává.

Tento přístup vystihuje následující rovnice:

Renta = příjem před újmou na zdraví − (příjem po PN nebo přiznání ID – výdělek ze zvýšeného pracovního úsilí + invalidní důchod)

Jestliže ale zaměstnanec dosahuje svým zaviněním, tedy nikoliv v důsledku zdravotního omezení, nižšího výdělku než jiní zaměstnanci vykonávající srovnatelnou práci, pak se postupuje podle této rovnice:

Renta = příjem před újmou na zdraví − (příjem srovnatelný + invalidní důchod)

Když je poškozený v pracovní neschopnosti nebo nesežene nové zaměstnání

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci i při pracovní neschopnosti z jiného důvodu, než je původní pracovní úraz, který je důvodem vyplácení náhrady. 

Pokud je zaměstnanec v pracovní neschopnosti kupř. pro respirační onemocnění, které je asi nejčastějším důvodem kratších pracovních neschopností (nebo aktuálně marodí s covidem), dostává nadále náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (i když je v pracovní neschopnosti).

Za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek, z něhož se stanoví výše nemocenského.

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, tedy zaměstnanci, který nenalezl po škodné události pracovní uplatnění.

Půjde zásadně o poškozeného, kterému byl v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání přiznán invalidní důchod prvního nebo druhého stupně nebo mu invalidní důchod nebyl vůbec přiznán, neboť (dle ust. § 25 odst. 2 písm. d) zákona o zaměstnanosti) uchazečem o zaměstnání se nemůže stát fyzická osoba v době, po kterou je invalidní ve třetím stupni, s výjimkou fyzické osoby, která je invalidní ve třetím stupni a je schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. 

Za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se (dle ust. § 271b odst. 3 věty první zákoníku práce) v takovém případě, je-li poškozený zaměstnanec veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, považuje výdělek ve výši minimální mzdy. A to ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání (nikoliv ve výši aktuální, průběžně valorizované minimální mzdy, takže se náhrada v souvislosti s navýšením – valorizací – minimální mzdy nesnižuje).

Nárok na rentu tedy má i bývalý zaměstnanec, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, je tedy nezaměstnaným registrovaným úřadem práce.

Pobíral-li ovšem zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada (podle § 271b odst. 3 věty druhé zákoníku práce) po dobu zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru nebo právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši uvedené v ust. § 271b odst. 3 věty druhé zákoníku práce, tedy po odečtení výdělku dosahovaného v novém zaměstnání po úrazu, a nikoliv s odečtením (jen) minimální mzdy (což by bylo pro zaměstnance zásadně výhodnější, protože minimální mzdu pobírají jen nejhůře odměňované profese a nikde není řečeno, že i zdravotně poškozený zaměstnanec musí nutně skončit v nejhůře odměňované profesi), náleží poškozenému zaměstnanci také tehdy, jestliže mu nárok na tuto náhradu vznikl, avšak z různých důvodů náhradu „nepobíral“, protože si o ni třeba nepožádal, ač mohl, a posléze se stal uchazečem o zaměstnání. Vyložil to Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 15. 8. 2018 (spis. zn. 21 Cdo 2086/2018).

Ovšem zaměstnanci, který bez vážných důvodů odmítne nastoupit práci, která mu byla zajištěna zaměstnavatelem, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku pouze ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a průměrným výdělkem, kterého mohl dosáhnout na práci, která mu byla zajištěna.

Zaměstnavatel pracovníkovi neuhradí škodu do výše částky, kterou si zaměstnanec bez vážných důvodů opomenul vydělat.

V takových případech se postupuje podle těchto zjednodušeně vyjádřených rovnic:

Renta = příjem před újmou na zdraví − (zajištěný příjem z nabídnuté, ale odmítnuté práce + invalidní důchod)

Renta = příjem před újmou na zdraví − (příjem opomenutý + invalidní důchod)

nebo to můžeme vyjádřit i takhle:

Náhrada za ztrátu na výdělku = příjem před újmou na zdraví − (zajištěný příjem z nabídnuté, ale odmítnuté práce + invalidní důchod), resp.

Náhrada za ztrátu na výdělku = příjem před újmou na zdraví − (příjem po skončení pracovní neschopnosti nebo přiznání invalidního důchodu + rozdíl mezi skutečně dosahovaným příjmem a vyšším příjmem ze zajištěného příjmu z nabídnuté, ale odmítnuté práce čili opomenutý příjem + invalidní důchod)

Nárok vdov nebo vdovců a sirotků

Obdobnou úpravu obsahuje zákoník práce i pro pozůstalé po zaměstnanci, který následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel.

Při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých se vychází z průměrného výdělku zaměstnance zjištěného před jeho smrtí s tím, že:

  • pokud zemřelý před svou smrtí poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu jedné osobě, pak náhrada nákladů na výživu pozůstalých činí 50 % uvedeného průměrného výdělku,
  • pokud poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu více osobám, činí náhrada 80 % průměrného výdělku.

Je-li tedy více pozůstalých splňujících uvedenou podmínku, rozdělí se náhrada mezi ně.

Náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých nesmí úhrnem převýšit částku, do které by příslušela samotnému zemřelému zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku (tedy jeho vlastní renta, kdyby nezemřel), a to podle § 271b odst. 1 zákoníku práce.

Náhrada na výživu pozůstalých se neposkytuje déle, než by příslušela náhrada za ztrátu na výdělku samotnému zemřelému, vyplácí se tedy nejdéle do měsíce, v němž by poškozený dosáhl věku 65 let.

Valorizace na sebe navazují

Vzhledem k tomu, že náhrada za ztrátu na výdělku se vypočítává z průměrného výdělku, jenž byl jednou stanoven k určitému okamžiku vzniku škody, došlo by rychle k zaostávání reálné výše škody (potažmo kompenzace za tuto škodu) oproti aktuálnímu výdělku, kterého by zaměstnanec, nebýt pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, dosáhl. Proto je nutno původní výdělek postupně valorizovat.

Ke správné výši renty se tak lze dobrat jen při zohlednění všech předchozích valorizací, které na sebe matematicky navazují, protože tomu, kdo už rentu nějakou dobu pobírá, se valorizuje již jednou či vícekrát valorizovaný výdělek.

Přepočítává se původní průměrný výdělek, ne samotná renta

Průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady (již případně v minulosti valorizovaný, i vícekrát, mnohokrát valorizovaný) se nově při aktuální valorizaci od 1. ledna 2022 upravuje tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady, popřípadě již dříve zvýšený podle pracovněprávních předpisů, se zvyšuje o 1,3 % a 300 Kč.

Zdůrazňujeme pro správný matematický postup, že příslušnou procentní sazbou (a o pevnou částku) se zvyšuje rozhodný průměrný výdělek (dříve valorizovaný průměrný výdělek), nikoliv samotná náhrada!

Za základ výpočtu se bere průměrný výdělek před vznikem škody, který byl v převážné většině případů již dříve valorizován.

Výpočet každé náhrady se musí důsledně provést od okamžiku vzniku škody, tedy vzniku nároku na náhradu, neboť jednotlivé valorizace na sebe navazují, a proto jedna případná nepřesnost působí řetězově na výpočet ostatních-navazujících.

Příklad

Průměrný výdělek poškozeného, např. vysoce kvalifikovaného dělníka, před jeho pracovním úrazem činil 29 000 Kč.

Po úrazu, kdy už pracuje jen jako vrátný, činí jeho výdělek 17 000 Kč. (Pro zjednodušení uvažujeme, že jeho mzda zůstává na stejné úrovni, že mu zaměstnavatel nepřidal.)

Náhrada za ztrátu na výdělku proto činí 12 000 Kč.

Jestliže je předepsána valorizace náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 1,3 % + 300 Kč, pak se (fiktivní) průměrný výdělek 29 000 Kč zvýší na 29 667 Kč, a proto i vyplácená náhrada na 12 667 Kč. 

Kdyby se předepsaným procentem valorizace navyšovala přímo náhrada, zvýšila by se jen na 12 456 Kč, ale to není správný postup.

Kdo a od kdy má a kdo nemá na valorizaci nárok

Vznikl-li nárok na náhradu za ztrátu na výdělku (tedy rentu pro samotného zaměstnance s poškozeným zdravím) a (nebo) na náhradu nákladů na výživu pozůstalých od 1. 1. 2022 a dále, průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku a náhrady nákladů na výživu pozůstalých se nezvyšuje. Na navýšení renty tak není nárok, je třeba si počkat až na další valorizaci. Valorizace se týká těch, kdo mají nárok nebo jim vznikl nárok na rentu do 31. 12. 2021.

skoleni_8_6

Většina lidí nemusí o nic žádat

Valorizace je automatická, provede se bez žádosti zaměstnance nebo pozůstalých. Na žádost zaměstnance se provede v případech, kdy mu náhrada za ztrátu na výdělku nepříslušela pouze v důsledku zvýšení invalidního důchodu podle právních předpisů o sociálním zabezpečení, nebo o důchodovém pojištění.

Valorizace se provede na žádost zaměstnance i v případech, kdy mu náhrada za ztrátu na výdělku nepříslušela, protože to neumožňovalo ust. § 195 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., účinné před 1. červnem 1994.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).