Zaměstnavatel je povinen kompenzovat zaměstnanci, kterého vyslal na pracovní cestu, zvýšené stravovací výdaje – vyplatit mu tzv. diety, tedy stravné. Stravné jako náhrada zvýšených stravovacích výdajů – např. v restauracích, kde se zaměstnanec obvykle nestravuje, zaměstnanci náleží v závislosti na době, která uplyne od jeho výjezdu k mimořádnému výkonu práce mimo (v pracovní smlouvě) sjednané místo výkonu práce do návratu zpět. Pro tyto účely jsou pracovní cesty rozlišeny podle své délky na 3 kategorie a každé odpovídá jiná sazba stravného. Více k tématu: Kdo může odmítnout vyslání na pracovní cestu?
Stravné nepředstavuje náhradu celkových nákladů zaměstnance na stravování během pracovní cesty, neboť ten by se stravoval, i kdyby na pracovní cestě nebyl. Při vyplácení diet je lhostejné, zda zaměstnanec opravdu nějaké jídlo během pracovní cesty konzumoval, nebo ne, zda to bylo v podnicích veřejného stravování, nebo šlo o občerstvení doma připravené. Stravné je stanoveno paušální částkou závislou na době trvání cesty, proto se také nepožaduje jakékoliv prokazování výdajů se stravováním spojených.
Rozdílná je maximální výše stravného podle toho, zda ji poskytuje (na straně jedné) zaměstnavatel z rozpočtového sektoru, nebo (na straně druhé) zaměstnavatel z mimorozpočtové (soukromé) sféry.
Stravné pro veřejný sektor
Zaměstnavatel rozpočtového sektoru (tj. zaměstnavatel státní a veřejné správy a služeb, specifikovaný § 109 odst. 3 zákoníku práce) poskytne zaměstnanci za každý kalendářní den pracovní cesty (na území České republiky) stravné ve výši:
- 99 až 118 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin (dosud to bylo v r. 2021 91 až 108 Kč),
- 151 až 182 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin (dosud to bylo 138 až 167 Kč),
- 237 až 283 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin (dosud to bylo 217 až 259 Kč).
Zaměstnavatel rozpočtového sektoru vždy poskytuje stravné ve výši, která musí odpovídat předepsanému rozpětí (intervalu), stravné nemůže být nižší než jeho minimální předepsaná částka, ale ani vyšší než jeho předepsaná maximální částka.
Minimální standardy pro privátní sektor
Za každý kalendářní den pracovní cesty poskytne zaměstnavatel soukromého sektoru (tj. zaměstnavatel z privátní – převážně podnikatelské sféry) zaměstnanci stravné nejméně ve výši:
- 99 Kč, (to je o 8 Kč více než dosud – v roce 2021, protože stravné činilo 91 Kč), trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
- 151 Kč (čili o 13 Kč více než dosud, kdy to bylo 138 Kč), trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
- 237 Kč (takže o 20 Kč více než v roce 2021, kdy to bylo 217 Kč), trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
Zaměstnavatel ze soukromého sektoru tedy může poskytovat stravné i v libovolně vyšší úrovni, než je předepsaná minimální výše stravného, nesmí však vyplácet stravné nižší, než je minimální úroveň stravného. Více k tématu: I na pracovní cestě si můžete vydělat na přesčasech
Příklady
Příklad 1
Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ráno v 8:30 hodin a vrátil se ve 12:30 hodin. Byl tedy na pracovní cestě 4 hodiny – nenáleží mu žádná náhrada stravného.
Příklad 2
Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ráno v 5:45 hodin a vrátil se v 16:45 hodin. Byl tedy na pracovní cestě 11 hodin – má nárok na stravné v 1. intervalu.
Příklad 3
Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ráno v 6:15 hodin a vrátil se v 18:15 hodin. Byl tedy na pracovní cestě 12 hodin – má nárok na stravné v 1. intervalu.
Příklad 4
Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ráno v 5:35 hodin a vrátil se ve 22:05 hodin. Byl tedy na pracovní cestě 16 hodin a 30 minut – má nárok na stravné v 2. intervalu.
Příklad 5
Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ráno v 4:35 hodin a vrátil se ve 23:00 hodin. Byl tedy na pracovní cestě 18 hodin a 25 minut – má nárok na stravné v 3. intervalu.
Příklad 6
Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu v pondělí ráno v 8:30 hodin a vrátil se v úterý v 11:45 hodin. V pondělí byl na pracovní cestě od 9:00 do 24:00, tj. 15 hodin – má nárok na stravné v 2. intervalu; v úterý byl na pracovní cestě od 0:00 do 11:45, tj. 11 a ¾ hodiny – má nárok na stravné v 1. intervalu.
Příklad 7
Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ve středu ráno v 5:45 hodin a vrátil se v pátek v 15:00 hodin. V 1. den byl na pracovní cestě od 5:45 do 24:00, tj. 18 a ¼ hodiny – má nárok na stravné ve 3. intervalu; 2. den byl na pracovní cestě od 0:00 do 24:00, tj. 24 hodin – má nárok na stravné ve 3. intervalu; 3. den byl na pracovní cestě od 0:00 do 15:30 tj. 15 a hodin – má nárok na stravné ve 2. intervalu.
Příklad 8
Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ve středu ve 12:45 hodin a vrátil se v noci na čtvrtek ve 2:00 hodin. První den byl na pracovní cestě 11 ¼ hodiny – měl by mít nárok na stravné v 1. intervalu. Druhý den byl na pracovní cestě 2 hodiny – neměl by mít nárok na stravné. Při pracovní cestě, která spadá do 2 kalendářních dnů, se však upustí od odděleného posuzování doby trvání pracovní cesty v kalendářním dnu, je-li to pro zaměstnance výhodnější (ust. § 163 odst. 4 zákoník práce). Pokud tedy neposuzujeme dobu trvání pracovní cesty odděleně, pak pracovní cesta trvala 13 ¼ hodiny – zaměstnanec má nárok na stravné ve 2. intervalu.
Za bezplatně poskytnuté jídlo na pracovní cestě se však stravné snižuje podle pravidel zákoníku práce
Bylo-li zaměstnanci během pracovní cesty poskytnuto bezplatné jídlo (tedy jídlo, na které zaměstnanec finančně nepřispěl), přísluší zaměstnanci stravné snížené za každé bezplatné jídlo o hodnotu
- 70 % stravného, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
- 35 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
- 25 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
Stravné zaměstnanci vůbec nepřísluší, pokud mu během pracovní cesty, která trvá
- 12 hodin a méně, byla poskytnuta 2 bezplatná jídla,
- déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin, byla poskytnuta 3 bezplatná jídla.
Více k tématu: Plné stravné a ještě jídlo už na služební cestě nedostanete
Příklady
Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ráno ve 4:35 hodin a vrátil se ve 23:00 hodin. Byl tedy na pracovní cestě 18 hodin a 25 minut – má nárok na stravné v 3. intervalu. Zaměstnavatel na základě své směrnice poskytuje stravné v minimální zákonné výši, jak jsme uvedli její novou výši.
Varianta 1
Zaměstnanec neobdržel žádné bezplatné jídlo – má nárok na stravné v plné výši 237 Kč.
Varianta 2
Zaměstnanec obdržel oběd – pak se stravné krátí o 25 %, tj. o 59,25 Kč; částka, kterou dostane zaměstnanec vyplacenu, je 237 − 59,25 = 177,75, po zaokrouhlení 178 Kč.
Varianta 3
Zaměstnanec obdržel oběd a večeři – pak se stravné krátí o 50 % (2 × 25 %), tj. o 118,50 Kč; částka, kterou dostane zaměstnanec vyplacenu, je 237 − 118,50 = 118,50 Kč čili 119 Kč.
Zahraniční stravné
Nové (základní) sazby zahraničního stravného pro rok 2022 jsme uvedli v článku Zahraniční stravné 2022: Jak vysoké diety dostanete? a pravidla pro výpočet skutečného nároku na zahraniční stravné v článku Jak se počítá příspěvek na vaše stravování v zahraničí při pracovní cestě? Kolik reálně dostanete?
Použití automobilu
Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 511/2021 Sb. určující výši tuzemského stravného rovněž pro účely cestovních náhrad vyplácených zaměstnancům stanoví sazbu základní náhrady za 1 km jízdy, která činí nejméně
- 1,30 Kč u jednostopých vozidel a tříkolek (což je o 10 haléřů více než v r. 2021, protože sazba byla 1,20 Kč),
- 4,70 Kč u osobních silničních motorových vozidel (což je o 30 haléřů více než v r. 2021, protože sazba byla 4,40 Kč).
Při použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu se sazba základní náhrady za 1 km jízdy zvýší nejméně o 15 %.
Základní náhrada u nákladních automobilů, autobusů nebo traktorů přísluší nejméně ve výši 2násobku sazby stanovené pro osobní silniční motorová vozidla, tedy ve výši 9,40 Kč za 1 km jízdy. Tyto náhrady jsou příspěvkem na amortizaci.
Průměrné ceny PHM pro výpočet náhrad
- 37,10 Kč/l benzinu 95 (bylo 27,80 Kč od 1. ledna 2021 do 18. října 2021 a 33,80 Kč od 19. října do 31. prosince 2021)
- 40,50 Kč/l za benzín 98 (bylo 31,50 Kč)
- 36,10 Kč/l za naftu (bylo 27,20 Kč)
- 4,10 Kč/kWh elektřiny pro dobíjení elektroaut (bylo 5 Kč)
Podle vyhlášky nebo účtenky
Vůbec se nemusíte řídit těmito vyhláškovými cenami – zaměstnanec může požadovat proplacení pohonných hmot v cenách, za jaké je skutečně zakoupil, pokud k vyúčtování pracovní cesty připojí doklad o nákupu, z něhož je patrná souvislost s pracovní cestou (zejména časová, tedy nákup v přiměřené době před pracovní cestou nebo během ní).
Pokud zaměstnanec tankoval vícekrát, může cenu dokládat více nákupními doklady, cena pro účely vyplacení cestovní náhrady se pak vypočítá aritmetickým průměrem zaměstnancem prokázaných cen. Jestliže však zaměstnanec hodnověrným způsobem cenu pohonné hmoty zaměstnavateli neprokáže, použije zaměstnavatel pro určení výše náhrady průměrnou cenu příslušné pohonné hmoty stanovenou právě vyhláškou.
Tento postup stanoví § 158 odst. 3 zákoníku práce. Náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu určí zaměstnavatel násobkem ceny pohonné hmoty a množství spotřebované pohonné hmoty.
Spotřeba pohonných hmot bude počítána podle údajů o spotřebě uvedených ve velkém technickém průkazu použitého vozidla, které je zaměstnanec povinen zaměstnavateli předložit. Jestliže tyto údaje technický průkaz vozidla neobsahuje, přísluší zaměstnanci náhrada výdajů za pohonné hmoty, jen pokud spotřebu pohonné hmoty prokáže technickým průkazem vozidla shodného typu se shodným objemem válců.
Jak vyúčtovat cestovní náhrady
O tom, jak se postupuje při vyúčtování cestovních náhrad a jejich vyplácení, jsme psali zde: Co musíte udělat, abyste dostali od zaměstnavatele stravné? A že se nevyplácí podvádět, jsme psali v tomto článku: Naúčtoval si o 36 Kč více na jízdném a dostal okamžitý vyhazov
Jak zaokrouhlovat
Stravné se zaokrouhluje na celé koruny do výše 50 haléřů směrem dolů a od 50 haléřů včetně směrem nahoru. Sazby základní náhrady a průměrné ceny pohonných hmot se zaokrouhlují na desetihaléře směrem nahoru (§ 189 odst. 3 zákoníku práce). Jde o zaokrouhlování pro účely normotvorby – výpočet pro vyhlášku a ustanovení v ní, tedy pro legislativu při stanovení sazeb cestovních náhrad. Nejde o zaokrouhlování pro výpočet vyplácené náhrady.
Pokud jde o zaokrouhlování v praxi při poskytování cestovních náhrad, tak to je upraveno § 183 odst. 3 věty druhé zákoníku práce. Částka (cestovní náhrady), kterou má zaměstnanec zaměstnavateli na základě jím provedeného vyúčtování poskytnuté zálohy vrátit v české měně, se zaokrouhlí na celé koruny směrem nahoru. Dále se zaokrouhlování týká § 183 odst. 5 věty druhé zákoníku práce, podle něhož částka (cestovní náhrady nebo zálohy), kterou má zaměstnavatel zaměstnanci poskytnout v české měně, se zaokrouhlí na celé koruny směrem nahoru.
