Průvodce džunglí podílových fondů

Poznej sám sebe

Ačkoliv je pravdou, že pro úspěšné investování do podílových fondů není třeba vysoké školy a dlouholeté praxe na kapitálových trzích, neznamená to, že bychom k fondům měli přistupovat naprosto nepřipraveni. Prvním a zřejmě také nedůležitějším krokem nejen k fondové, ale k jakékoliv správné investici, je přesně si ujasnit, jak vlastně chceme investovat. Znamená to mít přesnou představu o tom, jak chceme peníze zhodnotit, jaké riziko přitom hodláme podstoupit a jak dlouho jsme ochotni nechat své peníze pracovat.

Ideální odpověď na tyto otázky je pro každého racionálního člověka naprosto triviální – maximální výnos při minimálním riziku za co nejkratší dobu. Dlouhá a bolestivá praxe přechodu k tržnímu hospodářství nás ale naučila, že pokud by snad někdo takovouto snovou investici nabízel, jsou jeho sliby buď většinou naprosto nereálné, anebo jeho úmysly nelegální. V rámci uskutečnitelných investic je proto třeba vždy přistoupit k určitému kompromisu, který bude co možná nejpřesněji odpovídat našim představám o vhodném umístění volných peněz.

Kdo váhá, zda je právě pro něj investice do podílových fondů tou pravou, má jedinečnou možnost konzultovat své investiční možnosti v naší Poradně Podílových fondů. Tento týden na vaše dotazy odpovídá Ing. Pavel Pršala, CSc., předseda představenstva a ředitel Investiční kapitálové společnosti KB, která je jednou z největších v ČR. IKS KB spravuje osm otevřených podílových fondů a portfolio Penzijního fondu KB.

Roztřesené ruce

Investice do podílových fondů s sebou vždy nese určitou míru rizika. A to nejen rizika, že vložené peníze nebudou patřičně zhodnoceny (vyšší riziko ovšem představuje i možnost, že výnos bude značně vysoký), ale i rizika, že část investovaných peněz bude zmařena.

Pokud se tedy v noci budíte hrůzou a s baterkou kontrolujete balíčky bankovek uschovaných v trezoru, pak podílové fondy zřejmě nebudou pro vás tou správnou volbou. V tomto krajním případě pro vás ovšem nebude vhodná ani jakákoliv banka a uspokojivou investicí tak snad může být buď lepší trezor a zabezpečovací systém, nebo prášky na spaní. Ochota podstoupit určitý minimální stupeň rizika je tedy nezbytným předpokladem pro investování do podílových fondů.

Podle toho, jak moc jsme ochotni riskovat, pak můžeme volit určitý typ fondu. Vždy je třeba mít na paměti, že čím vyššího výnosu chceme dosáhnout, tím vyšší riziko budeme muset podstoupit. Zpravidla zde tudíž platí, že fondy přinášející vysoký výnos jsou značně rizikové. Výši rizika u podílových fondů ovlivňují zejména následující faktory:

• Strategie fondu

  Opakovaně nejen u nás, ale i na celém světě bylo zjištěno, že fondy investující do akcií jsou více rizikové než fondy investující do dluhopisů nebo na peněžních trzích. Stejně tak fondy zaměřené na určité odvětví či region jsou obecně více rizikové než fondy investující bez speciálního určení. V rámci jednotlivých skupin fondů lze dále nalézt fondy zaměřené spíše agresivně (s vyšším stupněm rizika), nebo konzervativně. Též fondy, které jsou označovány jako zajištěné, lze považovat za méně rizikové, protože zpravidla umožňují zachování nominální hodnoty vložených peněz.

• Původ fondu

  U fondů založených v zemích s nedostatečnou úrovní legislativy kolektivního investování se zvyšuje možnost vytunelování fondu. Toto riziko je v současnosti minimální jak u zemí Evropské unie, tak i v České republice. Pro fondy založené mimo Českou republiku je ovšem vždy nutné zvážit též měnové riziko, tj. možnost změny měnového kursu pro fondy v cizích měnách. Vzhledem ke kolísavosti kursu koruny se tak může i investice do vysoce konzervativního zahraničního fondu stát výrazně ztrátovou.

• Délka investice

  Je samozřejmé, že čím déle chceme peníze ve fondu držet, tím se zvyšuje konečné rozpětí možného zhodnocení, resp. znehodnocení investice.

• Velikost fondu

  Faktor velikosti není pro riziko příliš rozhodující. Obecně lze soudit, že riziko by mělo být nižší u větších fondů (díky možnosti širšího portfolia), ale v praxi lze takovou závislost dokázat jen těžko. Velikost nemusí být vhodným měřítkem ani pro volbu jednotlivého fondu, i když může při letmém pohledu hodně napovědět o minulém hospodaření fondu.

Vždy zde platí, že existuje celá řada fondů, které se vymykají těmto obecně platným zásadám. Při uplatňování uvedených kriterií bychom proto měli dospět zejména k určení skupiny fondů, do které hodláme investovat, a při rozhodování o konkrétním fondu použít ještě jiné způsoby hodnocení.

Běh na dlouhou trať

Při volbě cílové skupiny fondů, do které hodláme investovat, je druhým klíčovým faktorem předpokládaná doba investice. Podílové fondy představují vždy dlouhodobější způsob uložení peněz bez ohledu na to, jaký fond zvolíme. U jednotlivých skupin fondů se lze poměrně s úspěchem řídit podle tzv. doporučeného investičního horizontu, tedy minimální doby investování vhodné pro danou skupinu. Přehled těchto doporučených horizontů představuje tabulka:

Ačkoliv je možné investovat i na dobu kratší, spodní hranicí by mělo být 6 měsíců, protože výnos je pak osvobozen od daně z příjmů. Při podrobnějším pohledu na jednotlivé fondy bychom měli pro dobu uložení peněz zohlednit též výši vstupních a výstupních poplatků. Pokud fond tyto poplatky používá v řádu procent, nemá krátkodobější investování (do 1 až 2 let) smysl, protože potenciální výnos by je nemusel pokrýt.

Minulost napoví

Nyní už tedy máme zvolen druh fondu a zbývá nám tudíž zdánlivá maličkost – vybrat ten pravý. Rozdíly mezi jednotlivými fondy ale mohou být tak vysoké, že tomuto poslednímu kroku musíme věnovat zvláštní pozornost.

Logicky první pohled by měl směřovat k výnosům fondu v minulosti. Neměl by to ale zdaleka být pohled poslední. To, že fond v posledních letech vykazoval vysoký výnos (nebo přesněji: vyšší výnos než ostatní fondy ve skupině), může sice napovědět, že manager fondu je schopný správně investovat, ale budoucí vysoké zhodnocení taková informace nikdy nezaručí.

Nad to, pokud budeme chtít minulou výkonnost fondu správně posoudit, musíme fond porovnat nejen s ostatními fondy daného druhu, ale i s nějakým objektivnějším měřítkem – vývojem akciového indexu, stávající úrokovou mírou v bankách a na peněžních trzích atd. Takové srovnání může řadu fondů postavit do ne příliš příznivého světla, protože jen velmi málo z nich dokáže dlouhodoběji překonat zvolené měřítko.

Samotná informace o minulých výnosech ještě nepřináší skutečnou míru zhodnocení vložených peněz. Od výnosu totiž musíme také odečíst poplatky. Obecně platí, že čím specializovanější je strategie fondu, tím jsou jeho poplatky vyšší. Fondy také zpravidla požadují vyšší roční poplatky, pokud investují do akcií – tento druh investice je totiž náročnější na analytickou sekci fondu.

Ačkoliv informace o minulých výnosech nalezneme jak v denním tisku, tak na mnoha internetových stránkách, velikost poplatků lze zjistit jen na několika málo místech – spolehlivě buď přímo ve statutu fondu, nebo na stránkách Unie investičních společností www.uniscr.cz. Pro rozhodování mají přitom stejný význam jako minulý výnos. Pokud již vybíráme v rámci určité skupiny fondů, nemusí být kriterium poplatků až tolik užitečné, protože poplatky fondů se většinou uvnitř skupiny liší jen málo.

Přestože jsme podílové fondy označili jako investice zásadně delšího charakteru, je vhodné sledovat u jednotlivých fondů i možnost včasného ukončení účasti ve fondu. Rychlý úprk totiž může být při nepříznivém vývoji důležitým krokem k zachování hodnoty původně vkládaných peněz. Jen velmi obtížně lze přesně označit okamžik, kdy už je vhodné fond opustit, a kdy je výhodnější ještě setrvat. Rozhodně je ale nutné o odchodu z fondu uvažovat ve chvíli, kdy je ohroženo správné fungování fondu – zde mohou posloužit varování Komise pro cenné papíry.

Proti rychlému ústupu se snaží bránit hlavně fondy investující do méně likvidních aktiv (zpravidla některé akcie), prostředkem jsou vysoké výstupní poplatky. Proto by i výše těchto poplatků neměla při rozhodování uniknout naší pozornosti. Možnost včasného ukončení účasti závisí dále na tom, jak rychle jsme schopni podílové listy „vrátit“ investiční společnosti – výhodou je v tomto případě možnost telefonického zadávání příkazů, kterou některé investiční společnosti nabízejí.

Komunikace po telefonu nebo Internetu s investiční společností patří do širší palety dalších služeb, které investiční společnosti k podílovým fondům dodávají. Ačkoliv existence těchto služeb není tím hlavním kriteriem pro výběr správného fondu, zcela určitě může investici zpříjemnit. Mezi těmito službami můžeme nalézt dále možnost bezplatného přesunu peněz do jiného fondu stejné investiční společnosti nebo pohodlné spoření – tj. pravidelný automatický nákup podílových listů zvoleného fondu. Jako u předchozích kriterií i zde hlavně musíme vědět, co od své budoucí investice požadujeme.

Jak se v tom vyznat

Pokud jste po přečtení předchozích řádků propadli naprosté beznaději, že vybrat si správně mezi mnoha fondy je téměř nemožné – nevadí. I tento pocit je velmi cenný, protože ukazuje, že k takto závažnému rozhodnutí je třeba přistupovat rozvážně. Jestliže jste naopak získali přesnější představy o tom, jak lépe investovat, je to dobře, tento průvodce splnil svůj účel.